Zřídka kdy se člověku naskytne příležitost být svědkem experimentu, který by ověřil předchozí domněnky a předpoklady v praxi. Jednoho takového pokusu jsem se zúčastnil a domnívám se, že by bylo nezodpovědné vám jeho výsledky zatajit.
Dvojvaječná dvojčata
Od samého začátku jsem s nadšením sledoval proces vzniku dvojvaječných dvojčat, Les Paulů, které postavil ostravský kytarář Stanislav Jurča. Dvojvaječných proto, že ač se na první pohled jedná o velmi podobné nástroje, disponují odlišnou genetickou výbavou. Obě kytary vycházejí z klasické konstrukce modelu Gibson Les Paul Standard se specifikací padesátých let, tedy z nástrojů považovaných za „holly grail“ mezi kytarami s cenami pohybujících se v hodnotách velmi slušného rodinného domu. Výběr materiálů první kytary je nekompromisní, honduraský mahagon (dřevo stromů rodu Swietenia) je použitý na krk a tělo, top tvoří kanadský javor s fládrem. Hmatník je zde po vzoru standardu palisandrový. Použité byly osvědčené snímače Gibson 498T u kobylky a u krku 490R.
Druhý nástroj má však ebenový hmatník a materiálem těla je nepravý mahagon africký (dřevo stromů rodu Khaya, levnější, těžba není omezena legislativou). Horní desku tvoří fládrovaný javor evropského původu. Krk zůstává z honduraského mahagonu. Snímače jsou Gibson 498T a 57 classic u krku.
Oba nástroje jsou v provedení sunburst, lakovány nitrem a osazeny hardwarem Gibson a Gotoh. Pomineme-li tedy vliv rozdílných hmatníků a zemi původu javoru, existuje předpoklad, že výsledný rozdíl ve zvuku (na kobylkovém snímači) bude dán především druhem mahagonu. Vstupní faktory jsou tedy relativně blízké exaktnímu přístupu.
Slušná sbírka LP...
Logicky nás napadlo, že by bylo po dokončení nástrojů nejlepší pozvat několik muzikantů a oba nástroje zkonfrontovat jak mezi sebou, tak i s nějakými originály. Nahromadili jsme tedy muzikanty, kombo Vox AC30 a několik amerických krásek: ’59 Les Paul Standard reissue Custom Shop, Les Paul Classic a Les Paul Studio. Mimo soutěž byl můj celoořechový Les Paul, nebo ’77 SG standard. Budu prezentovat především své pocity, věřím, že se nedopustím zásadních dezinformací, závěry všech zúčastněných byly obdobné.
Testování
Nejprve jsem oba nástroje projel na sucho, pocit z masivního krku je velmi poctivý, a i když s ním pár lidí mělo problémy, věřím, že je to opravdu otázka několika dnů „zžít“ se s ním. Obě kytary rezonují naprosto dokonale, jsou velmi živé, organické a ochotně reagují na dynamiku hry. Zvuk je velmi barevný, krásně bohatý na výškách. Tady má svůj podíl jistě i nitrolak a také onen masivní krk. Výhodu těchto silných profilů krku je také to, že se eliminuje nebezpečí vzniku vlků a tón skvěle drží i za dvanáctým pražcem. Skvělý sustain byl u takto mladých a nevyzrálých nástrojů překvapením. Zvukový rozdíl mezi kytarami je ovšem patrný již unplugged. Honduras má tón bohatý ve středobasech, to dodává Les Paulu typický charakter a hutnost. Naopak kytara z afrického mahagonu je celkově posazena výše a subtilnější v těchto středových frekvencích, výšky tedy vyniknou více a zvuk se jeví transparentnější, perkusivnější a čistší. Zde bude mít svůj význam i logická záměna rosewood hmatníku za ebenový. Do mého osobního vkusu však příliš nezapadá. Zapojením do aparátu se vlastně nic nezměnilo, kytary si zachovávají stále tento charakter. Ona hutnost honduraského mahagonu se projeví především při nakřáplém až zkresleném zvuku, třeba při hraní powerchordů. Prostě plnokrevník bez kompromisů. Kytara je však i dostatečně drzá, přímo svádí k hraní rifů Led Zeppelin. Africký mahagon se jevil díky velké průraznosti více „sólověji“ a je také čitelnější v čistých zvucích. To by mohl ocenit nejen funky hráč, ale kdo by na Les Paula hrál funky?
a srovnávání...
A co se dělo, když jsme postupně začali připojovat originály? Podivuhodné věci. Mnoho nástrojů vykouzlilo úsměv na dříve soustředěných a vážných tvářích. Například Les Paul Classic v černé barvě, model nepatřící mezi ty nejlevnější a nástroj poměrně respektovaný, na nás působil jako úsměvná nehrající kytara, rychlokvašená pouze na síle keramických snímačů. Paradoxně dospěleji působila i některá studia. Všechny nástroje však nedosahovaly ani zdaleka kvalit „ostravských dvojčat“. Kytary se chovaly tupěji, měly více plochý charakter, slabší sustain atp. Pokud bych si na některou z nich zahrál v hudebninách, došel bych pravděpodobně k závěru: „Ale jo, hraje to fajn.“ V přímém srovnání, kdy nastavení aparátu zůstává neměnné, jen přehazujete kytary, jsou pocity více objektivizované. Myslím, že o vítězi testu by měli všichni jasno, kdyby se k testu nepřipojil nástroj Gibson 1959 Les Paul Standard reissue Custom Shop. Museli jsme konstatovat, že „padesátdevítka“ posunula laťku ještě o kousek výše. Charakter tónu se velmi podobal honduraskému dvojčeti z českých luhů a hájů, ovšem tahle kytara měla ještě něco navíc. To, jak držela tón, jak měla i při slabších snímačích přirozeně hutný tón. Jednu chybičku ovšem tahle kráska s Gibson Custom Shopu měla: běžně se totiž neprodává za méně než šest tisíc dolarů. Je však nutno uvést, že zvukové rozdíly nejsou veliké, a stálo by za pokus nové srovnání, až se nové nástroje usadí a řádně vyhrají.
Co říci závěrem?
Ne vždy se obecně předpokládané principy a pravidla v realitě potvrdí tak, jako v tomto případě. I když ve stavbě nástroje dodržíme vše podstatné, stále část úspěchu visí někde mezi náhodou, nebem a zemí. Nezbývá než Stáňovi poblahopřát k nástrojům, které samy o sobě jsou tou nejlepší reklamou, a jejich novým majitelům k rozhodnutí investovat do zdravého rozumu. Děkuji všem zúčastněným za všesměrně přínosné odpoledne a zdravou dávku smyslu pro nesmysl.
David Stypka, kapela Najzar
Jak hodnotíš oba nástroje? Jaké jsi z nich měl pocity?
U honduraské krasavice bylo přeci jen cítit, že má honosnější rodokmen. Takhle nějak má hrát pořádná kytara. Její africká sestřička měla ovšem netuctový tón, takový, který by se snad po důkladném sladění s aparátem dal považovat za osobitý, navíc byl o chlup konkrétnější.
Jak na tebe působily originály v přímém srovnání?
Kytary podle mého snesou porovnání opravdu jen s oním Custom Shopem, který se mezi všemi kytarami choval trochu jako Rolls-Royce, dílem samozřejmě i v rámci placeba (všichni víme, kolik stojí...). Ale ten byl dobře vyhraný, a oproti Jurčovým kytarám tedy trochu libozvučnější, s plnějším tónem a množstvím harmonických.
Ovlivnil nějak tenhle testík tvou důvěru v hand made kytary, nebo naopak v proslulé značkové nástroje?
Testík mě definitivně přesvědčil, že je naprosto zbytečné vyhodit dvě stě tisíc za značkový sběratelský kousek. Stejně tak ukázal, že je nejspíš daleko smysluplnější si rozmyslet, co chci za kytaru, a nechat si ji postavit, než trávit roky hledáním vyrobeného. Ta kvalita mě posadila na zadek.
Kterou z přítomných kytar by sis odnesl domů jako dárek? Kterou, kdybys za ni musel i zaplatit?
Jak vyplývá z výše řečeného, coby dárek by se mnou šla na pokoj děva z Hondurasu, ta z custom shopu byla na můj vkus moc navoňená. Pokud bych měl zaplatit - což stejně brzy udělám, připraví mi Stáňa trochu špekatější Afričanku.
Mario Šeparovič, kapela El Rey
Jak hodnotíš oba nástroje? Jaké jsi z nich měl pocity?
Pro mne bylo těžké rozhodnout, která je lepší, protože obě mají skvělý zvuk jak na sucho, tak i přes Voxe. Obě jsou velmi povedené. Osobně mě víc oslovila kytara z afrického mahagonu, hlavně kvůli výškám a čistotě zvuku. Je pravda že je perkusivnější, ale podle mě je to plus. Ovšem na Les Paulech se mi nelíbí jejích váha. Není to kytara, na kterou bych mohl odehrát celý koncert. Je na můj vkus moc těžká. Ale ten zvuk... je nenahraditelný, to víme všichni.
Obstojí tyhle kytary ve srovnání originály?
Samozřejmě. Neměl jsem bohužel v ruce Gibson 1959 LPS reissue Custom Shop, ale ostatní vystavené kytary byly zvukově přece jen na nižší úrovni než ostravská dvojčata. Dvojčata zpívala a ostatní Gibson kytary jenom mluvily. Žádná písnička. Naprostý průměr.
Vím, že jsi dlouho hrál na neuvěřitelně vyhraný Squier Telecaster. Čím se řídíš při výběru nástrojů?
Když kytaru vezmu poprvé do ruky a začnu hrát se zavřenýma očima a nemusím se přitom dívat na krk, tak je to ono. Momentálně hraji na Fender Stratocaster USA Standard a Gibson Nighthawk. Jsou to velmi odlišné kytary a každá má své kouzlo. Stratocaster je sám o sobě legenda. A na rozdíl od Les Paulu, Gibson Nighthawk je velmi lehká kytara, která má všechny charakteristiky Gibsonu, díky minihumbuckerům mohutný zvuk, dlouhý sustain, a mám z něj skvělý pocit.
Ovlivnil nějak tenhle testík tvou důvěru v hand made kytary, nebo naopak v proslulé značkové nástroje?
Značka není všechno.Vím i o hodně nepovedených Fenderech a Gibsonech. Naopak, hand made má srdce. Je to tím, že je zde třeba individuální přístup a hodně času.
Petr Vitásek, kapela Moribundus
Petře, vím, že celý život na Les Pauly hraješ, jaké nástroje ti prošly rukama?
Mým dlouholetým nástrojem byl LP Custom z roku 1980, který jsem ve slabé chvilce prodal, abych si za nějaký čas opět koupil opět customa. Tentokrát je to kytara vyrobená v roce 1976 a má javorový krk. Samozřejmě jsem měl možnost hrát i na spoustu jiných nástrojů.
Jak hodnotíš oba nástroje? Mohl bys popsat rozdíly mezi nimi?
Oba nástroje jsou velmi dobře řemeslně zpracovány a vypadají moc hezky. Tlustý krk mi nevadí, spíše naopak, mám pocit, že dohmat se zdá být měkčí, než je tomu u kytar s tenkým krkem. Zvukově se kytary liší. Afričan je poněkud tenčí a zvonivější, kdežto Honduras je ten správný Gibson. Zvuk je silný, tlustý, barevný a při sólech pěkně táhne. Čistý zvuk krkového snímače je pěkně jazzový. Tahle kytara je mým favoritem.
Obstojí tyhle kytary i ve srovnání se starými originály?
Rozhodně ano, jak jsme se mohli přesvědčit. Při porovnávání hrály kytary lépe než některé originály a časem určitě kvalita zvuku půjde ještě nahoru.
Ovlivnil nějak tenhle testík tvou důvěru v hand made kytary, nebo naopak v proslulé značkové nástroje? Pokud ano, jak?
Já to vidím takhle. V Česku je poměrně hodně dobrých kytarářů a pan Jurča patří určitě k těm nejlepším. Rovněž nikdo nepochybuje, že Gibson je renomovaná firma, která vyrábí špičkové nástroje. Ale všude se může vloudit chybička, takže už se mi dostal do rukou i Gibson s křivým krkem apod. A co se týká kvality zvuku, je to kus od kusu. Dva nástroje od stejného výrobce, vyrobené ze stejného materiálu a stejným postupem budou určitě znít každý trochu jinak. A nakonec: Gibson je sice pojem, ale komu nezáleží na tom, aby mněl zrovna jeho logo na hlavě kytary, myslím, že za podstatně nižší cenu může mít velice kvalitní nástroj od českého kytaráře.
