VHT Special 6 Ultra - šestiwattový prcek

Slovo Ultra evokuje rozběsněné fotbalové fanoušky. Zde v názvu má za účel upozornit na druhý vstup, dodávající vyšší míru zkreslení. Běsnící „rowdýs" zůstávají v ochozech.

Trocha historie

Značka VHT má nedávnou historii docela pohnutou. V lednu 2009 došlo k zakoupení práv čínskou AXL. Jeden z nejrespektovanějších světových výrobců aparátů VHT (u nás stále značně nedoceněný) tak pokračuje pod novým označením Fryette, které vychází ze jména zakladatele a duchovního otce značky Stevena Fryette. Název VHT tedy žije už skoro tři roky vlastním životem pod křídly AXL. Zatímco Fryette stále pokračuje v produkci luxusních aparátů nejvyšší třídy, VHT jde tzv. „louprajsovou“ cestou (rozuměj low-price). Kromě změn ve výrobním programu doznalo malých změn i logo VHT. Nyní je o kapánek širší a vyšší, vyvedené výraznější bílou čarou.

Konečně k věci

Testované kombíčko je malé, šestiwattové, disponující dvěma vstupy Clean a Ultra. Podstatné je, že aparát je celolampový. Tím se udávaný výkon jeví ve zcela jiné optice. Tam, kde tranzistorový zesilovač pyšně udává desítky wattů, se lampáč hravě prosadí s polovičním či menším výkonem.

Šasi je vyrobeno z patnáctimilimetrového dřeva, potažené černou koženkou. Kombo je otevřené, ale zadní výřez je zakryt drátěnou mřížkou. Fajn pro zamezení nechtěnému poškození vnitřku. Ovládací kroutítka jsou v retro stylu alias „kuřecí hlavy“. Chod potenciometrů je příjemně tuhý. Celkové provedení je elegantní, vše působí bytelně, nikde nic neskřípe, nevrže, jednotlivé díly perfektně lícují. Paráda.

Otvory potvory

Na horním panelu jsou spolu s ovládáním umístěny vstupy Clean a Ultra. Vše ostatní leží vzadu. Dva konektory efektové smyčky, která je bohužel bez možnosti regulace úrovní a dále dva výstupy pro externí boxy, jedna samice Line Out a vstup pro napájecí šňůru.

Impedanci externího boxu můžeme snadno přepnout mezi 4, 8 a 16 Ω. Možná až příliš snadno, při testování došlo k nechtěné přepnutí.

Ovládání

Úplně vlevo leží vypínač Power. Vedle něj je třípolohový přepínač Stand By/Low Power/High Power. Z popisu je jasné, že mění režim ze Standby (zahřívání lamp) na nízký a vyšší výkon (zde se slovo „vysoký výkon“ jaksi nehodí :-). Bohužel při jeho přepínání se ozývají hlasité lupance.

Hlasitost vstupu Clean se ovládá stejnojmenným potenciometrem. Ten je vytahovací, čímž dosáhneme hlasitějších (a zkreslenějších) úrovní. Výrobce doporučuje stáhnout ovladač Ultra na nulu, čistý kanál pak méně šumí.

Hlasitost druhého kanálu Ultra řídí společně ovladače Clean a Ultra. Chovají se jako dvojka Gain a Volume, kde míru zkreslení řídí Ultra a hlasitost Clean.

Pak zde máme ovladač Watts, který má podle výrobce fungovat jako výkonová brzda. Spíše má ale vliv na středy a basy, na výšky už tolik ne. Barva zvuku omezeného touto „brzdou“ je problematická, je lépe se jejímu využití vyhnout.

Konečně přichází na řadu korekce. Ty jsou udělány úplně jinak, než jsme zvyklí. Pro jejich nastavení máme tři ovladače: Depth, Tone a třípolohový přepínač Texture. Nejjednodušší je Tone. Dělá to, co má, tedy nastavuje výšky. Podle manuálu má určovat poměr mezi výškami a basy. Tomuto tvrzení si dovolím oponovat. Vliv na výšky byl slyšitelný, výraznější změnu v množství basů jsem nezaznamenal. Ovladač zvuk nemění nijak výrazně.

Třípolohový Texture má podle manuálu měnit „harmonickou texturu“ a množství výšek ve třech variantách. Nechci to opisovat, mrkněte na to sami! Jeho přepínáním se měnila „zahuhlanost“ zvuku, nejlepší mi přišel v nulové poloze. V manuálu je uvedena frekvenční charakteristika pro jednotlivé polohy Texture. Ta už toho říká více: je zřejmé, že má vliv na výšky od 1 kHz.

A konečně je tady ovladač Depth. Ač tak nevypadá, není to klasický „točicí“ potenciometr, ale přepínač s jedenácti polohami. Podle manuálu má vliv na basy a na množství detailů ve zvuku. Podle frekvenční charakteristiky mění barvu v pásmu 0 až 2 kHz. A konečně podle ucha má vliv spíš na basy než na středy. Při změně jeho nastavení se opět projevila spíše zahuhlanost než „výrazná změna barvy zvuku a detailů“ jak praví manuál (měl jsem k dispozici pouze anglicky psaný originál).

Celkově mi řešení korekcí přijde zbytečně složité. Pojetím se to blíží třeba ovládání barvy zvuku ovladačem ISF od Blackstar. Nevím... Pro Texture a Deepth jsem nenašel větší využití, nejlepší mi přišlo s nimi nehýbat a nechat je uprostřed. Ale nelze pochybovat, že v duchu někdo holky, jiný vdolky, si cestu k muzikantským duším najdou.

Uvnitř

Kombo je sice otevřené, ale zadní otvor je zakryt ochrannou síťkou. Pro výměnu lamp je tedy nutné odšroubovat zadní dekl. Zkusil jsem to, a celkem stojí v cestě pěkných pár šroubků. Vnitřek je stejně úhledný jako vnější úprava. Obě předzesilovací lampy jsou zakryty hliníkovými pouzdry, obě jsou značky Sovtek (!), byť trochu nejasného označení: Kromě nedbale naneseného nápisu Sovtek je na lampě nic neříkající čtyřmístné číslo a to je vše. Jediná výkonová 6V6 je čínského původu a má zvláštní tmavě kouřovou úpravu.

Hrej a hraj!

Zvuk má na tak malý výkon hodně basů. Své dělá velký objem skříně a dvanáctkový reproduktor. Kanál Clean začíná někde od půlky kreslit, takže čistý zvuk dosáhneme jen pro nižší hlasitosti. Kanálem Ultra už se dá dosáhnout slušného kreslení, nicméně metalová pila se nekoná.

Celkově je cítit lampový charakter zvuku, jeho kulatost i měkkost, velmi slušná dynamika a dobrá odezva na hru. Jasně, s ohledem na malý výkon a zřejmě i na malý počet elektronek tomu k dokonalému lampáči něco málo přeci jen chybí. Trautenberk by si asi postěžoval, že „ten čistý je málo čistý a ten zkreslený je málo zkreslený“. Nejlépe vycházejí nakřáplé zvuky. Jsou opravdu fajn, tady to hraje bez výhrad. Dá se dosáhnout pěkně syrového a drzého zvuku.

Ještě dvě poznámky k celkovému zvuku: Čekal jsem trochu lepší odezvu na potenciometr Volume na kytaře. A také mi přišlo, že se ozývá o maličko více brumu a šumu než bych si přál. Ale zvukově pochvala. A co mi udělalo velkou radost, byla hra po připojení externího boxu. Použil jsem uzavřený 1 x 12” a zvuk hned poskočil o další třídu výš.

Závěr

Celolampáč s rozumnými rozměry a příjemným herním projevem. Kombo je dostatečně hlasité na domácí hraní. Ve zkušebně bude chtít umístění na židli a naklopit. Také mohou nastat problémy s čistým zvukem, který při vyšších hlasitostech kreslí. Myslím, že by se dalo užít i na živé hraní v malých klubech, ale neměl jsem možnost to vyzkoušet.

Neuvěřitelný je poměr nízká cena versus vysoká kvalita provedení. Jasně, mnohé ukáže až čas, ale po tomhle testu mi zůstává rozum stát, jak to v té Číně dělají. Čert ví...

Na netu se dá o tomhle prckovi najít spousta informací, včetně různých úprav a „zvukových módů“. Našel jsem třeba poznámky o odstranění šumu (prohození lamp, odzemnění, reklamace), a taky jak dosáhnout lepšího zvuku: dát 8 Ω reproduktor do 16 Ω výstupu. Některé z těchto postupů, aby se člověk bál vyzkoušet...