Vivian Logos II. - univerzální baskytara nejvyšší třídy s neobvyklým designem

Snad poprvé jsem se ve svém muzikantském životě osobně setkal s instrumentem, který by svým designem tak snadno radikalizoval hudebníky na nadšené příznivce a zaryté odpůrce. V následujícím testu se s vámi podělím o zkušenosti s touto neobvyklou baskytarou, která se stala na několik týdnů mým hlavním nástrojem.

S lehkostí laserového meče Mistra Yody rozděluje lidi do dvou skupin. První, kde většina reaguje slovy: “... no fuj, co to je za bastl, kdes to vyhrabal...” apod. Druhá, složená většinou z neortodoxních příznivců jazzopreclů a stratogibsů, se hned hrne k zesilovači se slovy: “... dej to nahlas, hm, ukaž, dej mi to...” “To je dobrej Rolls-Royce,” řekl jeden z nich. A nebyl tak daleko od pravdy.

Pod lupou

Co na tomto na první pohled nápadném nástroji zaujme nejvíc, je pro baskytary netypická hlava. Začneme tedy od ní. Zcela neobvyklé je umístění ladicích mechanik Schaller, které jsou umístěny horizontálně, jak to známe u kontrabasů nebo klasických kytar. V bočních stranách hlavy jsou vyfrézovány drážky, ve kterých jsou mechaniky zapuštěny tak, že nijak nevyčnívají z profilu hlavy, ani jinak nepřekáží. Struny jsou uchyceny na hřídelích ve vnitřní části hlavy.

Podíváme-li se na hlavu z boku, vidíme, že je složena ze tří vrstev. Spodní javorové, pak elegantního asi dva milimetry silného černého proužku ebenu, který na vrcholu hlavy zároveň slouží jako tmavý podklad pro perleťové logo firmy, a opět dva milimetry silného pruhu javoru. Zpočátku jsem v touze po ladění sahal do prázdna, ale již po několika dnech jsem nahmatal jednotlivé mechaniky zcela intuitivně. Samotné ladění bylo vždy rychlé, přesné a drželo. Při koncertech jsem nikdy nemusel během hraní dolaďovat.

Průchozí krk s menzurou 864 milimetrů je ze tří prutů kanadského javoru -Canadian hard maple - pocházejícího z východního pobřeží Kanady. Kvalita materiálu je zřejmá na první pohled. Profil krku je nízké U s asymetrickým poměrem úhlů zaoblení ve vyšších polohách, kdy je spodní část trochu více vybraná, takže i přes značnou šířku krku ve vyšších polohách je hra na strunách G, D, A komfortní, a to díky lepšímu postavení palce, který svírá k ruce menší úhel. V praxi má člověk pocit, že drží spíše útlou ručku baletky než vypracované lýtko účastnice triatlonu Iron(wo)man. V krku je jediná obouzvratná výztuha, umožňující seřízení nástroje po i proti tahu strun. Očekával jsem spíše dvě. Tah šesti strun je přece jen značný, ale sama tuhost krku je patrně dostačující, o čemž vypovídá i potřeba značné síly při ohýbání krku během hry, jak to známe například od Billyho Sheehana.

Důležitou součástí krku je hmatník. Zde je jako materiál použit eben makassar, což je patrně nejluxusnější druh ebenu používaný pro ty nejdražší boutique nástroje. Charakterizuje ho výrazná tmavá barva s temnými pruhy. V kombinaci s perletí použitou na intarzie vypadá velice elegantně. Když už jsme u ozdob, je nutné zmínit intarzovaný Pantheon na 11.-13. pražci. Je to velmi výrazný prvek, který mě na jednu stranu chvíli mátl při orientaci na hmatníku, protože střecha sloupoví začíná zrádně na 11. pražci, takže to svádí k poněkud mylné interpretaci oktávy, na druhou stranu by mi na hmatníku chyběla stejně jako soška Eleanor Thorntonové na chladiči Rolls-Royce.

Hmatník je osazen dvaceti čtyřmi jumbo pražci. Na sedlový pražec je použita mosaz. Při porovnání s grafitem, slonovinou a umělou hmotou mi mosaz přijde jako nejlepší varianta, zvuk prázdné struny je nejvíce podobný zvuku struny opřené o pražec a nástroj zní vyváženě.

Tělo je vyrobeno ze tří kusů bahenního jasanu (swamp ash) a je opravdu velké. Když si tuhle basu poprvé obléknete, máte dojem, že je na vás prostě všude. Kvalita použitého dřeva s nádhernou kresbou je opět vynikající. Tělo je v levém horním a pravém dolním rohu viditelně zkosené. Místo, kde se pravá ruka většinou opírá o tělo nástroje, na první pohled vzbuzuje pocit, že si ten roh jednoduše musíte vrazit přímo do předloktí, ale vybrání je natolik propracované, že naopak příjemně kopíruje paži a hra je komfortní. Druhé kritické místo těla z hlediska hratelnosti bývá v napojení krku, kde je u některých nástrojů problém s hrou v nejvyšších polohách. V tomto případě jsem pohodlně dosáhl tam, kam jsem chtěl, aniž bych musel vyvracet zápěstí do nepřirozených úhlů. Osazení baskytary výrobce vyřešil sadou snímačů EMG 45DC a elektronikou EMG BQC System. Ovládací prvky jsou: hlasitost pro každý snímač, dvojitý potenciometr pro basy a výšky, potenciometr pro ovládání parametrických středů. Tuto aktivní elektroniku bohužel nelze přepnout do pasivního režimu. Struny jsou ukotveny v masivní kobylce Gotoh. Zbývá ještě doplnit, že horní závěs pro uchycení popruhu je atypicky umístěn na zadní straně těla, nikoli na čele horního rohu nástroje, jak to bývá obvyklé. Tím jsme skončili s popisem a pojďme k tomu nejdůležitějšímu, totiž jak to vlastně hraje.

Ve zkušebně

Na testování jsem použil aparáty EBS a Markbass. Nejdříve jsem si na Logos II. hrál nějaký čas jen tak na sucho. Přitom mě trochu rozčilovalo, že s nástrojem bez popruhu nelze dělat nic, stejně jako například s Gibsonem Flaying V, kromě zapíchnutí mezi nohy a křečovitého svírání hmatníku. To je daň za originální tvar, nicméně s použitím širokého popruhu tahle bolístka zmizela a já se mohl věnovat hraní. Zvuk téhle basy je i bez šťávy plný a bohatý. Možná i díky objemu dřeva, kterým se tady rozhodně nešetřilo.

První, co mě po zapojení do aparátu napadlo, byl klavír. Nádherný, nebojím se říci, ušlechtilý zvuk. Od prvního tónu je jasné, že tohle není jen atypická studie zajímavých tvarů, ale profesionální nástroj z té nejvyšší kategorie. Pevné, konkrétní basy, výborně artikulující středy a krystalické výšky, absolutně vyrovnaný zvuk ve všech polohách. Ať na tuhle basu zahrajete cokoli, zní to dobře. Vysloveně zábavné je hraní na struně H. Máte pocit, že chodíte po betonu, ale se sametovým povrchem. To vše zatím na rovné korekce. Osobně nemám snímače EMG příliš v lásce, ale zde snímají zvuk basy naprosto věrně a svou funkci plní na výbornou.

Na koncertech

Tady jsem byl velmi zvědav, jestli na zatím dokonalé base najdu nějakou chybu, mezi hraním sólo a s kapelou na koncertě je přece jen rozdíl. Jelikož hraji s mnoha lidmi, měl jsem možnost vyzkoušet basu v popu, country, elektronice, gastro jazzu, bigbítu a d ‘n’ b. Svým neobyčejným designem poutala pozornost opravdu všude, a o to víc byli kolegové zvědaví, jak to hraje. Neslyšel jsem negativní ohlas a po pravdě ani já nemám, co bych base vytkl. Všude hrála, prosazovala se dobře v elektronice i proti nabušenému stacku Mesa/Boogie, což bývá často prubířský kámen čitelnosti nejedné baskytary a aparátu. Samozřejmě tady už jsem používal korekce, respektive všude jsem měl lehce přidané basy a v horších podmínkách zčitelnil zvuk ve středech. Druhá věc je, zda se do všech žánrů hodila. Subjektivně se domnívám, že tomuto nástroji více sluší jazz, všechny akustické formy hudby a lehčí žánry, jako je pop nebo rock. Do vysloveně tvrdých žánrů bych zvolil něco jiného, ale jak říkám, je to subjektivní. Právě tuhle basu totiž použil kolega Marek Haruštiak na nahrávkách pro Krucipüsk.

Hodnocení

Tahle basa není první nástroj z dílny výrobce Vivian Instruments, který jsem měl v rukou. Jako kytarový technik jsem se staral o několik z jeho kytar mnohokrát za měsíc, takže jsem očekával dobrý zvuk, precizní zpracování a v neposlední řadě spolehlivost. Tato má očekávání se beze zbytku naplnila. Logos II. je zpracováním, zvukem i unikátním designem nástroj, který se nebojím postavit do stejné řady s produkty firem Fodera, Smith nebo Warwick, se kterými jsme také s kolegy jeden večer Logos II. porovnávali, ale nebylo by relevantní hodnotit, zda je některá z těchto bas lepší nebo horší. Všechny to jsou špičkové nástroje s vlastní osobností a charakterem zvuku.

Jako negativum vidím nemožnost hrát na nástroj bez popruhu a také to, že díky atypické hlavě se pohodlně a bezpečně nevejde do žádného sériového case, který jsem zkoušel, bude tedy třeba investice do zakázkové výroby, což vzhledem k pořizovací ceně tohoto nástroje a potřebě bezpečného transportu nebude tak strašný nebo zbytečný výdaj.

Logos II. je prototyp, nebo spíše studie, zatím jediný vyrobený kus. A jak je to u custom modelů běžné, výrobce je otevřený všem podnětům ze strany zákazníka, jako jsou originální intarzie, různá alternativní osazení, například Nordstrand, sofistikovanější elektronikou typu Fodera apod.

Musím ještě zmínit, že Vivian je první český výrobce, se kterým jsem se setkal, který chápe hudební nástroj nejen jako prostředek k vyjádření, ale jako součást image umělce, jeho webové stránky opravdu stojí za prohlédnutí a zamyšlení.

Závěr

Vivian Logos II. je baskytara nejvyšší kategorie, se skvělým designem, vynikajícím zvukem, dokonalým zpracováním a vyšší cenou, která je ale úměrná všem předchozím položkám. Za cenu okolo sedmdesáti tisíc získáte nástroj, který hned tak někdo nepřeslechne, ale také nepřehlédne. Pokud jste továrník, který chce dokonalost a luxus, kupte si Rolls Royce. Jste-li basák, tak Logos II.

Wikipedie: Řecké slovo logos (λόγος od legein, sbírat, mluvit, počítat) má velmi široký význam, navazující na patrně nejstarší význam něčeho sebraného či shromážděného. Může znamenat (mluvenou) “řeč”, “slovo”, “příběh”... někdy také “rozum” a “smysl”. Je jen otázkou času, kdy jako další význam tohoto slova bude uvedena baskytara firmy Vivian.