Nenechte se knokautovat! - velký test krabiček Electro-Harmonix II.

V minulém testu jsme se podívali na zoubek dvěma modulačním efektům a dvěma „dýlejům“ od společnosti Electro-Harmonix. V dnešní části se budeme věnovat dalším sourozencům této početné rodinky. V matrice jsou zapsáni jako overdrive Germanium OD, equalizer KnockOut a octaver Micro POG.

Společný rodokmen

Všechny tři krabičky mají totožné rozměry i uspořádání. Liší se pouze popiskem a barvami. Vpravo vstup, vlevo výstup, tři potenciometry, ledka a nahoře konektor pro 9V DC adaptér. Společně zapojené tak při hře lahodí nejen uchu, ale i oku.

Nožní vypínač má příjemně tuhý chod. Kroutítka potenciometrů jsou robustní, fajn na ovládání. Vše je true bypass.

Šasi je z bytelného materiálu, dostatečně pevného i těžkého. Zkoušel jsem jej přiblížit k magnetu a nemá na něj žádný vliv. Takže se nám při transportu v těle komba nepřilepí na koš reproduktoru.

Jako u předchozí várky efektů EH i zde najdeme dvě společné slabiny. Tou první je umístění 9V baterie. Pro její výměnu je nutné odmontovat spodní víko, zajištěné čtyřmi malými šroubky. To rozhodně neobstojí v porovnání s praktickým řešením od konkurence (Ibanez, Boss). Druhou slabinou je diskutabilní kvalita popisků na čelní straně. Byť je grafická stránka na jedničku, působí ne příliš trvanlivým dojmem.

Germanium OD

Představovačka

Krabička je klasický overdrive. Podle výrobce se opírá o to nejlepší, co může křemíkově-tranzistorové zkreslení přinést. Uvnitř je výrazně umístěn nejen tranzistor, ale i velké množství SMD součástek. To lze vnímat jako určitou „nepoctivost“, vzhledem k „poctivé“ ceně.

Je třeba si zvyknout na odlišné ovládání. Tak nejprve potenciometr Gain. Má řídit množství vstupního signálu do tranzistoru. Ovlivňuje zkreslení. Zbývající dva potenciometry jsou na sobě závislé jako známá dvojka Čuk & Gek. Bias ovládá proudové zesílení a Volts předpětí na tranzistoru. Oba mají na starosti nastavení pracovní charakteristiky tranzistoru a tím celkové zesílení a samozřejmě i charakter zvuku.

Dva postřehy z praxe. Volts reguluje hlasitost bez ohledu na nastavení Gain a Bias. Pokud jdu dolů na méně než třetinu, krabička rychle přestává hrát, až je úplné ticho.

Další zvláštností je, že když máme Gain a Volts na polovině a zvyšujeme Bias, tak ten nemá až do tří čtvrtin své dráhy na zvuk žádný vliv. Ale pokud nastavíme Bias nad tuto hranicí, způsobí to, že krabička náhle přestává hrát.

Napoprvé to celé možná nedává smysl. Snad je ale zřejmé, že zde nestojíme před obehranou písničkou ládování zesilovače starými dobrými „gainy“ a „volumy“. Je nutné laborovat a hledat... Není ale nezbytné vědět, co a proč který čudlík dělá. U téhle analogové krásky totiž snadno najdeme bezvadný zvuk. Stačí kroutit a hrát...

Kroutíme a hrajeme

Nečekejme žádnou pilu ani tenké mňoukání fuzzu. Zvuk je kulatý, chtělo by se říci krémový, s výbornou dynamikou. Pokud máme vše naplno, dostaneme jemný, kultivovaný overdrive s temným zabarvením. Dobrý na podklad, beglajty, doprovodnou hru. Také umí hezky nakopnout čistý kanál. Bezva na sóla či melodické linky. A stejně tak si rozumí se zkresleným kanálem, kde mírně vytáhne hlasitost a zhutní tón. Zkrátka pro něj platí obehrané klišé, že „zvuk je inspirativní“.

Občas mě překvapil šum a brum nad hranicí slušností. A to i přes napájení z baterie. Možná to bylo dáno velkým rušením okolí nebo aparátem zapojeným do nevhodné elektroinstalace...

KnockOut, Attack Equalizer

Nasucho

Efekt není ekvalizérem v pravém slova smyslu, ale nabízí dolní a horní propust. Dolní propust je sedmého řádu (!), pracující na 85 Hz. Obvod horní propusti má pólů šest a je nalezená na 6,5 kHz.

Třemi potenciometry ovládám potlačení dolní, resp. horní, propusti a množství vstupního signálu na výstupu. Snadné a elegantní.

Pomocí krabičky zvuk nejen nakopneme, ale šikovným namícháním poměrů mezi signály můžeme dostat doopravdy specifické zabarvení. Pokud si dobře vzpomínám, Frank Zappa kdysi řekl, že celý trik, jak získat tak osobitý zvuk kytary, je jenom v ekvalizaci. Po testování KnockOut uznávám, že na tom možná něco bude. (I když zvuk jeho kytary rozhodně nečekejme).

Naslucho

Při experimentování s nastavením je hezky slyšet záběr obou propustí. Filtry jsou opravdu kvalitní a mají velký vliv na výsledný signál. Můžeme získat na basech, nebo kytaru naopak zvýraznit nahoře. Zvuk dostane charakter, jako by byl prohnán lampovým předzesilovačem, získá zvláštní barvu. Popsal bych to jako kovový punc. Rozsvítí se. Asi nejlépe se KnockOut hodí k nakopnutí signálu – jak na doprovod, tak na sóla. Prostě Attack Equalizer... I on mě místy potrápil šumbrumem.

Micro POG

... unplug

Efekt nabízí trochu netradiční octaver/pitch shifter. Umí současně přidat dva signály. Jeden je posunutý o oktávu níž a druhý o oktávu výš. Výrobce píše, že si dal záležet, aby rozpoznání tónu bylo co nejpřesnější. Za chvíli se podíváme, jak se mu to povedlo.

Ovládání je opět jednoduché. K dispozici máme tři signály: vstupní, o oktávu snížený a o oktávu zvýšený. Každý ze tří potenciometrů pak řídí jejich výstupní hlasitost. V poloze úplně vlevo neprochází nic, úplně vpravo plná hlasitost. Jejich názvy jasně vyjadřují, k čemu slouží: Dry, Sub Octave, Octave Up.

POG nabízí dva výstupy. Effect Out obsahuje efektovaný signál a je zapínán nožním přepínačem. Na druhém Dry Out je vstupní signál, a to bez ohledu na zapnutí/vypnutí efektu. Šikovná věc, dávající prostor naší invenci s celkovým zapojením POG.

Napájení je možné pouze z adaptéru. Ten najdeme přiložený.

... a zapojeno

Detekce základního tónu je velmi dobrá, určitě patří do horních pater pomyslného žebříčku kvality. Když ale necháme hrát pouze horní nebo dolní oktávu, přirozeně to nezní. Projevuje se klasická nedokonalost pitch-shifterů, zejména při posunu nahoru. Přesto je samotný octave up celkem využitelný. Je originální a zní jako syntezátor. Vhodné na sóla. Zvuk octave down zní lépe a člověk se víc vyřádí.

Kdybych je měl zhodnotit samotné, najdou využití spíš jako fórek do písničky než jako trvale využitelný efekt.

Nicméně nejlépe zní krabička, pokud efekty míchám dohromady s původním zvukem. To už je jiná káva. Octave up umí navodit pocit dvanáctistrunné kytary. Hezké na čistou kytaru. Octave down zní výborně se zkreslením. Dodá spodek, pěkně zhutní podklad. A myslím, že POG může dobře posloužit i klávesákovi či base.

Závěr

Jak je zřejmé z popisu, krabičky lze sice zařadit do klasických přihrádek overdrive/ekvalizér/octaver, ale vymykají se tomu, na co jsme zvyklí. Nabízí netradiční funkce i ovládání. Neumí asi víc než konkurence, ale dělají to jinak. Po svém. Hezky hrají a přitom si umí zachovat specifický zvuk a osobitý charakter. Nepochybuji, že to nemusí každému vyhovovat a že ne každému budou znít příjemně do ucha. Nicméně tak je to se vším...

Laťka je nasazena vysoko. Stejně jako ceny, za které si tyto křehotinky můžeme dopřát. Diskusi o poměru cena/výkon ale necháme na jindy. Zkusme se ohřát v jejich náručí. Možná je některá z nich právě tím, co nám chybělo ke štěstí :-)