Hamer STDK - univerzální nástroj typu explorer

Kytary Hamer u nás nejsou kdovíjak rozšířené, dříve byly k vidění maximálně v rukách metalových brusičů, ale nyní se právem zabydlují na našem trhu.

Testovaná kráska je, jak to již v kytarovém světě chodí, bohapustým plagiátem tradičního gibsonovského modelu - Explorera. Tento model se vyrábí již půl století a dodnes neztratil nic ze své nadčasovosti a i dnes láká zcela zaslouženou pozornost. A to jak v rukách metalových harcovníků, tak i kupříkladu Edgeho z kapely U2. Cenově tento kousek spadá to přívětivější střední cenové třídy a nelze se vyhnout srovnání s Korinou od firmy Epiphone. Ta se tedy stala prubířským kamenem Hameru STDK, nebo alespoň etalonem, který sloužil k poměření kvalit.

Po vzhledové stránce zde není co vytknout, protože, jak již zaznělo, jde o řádnou a zdařilou kopii Explorera. Abych se snad ještě omilostnil z křivého nařčení, tak plagiát to není tak bohapustý, protože copyright straší kdekoho. Testovaný model má výrazně větší hlavici oproti originálu. Vzhledově není co řešit, ani co vytknout. Korina má nádhernou kresbu a svítivou barvu, takže je potažena pouze čirým lakem. Ostatně přetřít ji jinou barvou by bylo snad hrdelním zločinem. Zvláštností je však lemování těla, které vidím jako velké pozitivum zlepšující celkový dojem. Ze stejného materiálu je i lepený krk, který je osazen palisandrovým hmatníkem. Poměrnou zvláštností pak je právě hlavice, ale nikoliv svým rozměrem, nýbrž samotným provedením. Je zvykem a poměrně i pravidlem, že hlavice bývá dolepována, ale obvykle to bývá vyřešeno šikmým řezem v oblasti prvních třech pražců. Tady je spoj proveden až na samotné hlavici, což může mít vzhledem k zákonitostem mechaniky i fatální důsledky při natažení silnějších strun, ale pokud je vše kvalitně slepeno, tak snad nic nehrozí. Mechaniky jsou firemní a vcelku spolehlivé.

Zvuk

Samotnou devizou je však dvojice výborných snímačů Seymour Duncan. Konkrétně jde krkový model ’59 a kobylkový JB. Z toho je na první pohled zřejmé, že s nimi žádnou řezničinu moc nenaděláte, ale na běžné rockové záležitosti není lepší volby. Samotný Explorer má stabilně zvukový základ poněkud basovější, který by v hendrixovském barevném vnímání tonality působil „temněji“. Korina je však díky materiálu zvukově přeci jen jasnější a i přes spíše středobasový základ dává vyniknout zvonivějším tónům. A celkově zní veseleji. Na sucho to není až tak patrné, ale po zapojení aparátu si můžete naplno vychutnat celou masu dřeva ve spojení s výbornými snímači. Kobylkový snímač se opravdu skvěle hodí na rockovou hudbu. V beglajtech je konkrétní i při poměrně velkém gainu, sóla pěkně táhnou a při čisté hře hraje opravdu čistě. To ’59 u krku je spíše křáplý bluesový snímač, který nemá tak silný signál a má tendence crunchovat. Na lehké „katapultovsky“ nakreslené sóla je tak ideální, ale při větším zkreslení ztrácí konkrétnost a občas i napískával. Jediným drobným nešvarem je společná tónová clona, kterou ale nelze vytknout výrobci, ale designérům filiálky Gibson v padesátých letech.

Závěr

Ale jinak? Mé zkušenosti s jediným přímým konkurentem, tedy Epiphone Korinou, byly dobré. Leč snímače byly horší, materiál taktéž a pouzdro nebylo součástí. To vše kytara Hamer má a vyniká v tom. Obzvláště dávám v pozornost velmi povedený, dobře polstrovaný a tvarovaný gigbag. A myslím, že každý, kdo někdy kupoval Explorera, tak ví, jaká je to mrcha neskladná a jak špatně se na něj shání obal. Tady za velmi pěknou cenu máme kvalitně zpracovanou kytaru, výborné snímače a gigbag. Co více si přát? Kdybych byl přesvědčen, že najdete na trhu lepšího Explorera za srovnatelné peníze, tak bych to řekl. Ale v téhle oblasti je Hamer STDK opravdu naprosto bezkonkurenční záležitostí.