TL Audio A4 Summer - šestnáctikanálový mixer do racku s lampou na výstupech

Čerstvý přírůstek do rodiny TLA, konkrétně do série Ebony s elegantním černým designem a přídomkem Summer - s létem toho ale nemá mnoho společného. Název je zcela jistě odvozen od obecného termínu pro slučování, směšování či sčítání, protože kombinace několika audiosignálů na společné analogové sběrnici je součtem jednotlivých kanálů.

K základním úkolům tohoto šestnáctikanálového směšovače, nebo chcete-li, součtového mixeru (funkčně je navržen ve třídě A), patří tedy analogové míchání signálu z několika signálových zdrojů, ale žádné regulátory úrovně na předním panelu nenajdete. A4 je totiž určen všem uživatelům, kteří dávají přednost kombinaci stop z DAW v analogovém prostředí před čistě digitální mixáží. Určitě nebude od věci pohovořit o důvodech, které je k tomu vedou, abychom si ujasnili, co můžeme A4 očekávat.

Analog versus digitál, už je to zase tady!

Poměrně známou pravdou je to, že čistě digitální mixáž (inside-the-box = uvnitř DAW) vyžaduje od uživatele poměrně citlivý přístup k dodržování akceptovatelných signálových úrovní, protože základním předpokladem pro úspěšně zpracované projekty je nepřebuzení interních digitálních sběrnic (což je pro některé „analogově odkojené“ uživatele naprosto nesplnitelný požadavek). Běžnou praxí tedy bývá při zpracování snižovat úroveň ze zvukových stop prakticky na všech virtuálních faderech. Většina uživatelů DAW, kteří pracují s kombinací audiosignálů na analogové sběrnici, se odvolává i na to, že při interním potlačování úrovně faderů v DAW dochází do určité míry k degradaci signálu, neboť se snižuje bitové rozlišení. Analogový systém mixáže umožňuje podle nich nejen lépe využít celý dynamický rozsah, ale také zachovat kvalitu související s příslušnou bitovou hloubkou a udržet menší zkreslení, což vede při porovnání s mixáží uvnitř DAW k lépe a detailněji znějící nahrávce s hlubším prostorovým vjemem i lokalizací.

Propagátoři analogových mixáží ale jakoby zapomněli, že tyto jednoduché sumační mixery, které nedisponují ani žádnou automatizací pro analogové řízení úrovně (například VCA), ale dokonce ani prostým úrovňovým analogovým nastavením úrovně jednotlivých kanálů, počítají logicky s využitím automatizace v DAW. Ačkoli většina z nich považuje nakonec takový způsob práce za samozřejmost, zřejmě zapomínají na fakt, že automatizační postupy uvnitř DAW jsou na tom s degradací bitového rozlišení úplně stejně jako procesy jednoduchého potlačení úrovně na faderech. Mezi další nepříliš přesvědčivé argumenty patří alternativní doporučení míchat analogově alespoň subgroupové výstupy, když se při extrémním množství stop, na které jsme si v DAW už zvykli, často do osmi či šestnácti kanálů vůbec nevejdete.

Dalším předmětem diskuze bývá to, že při mixáži na analogové sběrnici patří k nejkritičtějším částem celého řetězce D/A převodník, a protože je zapotřebí kvalitní konverze osmi, šestnácti či více kanálů z DAW do analogového prostředí, nelze jistě počítat při tomto způsobu práce se zanedbatelnými náklady (zachování standardní kvality teoreticky zaručují pouze špičkové D/A převodníky, které se pohybují řádově ve statisících korun). Výsledná kvalita tohoto analogového procesu je v neposlední řadě závislá také na kvalitě zpětného převodu celé mixáže nazpět do digitálního formátu. Všichni ti, kteří se chystají míchat z DAW analogově, by si měli uvědomit, že audiosignál bude procházet navíc dalším převodem D/A - A/D, který je kritickým místem každého audiořetězce. Oproti tomu, pokud neopustíte digitální prostředí, používáte vlastně jen převod D/A pro monitoring a při samotném zpracování se převodu DA/AD vyhnete úplně.

Proto ne každý zastává názor, že analogový způsob mixáže je lepším, nebo dokonce nezbytným postupem. Klasická digitální mixáž v rámci DAW je ve zdejších krajích vzhledem k uvedeným cenovým relacím jistě v převaze a také její zastánci mají v rukou přesvědčivé argumenty, včetně těch cenových. Někteří jsou dokonce přesvědčeni o tom, že digitální mixáž na analogové sběrnici je pouze cesta, jak mnohem komplikovanějším způsobem dospět ke stejnému výsledku.

Přesto všechno je nepochybné, že určitý rozdíl v obou postupech je při kvalitním poslechu vnímatelný sluchem. Bylo to dokázáno i na základě řady testů (například http://emusician.com/mag/emusic_sum_tracks/), jejichž alibistické závěry konstatují (jako téměř vždy při podobných pokusech), že při kombinaci audiosignálů na analogové sběrnici může výsledná mixáž znít čistěji, otevřeněji, živěji, a nebo může přinášet řadu dalších vnímatelných rozdílů oproti mixáži provedené čistě v digitálním prostředí.

Vstupy, výstupy a inzerty

Pojďme se ale podívat přímo na model A4: Má veškeré vstupní porty symetrické a najdete je na zadním panelu buď v podobě jackových zásuvek TRS nebo dvou pětadvacetipinových multikonektorů, kde jsou k dispozici vstupy vždy pro osm kanálů. Oba typy vstupních portů se nedoporučuje vzájemně kombinovat, ale je nutné zvolit buď propojení pomocí kabelů TRS nebo prostřednictvím multikonektorů D-sub. Zasunutím jacku do portu TRS se navíc příslušný vstup na multikonektoru odpojí.

Oba výstupní kanály jsou vybavené symetrickým inzertním vstupem a výstupem (oddělené zásuvky TRS) pro zařazení dalšího analogového procesu, hlavní symetrické výstupy pro stereo mají porty XLR. Symetrický výstup pro inzert lze též využít jako přídavný výstup pro cokoli, protože zasunutím konektoru do tohoto portu se signálová trasa nepřeruší - lze tedy využívat oba výstupy současně (k rozpojení signálové trasy dochází až ve chvíli zasunutí konektoru do portu Return).

Vstupy i výstupy na Summeru mají přepínatelnou úroveň na předním panelu pro profesionální a poloprofesionální aplikace (+4 dBu/-10 dBu). Volba se provádí na předním panelu nezávisle pro vstupy 1-8, 9-16, pro inzertní body a hlavní výstupy.

Možnosti nastavení na stereobázi

Protože u Summeru se počítá s regulací zisku přímo ve stopách DAW nebo na příslušném virtuálním digitálním mixeru, není plynulá regulace zisku na vstupech k dispozici. Každý vstupní kanál je vybaven pouze prvkem Panorama, aby bylo možné příslušný signál umístit do přesné stereofonní pozice. Všech šestnáct výstupů z DAW se tedy nastaví podle toho, jakou plní funkci ve stereu, stereofonní kanály se směrují naplno do levého respektive do pravého stereovýstupu.

Lampový stupeň a výstupní indikátory

Protože jsme u TLA, můžeme se zcela jistě těšit na nějaký lampový obvod. U A4 lze do signálové trasy zařadit dvojitou triodu na výstupních kanálech a nastavit míru jemného harmonického zkreslení pomocí Tube Warmth. Vybuzení lampy má svoji vlastní indikaci, zelená LED dioda Drive začíná poblikávat při jemném zkreslení kolem 1 % a zhruba při 5 % už svítí takřka nepřetržitě. Pokud saturaci elektronky nepřeženete (indikace Peak), jedná se o příjemné, typické lampové zkreslení s převažující druhou harmonickou. Lampa na výstupu A4 je šikovným doplňkem, a kdo sází ve finální fázi na „prohřátí“ digitálního zvuku typickým analogovým procesem, má ho k dispozici, aniž by musel do inzertu zapojovat další procesor. Oba VU-metry na výstupu jsou doplněné indikací špiček a přepínačem +10 dB, který je užitečný při práci s vyššími signálovými úrovněmi (DAW).

Slyšíte ten rozdíl!?

Model A4 jsem testoval na poslední jazzovou „chuťovku“, kterou jsem nedávno míchal právě v digitálním prostředí DAW, a tak mne pochopitelně zajímalo, jaký rozdíl bude ve zvuku při kombinaci stop na analogové sběrnici a také do jaké míry se na zvuku podepíše příslušná čtyřiadvacetibitová D/A a A/D konverze. Pro osmikanálový D/A převod jsem použil starší, ale skvělý Soundscape i-box. Ve stopách byl připraven kontrabas, elektrické piano, perkuse, zpěvačka, saxofon a prostor z Lexiconu PCM96.

Rád bych poznamenal, že ani při tak malém množství stop není jednoduché udržet pro všechny ukázky přesné nastavení poměrů (myslím, že již půldecibelové rozdíly v úrovni jednotlivých stop při obou metodách mixáže mohou vést k tomu, že se takové srovnávání stává bezcenným). Protože na A4 lze nastavovat lokalizaci pouze odhadem, nemohu samozřejmě dát krk ani za její stoprocentně přesné nastavení.

Na datové stopě DVD máte možnost poslechnout si několik variant nefinalizované mixáže (ve 24 i 16 bitech) - první čtyři záběry jsou z analogové sběrnice A4 a poslední, pátý, záběr je čistě digitální mixáž. Pořadí je tedy následující: analogová mixáž na A4 s nepotlačenými fadery (A4 je značně vybuzený, ale bez aktivovaného lampového stupně), analogová mixáž s potlačenými fadery (cca -15 dB) a jemně nabuzeným lampovým stupněm, analogová mixáž s potlačenými fadery a výrazně nabuzeným lampovým stupněm, analogová mixáž s potlačenými fadery a vypnutým lampovým stupněm a nakonec čistě digitální mixáž. U všech ukázek jsem se samozřejmě snažil dodržet stejnou hlasitost.

Ještě dlužím vysvětlení, proč je analogová mixáž k dispozici ve dvou variantách nastavení faderů v DAW. Stopy natočené v mém projektu měly rezervu ve špičkách (headroom) -6 až -3 dB. Tato úroveň byla pro A4 akceptovatelná, ale při zařazení lampového stupně docházelo i při nejmenším nastaveném buzení lampy již k výrazné saturaci a tím i zkreslení. Konstruktér evidentně vychází z dodržování klasických linkových úrovní a ty jsou oproti úrovním v DAW podstatně nižší a málokdy se v běžné praxi dodržují. Řečeno srozumitelněji: pokud budete chtít použít lampu u A4 a mít v digitálu nepotlačenou úroveň z jednotlivých stop, musíte provádět záznam do stop v DAW minimálně o 10 dB níž, než jste zvyklí - zní to možná pro někoho drsně, ale technicky je to v naprostém pořádku.

Při použití kvalitního poslechu a čerstvého sluchu se jistě shodneme na tom, že určité rozdíly ve zvuku jsou z ukázek patrné, i když jsem možná pro demonstraci nezvolil ideální hudební materiál. Ačkoli byl pro převod nazpět (A/D) použitý obyčejný MOTU 8pre, nezní mi subjektivně analogová mixáž hůř než ta digitální a po důkladném poslechu bych ji zřejmě preferoval před čistě digitální verzí, konkrétně buď analogový mix s nepotlačenými fadery, kde mi zní lépe prostor (záběr 1) nebo analogová kombinace s výrazně saturující lampou (záběr 3), kde mi zní příjemněji zejména kontrabas. Položme si ale ruku na srdce: Kolik běžných posluchačů dokáže při testu naslepo vnímat tyto rozdíly a do jaké míry budou patrné v případě, že se posléze využije nějaký dobrý analogový procesor (nebo jeho simulace) při masteringu?