Line 6 Spider Jam a JM4 Looper - talentovaný pavouk a jeho menší bratr, kteří zastanou celou kapelu

Značka Line 6 je známá především svými digitálními simulacemi lampových aparátů, kde se jí podařilo charakter zvuku přiblížit za lidovou cenu mnohonásobně nákladnějším předlohám. To jistě není pro většinu hráčů žádným tajemstvím, stejně jako fakt, že celou škálu takových simulací nabízí jeden malý processor (POD), který pohodlně nacpete do batohu a zbyde vám místo i pro svačinu.

Kytarové kombo Spider Jam či stejnými možnostmi vybavený Looper JM4 však k tomuto firemnímu standardu přidávají ještě další dimenzi – integrované nahrávadlo s firemní sadou grooves a efekty pro případ, že kluci z vaší kapely zrovna nemají čas, ale vy si chcete zajamovat... Hned úvodem budiž řečeno, že oba přístroje jsou v podstatě identické – jediný rozdíl je v tom, že zatímco Looper JM4 je podlahová pastička se čtyřmi nožními spínači, Spider Jam je naproti tomu sedmdesátipětiwattové kombo, vybavené naprosto stejnými možnostmi. Obě zařízení budou tedy testována společně, neboť vše s výjimkou amplifikace platí jak pro Looper, tak pro Spider Jam.

Sekce pro kytaru

Propátrejme nejprve ovládací prvky komba Spider Jam. Na předním panelu se kromě kytarového vstupu nachází XLR vstup pro mikrofon, dále jeho ovládání citlivosti (Level), ledka pro indikaci přebuzení, aux pro další zdroj signálu (nástroj či efekt) a vstup (3,5mm jack) pro externí CD nebo mp3 přehrávač. Dále zde najdeme potenciometr pro volbu typu aparátu. Modely jsou odstupňovány podle míry zkreslení (Amp Models), které je možno následně ovládat sousedním potenciometrem (Drive). Následuje třípásmový ekvalizér (Bass, Mid a Treble) a potom ovladač poměru mezi úrovněmi vašeho kytarového zvuku a playbacku. Dále jsou zde dva ovladače pro výběr efektů, jeden doplněn o tlačítko Tap pro úpravu času delaye a zvláštní potenciometr pro Reverb. Zbývá ještě ovladač celkové hlasitosti (Master), výstup na sluchátka vypínající reproduktor, vstup na nožní ovladač a celkový vypínač. Looper JM4 má všechny vstupy a výstupy na zadním panelu (doplněn je zde ještě Amp Out), ovládací prvky jsou v kytarové sekci stejné.

Nahrávací/playback sekce

Zleva zde najdeme přepínač pro volbu nahrávacího vstupu (kytara/mikrofon), dále multifunkční ovladač playbackových režimů pro samotné bicí, či plnotučné základy s celou kapelou, kontrolující také nahrávání/přehrávání/transpozici/tempo playbacku (Drums/Song), ovladač úrovně signálu jak na vstupech, tak při přehrávání (Inputs/Level) a tlačítko Tone/Settings pro volbu presetu (ať už kytarového, mikrofonního, či pro jiný nástroj). Tlačítka skrývají různé volby po jednom, či opakovaném stlačení. Dále u Spider Jamu následují tři velká podsvětlená tlačítka na bázi „magnetofonového“ ovládání (Rec, Play/Stop, Undo – looper má místo nich kovové nožní spínače), nad kterými se nachází velký podsvětlený displej a dále multifunkční kolečko pro detailní editaci, vedle něj menší tlačítko „Navigátor“, umožňující ovládání kurzoru ve čtyřech směrech. Tuto sekci uzavírá tlačítko pro uložení záznamu (Save).

Na zadním panelu se kromě direct recording stereovýstupu v POD kvalitě (JM4 osazen dvěma 6,3mm jacky, Spider Jam má dva cinche) poměrně překvapivě nalézá také slot pro paměťovou SD kartu, která slouží k instalaci firmware a kdo ví – možná též lze v budoucnu očekávat upgrade na novější verzi. V případě JM4 je také možné takto přenášet nahrávky do computeru a zpět. Použít lze SD kartu do 2 GB kapacity (Inu, v dnešní době kompjůtrů, jůtrůtrů, už prostě dávno patří jedničky a nuly i ke kytaře a jejímu zvuku).

Jak to hraje, co to umí – simulace aparátů

Co se kytarového zvuku týče, nabízí Spider Jam i Looper JM4 dvanáct osvědčených typů simulací lampových modelů, většině šesti i vícestrunných brnkálistů již důvěrně známých z POD, onoho krvavě rudého procesoru ve tvaru orgánu, který u rockera dostává asi nejvíc zabrat – tedy ledviny. Zde jsou tyto simulace naprosto identické, takže abych pouze nedubloval popis POD, který, předpokládám, již na těchto stránkách testoval někdo z mých kolegů, budu spíše rekapitulovat:

Pod volbami Clean, Twang, Blues, Crunch, Metal a Insane se skrývá dvanáct simulací lampových aparátů různých značek (každé heslo skrývá dvě možnosti green a red), seřazených v nastavení od čistého zvuku po tvrdý distortion. Bylo by asi bláhové se domnívat, že pod každou volbou najdete skutečně plnotučný model aparátu zvučné značky a v některých případech až statisícové hodnoty. Hlavní zbraň tohoto řešení kytarového zvuku – tedy pomocí digitálního modelingu, vidím spíše ve značné škále barev, ať už se svým slavným vzorům blíží více či méně. Můžete si v manuálu samozřejmě přečíst, na jakýže model to právě hrajete, a namlouvat si, že se stoupajícím stupněm zkreslení ve zvuku a v dynamice nelze vystopovat jistý chemický nádech, ale to mi nepřipadá důležité. V dané cenové kategorii jsou tyto zvukové možnosti prostě výborné, a když k nim připočteme ještě integrovanou efektovou jednotku, nahrávací a playbackovou sekci (v případě Spider Jamu ještě s dvanáctipalcovým reproduktorem Celestion, 2” tweeterem a výkonem 75 W), připadá mi poměr ceny k možnostem naprosto neuvěřitelný.

Efekty pro kytaru

DSP jednotka pro kytarovou sekci obsahuje Chorus, Flanger, Phaser, Tremolo, Delay a Reverb. Ovládání je vyřešeno otočnými potenciometry, z nichž jeden je vyčleněn pouze pro reverb, druhý pro delay, který je doplněn ještě o simulaci páskového echa (Tape Echo) a Sweep Echo. Otáčením ovladače ve směru hodinových ručiček přidáváte hloubku efektu, až přejdete do dalšího typu efektu (například z režimuu Tape Echo do Sweep Echo). Stejný způsob ovládání je použit jak pro ostatní efekty, tak pro volbu amp simulací. Delay je navíc opatřen praktickým doplňkem v podobě podsvětleného tlačítka Tap, které po dvojím stisknutí určuje delay time – tedy rychlost opakování (podržením tlačítka po dobu tří sekund se aktivuje chromatická ladička). Ačkoliv tato koncepce neumožňuje detailní editaci, možnosti nastavení jsou plně dostačující pro praktické použití zejména na pódiu, vše je jednoduché a snadno dostupné (žádné virtuální vrstvy pro každý parametr), důležitá je možnost samostatného ovládání prostorových efektů a jejich nezávislé kombinace s dalšími – tedy až tři efekty zároveň. Jednoduché, praktické, kvalita efektů velmi slušná. Od instantní kombinace „tři v jednom“ (amp simulace + efekty + nahrávadlo) prostě už nelze očekávat víc. Kdo má větší nároky na detailní editaci efektů, či prahne ještě po dalších efektových možnostech, nezbude mu, než si pořídit samostatný procesor a sáhnout hlouběji do kapsy.

I struktura řazení kytarových presetů je stejná jako u POD – jsou tu tři oddíly (Band, Style a User), ve kterých si můžete vybírat z firemních přednastavení podle kapel a umělců (Band), stylu (Style), či vytvořit si svoje vlastní nastavení (User). Takže teď k tomu vestavěnému nahrávadlu.

Recording + efekty pro další nástroje

Jak už jsem naznačil, kombo má integrovanou paměť pro nahrávání a přehrávání, kde jsou už navíc připraveny bicí groovy a doprovody. Přepínačem Drums/Song zvolíte buď samotné bicí nebo základ i s basou a kytarovým beglajtem a můžete si buď jamovat nebo přihrávat další nástroje (nejen kytaru). Je zde i mikrofonní vstup s nastavením vstupní citlivosti, takže lze zaznamenat třeba i zpěv, dechy atd. Playback je přehráván ve smyčce, kterou určuje délka prvního záznamu. Další overdubbing už délku fráze neovlivňuje, ale pouze přidává další pomyslný take. Zvuk bicích je výborný, (u Spider Jamu jistě i zásluhou tweeteru, jímž obvykle kytarová komba osazena jaksi nebývají), masitý drive a lidský feeling – evidentně živé rány, prostě super! Pokud vám nevyhovuje tempo, lze groove upravit. K dispozici je funkce, zobrazující u bicích aktuální tempo v BPM a u hudebních základů navíc také transpozici, neboť obojí se vzájemně ovlivňuje – čím větší interval směrem nahoru, tím rychlejší tempo a naopak. Změna tempa pochopitelně ovlivňuje kromě hudebních základů i zvuk bicích, takže je dobré se originálnímu tempu příliš nevzdalovat. Potěšily mě i nápadité a inspirativní doprovody.

U komba Spider Jam je navíc sympatické, že mačkáte knoflíky Rec, Play a Undo jako u magnetofonu – jsou velké, podsvícené, ale pásku převíjet nemusíte. U Looperu JM4 ovládáte totéž nožními spínači, což je pohotovější. Funkce prvních dvou je jasná, knoflík Undo ukončuje overdubbing (tedy vrstvení stop) či maže záznam. I u komba však lze nahrávat pomocí nožního ovladače, který lze dokoupit. Na výběr jsou dvě varianty – jednodušší (a levnější) FBV Express se čtyřmi nožními spínači pro volbu kanálů a tap tempo delaye plus s expression pedálem a ladičkou nebo komfortnější FBV Shortboard, který je kromě stejných možností vybaven ještě dalšími sedmi spínači pro samostatné vypínání (či zapínání) efektů, krokování bank a spouštění či stopnutí smyčky. Oproti jednoduššímu ovladači je Shortboard vybaven též velkým displejem. Ať už zvolíte kterýkoliv z nich, škálu efektů tím doplníte ještě o kvákadlo (wah), které lze na pedálu navolit (druhá možnost je ovládání hlasitosti).

Jak už jsem zmínil, nemusíte nahrávat jen kytaru, ale v podstatě cokoliv. Funguje to tak, že chcete-li nahrávat jiný nástroj než kytaru, zapojíte ho do auxu a v případě potřeby mu upravíte vstupní citlivost. Vzhledem k soběstačnosti obou přístrojů se zde logicky příliš nepočítalo s potřebou zařazení dalšího externího efektu, takže zde nenajdete aux send. Aby toho nebylo dost, má totiž auxový vstup další nezávislou efektovou jednotku, ve které jsou k dispozici kromě delaye a reverbu ještě jiné efekty než v sekci pro kytaru – noise gate (šumová brána pro odfiltrování brumů), compressor a distortion. Upravovat je lze tentokrát virtuálně, pomocí tlačítka Tone Settings. Najdete zde i přednastavené presety se šestnácti hotovými kombinacemi efektů pro zpěv, akustiku, basu, klávesy a dokonce bicí. Laik žasne, odborník se diví... Prošel jsem všechny presety a fungovaly velmi prakticky – pro každý nástroj jsou k dispozici minimálně dva presety s různým nastavením, často s různou mírou a délkou dozvuku a podobně. U akustiky je zde navíc možnost volby mezi mikrofonním signálem či snímačem. Největší výběr je v presetech pro zpěv – pro mužský a ženský, opět v různých typech prostoru.

Pak už tedy stačí zvolit loop bicích (86 presetů) či hudebního podkladu (72 presetů) a stlačit knoflík Rec. Po čtyřech dobách „náklepu“ odstartuje smyčka a můžete nahrávat. Délku fráze určíte momentem ukončení prvního nahrávání. Pouze mě překvapilo, že součástí manuálu nebo příslušenství není také preset list pro lepší orientaci. (Možná mi ho ke kombu jen nepřibalili). Abych vás tedy mohl dostat do obrazu ohledně nabídky presetů, musel jsem se uchýlit ke kupeckým počtům, neboť číslování je řazeno podle tempa, presety svá čísla nemají. Berte výše uvedené údaje proto s rezervou, jelikož na konzervě se matika jaksi nekonala a já neměl nervy vše proklikávat ještě podruhé pro kontrolu. Lze samozřejmě zvolit také nahrávání bez doprovodu. Pomyslné stopy můžete vršit dle libosti, v overdubbingu jste omezeni pouze pamětí na třicet tři minut záznamu.

Takže, co dát talentovanému „spajdříkovi“ s bráškou na vysvědčení?

Dle očekávání v dané třídě nezklamaly kytarové amp simulace + efekty s jednoduchým ovládáním, ve kterých je značka Line 6 dlouhodobě silná v kramflecích. Nahrávací sekce s možnostmi záznamu celé kapely a navíc s další nezávislou efektovou jednotkou s připravenými kombinacemi efektů pro různé nástroje a zpěv mě však naprosto nadchly. Skvělý zvuk hudebních doprovodů (zejména bicích s lidským feelingem), nápadité provedení, intuitivní ovládání Rec/Play jako u magneťáku. Oba přístroje jsou sice kytarové, ale do auxu vrazíte basu, akustiku, klávesy, mikrofon, zvolíte některý z efektových presetů pro příslušný nástroj, natáhnete groove, zmáčknete Rec a točíte! Editace je intuitivní, žádné dlouhé nastavování, vše je připraveno od firmy přímo pro daný účel. U žádného z nástrojů jsem neměl potřebu další úpravy presetu, – byl-li reverb příliš dlouhý, jen jsem zvolil další preset s kratším dozvukem, a tradá! Zde se nejedná o žádné studiové veledílo, jde o to si zahrát či vyzkoušet aranžérské schopnosti a pro tyto účely jsou oba stroje až neskutečně dobře vybaveny. Kombinace s kytarovou sekcí pak dělá z tohoto talentovaného pavoučka a jeho bratříčka nebezpečné krvelačné zabijáky. Třešničkou na dortu je pak drobný bonus ve formě chromatické ladičky. Snad jen brambory to neškrábe...

Takže já si prostě nemůžu pomoct, ale za takovéhle možnosti v cenové třídě do dvanácti tisíc (Spider Jam!) musím této krotké tarantuli napsat jedničku s hvězdičkou.