IK AmpliTube 3 - může mít software duši?

“To je úžasné, co již dnes dokážou,” prohlásil ve filmu Monty Python: Smysl života ministr zdravotnictví, když pozoroval porod dítěte. Tato slova se derou na rty i mně, když si “pohrávám” s novým dítětem firmy IK Multimedia - třetí generací modelingového softwaru AmpliTube. Jistě, už AmpliTube 2 se neměl příliš za co stydět. A právě proto je neuvěřitelné, že se IK Multimedia podařilo přijít s produktem, který starší generaci překonává snad ve všem.

Diskuse o tom, jestli je digitální modeling hodný pozornosti “skutečných” kytaristů a jim podobných živočišných druhů, se budou vést ještě asi hodně dlouho. Kdykoli jsem v minulosti udělal tu chybu, že jsem se jich zúčastnil, bránil jsem modeling argumentem, že sice nezní tak dobře jako slušně sejmutý aparát, ale praktická stránka věci může tuto nevýhodu často i vyvážit. Tvrdil jsem, že nižší zvuková kvalita je někdy přijatelnou cenou za možnost nahrát si slušně znějící kytarový part v pohodlí domova. Jde jen o to nahrát si ucházející demo nového nápadu? Pak je volba jasná! To všechno jsem v oněch diskusích tvrdil. Když teď ale poslouchám zvuky linoucí se z AmpliTube 3, mám dokonce pocit, že lepšího výsledku lze dosáhnout pouze velmi kvalitním sejmutím velmi kvalitního aparátu. A je to venku! Mnozí z vás mě již touto dobou jistě prohlásili za hluchého. Vy ostatní si račte přečíst, co mě vede k takto smělému tvrzení.

Co je AmpliTube?

Protože předpokládám, že většina z vás má alespoň mlhavou představu, o co se jedná, vezmeme tuto sekci jen letem světem. AmpliTube je softwarový simulátor téměř všeho, co je potřeba k nahrávání zvuku kytary či baskytary (tedy kromě kytar a kytaristů, ty zde nenajdeme). Páteř pochopitelně tvoří modely aparátů a reproboxů, v IK Multimedia ale nezapomněli ani na efekty (jak podlahové, tak rackové), mikrofony a konečně simulaci dozvuku místnosti. To vše jak v podobě plug-inu (VSTi, RTAS) pro použití v rámci nahrávacího multi-track softwaru, tak i v samostatné variantě. Tuto “standalone” verzi lze navíc po dokoupení kontroléru, jako je IK Multimedia Stomp IO, ovládat podobně jako hardwarový modelingový procesor, a tedy používat dokonce i k živému hraní. Kolekci modelů tvoří převážně legendární typy zesilovačů, reproboxů, efektů či mikrofonů, objevují se ale i nové modely přímo z dílny IK Mulitmedia. AmpliTube umožňuje hned několik variant vedení signálu včetně “biampingu”, tedy použití dvou aparátů současně. K tomu všemu lze libovolně kombinovat jednotlivé komponenty zesilovačů, a to konkrétně pre-amp, ekvalizér a koncový zesilovač. Můžete tak vytvářet novátorské kombinace, například pre-amp z hlavy Marshall, konec z Fendera a ekvalizér z komba Vox. T o vše se dá říct i o předchozí generaci. Co je tedy nového v AmpliTube 3?

Co na tom chcete vylepšovat?

Nutno přiznat, že už AmpliTube 2 byl produkt dotažený k velkému stupni dokonalosti. U takových se stává, že se nová generace liší jen v drobnostech a je především záminkou k tomu vymámit peníze z muzikantů, kteří se věčně poohlížejí po něčem lepším. Zdá se, že toto není případ AmpliTube 3. Jak byste jistě čekali, přibylo modelů snad ve všech kategoriích, některé jsou vypůjčené z jiných produktů IK Multimedia, jako je například AmpliTube Fender. To by však k velkému poprasku nestačilo. Zásadnější jsou dle mého názorů jiné změny, jako je vylepšený preset Browser, možnost zpracovávat stereo signál a především rozšířené možnosti virtuálního snímání reproboxu. U posledně zmíněné změny se zastavme.

Každý, kdo má zkušenosti se snímáním kytarových aparátů, ví, že je nesmírně obtížné dosáhnout uspokojivého výsledku pomocí jediného mikrofonu. Často tak používáme dva a více, abychom zachytili co nejvíce zvukových detailů aparátu a také přimíchali tu správnou míru přirozené ambience místnosti. Zatímco v předchozí verzi AmpliTube jsme měli k dispozici pouze jeden mikrofon a několik málo možností jeho umístění, třetí generace v tomto ohledu přináší malou revoluci. Mikrofony můžeme použít zároveň dva, k dispozici máme velké množství typů a nad jejich umístěním máme téměř stoprocentní kontrolu. Můžeme tak reprobox snímat např. dynamickým mikrofonem z malé vzdálenosti blízko středu reproduktoru, zatímco druhý, kondenzátorový, umístíme dále od aparátu a mimo osu membrány. Oba pak můžeme libovolně umístit ve stereu a získat tak realistický “3D” zvuk. O dozvuk místnosti se starají dva další ambientní mikrofony, u kterých můžeme nastavit vzájemnou vzdálenost. Celkově tak můžeme aparát snímat až čtyřmi mikrofony! Tomu říkám vylepšení.

IK Multimedia také tvrdí, že se podařilo zvýšit efektivitu využití procesoru počítače. Přesto je AmpliTube i nadále poměrně náročný na hardware, takže ke slovu přijdou tři různá nastavení kvality (High, Mid, Eco). Do “hardwarové nouze” můžete přijít celkem snadno i s poměrně výkonným počítačem, například pokud máte v nahrávce čtyři stopy s kytarou a na každé zvlášť jeden AmpliTube plug-in. Ke cti softwaru ale slouží, že i nižší nastavení kvality jsou velice použitelná. Změn k lepšímu je ve verzi 3 ještě mnohem více, pro jejich kompletní výčet vás odkazuji na webové stránky výrobce.

Dojmy z používání

Jak jsem již zmínil v úvodu, byl jsem opravdu mile překvapen, jak realistického zvuku lze pomocí AmpliTube 3 dosáhnout, a to poměrně rychle a jednoduše. Pochopitelně i zde platí, že pokud strávíte nějaký čas nastavováním parametrů (a že tu je co nastavovat), budete odměněni ještě přesvědčivějšími výsledky. Zvuková kvalita jednotlivých aparátů je velmi vyrovnaná, takže nejsme omezeni na několik málo slušně znějících modelů, jak bývá u digitálního modelingu často zvykem. Zvuky od křišťálově čistých až po “brutální” zní všechny velice uvěřitelně a rozhodně na vás nekřičí: “Haló, já jsem digitální napodobenina, padělek zvuku!” Takový pocit jistě znáte, zde ale budete ušetřeni. Velkou měrou se na tom podílí zmíněná vylepšená sekce snímání reproboxu. Jako vždy jsou potenciálním kamenem úrazu “nakřáplé” zvuky, tedy crunch. Přestože patří rozhodně mezi to nejlepší, co jsem z digitálního světa slyšel, zde se nejvíce projeví, že jde o simulaci. Ne že by snad takové zvuky zněly “falešně”, jen nedávají tak velký průchod přirozené zvonivosti strun. Zvuk se také pochopitelně “netáhne” tak pěkně jako u skutečného lampového aparátu, kdy vlastně i u čistého zvuku dochází k mírné zpětné vazbě, která prodlužuje sustain. S AmpliTube si pochopitelně nezavazbíte, jenže to byste rovnou mohli po softwaru chtít, aby vám uvařil kafe a vyluxoval. Pokud budeme tedy mít realistická očekávání, nebezpečí, že by nás AmpliTube 3 zklamal, je opravdu nízké. Dojem nezkazí ani “krabičky” a rackové efekty, které navíc můžeme nově do signálového řetězce přidávat systémem drag and drop. Možnost zpracovat stereo signál také znamená, že se nemusíme omezovat na kytaru či baskytaru. Například bicí smyčka prohnaná přes stěnu Marshallů může znít opravdu expresivně...

Závěrem

AmpliTube 3 je software, který by konečně mohl přesvědčit nejednoho odpůrce digitálního modelování zesilovačů. Nedostatky jsou v tomto případě tak nepodstatné, že skoro ani nestojí za řeč. Jistě, software těžko uspěje ve srovnání s dokonalým aparátem dokonale sejmutým dokonalými mikrofony dokonalým zvukařem v dokonalé místnosti. Pokud tedy máte dokonalé nahrávací podmínky kdykoli po ruce, nezbývá mi, než vám závidět a blahopřát. Pro nás ostatní je tu AmpliTube 3.

Během testování AmpliTube 3 jsem se dokonce uchýlil k takovému bláznovství, že jsem se pokoušel napodobovat zvuky kytar z mých oblíbených nahrávek. Do DAW softwaru jsem naimportoval skladbu svého “hrdiny”, nahrál jsem do vedlejší stopy kytarový part a pokoušel se v AmpliTube nastavit zvuk co nejpodobnější původní nahrávce. V několika případech jsem se dostal nebezpečně blízko. Pochopitelně, pokud posloucháte opravdu pozorně a jednoduše se ve zvuku rýpete, rozdíl poznáte. To ale není žádná ostuda, jednalo se většinou o nahrávky z těch nejvěhlasnějších studií. Přesto jsem se několikrát opájel představou, jak by to znělo, kdyby se původní kytara nahradila nahrávkou z AmpliTube. Kolik lidí by si všimlo rozdílu, pokud by jim vysloveně někdo neřekl, že ho mají hledat? Nevím, nevím...