EVH 5150III 50 W Head a 5150III 212ST - aneb třetí generace korunovačních klenotů krále Edwarda

V dnešním testu si přiblížíme skutečnou lahůdku mezi aparaturami. Tentokrát kódovou značku 5150 Eddieho Van Halena přináší neméně legendární Fender. Tož, jak jinak.

Pojďme lehce do historie, kdy mýty opředený „brown“ zvuk tvořil významnou součást tehdy nevídaného projevu kytaristy skupiny Van Halen. Mimochodem, zprvu skutečně neviděného, protože rtuťovitý Eduard, jako uznávaný vynálezce ultrarychlého hammeringového stylu hraní, se k nevěřícně poslouchajícím kolegům zprvu prý zlomyslně otáčel zády, aby neokoukali, jak ty gejzíry tónů z kytary vlastně pumpuje.

Takzvaný „brown“ zvuk zhruba charakterizuje dosažení nejlepšího zvuku zesilovače Marshall legendární metodou - „všechno naplno“. A tak byl Eddieho Super Lead z poloviny šedesátých let (v té době samozřejmě ještě bez Master Volume) se všemi „čudly“ vpravo ve své hlasitosti krocen jen dvěma důležitými prvky. Jednak snížením napájecího napětí ze sto dvaceti voltů asi na devadesát a jednak použitím krabice s názvem Dummy Load Box. Ta v podstatě hlasitý reproduktorový výstup naplno vytočeného Marshalla zkrotila na linkový, kterým pak šikovný Eduard proháněl své další efekty (MXR Flanger, MXR Phase 90 a Echoplex), než ho opět zesílil mosfetovým zesilovačem HH do boxů Marshall. Čímž celý Super Lead degradoval na pouhý pre-amp, avšak s veledůležitým zvukovým kořením - vlivem naplno zatížených koncových elektronek. Takový zvuk je (při použití odpovídajích kytarových reproduktorů) unikátně zabarven harmonickými frekvencemi, jakousi prostorovostí s neuvěřitelnou reakcí na zpětné vazby. Ale hlavně přirozenou kompresí kytarového tónu, která obzvláště prospívá vyniknutí trsátkem nevybrnknutých, jen prstovými příklepy legátově hraných tónů - především u hammeringového způsobu hraní.

O co je zesilovač 5150 III oproti klasickému maršalovskému rozměru kratší, o to je přibližně hlubší. Taková trochu placka. Těžší. Čelní panel je vybaven „kuřecími hlavičkami“ pro ovládání Gain, Low, Mid, High a Volume. To vše dvakrát, plus jedna společná „kuřecí hlava“ pro Presence úplně vpravo. Úplně vlevo sice nechybí vstup pro kytaru, ale pro vypínače Power On a Stanby se musíte naklonit k zadnímu panelu. Zajímavé řešení. Když už jsme u pohledu zezadu, tam kromě běžných připojovacích prvků v jackové podobě zaujme nenápadný nekuřecí, ale důležitý (viz dále) ovládací prvek Resonance. V přepravní krabici kromě napájecího síťového kabelu nechybí čtyřprvkový footswitch s poměrně dlouhým připojovacím a sympaticky jednoduchým kabelem jack-jack. Testovaný model je v elegantním vzhledu koženky barvy slonoviny, doplněném o matně černé prvky (ochranné rohy, madlo, mřížka). Box 5150 212ST se dá rozměrově přiblížit horizontálně „přefiknuté“ bedně Marshall. Uvnitř jsou dva dvanáctipalcové reproduktory Celestion G12H, každý o výkonu třicet wattů. Vstup je jediný. Barevně je shodná se zesilovačem, a pokud mohu soudit, dohromady vypadají opravdu pěkně. Málem bych zapomněl na zvláštní vymoženost - reprobox má po obou bočních stranách kovové chromované vzpěry pro podepření případně nakloněné sestavy. Pro tuto variantu má zesilovač na spodní straně jakési vysunovací, rovněž chromované úchyty, které se dají ve svých výřezech upevnit k ručně šroubovatelným hlavám v závitových pouzdrech na vrchní straně boxu. Asi aby se vibrující zesilovač nesesunul po šikmé ploše. Mimochodem, podobné uchycení jsem kdysi viděl na tranzistorové verzi basového zesilovače Fender Bassman.

Konstrukce

Konstrukce „padesátjedna padesátky třetí“ v základu vychází z dvoukanálového zesilovače, s možností nezávislých korekcí, Gainu a Hlasitosti pro každý kanál. Navíc lze první z nich dělit na Clean a Medium Gain konstrukčně nastaveným vnitřním gainovým skokem. Druhý kanál, nazvaný High Gain, zůstává bez modifikace. Nožním spínačem se pak ovládají popsané úrovně zkreslení (switche One, Two a Three) a aktivace efektové smyčky (switch Effects). Podle vyjádření samotného Eddieho byla pro výsledný zvuk rozhodující konstrukce transformátorů. Váha zesilovače to mimoděk potvrzuje a dlouhodobé zátěžové testy rovněž. Koncový stupeň testovaného padesátiwattového modelu obstarávají dvě elektronky 6l6GC, v předzesilovači je hned sedm 12AX7. Zajímavý je údaj příkonu, který při výkonu padesát wattů dosahuje čtyř set wattů.

Uzavřená skříň reproboxu je sestavena z šestnáctimilimetrové březové překližky, reproduktory jsou upevněny zevnitř.

Zvuk

Byl jsem zvědav, jak se konstruktéři popasovali s reinkarnací supícího maršála, co na hranici svých možností odfukuje vše kolem. A hned u čistého kanálu bylo víceméně jasno. Na devíti hodinách Gainu s hodnotami basů na 16 h (Low), na 12 h u středů (Mid) i výšek (High), s poloviční (12 h) hodnotou na Volume, se objevil jednoduše senzační, plný a barevný zvuk s obrovskou rezervou a ohromujícím dozvukem.

I velmi silné úhozy při použití aktivního krkového snímače EMG 85 se neprojevily na zvuku nějakým zkreslením, jen všudypřítomná lampová komprese toho nejlepšího kalibru. Ukázkový čistý kytarový sound s nehysterickou přirozenou kompresí, ale současně s jasně definovaným atakem při úhozu trsátkem. V polovině dráhy Gainu (12 h) zvuk podle síly úhozu nebo příklepu neagresivně kreslí a například na kobylce tlumené pickované tóny jsou poslechovou lahůdkou. Už v tomto „čistém“ nastavení lze pohodlně hrát hammeringovou technikou a při vyšší hlasitosti je možně se už tady přiblížit zpětné vazbě. Ve třech čtvrtinách hodnoty Gainu je zkreslení patrné už po každém úhozu, při doznění se zvuk jakoby čistí, aby na jeho konci byly stále zvukově výrazně zřetelné pohyby vibrující levé ruky. Senzační. Po přepnutí toho kanálu do módu Medium Gain se, jak už bylo výše zmíněno, skokově změní vnitřní hodnota zisku. Už pod první čtvrtinou rozsahu Gainu (8 h) ukázkově bluesově nakreslený zvuk plynule přechází do vazby a to už u hlasitosti Volume na 10 h.

Plastický dynamický zvuk skvěle reaguje mírou zkreslení na úhozy trsátkem, při hraní legato je stále velmi zřetelný úhoz a už tady jsou tóny při hammeringu vyrovnané. Kdo z vás se zabývá touto kytarovou techniku, bude ohromen, jak snadno takto hrané sekvence vylézají. Výrazné a silné flažolety či nahvízdávání do alikvotů, to vše jde snadno a přirozeně bez nějakého silového „vymačkávání“ trsátkem. V polovině Gainu (12 h) se bluesový zvuk mění na štěkavě dravý, zvláště pak při sekaných přitlumovaných pasážích. Takto hrané doprovodné party mají ve středech výtečnou medovou vřelost, jen hutné pevné basy jakoby člověk musel lehce objevovat. Samozřejmě záleží na snímačích (EMG mají nejnižší basy lehce potlačené), také na boxu (můj Marshall box se čtyřmi EVM přece jen basové pásmo přenesou s větší rezervou), ale to by nebyli při práci na tomto skvostu ti praví čímani. Zkuste si vzpomenout na nenápadné točítko na zadním panelu zesilovače, zmíněné výše v popisu. Ano - Resonance. Už na první čtvrtině jeho dráhy se dostaví basová kanonáda rolující ponožky „plejera“ stojícího před boxem. I ta nejmenší výtka je zapomenuta - skvělá práce. Nevím, zda má cenu hledat nějakou mouchu u nejvíce zkresleného zvuku druhého kanálu. Medově zpěvný charakter sólového zvuku s nekonečným dozníváním, chytání různých druhů vazeb podle náklonu nástroje, všechny efektní škrtané alikvotní sjezdy, hraní jednou rukou, hammeringové etudy... to všechno jde z toho zesilovače neuvěřitelně přirozeně a samozřejmě. Paráda.

Jedna věc mi do hlavy pořád nejde. Není to první zesilovač, kde se nějakým způsobem řeší vliv koncových lamp na zvuk. Jinde je to ale téměř vždy vykoupeno chybějícím atakem, jakoby pomalejší odezvou s pocitem, že zesilovač v rychlejších bězích jakoby včas neodpovídá. Tady je každý úhoz čítankově ukázkový a zřetelný. Je to jako kdybyste přesně nastavili čas komprese těsně za atak trsátkem, takže se v rychlých bězích neztratíte, naopak vyrovnaná samozřejmost odezvy vás jakoby nakopává k pocitu, že to „hraje samo“.

Čas posunul kytarové zesilovače k více či méně složitým vymoženostem, ale barva vytočených koncových flašek zůstává stále věcí ošemetnou. Nevím, jak to u Fendera vyrobili, možná že při tomto počtu předzesilovacích lamp cyklicky jen lehce víc a víc komprimují, možná mají systém výběru lamp s určitou strmostí zesílení, možná obojí, a možná něco úplně jiného. Nevím, jak to tam dělají. Ale dělají to výtečně. Běžte si 5150 třetí generace někam do obchodu zkusit, třeba to pro vás bude podobný zážitek jako pro mě.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

EVH 5150 III 50 W Head

EVH III 5150 212ST

www:

www.evhgear.com