LeeHooker T-Caster Multibender - elektrická kytara vybavená speciální kobylkou

Když jsem v roce 1999 viděl v televizi záznam z festivalu Woodstock, jenž se konal k třicátému výročí jednoho z největších okamžiků v historii populární hudby, zaujala mě zvláštní červená kytara Petera Strouda, který tehdy doprovázel Sheryl Crow. Nástroj zněl zpočátku jako obyčejná elekrická kytara. Když však Peter vzal do ruky bottleneck a začal tahat za páky u kobylky, vykouzlil z ní zcela reálný zvuk pedal steel kytary. Takže hity jako All I Wanna Do nebo Sad Sad World zněly rázem autenticky jako z nahrávky, ovšem bez klasického dvoukrkého country nástroje na pódiu.

Samozřejmě mi to nedalo a začal jsem pátrat po původu „tajemného“ nástroje. Nakonec jsme se dočetl, že si jej kytarista od Sheryl Crow vyrobil sám z torza ohořelého modelu G & L s použití systému bigsby palm pedal, se kterým začali v té době výrobci experimentovat na lapsteel kytarách.

Důmyslný systém pak během několika následujících let vylepšila německá firma Duesenberg, která jej patentovala pod názvem Multibender. V jejich případě jde o speciální kobylku osazenou dvěma až třemi páčkami. Tahem každé z nich lze přelaďovat jednu předem vybranou strunu o předem nastavený interval. Duesenberg ostatně více než deset let po Stroudově vystoupení na Woodstocku uvedl na trh model Peter Stroud Signature, který koncepčně vycházel právě z jeho červené G & L. A tím se kruh uzavřel.

Není náhoda, že nástroje Duesenberg začala jako první do České republiky vozit pražská firma Alexim, jež stojí i za značkou LeeHooker. A právě dejvická společnost letos přichází na trh se svou verzí telecastera vybavenou multibenderem značky Duesenberg. Jejich prototyp s názvem LeeHooker T-Caster Multibender jsem měl možnost několik měsíců testovat na akustickém turné s Annou K.

Vzhled a hardware

Přestože T-Caster vychází konstrukčně z populárního modelu telecaster, pojali výrobci v rámci možností design po svém a musím uznat, že skvěle. Tělo z lehkého bahenního jasanu má oproti klasickým Fenderům méně ostrý cutaway a působí velmi elegantně. Na krk profilu C použil LeeHooker americký javor a na hmatník zase poctivý palisandr. Klasickou mírně upravenou telecasterovskou hlavu zdobí firemní logo.

Nástroj je osazený kvalitními snímači Lollar Tele ’52, které jsou ovládané klasicky třípolohovým přepínačem a knoflíky Tone a Volume. Poznávacím znamením kytary je pak kobylka Duesenberg se dvěma páčkami, jež lze libovolně montovat na jakoukoliv strunu. Nejčastěji je hráči používají k ovládání „háčka“ a „géčka“.

Za zmínku stojí i zažloutlý pickguard z masivního javoru. Ten je stejně jako tělo a krk lakován nitrem, pod kterým, jak je známo, dřevo lépe dýchá a rezonuje. Jeho nevýhodou je ovšem to, že velmi rychle praská. Pro někoho jsou ovšem malé vlásečnicové prasklinky, známé ze starých Fenderů a Gibsonů, sexy a najdou se i případy, že si je kytaristé nechávají na nové nástroje přidělávat ve speciálních relic dílnách.

Výrobce navíc garantuje, že každá kytara, byť stejného modelu, je originál, který se opracovává a lakuje ručně s důrazem na preciznost provedení.

Zvuk

LeeHooker T-Caster lze používat i bez multibenderu a to ho dělá mnohem variabilnějším. Běžná hra je totiž s pákami, které zasahují do poloviny těla, občas problematická. Tudíž pokud nechcete na kytaře zrovna evokovat zvuk pedal steelu, stačí oddělat nebo pootočit přelaďovací páčky a držíte v rukou „obyčejného“ telecastera.

Jeho zvuk je přesně takový, jaký od obdobného nástroje vyžadujete. Tedy twangový s pěknými barvami čistého zvuku a s „richardsovským“ nakřáplým crunchem. Výrobce na tomto modelu navíc připevnil palisandrový hmatník systémem slab board, který Fender používal od konce padesátých let do poloviny roku 1962. To znamená, že na javorový krk přilepil tlustou vrstvu palisandru a teprve poté frézoval rádius. (Od roku 1962 přešel Fender na systém Venner, kdy nejprve na javorovém krku vytvořil rádius a až pak lepil tenkou vrstvu palisandru.)

Slab board telecasterů z té doby je jednak málo a jsou velmi ceněné pro svůj měkký a temnější zvuk. A přesně do takového tónového spektra míří i testovaný LeeHooker, ovšem ne zcela úplně. Použité snímače Lollar, které jsou ostřejší, o něco více kytaru rozsvěcují.

V případě použití samotného multibenderu si můžete zvolit, zda se budou dvě vybrané struny ohýbat o půltón nebo o celý tón. Pokud kytaru necháte v klasickém kytarovém ladění, můžete velmi pohodlně použít dobře známé zvuky B a G-bender. Ovšem v kombinaci s otevřeným laděním, slidem a pedálem volume se přiblížíte k velmi realistickému napodobení pedalsteel.

Pokud necháte bottleneck ležet na pražci v akordu v durovém ladění, páčkami se lehce dostanete do mollového spektra a docílíte tak zvukové obraty notoricky známé z nashvillské country produkce nebo skladeb amerických písničkářů. Zajímavé barvy dostanete, i když budete část kompozice hrát prsty a zbytek slidem.

Pokud vás zajímá více, jak nástroj zní, projeďte si na YouTube videa kytaristy Martina Hucha, který se na vývoji multibendru podílel. Jak sám tvrdí, průměrný kytarista tento systém zvládne za dva týdny cvičení. A dodává: „Pokud byste si chtěli pořídit opravdovou pedalsteel kytaru, dáte majlant za nástroj a čeká vás deset let praxe.“ Takže pro mě je odpověď jasná.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

www:

www.leehooker.com/kytary/multibender-1/