Hughes & Kettner Switchblade 50 - celolampové kytarové kombo spojené s digitálním efektem

Německá značka Hughes & Kettner rozhodně nepatří mezi kytaristickou veřejností k neznámým pojmům. Sám jsem zažil v rockové škole malá „třicítková“ komba potažená tmavomodrým kobercem a pamatuji si, že se na ně hrálo velmi příjemně. Asi i kvůli těmto mým začátkům a jejich osobitému vzhledu, jsem průběžně sledoval na veletrzích a médiích jejich vývoj, a když se v titulcích objevily slogany tipu: ... poprvé v historii došlo ke spojení světů lampové a digitální technologie... a na frankfurtském hudebním veletrhu v roce 2006 dostal Switchblade ocenění novinka roku, tušil jsem, že mi rozhodně brzy projde rukama.

No, a stalo se. Nedočkavě rozbaluji krabici a s očekáváním těžšího nářadí, jak tomu při spojení lampového zesilovače a kvalitního reproduktoru, byť jsem věděl, že v tomto případě jen jednoho, bývá. Musím uznat, že pro ty, kteří neustále obráží nějaké kluby – a z vlastní zkušenosti všichni víme, že přístup v těchto malých prostorách nebývá na pódium vždy úplně ideální –, se rýsuje velmi pěkná budoucnost. Kompaktnost celku spolu s hmotností přibližně dvacet tři kilogramů skýtá relativně velmi slušnou manipulovatelnost i pro méně fyzicky zdatné jedince. Vytahuji ven a spokojenost roste. Vzhled a zpracování se u „kettnerů“ velmi povedlo a kombo rozhodně nepůsobí dojmem levného bratříčka. Nad leštěným nápisem se honosí řada chromovaných potenciometrů a vedle stejně vyvedených přepínačů Mains a Standby sedí velké diamantové oko, které se po zapnutí magicky rozzáří, pro firmu tak příznačnou, modrou barvou. Připojit MIDI kontrolér, zkontrolovat správnost zapojení reproduktoru a vzhůru na něj.

Hraji jinak, než vidím

No jasně, klasika – Master, Gain, Bass, Middle, Treble a Presence, no dobře, přibyly potenciometry na ovládání digitálního multiefektu – Delay, Reverb a Mod FX, slučující chorus, flanger a tremolo, a pak tu máme otočný přepínač se čtyřmi možnostmi nastavení (Clean, Crunch, Lead a Ultra), ale jinak to bude hračka. Na čelním panelu ještě přibyla tři tlačítka:

Store (slouží k ukládání vlastních zvuků) a FX-Loop (On a Serial) – volba způsobu připojení externích efektových zařízení, pokud je ještě někdo potřebuje, do smyčky, kde si můžete zvolit mezi zapojením sériovým nebo paralelním, popřípadě ji vypnout. I toto lze uložit do vlastního presetu a při zvolení nožním přepínačem tak své další efekty, povalující se buď na zemi nebo seřazené v racku, uvést do chodu nebo je naopak vyřadit z činnosti.

MIDI pedál má třicet dva bank po čtyřech presetech a k tomu jeden velmi sympatický přepínač Tap, který všichni ocení hlavně na pódiu, kde si opakovaným sešlápnutím můžete „natapat“ délku delaye podle vašeho rytmu.

Takže nažhavit, sepnout a jedem. Ale jak? Na zemi si přepneme jeden ze šedesáti čtyř továrních nastavených zvuků; není problém, z digitálních multiefektů známe; ale mně se tu mění i nastavení basů, gainu, hlasitosti, kanálů... Prostě hraji jinak, než vidím, respektive slyším, jiné zvuky, než mám nastavené na potenciometrech. Takže zpátky na začátek, návod do ruky a trošku si to osvětlíme. Naštěstí stačí ve velmi dobře vyvedeném manuálu pár minutek zapátrat, a je to vše jasné. Jediné, co zůstává vždy stejné, je Volume. Tento potenciometr skutečně odpovídá tomu, jak nahlas kombo vybudíte. Pro ostatní ovladače funguje ledka Preset Read Out, která vám rozsvícením při otáčení potenciometry (jak jinak než modře) signalizuje pozici nastavení ovladačů v dané paměti. Dál už je všechno jasné a jednoduché.

Pro začátek ruším všechna digitální zařízení a zajímá mě jen čistý lampový zvuk (samozřejmě také hlavně „čistý“ zkreslený). Je třeba ještě podotknout, že k testu jsem použil kytaru Gibson Les Paul se dvěma humbuckery. Čistý zvuk, který se vyřinul ven, byl pro mě velmi příjemným překvapením. Ovladače ekvalizéru bez problému měnily charakteristiku zvuku, a nebyl tak žádný problém docílit svého. Pak už jen stačilo přepnout čtyřpolohový ovladač mezi kanály a hledat:

Clean kanál – od křišťálově čistých až po dynamický crunch,

Crunch kanál – klasický britský overdrive,

Lead kanál – od hadr rockových doprovodů až po plné sólové rify,

Ultra kanál – americký sound s hlubokými basy až numetalové řádění.

Spojení lampa versus digitál

K pochopení zvukových možností je nejlepší použít berličky, dodávané přímo od výrobce, v podobě předkreslených nastavení všech ovladačů, včetně vtipných pojmenování, které zasvěceným už dopředu prozradí, co od toho kterého můžou očekávat. V případě, že přistoupíte hned na začátku k přepínání všech bank a zkoušení zvuků, budete sice – ve většině případů – uneseni, ale jak jsem již zmiňoval, nebudete vědět, co je nastaveného a proč to tak hezky hraje. Při otáčení jednotlivými potenciometry se ozývá v pozadí jakýsi brum, který je způsoben přepínáním programovatelného odporu, jenž je za každým ovladačem, ale to se již posléze při hraní nijak neprojevuje a přepínání mezi jednotlivými presety je rychlé a bez dalšího projevu.

Nutno přiznat, že doplnění kvalitního lampového soundu obvyklými digitálními efekty je opravdu hodně dobře provedené, a navíc tím odpadá jakékoli další motání se do kabelů před koncerty, protože vše je velmi prakticky „napěchované do jedné krabice“. Možnost nastavení čtyř presetů v jedné bance včetně ukládání hlasitosti značně zjednodušuje práci při přepínání mezi doprovodem a sóly, což ocení i zvukaři a posléze celá kapela, a můžete si tak připravit do každé banky jednu sonátu, nepřemýšlet co s nohama a oddávat se už jen pohodovému hraní.

Hardware

Na zadní straně komba jsou pak klasické konektory pro výstup a návrat efektové smyčky, připojení MIDI pedálu, popřípadě nouzovým řešením i klasického footswitche a připojení dalšího MIDI zařízení.

Samostatnou kapitolou je pak připojení reproduktoru, kde na zadní straně jsou výstupy pro připojení na 1 x 4 Ω, 1 x 8/2 x x 16 Ω, 1 x 16 Ω. Lehce život znepříjemňující je skutečnost, že toto padesátiwattové kombo vyžaduje použití zapojení bedny na 1x 8 Ω. Takže v případě, že budete chtít přidat další reprosoustavu a zároveň používat i reproduktor komba, budete muset použít nějaký rozbočovač, abyste dodrželi předepsané připojení. Pokus o zařazení čtyřreproduktorového boxu vyšel velmi pozitivně, takže možnosti se slušně rozšiřují.

Hraji jinak než vidím, ale slyším, co chci

A tak bych to i shrnul. Když už se dostanete k tomu, že víte, jak to pracuje a co s tím, pak nezbývá než si užívat toho, jak to chytře skloubili, a nebát se v souboru prosadit. Skutečnost, že jde o celolampové kombo, se odráží v tom, že uprostřed kapely rozhodně nezanikáte a okrášlení efekty bez přidaných vrčení pak přispívá k hrací lehkosti a pohodě. Cena je pak na zvážení každého, ale vzhledem ke kvalitě se v tomto rozmezí pohybují spíše jen holá komba, a kde jsou trafa a kabely a...