Jonas Hellborg a Warwick - Dva v jednom - test i rozhovor

Basu objevil ve dvanácti letech a jeho první noty byly inspirované rockovými klasiky jako Jimi Hendrix, Cream nebo Deep Purple. V sedmdesátých letech ovšem jeho hudební směřování nabralo úplně jiný směr po poslechu desek Mahavishnu Orchestra, jazz-rockové superskupiny Johna McLaughlina. Hellborg se poté začíná během svých studií zajímat i o jazz v podání Milese Davise a Johna Coltranea. Spojení rocku a jazzu pak stylově určovalo celou jeho hudební kariéru. Zásadním zlomem v Hellborgově kariéře byl rok 1983, kdy byl přizván k reunionu Mahavishnu Orchestra a mohl si konečně zahrát se svým dlouholetým idolem McLaughlinem. Jejich spolupráce přinesla dvě alba a několik světových turné. Později založili McLaughlin a Hellborg duo, kde mohli naplno popustit uzdu své fantazii a kde realizoval svoji virtuózní techniku. Hellborg byl aktivní nejenom jako doprovodný muzikant, ale založil i své vlastní vydavatelství Day Eight, které mu poskytlo naprostou tvůrčí svobodu a zázemí při natáčení jeho sólových projektů. Mezi nesčetnou řadou hudebníku, se kterými Hellborg spolupracoval, můžeme jmenovat například Michaela Breckera, Triloka Gurtu, Gingera Bakera nebo Billa Laswella. V poslední době se věnuje projektu Art Metal, triu s fenomenálním švédským kytaristou Mattiasem IA Eklundhem a indickým perkusistou V. Selvaganeshem. Hudebně se jedná o fúzi tradiční indické hudby s jazzem a novými formami metalu.

Warwick Jonas Hellborg

Amp System

Když k vám před zkušebnu přijede dodávka s tím, že veze basový aparát v hodnotě lehce ojeté Fabie, který ještě k tomu sbírá ocenění na mezinárodních výstavách a v časopisech (Bass Player 01/2008 Editor´s Award), tak máte takové lehké šimrání v žaludku. Doufáte totiž v mimořádný zážitek...

Signature basový stack

K otestování jsem dostal celý basový stack, tj. pre-amp, stereo koncový zesilovač a dva reproboxy. Když jsem vše vybalil a postavil, tak mě na první pohled upoutal, v dnešní době populární, retro design celého aparátu. Pre-amp a zesilovač jsou v exkluzivním hliníkovém provedení, navíc s efektním podsvícením každého ovladače. Bedny lehce atypických rozměrů (poměrně drobné oproti konkurenci) jsou vybaveny modrostříbrnou tkaninou na krytí reproduktorů. A na všem je kovový emblém s postavičkou Jonase Hellborga v akci. Vkusná a nevtíravá basová elegance.

Pre-amp

Začněme srdcem a ústředním komponentem Hellborg basového zvuku. Jedná se o předzesilovač nejvyšší třídy o výšce 1U v racku. Popis funkcí bude v klasickém pořadí zleva doprava. První v řadě je vstup, který je řešen konektorem Combo, umožňující zapojit jak 6,3mm jack (nesymetrický signál s vysokou vstupní impedancí), tak i XLR (symetrický signál s malou vstupní impedancí). Dále následuje přepínač Pad s útlumem 20 dB pro aktivní baskytary a ovladač zisku Gain se světelnou indikací přebuzení. Vychytávkou je vyřaditelný ekvalizér (k realizaci jsou použity ručně vinuté cívky) s pevně naladěnými frekvencemi. Frekvenční pásma jsou nastavena na 110, 300 a 800 Hz pro nižší středy a 1,5; 3 a 5 kHz pro vyšší středy. Za ekvalizérem je nastavení celkové hlasitosti Master, vypnutí zvuku Mute (praktické při tichém ladění nebo výměně nástroje) a úplně vpravo je vypínání pre-ampu. Tolik k přednímu panelu. Zadní část ukrývá, pro světoběžníky důležitou, funkci přepínání zdroje síťového napětí (230/115V), která je poctivě zajištěna plastovým krytem, aby nedošlo k náhodné manipulaci. Dále je zde výstup pro ladičku (Tuner), výstupy efektové smyčky s regulovatelným poměrem mezi čistým a efektovaným signálem a s přepínatelnou citlivostí v rozsahu +4 dB a –10 dB. Nejdůležitějším výstupem je DI Out, symetrický výstup pro zapojení do PA systému či studiového mixu. Můžeme ovládat jak jeho hlasitost, tak i způsob distribuce signálu. Pre EQ/EFF je čistý signál z pre-ampu, neovlivněný efektovou smyčkou ani EQ, Post EQ/PRE EFF je signál upravený ekvalizérem, ale bez vlivu efektové smyčky, Post EQ/EFF je signál upravený jak ekvalizérem, tak i efektovou smyčkou. Abychom mohli propojit pre-amp s koncovým zesilovačem máme zde ještě dva výstupy (6,3 mm jack). O high-endovém zaměření a špičkové konstrukci svědčí i to, že všechny transformátory a cívky jsou chráněny v MU metalových pouzdrech (speciální slitina – hlavně nikl a železo – se silným magnetickým stíněním).

Stereo Power (koncový zesilovač)

Jednoznačně jeden z nejtěžších „koncáků“, které jsem měl možnost držet v ruce. Tento mohutný krasavec váží dvacet jedna kilo, a to díky své nekompromisní konstrukci. Předimenzované ručně vinuté výstupní transformátory, i když je použita tranzistorová technika, se podílejí na výsledném zvuku, který hodně připomíná staré dobré lampy. O tom, proč byla zvolena tato konstrukce, se více dozvíte v následujícím rozhovoru se samotným Jonasem Hellborgem. V testovaném setu byl stereo koncový zesilovač s výkonem 2 x 250 W (1 x 500 W do můstku – bridge). Samostatné ovládání hlasitosti pro každý reprobox, rozšiřuje zvukové možnosti. Stejně jako u pre-ampu máme možnost přepínat zdroj napětí (230/115V). Šikovná (a hlavně mnohdy nezbytná) je funkce odzemnění Ground/Lift pro eliminaci brumů vlivem zemních smyček. K zesilovači můžeme zapojit dva reproboxy v režimu stereo nebo jeden box v režimu můstek, pomocí konektoru speakon nebo 6,3 mm jack 6,3. Podle toho, v jakém režimu zesilovač pracuje (Bridge/Stereo), můžeme měnit i výstupní impedanci (2, 4, 8, 16 Ω) pro optimální provoz reproboxů. Propojení s pre-ampem zajišťují dva jackové vstupy (6,3 mm). Dva velkoryse dimenzované větráky by nám měly umožnit bezproblémový provoz i při vysokém zatížení.

Reproboxy

V našem případě jsem měl k dispozici dva reproboxy s 15” reproduktory. Horní box nesl označení Club Cab a spodní Lo Cab a byly navrženy tak, aby se zvukově doplňovaly a tvořily kompletní sestavu. Moje zkoumání, proč jsou oba boxy osazené jedním 15” reproduktorem, a přitom mají jiný výkon, nakonec ukončil rozhovor s Jonasem a po bližším prozkoumání se mi rozjasnilo. Club Cab je osazen speciálním koaxiálním reproduktorem o výkonu 250 W RMS a Lo Cab klasickou basovou „patnáckou“ pro spodní frekvence a s o něco vyšším výkonem – 300 W RMS. Oba reproduktory jsou od firmy Celestion a zkonstruované speciálně pro tento Amp System. Rozměry boxů jsou docela kompaktní, a ani si nestrhnete záda při jejich transportu (oba boxy mají po dvaceti dvou kilech).

Hi-fi věž v akci

První, co mě napadlo, když jsem zapojoval basu do tohoto navoněného aparátu, byl respekt. Čekal jsem tlakovou vlnu, která provětrá pavučiny ve zkušebně. Jenomže o tom zřejmě high-endové produkty nejsou... Měl jsem spíš dojem, že hraji přes hodně dobrou hi-fi věž. Slyšel jsem dokonale čistý basový tón. Na basech pevný, konkrétní, středy skoro nepostřehnutelné, výšky příjemně cinkající. Zkoušel jsem hrát na víc baskytar, a teprve na tomhle aparátu jsem začal slyšet všechny zvukové charakteristiky jednotlivých nástrojů. A to jsem zpočátku hrál s vypnutým ekvalizérem.

Kvalitní ekvalizér podle mého názoru poznáte v extrémních nastaveních. Zkuste si schválně dát výšky naplno. Většinou je to nepoužitelný, ostrý zvuk s přemírou šumu. Když zase „okouříte“ basy, tak se ozývá jenom tón zvaný „huhel“. Středy zase řežou do uší. Na Hellborgovi bylo jakékoliv nastavení ekvalizéru použitelné, a ani při maximální aretaci nebyl výsledný zvuk nepříjemný. V ideálním případě není třeba korekce ekvalizéru používat a aparát hraje výborně už sám o sobě. Ekvalizací bychom měli jenom korigovat akustické nedostatky prostoru nebo nástroje. Na Jazz Bassu se mi osvědčilo zvýraznění středového pásma na 1,5 kHz, kdy se výsledný zvuk perfektně hodil na slap. Jedině u maximálního nastavení výšek se projevil vedlejší efekt lehce zvýšeného šumu v reproboxech. Jinak je aparát až nebesky klidný. Při spuštění dokonce neběží ventilace, takže jediné, co slyšíte je ticho a pak... bum, najednou hrajete. Skvělé pro natáčení mikrofonem ve studiu, žádné přeslechy z šumící horny... Ze začátku jsem měl trochu nedůvěru ke konfiguraci reproboxů. Přeci jenom dvě patnáctky v dnešní době, kdy jsou standardem čtyři desítky nebo dokonce i osmipalcové extrémně rychlé reproduktory. Koaxiální repro zafungovalo dokonale (viz rozhovor s Jonasem) a i při hodně rychlých notách bylo vše krásně čitelné, reproduktory se nezahlcovaly a přesně přenášely každou nuanci herního stylu. Opravdu velice komunikativní aparát.

Díky široké nabídce různých boxů i třech různě výkonných koncových zesilovačů si můžete postavit svoji vysněnou basovou věž. Pokud ovšem máte dostatečně dimenzované bankovní konto :-) Jonas mi v rozhovoru řekl, že si dokáže představit svůj aparát v jakémkolivhudebním stylu. Podle mého názoru je to pravda jenom do jisté míry. Určitě nebudu potřebovat dokonale čistý hi-fi zvuk na punk, rock´‘n’roll nebo cokoli, kde je potřeba zkreslenou baskytaru. Jeho využití bude maximální v jazzu, fusion nebo i v moderním metalu a všude tam, kde se vyžaduje progresivní přístup k basovému tónu. Hellborg Amp System je určený pro moderní hráče, kteří kladou nejvyšší požadavky na kvalitu a čistotu zvuku. Pokud máte špičkový nástroj, špičkový kabel a hlavně špičkovou hráčskou techniku, tak vám tento aparát zprostředkuje neočekávané zážitky. Určitě se bude zamlouvat i hráčům, kteří hledají vždy to nejnovější a nejmodernější, co dnešní technika nabízí.

Rozhovor s Jonasem Hellborgem

Ahoj Jonasi, můžeš nám blíže představit tvůj nový signovaný model basového aparátu. V čem podle tebe spočívá jeho jedinečnost a výjimečnost oproti jiným značkám? Co nabízí nového?

Tak především je to kvalita konstrukčních součástek uvnitř aparátu. Vždy, když nějaká firma přichází na trh s novým výrobkem, tak je to výsledek určitých kompromisů, ke kterým je tlačena cenovou politikou. V našem případě jsme chtěli udělat absolutně nejlepší aparát bez ohledu na náklady a nedělat kompromisy v žádné oblasti, a to je přesně to, co jsme udělali.

Podle mého názoru pochází nejlepší zvuk z nahrávacích technologií šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Každý špičkový producent nebo zvukový mistr vám potvrdí, že mixážní pulty značek jako Neve, API nebo Trident Helios mají lepší zvuk než cokoli, co přišlo po nich. Jeden z důvodů je velice jednoduchý. Používají určité součástky a komponenty, které jim dodávají nezaměnitelný zvuk. Jsou to především transformátory, cívky...

Vyrobit kvalitní cívku je složité, protože se musí ručně namotávat, takže výrobci je nahrazují levnější variantou a obvody konstruují pomocí kondenzátorů, ale zvuk cívky je nenahraditelný. Proto jsem se rozhodl mít uvnitř zesilovače v obvodech EQ co nejkvalitnější cívky.

Díky robustním výstupním transformátorům se podařilo dosáhnout čtyřikrát až pětkrát větší rezervy výkonu na výstupu zesilovače oproti ostatním basovým aparátům (tady se vzala ta váha :-) pozn. autora). Basové frekvence mají velkou spotřebu energie. Pokud zahrajete tón na frekvenci 1 kHz s výkonem 100 W, tak zdaleka nebude potřebovat tolik výkonu jako pro tóny na 50 nebo 100 Hz, při dosažení stejné hlasitosti. Pokud tedy nemáte dostatečné výkonný zesilovač, dochází k přebuzení signálu a jeho deformaci. A to se stává u všech současných aparatur.

Jak dlouho jsi pracoval na aparátu? Mohl bys nám popsat cestu od prvotní myšlenky až po konečnou realizaci? A proč právě Warvick?

Už víc než dvacet let se zaobírám myšlenkou zkonstruovat takový aparát. Již dříve jsem spolupracoval s mnoha společnostmi jako Trace Elliot, EBS a mnoha dalšími. Celou tu dobu jsem se je snažil přesvědčit, aby mi moje nápady realizovaly, ale pokaždé jsem narazil na věty typu: „Bohužel to nejde, je to příliš drahé...“ Až když jsem se zeptal Hanse Petera Wilfera, majitele firmy Warwick, tak mi řekl: „Ok, není žádný problém. Pustíme se do toho.“ On jediný měl odvahu se do tohoto projektu pustit a realizovat ho.

To je skvělé, když se ti splní takový sen...

Yeah...

Podílelses osobně i na vývoji elektroniky?

Můžu říct, že to je stoprocentně moje práce.

Máš můj obdiv... Proč jsou předzesilovač a koncový zesilovač zvlášť? Obvykle bývají pohromadě, ve formě kompaktní basové hlavy...

Protože se jedná o vysoce profesionální špičkové zařízení a my jsme nechtěli uvažovat o věcech, jako je snadná manipulace... Jediné, co nás zajímalo, byl zvuk, a tomu jsme vše přizpůsobili.

Díky oddělenému předzesilovači máte také možnost si postavit vlastní konfiguraci basového stacku. Předzesilovač používáte jenom jeden a je jenom na vás, kolik k němu přiřadíte koncových zesilovačů a beden. Samozřejmě můžete použít předzesilovač samotný, například do studia. Zrovna minulý týden jsem byl na turné v Indii a bral jsem si pouze předzesilovač. Nemusíte tak s sebou tahat celou aparaturu. Máte tak svůj zvuk sebou „v kapse“.

Zajímalo by mě, proč nejsou použité žádné lampy?

Pokud požíváte lampy, tak dokud je nezkreslíte, nemají žádný dopad na zvuk. Jejich vlastnosti se nejvíce projeví, když jim „naložíte“. Proto jsou nezbytné pro kvalitní kytarový zkreslený zvuk. Pokud tedy nechcete vyloženě zkreslený basový zvuk, tak je nepotřebujete. U lamp je také problém s jejich citlivostí, a vůbec je potřeba s nimi zacházet velice opatrně. V budoucnosti plánujeme i lampový zesilovač, ale tam je potřeba úplně jiný konstrukční přístup a filosofie. Ovšem i u lampových aparátů mají velký podíl na zvuku výstupní transformátory. Vše opět závisí na dostatečném výstupním výkonu transformátoru, aby dokázal přenést signál z lamp do reproduktorů. Právě na tom závisí podstatná část kvality lampového zvuku. Takže já jsem se rozhodl pro velký transformátor i v kombinaci s tranzistorovými zesilovači. A výsledek je stejný jako u lampového aparátu.

Obvykle u vrcholných modelů známých značek dostaneš obrovskou porci výkonu, většinou více než 1000 W. U tvého koncového zesilovače to je 2 x 250 W nebo maximálně 500 W při zapojení v režimu bridge. Asi máš jinou představu o výkonu basových zesilovačů?

Hned to vysvětlím. Když porovnáš, dejme tomu, tisíciwattový tranzistorový zesilovač s celolampovým čtyřistawattovým zesilovačem (například SVT Ampeg) zjistíš, že hrají stejně hlasitě. Máš tuhle zkušenost?

Ano, taky jsem se tomu divil.

Je to z toho důvodu, že výstupní transformátor u lampového zesilovače komprimuje zvukové (signálové) špičky, které ve skutečnosti neuslyšíš. Tím se značně zvyšuje celková hlasitost a ty ji dostaneš stejnou jako u vysokovýkonných tranzistorových zesilovačů. A na stejném principu funguje i můj zesilovač. Mám tam výkonný výstupní transformátor, který komprimuje zvukové špičky, které nemají dopad na barvu zvuku, jenom na jeho hlasitost. Takže průměrná hlasitost je mnohem větší než u klasického pětisetwattového zesilovače.

Dalším důležitým aspektem jsou výstupní tranzistory. Obvyklý postup u výkonných tranzistorových zesilovačů je ten, že se na výstup dá tolik tranzistorů, aby daly dohromady konečný výstupní výkon, třeba 1000 W nebo víc. U mého aparátu jsem kladl důraz na velkou rezervu. Když budu například hrát „velkou tlustou“ basovou notu, tak budu potřebovat přenést velkou porci energie. Abych dokázal toto přenést, tak jsem zvýšil čtyřnásobně počet tranzistorů a přidal trojnásobek kapacity kondenzátorů oproti klasické konstrukci. Pokud můj zesilovač připojíš k výkonnějšímu napájecímu zdroji, tak dostaneš víc jak tisíc wattů i díky tomu, že je uvnitř víc tranzistorů než u normálního tisíciwattového zesilovače.

To není nějaký můj vynález. Když se podíváš na profesionální zesilovače ze sedmdesátých let, zjistíš, že měly předimenzovanou výstupní sekci a byly schopny v pohodě zvládat výkonové špičky přesahující jejich udávaný „papírový“ výkon. U klasických tranzistorových basových zesilovačů špičky tvoří limit. Prostě jednou jsi dostal tisíc wattů a končíš. U mého zesilovače můžeš libovolně překračovat ve špičkách pět set wattů (omezený si jen napájením a předimenzované tranzistory přenesou špičky až do výstupního transformátoru) a pořádně ho „nakrmit“, aniž by se to projevilo na zvuku a basové noty znějí silněji a tlustěji. Aparát je tak mnohem dynamičtější a komunikativnější podle potřeb hráče.

Takže výkonové parametry jsou takovou hrou s čísly. Důležité je to, co slyšíš...

Přesně!

Proč není součástí výbavy zabudovaný kompresor?

Pokud má aparát zabudovaný kompresor, tak většinou kvůli snížení nákladů nestojí za nic (... piece of shit...)

Souhlasím...

Kvalitní basový kompresor je komplexní téma. Proto je eventuálně lepší se věnovat vývoji opravdu špičkového kompresoru, než dělat kompromisní řešení.

Jaký je tvůj názor na používání ekvalizéru? Mohl bys nám povědět víc o EQ sekci na tvém zesilovači?

Vtipné je, že mnoho hráčů, kteří poprvé zkoušeli můj zesilovač, si ani nevšimlo, že je ekvalizér vypnutý. Tak dobře jim aparát zněl! Můj názor je, že ekvalizér nepoužívám, dokud ho doopravdy nepotřebuji. Častou chybou při konstrukci EQ sekce na basových zesilovačích je, že frekvenční pásma jsou nastavena v úzkém rozsahu, takže když je dáte naplno, zvuk získá nepříjemnou rezonanci. Zkušení zvukaři proto nikdy nevyužívají tyto úzce nastavené ovladače, ale potřebují širší rozsah ekvalizace ke změně zvuku. U zvuku baskytary nemusíte řešit problém se zpětnou vazbou (k její eliminaci se právě používají úzkopásmové EQ, pozn. redakce), ale spíš upravit zvuk dle vašich představ. Proto jsou basová, středová i výšková pásma ekvalizéru na mém aparátu vzájemně propojena a jejich jednotlivá nastavení se ovlivňují. Dostanete přesně ten zvuk, který hledáte. Další výhodou je, že všechny korekce můžete klidně využívat v jejich plném rozsahu, aniž by zvuk byl v kterémkoli nastavení nepoužitelný. Když na běžném zesilovači dáte středy naplno, bude vás to bolet. To samé platí u výšek.

Můžu potvrdit. Když jsem tvůj aparát zkoušel, tak jsem schválně otočil všechny korekce naplno anebo naopak jsem třeba úplně stáhl basy, a zvuk byl pořád použitelný a příjemný. Další otázka směřuje na tvoji soupravu reprobeden. Proč není v nabídce klasická čtyřdesítka s hornou?

Popisuješ klasiku, a stala se klasikou už během mé kariéry. A já nikdy nevěřil, že je to dobrý nápad. Desetipalcový reproduktor opravdu neprodukuje dostatečné basové frekvence. Bavíme se o baskytaře, ne o kytaře nebo trumpetě. O opravdu hutných basech. Takto malé reproduktory nedokážou při velké zátěži doopravdy „pohnout vzduchem“ v dostatečně velkém prostoru. Kombinace 4 x 10” je ekonomické řešení, kdy za rozumné peníze dostanete přijatelně znějící reprobednu. Když použijete vysoce kvalitní 15” reproduktor, zvuk je mnohem lepší, ale samozřejmě to stojí víc peněz. V této souvislosti musím také zmínit, co to je koaxiální reproduktor. Jedná se o speciální reproduktor se zabudovanou vysokofrekvenční hornou v centru hlavní membrány. Zvuk se tedy šíří z jednoho místa. Naproti tomu konfigurace 4 x 10” s hornou má pět různých zvukových zdrojů, které mezi sebou soupeří. Výsledkem je lehce zastřený, nekonkrétní zvuk. U koaxiálního reproduktoru jsou všechny frekvence produkovány z jednoho centra a dostanou se k tvému uchu ve stejnou milisekundu. To přináší úplně jiný rozměr zvukové průzračnosti a ostrosti. Když budeš stát deset metrů od bedny, tak budeš přesně slyšet, odkud pochází tvůj zvuk. Frekvence spolu neinterferují, naopak spolu krásně fungují a přináší příjemný tón.

Jaký je rozdíl mezi Club Cab a Lo Cab? Oba kabinety mají stejnou velikost, patnáctipalcový reproduktor. Liší se jen výkonem?

Club Cab má koaxiální reproduktor a Lo Cab nikoliv, takže Lo Cab je určený jako podpůrný box pro Club Cab. Ideální je, pokud jsou spolu v sestavě.

Myslíš si, že tvůj nový signovaný aparát se hodí pro nějaký konkrétní typ basisty? Jak bude podle tebe vypadat typický uživatel?

Myslím, že je využitelný pro každého. Svědčí o tom noví firemní hráči, mezi kterými jsou zastoupeni třeba T. M. Stevens jako funk-metalový basista, P-Nut z kapely 311 hrající moderní punk-metal nebo Viktor Krauss, který hraje s Lyle Lovett. Posledně jmenovaný má kontrabas a hraje v country stylu. A všichni jsou spokojení.

Máte nějaké plány do budoucnosti? Další produkty spolupráce tandemu Hellborg–Warvick... efekty, již zmiňovaný kompresor, kabely nebo něco jiného?

Ano, momentálně pracujeme na rozšířené verzi zesilovače. Jedná se o velice drahou záležitost, která je určená pouze pro omezený trh. Dále pracujeme na zlepšení již stávajících modelů a chystáme i novou řadu Hellborg s nižší pořizovací cenou, ale při zachování špičkové zvukové kvality. Vše uvidíte na zimní NAMM show v lednu 2009.