Roland V-Synth GT - nástupce nástrojů V-Synth a V-Synth XT

Zvuk nástrojů Roland mi osobně připadal vždy tak nějak měkký - v mixu se nedokázal dostatečně dobře prosadit (například u sólových partů). Již před časem jsem ale velmi chválil nástroj V-Synth se zajímavou zvukovou barvou, velice dobře navázal i rackový V-Synth XT a doslova bombou je V-Synth GT.

V-Synth

V-Synth GT je pro mne zajímavý už jen tím, že je to V-Synth s velice zajímavou vektorovou syntézou. Díky dotekové ploše (vektorovému ovladači) mohou být zvuky velice pohyblivé a proměnlivé. Ovladač navíc není nutné chápat pouze jako vektorový se čtyřmi zvukovými vzorky, jako tomu bylo třeba u legendárního Korg Wavestation. Ovladač může být využit také jako jednosměrný, přičemž se hodnota parametru pohybem směrem od středu zvyšuje a ke středu snižuje. Také jej lze použít jako "plotnu" gramce, se kterou se dá otáčet a tak měnit rychlost přehrávání vzorku.

Vocal Designer

Další zajímavou součástí je Vocal Designer, který byl použit již ve verzi XT. Musím říci, že takhle dobře znějící vokály jsem dlouho neslyšel. Umí vytvořit jak klasicky znějící vokodér z 80. let, tak ale i krásné sbory a chorály. Největší problém je samozřejmě s jednohlasým zpěvem, kdy se nedá nic zamaskovat. Ale i tam jsou výsledky překvapivě dobré. Vocal Designer lze pochopitelně použít nejen pro syntézu hlasu, ale i jako harmonizer, případně Pitch-Shifter.

AP syntéza

A pak tu máme novou AP (Articulative Phrase) syntézu. Tato syntéza má za úkol co nejvěrněji napodobovat vlastnosti akustických nástrojů. Protože různé akustické nástroje mají řadu specifických, ale velmi výrazných výrazových prvků, bylo potřeba se s nimi nějak vypořádat. Roland se dal cestou naprogramování těchto specifických vlastností pro různé typy nástrojů, díky čemuž lze hrát na smyčce jednoduše tremolo, ale i pizzicato, aniž by uživatel musel měnit zvolený zvuk. To ale není všechno. Nástroj umí simulovat třeba výraznější akcent při razantnější hře (stačí prostě hrát razantnějším způsobem na klaviaturu) nebo naopak jemný nástup zvuku. Vše lze řídit přímo z klaviatury. Velice efektně Roland využil i parametru glissando, který lze použít třeba právě pro glissando houslisty, který zrovna při hře přechází z jedné polohy ruky na hmatníku do druhé. Výsledek je velmi efektní. Obrovskou výhodou této syntézy je, že ji lze aplikovat na jakýkoli interní vzorek nástroje (počínaje jednoduchým tvarem vlny, jako je sinusoida, až po složité vzorky houslí, fléten) nebo dokonce na vzorek do nástroje majitelem nahraný. Za nevýhodu naopak považuji poměrně značné omezení, kdy není absolutně možné parametry jednotlivých typů nástrojů kombinovat. Je nutné prostě zvolit buď smyčcový nástroj, dechový nástroj typu flétna nebo dechový nástroj typu saxofon atd. Parametry jsou pevně dané, lze pouze měnit jejich hloubku. Výhodou tohoto řešení je, že parametry opravdu sedí a nabízejí vynikající výsledek. Jak ale již bylo naznačeno, nevýhodou je relativní omezenost, nemožnost experimentů s kombinacemi.

Pokud bych měl AP syntézu srovnat s "yamaháckou" VL (která je ovšem výrazně starší), došel bych k závěru, že pro specifické předem dané nástroje (housle, saxofon, flétna) zní AP lépe než VL (i v poměru se špičkovou VL-1). Parametry jsou pro ně prostě optimalizovány, není kam uhýbat, výraz je prostě naprogramován (a to velmi dobře). Oproti tomu VL získává plusy svou možností kombinací, variabilitou. Pokud tedy požadujete, aby některé předdefinované zvuky zněly opravdu věrně, pak V-Synth GT vítězí i nad opěvovanou Yamahou VL-1.

Také "trošku" sampluje

Roland V-Synth je také plnohodnotným samplerem. Kromě obrovské výhody možnosti zálohovat nasamplovaná data rovnou na externí USB disk (takže nezahlcujete paměť Rolanda, která má 49,5 MB, z čehož něco zabírá operační systém, něco tovární vzorky, které se ale pochopitelně dají přepsat), má sampler možnost chytrého nastavení obálky samplů tak, že při stisknutí druhé klávesy (pokud už je jedna stisknutá) může obálka navazovat v místě, kde se momentálně nachází obálka prvního stisknutého tónu. V praxi to má například následující výhodu: pokud do sampleru nazpíváte na jednom tónu například text "Muzikus" a následně jej budete chtít rozdělit tak, že na "Mu" bude znít jednohlas, na "zi" bude dvojhlas a na "ku" bude trojhlas, bude to naprosto jednoduché. Prostě na V-Synthu nastavíte pokračování v obálce. Pak stisknete první klávesu, zazní "Mu" jednohlas. Pak k tomu stisknete druhou klávesu (držíte stále 1.) a zazní "zi" ve dvojhlase a analogicky třetí klávesu "kus" v trojhlase. Výsledek je velice efektní. Samozřejmě je ale možné sampler nastavit i do běžného průběhu obálek. Samplovat lze jak z mikrofonu, tak z linkového stereo nebo mono vstupu nebo ze vstupu digitálního. Samplovaný vzorek se může do paměti ukládat již s aplikovanými interními efekty V-Synthu. Maximální vzorkovací frekvence je až 96 kHz (další možnosti jsou 48 kHz a 44,1 kHz) a maximální bitová hloubka je 24 (interní zpracování zvuku v generátoru ale probíhá ve 32 bitech s pohyblivou desetinnou čárkou a v efektech ve 32 bitech s pevnou desetinnou čárkou).

Troška pojmologie

V-Synth GT může pěkně posloužit k zopakování si mnoha termínů z oblasti muzitroniky a IT. Některé tedy pro úplnost zopakuji; a začnu pojmy z oblasti vstupů, výstupů a dalších periférií. Na zadní straně nástroje je kromě tlačítka pro zapnutí/vynutí nástroje univerzální AC konektor pro napájení (opravdu jsem rád, když firma používá nějaké standardizované konektory i pro napájení a uživatel se nemusí bát, že i on jednou bude podávat trapný inzerát typu: "Koupím napájecí zdroj pro nástroj X."). Vedle jsou dva konektory pro USB. Jednak je trošku netypické, že jsou dva, a jednak i to, že se jedná o konektor typu A i B. Má to ale svou logiku. Díky tomu totiž nástroj není omezen pouze na běžné propojení s počítačem, ale je možné k němu připojit jakýkoliv externí disk s USB, který je naformátovaný na FAT nebo FAT32. Ani s diskem o velikosti 250 GB neměl nástroj problém. Trochu problematičtější je ale správa souborů, nástroj neumí procházet složky, a tak vše ukládá do kořenového adresáře. Následují optické a koaxiální vstupy a výstupy. Jako u každého digitálu, i zde je po propojení potřeba nastavit, které ze zařízení je Master a které Slave. V-Synth GT se dá nastavit rychle a poslouchá perfektně a umí být i dobrým pánem. Ani na tak vyspělém nástroji nechybí trojice pětikolíků MIDI in/out/thru. Pro některé uživatele je to jedinou záchranou, jak s nástrojem (a nejen tímto, ale všemi, které mají i USB) komunikovat. Na rozdíl od USB jsou totiž MIDI galvanicky oddělené, takže nemůže dojít k rušení zemní smyčkou. Připojit lze až tři nožní ovladače, z nichž dva mohou být kontinuální pedály a jeden spínač. K mikrofonnímu vstupu (kombinovaný konektor umožňující připojit jak jack 6,3 mm tak canon) patří i přepínač fantomového napájení (48 V DC, 10 mA max), díky kterému lze použít i kondenzátorový mikrofon. Následuje řada jacků s popisy Input L a R, Direct Out L a R, Main Out L a R a Phones. Tím je výčet konektorů na zadní straně vyčerpán. Myslím, že víc není potřeba. Strukturu zapojení signálu lze nastavovat softwarově na nástroji a možností je dlouhá řada.

Horní panel je ve znamení mnoha tlačítek, potenciometrů a dalších ovladačů. Mezi ty nestandardní patří již zmíněný Time Trip Pad (tedy dotykový vektorový ovladač), o kterém již byla řeč. Roland také pracuje s ovladačem D-Beam, který vysílá světelný signál. Přerušením světelného signálu v určité vzdálenosti od zdroje se nastavuje hloubka parametru. Tyto světelné zdroje jsou k dispozici hned dva, a tak lze "mácháním ruky" nad nástrojem (respektive tímto ovladačem) měnit hloubku hned dvou parametrů současně. Parametry, které budou ovladačem řízeny, jsou pochopitelně uživatelsky programovatelné. Dále je k dispozici řada ovladačů, které mohou fungovat jak pro záznam dat do sekvenceru, tak pro řízení v reálném čase počínaje arpeggiátorem přes osm tlačítek pro rychlou volbu oblíbených zvuků, osm otočných potenciometrů s volitelným parametrem až po řízení oscilátorů, COSM 1 a 2 (tedy simulace efektového procesoru, který je na rozdíl od běžných efektů, které jsou aplikovány až na výsledný mix, aplikovány na každou notu) nebo základních čtyřech segmentů obálky ADSR. Čelnímu panelu ale dominuje především dotykový displej, pomocí kterého lze veškeré nastavení nástroje řídit. Není to jediný způsob, jak se k různým parametrům dostat, snad pro všechno existuje i alternativa přes tlačítka a další ovladače nástroje. Dotykový displej je ale daleko rychlejší a názornější. Ze začátku může zejména na konzervativní uživatele působit trošku zmatečně a budou ovládání raději řešit tlačítky, ale pokud si na začátku navyknou na dotykový displej, nebudou rozhodně litovat.

Závěr

Roland V-Synth GT je rozhodně zajímavým nástrojem, který dokáže i přes poměrně značné omezení v AP syntéze vytvořit pozoruhodné zvuky různých druhů - ať již stojících právě na základu AP syntézy, VariPhrase, Vocal Designeru a nebo na jejich kombinacemi.