Lakland Skyline 55-AJ - pětistrunná baskytara typu jazz bass

Po pasivním jazz bassu od firmy Lakland jsem dostal možnost otestovat i jeho aktivní verzi od téže firmy - obojí tedy z levnější série Skyline.

Tentokrát se jednalo o pětistrunnou baskytaru Lakland Skyline 55-AJ, a protože jsem zrovna ve stádiu hledání pětistrunného nástroje, nemohl mi tento test přijít více vhod.

Jak to vypadá...

Na první pohled na přes čtyři a půl kila těžký nástroj zaujme nádherný červený lak, který pokrývá jasanové tělo s vrchní deskou z žíhaného javoru, který má velmi pěknou kresbu. Nezapře se samozřejmě klasický jazzbasový tvar těla. Javorový krk s grafitovými výztuhami je k tělu přimontován pěti šrouby. Nultý pražec je vyroben z delrinu a je 46 mm široký. Rozteč strun na kobylce je 19 mm. Hmatník je vyroben z palisandru, je osazen 22 pražci a má rádius 25-33 cm. Menzura hmatníku je 889 mm.

Na hlavě s logem společnosti a řady Skyline je ladicí mechanika Hipshot Lisc. UltraLites, lehká, otevřená a s perfektním fungováním. Je tu také kovový držák strun.

Přístup ke grafitovým výztuhám najdeme ve výřezu na těle, nastavuje se 4mm inbusovým klíčem. Na těle dále najdeme kobylku Lakland Dual Access, která umožňuje ukotvení strun jak na kobylce, tak skrz tělo. K elektronice je přístup zezadu, stejně jako vzadu najdeme přístup k 9V baterii, která napájí aktivní elektroniku.

Baskytara je osazena dvěma jazzbasovými snímači Lakland Vintage J a aktivní elektronikou Bartolini MK-1. K ovládání tónu slouží čtyři potenciometry - hlasitost, poměr snímačů, středy a stackový potenciometr basy/výšky.

Hratelnost

Z továrny přišla basa skvěle seřízená, s nízkým dohmatem, aniž by drnčely struny, a s naladěnými oktávami. Člověk se tedy nemusel zabývat seřizováním a mohl nástroj hned zapojit a hrát. Nástroj je navíc dobře vyvážený, není tedy třeba řešit přepadávání na hlavu.

Na první dotek padne baskytara do ruky jako ulitá - krk není ani tenký ani tlustý. Výhodou je, že po celé délce krku nabírá na tloušťce téměř neznatelně. Na nultém pražci je to 20,5 mm a na 12. pražci 23,3 mm. Pocit ze hry je tak na většině krku stejný. Všech 22 pražců je dobře přístupných a není třeba vylamovat ruku při hře v nejvyšších polohách.

Díky rozteči 19 mm (mezi strunami na kobylce), kterou osobně považuji za nejlepší, je mezi strunami dostatek místa na různé herní styly, od prstové techniky přes slap a tapping až po trsátko. Zároveň nejsou struny daleko od sebe, aby to nebylo nepohodlné. Prostě tahle rozteč je tak „akorát“ pohodlná.

Menzura 889 mm je poněkud delší, než jsem zvyklý (normálně mám 864 mm). Logicky chvíli trvalo, než si ruka zvykla, ale po několika dnech jsem se do toho dostal a menzura mi nečinila potíže.

Předchozí řádky patřily především levé ruce (až na tu rozteč), ale obdobné je to pro ruku pravou. Hra je pohodlná a ruka si na případné odlišnosti od návyků zvykne velmi rychle. Pravá ruka se dá snadno opřít o snímače případně o krk. Při palcové hře reggae s tlumením strun také žádný problém. Hra nad hmatníkem také přirozeně pohodlná.

Zvuk

Na první poslech na base zaujme především velmi pevný, vyvážený a konkrétní tón. Ta správná dávka basů, středů i výšek. Zvuk je zvonivý, ale má dostatečně velké tělo a tlusté basy. A také příjemně dlouhý sustain. Popravdě musím přiznat, že jsem dlouhou dobu vůbec neřešil korekce, protože basa hrála prostě tak, jak mi to vyhovuje, a s korekcemi jsem si začal hrát až ve chvíli, kdy mi došlo, že bych i tohle měl v testu zmínit.

Hlasitost zmiňovat nemusím a s poměrem snímačů je též zbytečné se zabývat. Snímače Lakland Vintage J nejsou bezšumové, a proto při jakémkoli vychýlení z rovnovážné polohy dochází k nárůstu šumu - jako ostatně u všech jazz basů s klasickými snímači.

K posouzení tedy zbývá nastavení středů a stackový potenciometr na basy a výšky. Vše prohnané aktivní elektronikou Bartolini MK1, což je už legendární záležitost, kterou ve svých nástrojích používá hned několik firem, kromě Laklandu i Ibanez nebo Cort.

Především možnost nastavení středů jsem si hodně užil. Jak většinou nebývají krajní polohy příliš poslouchatelné, tady mi nevadily a docela se mi i líbil výsledný zvuk. Obecně nastavení tónu fungovalo výborně. Překvapilo mě, že i když jsem vytáhl basy a stáhl středy a výšky, stále byl tón dobře čitelný a dokážu si představit i jeho použití v praxi. Naopak když jsem vytáhl samotné výšky a stáhl basy a středy, zvuk byl příliš zvonivý a bez těla. Ovšem nakonec, po všem experimentování s tónem, jsem se stejně vrátil k rovným korekcím. Tam to prostě „je“.

Závěr

Použití tohoto nástroje bych neomezoval na nějaké styly. Jazz bass se dá použít do jakéhokoliv stylu a o téhle baskytaře to platí stejně. Nástroj jsem vyzkoušel nejen ve zkušebně, ale i na koncertech a ve studiu a všude uspěl na výbornou. V podstatě jsem nenašel z hlediska funkčnosti žádné mínus, a tak jediným negativem zůstává fakt, že se Laklandy nedodávají s gigbagy. Jedná se zkrátka o nástroj, který lahodí uchu, oku i hmatu a potěší především pokročilé a profesionální hráče, kteří docení jeho herní a zvukové vlastnosti.

Na závěr navážu na úvodní odstavec a jen poznamenám, že je moje hledání pětistrunné baskytary u konce.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

www:

www.lakland.com/44-5 5-AJ.htm