Roland HD-1 V-Drums Lite - elektronická bicí sada nižší třídy

Začínáte s hraním na bubny? Nebo vaše ratolesti? A sousedi už na vás třikrát poslali městské strážníky kvůli jakémusi hluku? A v obýváku pořád zakopáváte o stojany a museli jste do sklepa přestěhovat sekretář po babičce, protože teď tam holt trůní bicí souprava? Možná by to šlo zvládnout elegantněji...

Všem takto postiženým vychází vstříc firma Roland se svou (řekněme „začátečnickou“) elektronickou bicí sadou HD–1. Ještě než se pustím do popisu zmíněné soupravy, začnu trochu obecněji: Elektronické bubny, zjevivší se (tedy v masovějším měřítku) v osmdesátých letech, tvořily vždy zajímavou alternativu k bicím akustickým. No uznejte, nahrávky Dalibora Jandy si bez nich prostě neumíme představit... Leckdo (více či méně úspěšně) obojí kombinoval. Postupem času se zlepšovaly především zvukové možnosti a s využitím MIDI se elektronické soupravy staly inventářem mnoha (zejména domácích) studií. Jejich využití se ovšem neomezuje jen na pořizování nahrávek, své místo si hledají přímo na pódiích, a to zejména v kapelách, které hrají poněkud decentněji, případně chtějí využívat širší škálu zvuků – kromě „klasických“ bubnů třeba conga, surdo či jiné perkuse. Na to přímo navazuje i otázka „skladnosti“. Představte si v jednom autě bicí soupravu, k tomu třeba dvě conga, nějaký ten cajon a spoustu dalšího perkusního materiálu... a oproti tomu jeden kufr či tašku plus složenou konstrukci (i ta jde rozebrat na prvočinitele, ale kdo by se s tím zdržoval, že...).

Stavba

Celá souprava se vejde do jedné krabice. Příjemné je, že ji v té krabici najdete v podstatě už z poloviny zkompletovanou. Pokud hledáte návod k sestavení, musíte otevřít přiložené DVD. Tam je kromě disku i papírová verze pro ty, kteří DVD přehrávač či počítač buď nevlastní nebo začali s vybalováním v jiné místnosti, než kde se přehrávací technika nachází. Oba návody jsou velmi přehledné a názorné. Dlužno však dodat, že smontování sady a její uvedení „do provozu“ je poměrně jednoduché a nezabere mnoho času. Není ani třeba velké manuální zručnosti (což jsem při své vrozené nešikovnosti skutečně ocenil), utáhnout osm šroubků přiloženým praktickým šroubovákem určitě dokáže každý. I zapojení je jednoduché – kabely jsou výrobcem vedeny až k jednotlivým komponentům (pady jsou dokonce již panem Rolandem zapojeny). Zbývá tedy jen osadit „činely“, zvukový modul, vzít paličky, a jde se na to! Vlastně ještě ne – abychom se slyšeli, potřebujeme buď monitor nebo sluchátka, ty však nejsou součástí soupravy a musí se dokoupit.

Provoz

Zvukový modul je přehledný a jednoduchý na ovládání. Najdete na něm sedm tlačítek a dva potenciometry – první pro hlasitost a druhý pro tempo metronomu či vloženého dema. Tlačítka jsou relativně velká, což umožňuje přepínat zvuky „za jízdy“ paličkou – určitě se trefíte. Pod každým ze sedmi tlačítek se ukrývají dvě zvukové banky. Mezi nimi si volíte pomocí tlačítka Variation. U jedničky najdete klasickou akustickou soupravu, dvojka je pro rockové bijce – zde se po stisknutí výše zmíněného tlačítka Variation změní pedál pro hi-hat na pedál k basovému bubnu, a ejhle – máte dvoušlapku, metalisti! Trojka nabízí zvuky více či méně blízké perkusím, u čtyřky najdete zvuky pro elektronickou hudbu a konečně z pětky vám zazní voices.

Každý pad má slušnou dynamiku, která se dá i nastavovat, přičemž u bank Electronic a Voices se silou úderu mění i zvuky – buď změní výšku či hloubku nebo se k nim něco přidá, třeba druhý hlas apod.

Virbl je na rozdíl od plastových padů opatřen síťkou, která se dá napnout či povolit podle toho, jak chcete, aby vám odskakovaly paličky. Ve zvukové škále ovšem bohužel nenajdete ráfek, ani když na něj budete fyzicky hrát – ozve se vždycky jen zvuk bubínku...

Samostatnou kapitolou jsou pedály. Oba jsou identické, ale zatímco u hi-hat odpružení docela stačí, kopák je malinko líný, pedál se nevrací tak rychle, jak by bylo potřeba, takže třeba při rychlejších skluzech se občas nějaká rána prostě neozve.

Činely jsou samozřejmě taktéž plastové. Plochu mají rozdělenu na dvě části, přičemž každá má přidělen jiný zvuk. Malou nevýhodou je, že sklon činelů jde upravit pouze pohybem celého ramene, pod činelem žádný kloub nenajdete.

Důležitou součástí modulu je i největší nepřítel všech bubeníků – metronom. Jeho zvuk je relativně příjemný, jestli se to tedy obecně dá o zvuku metronomu vůbec říct, že ano... Tady bych možná viděl další drobný nedostatek – nikde se nedozvíte hodnotu tempa.

Budete-li se silami na konci, můžete nechat hrát samotného Rolanda – pod každým očíslovaným tlačítkem se skrývají dva patterny coby ukázky zvukových možností. Přepínat je lze opět tlačítkem Variation. Bohužel jsou jen k poslechu, hrát si do nich nemůžete.

Ale nezoufejte – naštěstí je tu možnost připojení externího zdroje hudby, třeba CD či mp3. A tam už se můžete vyřádit, jak je vám libo, a hrát, s kým je vám libo. Onehdy jsem si dal pár kousků s Eltonem Johnem, příjemné hraní to bylo...:-)

Na levé boční straně modulu ještě najdete výstup pro MIDI.

Jak už jsem se zmínil, součástí krabice s názvem Roland HD–1 je DVD disk. Tento počin kvituji s povděkem, neboť na disku je velmi názorně vidět jak postup při sestavování sady, tak i základní způsoby nastavení zvuků. Celým půlhodinovým pořadem provází americký bubeník Johnny Rabb, který byl, mimo jiné, členem bandu Tanyi Tucker a Hanka Williamse III. a svým výkonem 1071 jednotlivých úderů za minutu se dokonce zapsal do Guinnessovy knihy rekordů. Jednotlivé kroky vysvětluje srozumitelně a přehledně (jen se při tom dost často dívá do jiné kamery, než která ho právě zabírá), takže vládnete-li alespoň trochu jazykem anglickým, budete určitě v obraze. A na závěr disku najdete i krátkou školu hry na bicí, včetně jednoduchého notového zápisu.

Zvuky

Co se samotných zvuků týče, pro klasické hraní budete nejspíš nejvíc využívat první a druhou zvukovou banku. Roland HD–1 si evidentně neklade za cíl věrně napodobovat zvuky klasické bicí soupravy, nicméně se dá říct, že v mnoha případech je příjemně blízko. Akustická i jazzová sada, ukrývající se pod tlačítkem jedna, je celkem věrná, snad jen činely by si asi zasloužily o něco lepší zvukovou kvalitu. U rockové sady bych si možná představoval razantnější zvuk tomů. Kopák je správně našlápnutý, duní jedna radost. Ve „dvoukopákové“ verzi se druhý tom změní na cowbell. Třetí zvuková sada, která má představovat perkuse, už vyžaduje trochu fantazie. Pozor na dynamiku – při slabším úderu se ozve jiný zvuk než při silném. Tady je třeba víc než u jiných zvukových sad dbát na sílu a vyrovnanost úderů, což zejména začátečníkům může činit jisté obtíže. No, a elektronické zvuky a voices budou určitě vítaným zpestřením domácích mejdanů...

A na konec...

Závěrem lze říci, že Roland HD–1 splňuje to, proč byl vytvořen: být jednoduchou, skladnou a zvukově slušnou bicí soupravou pro začátečníky nebo pro ty, kteří se hře na bicí věnují jen sporadicky a čistě pro radost a nechtějí si kvůli tomu zařizovat zkušebnu či odhlučněnou místnost.