Málokterý nástroj vzbuzuje takovou sběratelskou závislost jako elektrická kytara. Proto je takhle postižený člověk vcelku rád, když se o některých kytarách domnívá, že ho nechají chladným.
Jenomže zdání klame. To, co bylo včera ošklivé, může ze dne na den nenadále zkrásnět a jsme tam, kde jme byli - opět na oběžné dráze, jen kolem nového slunce.
Historie
Když si Forrest White, jeden ze tří nejdůležitějších mužů Leova podniku, koncem padesátých let začal pohrávat s myšlenkou na kytaru s možností volby mezi dvěma rozličnými obvody elektroniky, jeho vizionářskému šéfovi se tato idea nezdala příliš perspektivní. Leo Fender sám nebyl kytarista a nedokázal docenit v oné době praktický význam této ideje. Přesvědčit se nechal až později, když Forrestův nápad podpořil i respektovaný hráč na steel kytaru Alvino Rey. Roku 1958 tak vznikl nejdříve Fender Jazzmaster. Široké jednocívkové snímače dodávaly Jazzmastru zajímavý teplý zvuk, ale kvůli svým rozměrům indukovaly také výrazný brum. Inovovaný Fender Jaguar, který Leo zařadil do svého katalogu roku 1962, byl vylepšenou variantou Jazzmasteru. Na první pohled se od svého předchůdce odlišoval párem úzkých, stratocastru podobných snímačů, po stranách doplněných kovovým stíněním. Zachoval se asymetrický tvar těla i princip dvoucestné elektroniky pro rytmickou a sólovou hru.
Procitnutí z kómatu
Jaguar představoval v době svého vzniku vrchol modelové řady značky Fender, který však v souladu s Leovou předtuchou v prodejnosti i uživatelské "přítulnosti" předčily ověřené starší a jednodušší modely. Sedmdesátá a osmdesátá léta byla kvůli poklesu popularity těchto modelů rájem pro prozíravé sběratele. Zájem o kytary Jazzmaster a Jaguar nikdy nepřekročil rekordy, ale za éry CBS opadl téměř úplně. Tyto modely tehdy patřili k nejlevnějším a za slušnou cenu se někdy dali koupit i vintage kousky. Už se zdálo, že je nemine osud dinosaurů, ale do života je navrátila právě ona cenová deprese. Vyzbrojili se jimi hráči alternativních kapel jako Televisions, Sonic Youth a My Bloody Valentine, kteří měli jednoduše ve svých začátcích hluboko do kapsy. S rostoucím zájmem o jejich hudbu se dostala do pozornosti i jejich image, jejíž součástí byly i nástroje. Kytaru Jaguar však definitivně do života navrátili až Kurt Cobain z Nirvany a John Frusciante z Red Hot Chili Peppers. V současnosti se Fender Jaguar opět vyrábí sériově (v USA i Japonsku), ale drží svůj menšinový status. Preferují ho kytaristé, kteří se chtějí buďto odlišit od průměru, nebo identifikovat se svým vzorem a jeho hudbou. Testovaný nástroj Fender Jaguar je levnější, volnou replikou vyrobenou v Japonsku.
Fyziognomie
Název kytary vyplynul z poněkud ostřejší podstaty jejího zvuku a možná i z tvaru korpusu, který s přimhouřenýma očima může evokovat kočkovitou šelmu v skoku, podobnou, jakou má ve svém logu i výrobce stejnojmenných sportovních vozů. Kontury korpusu vznikly se záměrem zpříjemnit hru v sedě, což se celkem zdařilo. Ve stoje pak hráč pocítí rozdíl, zejména je-li zvyklý na proporce stratocastra. Kobylka u Jaguáru je kvůli kratší menzuře a systému tremola posunuta o poznání blíže ke krku. V porovnání s Jazzmastrem je Jaguar o něco vyváženější.
Kobylka
Kobylka není dokonalá. Má sklony k rozlaďování a svůj vliv na (ne)čistotu tónu mají také přeznívající struny mezi sedlem a struníkem. Poměrně velká délka neaktivní části struny spolu s kratší menzurou zapříčiňují, že struna pod trsátkem působí měkkým, poddajným dojmem. Projevuje se to zejména při vytahování strun a je třeba být opatrný, když se hráčův průtok emocí projevuje na síle úhozu.
Kameny v kobylce mají na povrchu závit, který udrží strunu na místě jen při standardním způsobu hry. Nejčastějším intonačním neduhem Jaguárů je přeskočení struny o několik závitů, k němuž při agresivnějším hráčském stylu dochází velice lehce. Tenhle problém je starý jako Jaguar sám. Kytaristé a kytaroví technici na jeho eliminování vymysleli několik triků, kupříkladu výměnu zoubkovaných kamenů v kobylce za příbuznou plovoucí kobylku z kytary Mustang. Tyto kameny mají pouze jednu aretaci ve středu a zbytek povrchu je hladký, takže struna se po vyklouznutí vrátí sama na své místo. Nevýhodou je nemožnost individuálního výškového nastavení. Intonační problémy u Jaguárů provází také různé parazitní vibrace a drnčení. V tom případě je třeba seřídit šroubky jednotlivých kamenů tak, aby se obě dvě rovnoměrně dotýkaly základny a aby se předešlo kontaktům se sousedním kamenem. Jinak výškové nastavení jednotlivých kamenů slouží jenom pro optimální kopírování rádia hmatníku.
Pro nastavení akce je vhodnější použít šroubků ve dvou pilotních vzpěrách, nesoucích základnu kobylky. Všeobecně kobylka funguje lépe spíš s tlustšími strunami s průměrem .011 a výše. K dalším trikům, užívaným k udržení jednotlivých strun na svém místě, patří použití specielní svorky sestávající ze dvou vzájemně sešroubovatelných dílů (na www.stewmac.com lze nalézt podobnou pomůcku pro banjo pod názvem Tone Enhancer). Její pomocí se uzamknou struny mezi kobylkou a struníkem tak, aby se zachoval vzájemný poměr jejich vzdáleností a struna nepřeskočila do sousedního závitu. Samotná přítomnost svorky ovlivňuje zvuk kytary a ekvalizace jejího tónu. Poměr harmonických se mění v závislosti od vzdálenosti mezi svorkou a kobylkou. S jejím použitím se údajně zlepší i sustain nástroje. Tím je ale samozřejmě ovlivněn i celkový charakter kytary. Výhodou je lehká, nedestruktivní instalace.
Buzzstop
Ještě frekventovaněji zmiňovaným doplňkem je tzv. Buzzstop, který neslouží na potírání čtyřprocentní menšiny, jak by se mohlo zdát podle názvu, nýbrž na eliminaci obtěžujícího drnčení v kobylce. V principu jde o zkrácení vzdálenosti volných strun mezi kobylkou a struníkem. Sklon strun za kobylkou je zvětšen pomocí rolujícího válečku, přes který vedou dále ke struníku. Větší strmost zalomení = větší přítlak = lepší kontakt. Buzzstop se namontuje na kryt tremolové mechaniky přišroubováním do stávajících otvorů tak, že nejsou zapotřebí žádné zásahy a kytaru je možné uvést do původního stavu.
Tremolo
Tremolo nemá velký intervalový rozsah a neumožňuje zvukovou imitaci bombardování pozic Vietkongu. Ukrytá mechanika tremola se, podobně jako tremolo typu Bigsby, opírá o jedinou krátkou pružinu, která po zatlačení povolí struny zhruba o čtvrt tónu. K jemnému surfovému vibrování není zapotřebí nic víc. Důležitější je spíše způsob reakce a ten přináší autentický zvukový efekt. Menším problém na testovaném modelu představovala zasouvací páka tremola, která při neopatrnější manipulaci měla tendenci vypadnout z kytary. Tremolo se dá uzamknout posunutím vystouplého knoflíku pod, resp. mezi strunami G a D.
Rubber Soul
Součástí kobylky u původních modelů některých současných kytar Jaguar (American Vintage Series '62) je také pěnový tlumič sustainu. Při jeho kontaktu se strunami hráč získává o jednu zvukovou alternativu navíc v podobě perkusivního "funky" zvuku. Testovaný model tuto milou zbytečnost postrádal.
Snímače a zvuk
Oba snímače jsou po stranách sevřeny do kovových čelistí, jejichž prvotním úkolem je zamezit indukci nechtěného brumu stíněním cívky. Podružným efektem je zvýraznění a usměrnění magnetického pole snímačů. Tento detail má nejspíš svůj podíl na charakteristickém zvuku kytary (podobně jak ocelová vanička ovlivňuje zvuk telecastru). Posilněné magnetické pole může při malém odstupu struny od snímače negativně ovlivňovat intonaci a zvuk, což se projevilo i ve vyšších polohách na spodní struně E. Akustický zvuk kytary a ani pocit ze hry nasucho nebyly moc inspirativní (nestabilita, nejistá intonace, různé druhy drnčení, kratší sustain...).
Situace se změnila při zapojení kytary do komba. Jednou ze zvukových charakteristik, pro které jsou kytary Fender v oblibě, je tzv. twang. Rozumí se tím charakteristický atak a následná změna ekvalizace tónu, tak trochu připomínající nosovou artikulaci amerických zpěváků country. Oblíbená pověra probíraná při pivních debatách kytaristů je, že na twang má vlivy delší menzura a strmé zalomení struny za kobylkou. Nic z toho u Jaguáru neplatí, a přece twanguje ostošest - i když jinak než kvalitní telecaster. Středovější, teplý tón Jazzmastru tu byl nahrazen ostřejším, výše orientovaným specifickým zvukem, který by měl vyhovět trendu surfových kytaristů. Snímače znějí celkově ostře a prakticky bez basů a samostatný kobylkový snímač díky středům hezky kousal.
Bez zajímavosti nebyly ani ostatní kombinace, ale kytara měla tendence znít spíše plechově, s propady nejen na basech. I to se však dobře hodilo, hlavně pokud chcete hrát hudbu 60. let. Děravé zvukové spektrum zkompaktnělo a dynamika se o poznání vylepšila teprve při hlasité hře přes elektronkový zesilovač. Více uživatelů zvažovalo výměnu snímačů na japonském Jaguaru. Nejčastěji zmiňovanou alternativou na internetu byl model Seymour Duncan SJAG2 Hot. Ten má sice sytější rockový zvuk, ale také slabší twang. Předností původních snímačů na japonském Jaguaru, kromě jejich citlivosti pro twang, byla relativní vyváženost na výstupu.
Na kytaru Fender Jaguar u nás hraje statisticky méně hráčů než kupříkladu v Kalifornii, díky čemuž se nám její zvuk z domácích pódií a nahrávek ještě neoposlouchal. Na Slovensku ji bylo po určitou dobu možné vidět a slyšet v skupině LePayaco, v Čechách kupříkladu ve skupině Khoiba. Jistou dobu na ni hrála i Lenka Dusilová. Na závěr proto pár postřehů od členů rytmické sekce Lucie.
Fender Jaguar je současná verze klasické surfové, později i alternativní a funky-rockové kytary. Cena je: 62 Jaguar RW Candy Apple Red - 27 990 Sk a 21 432 Kč.
Plus:
twang
pronikavý, všudepřítomný zvuk
cool vzhled
Mínus:
kobylka a intonace
omezená použitelnost
JAK VNÍMALI ZVUK KYTARY VE SVÉ KAPELE DAVID KOLLER A MARTA MINÁRIK?
David: Lenka na ni hrála živě a je slyšet i naší desce s Pusou. Pak ji ale musela prodat, protože když používáš kromě Jaguara na pódiu ještě jinou kytaru, musíš při jejich výměně úplně překroutit korekce na zesilovači. Na mě to byl dost řezavý zvuk, ale když se patřičně upravily korekce na zesilovači, tak to bylo v pohodě.
Marta: Pamätám si, že som ju cítil všade za zadkom. Kam som sa na pódiu pohol, tak tá gitara šla furt za mnou. Má výrazný zvuk, z ktorého sa na pódiu (ani v nahrávke) nestratí nič.
David: Mělo to fakt takový nekompromisní vystředovaný zvuk. Nejlíp když na to hraje někdo, kdo na kytaru opravdu umí.
