ESP Vintage Plus - japonská kráska neurčitého věku

...s podobnou strategií jako pubertální slečny- se strategií klamání tělem, vypadat starší, než ve skutečnosti jsou - přichází také firma ESP s modelem Vintage Plus...

Oč jde

ESP Vintage Plus je nástroj ze série Vintage vycházející z koncepce ESP 400 Series, kterou tato japonská firma pronikla v roce 1987 na americký trh. Dnes jsou tyto nástroje ceněné a vyhledávané sběrateli. Nástroj konstrukcí, osazením i zvukově kopíruje kytaru Fender Stratocaster. Kytara je k dostání v provedení třítónový sunburst nebo v černé barvě, obě varianty jsou s umělou patinou. K testu jsem dostal nástroj v provedení sunburst. Tělo je vyrobeno ze dvou kusů olše, vykazujících výběr a slepených uprostřed těla, je silné 45 mm. Celý nástroj váží příjemných 3,25 kg. Oproti běžnému stratocasteru je tělo u krku skoseno, což usnadňuje hru ve vyšších polohách. Krk je šroubovaný, vyrobený z javoru a příjemného plochého U profilu (uvádí výrobce - já si pod U profilem představím `50 telecastera). Nástroj je osazen tremolem Wilkinson, uzamykatelnými mechanikami Gotoh a singly Seymour Duncan SSL-1.

Relic povrchovka

Umělá patina není u nástrojů této cenové kategorie tak úplně běžná, proto jsem si neodpustil se u ní trochu pozastavit. Tento způsob zpracování povrchu vyžaduje ruční práci i dost času, proto pravděpodobně dosti zvedl cenu nástroje. Její zpracování hodnotím vzhledem k cenové kategorii jako povedené a celkem autentické, pokud jej nezkoumáte detailněji. Ovšem již lakováním si to pánové v ESP dosti usnadnili. Nástroj je nalakován opravdu tenkou vrstvou laku. Mrzí mě, že výrobce nikde neuvádí typ použitého laku, určitě se nejedná o nitrocelulózu, podle mého soudu je to akrylát. I když se jedná o velmi tenkou vrstvu, pokud je to akrylát, jedná se o jasný ústupek v kvalitě. Vrstva laku je tenká a lak je celkem měkký, proces se tedy prováděl zřejmě snadno. Tělo je na několika místech probroušeno až na dřevo a je přítomno také mnoho menších, hezky zašpiněných děr. Lak na krku je zezadu rovněž probroušený a dřevo zašpiněné, taktéž okraje hlavy jsou obité. Do laku se dá udělat vryp nehtem, jistě tedy nynější vzhled není konečný...

Hratelnost a zvuk

Po převzetí jsem nástroj vytáhl z pevného obalu s logem firmy (v ceně) a nechal jej aklimatizovat. Dlouho jsem však čekat nevydržel a začal hrát nasucho, ihned mne překvapilo, že se kytara během transportu rozladila jen minimálně. Nasucho je kytara celkem hlasitá a zvuk je barevný a spolu s velmi hezkým seřízením působí precizně. Jsem zvyklý na vyšší dohmat, ale zde se alespoň ukáže kvalitní zpracování pražců (nic nedrnčí). Hned první den jsem utrhnul dvě struny z firemního potahu. Za povšimnutí jistě stojí, že se obě struny utrhly v místě ladicí mechaniky, což může být signálem nešvaru zamykacího systému nebo pouze toho, že struny už to měly zkrátka za sebou. Kytaru jsem zapojoval převážně do zesilovače Marshall JTM45 a boxu 1960TV s greenbacky, dále pak do Fender Bassmana 50 W z roku 1969 a open boxu s 2 x 12" AlNiCo, Jenseny P12N.

Zapojil jsem ji tedy do JTM45 nastaveného stejně, jako mívám s telecasterem, první co mě zarazilo, byla neprůraznost kytary ve všech polohách, absence klasického stratovského ataku a výšek. Na zesilovači tedy přidávám větší podíl kanálu bohatšího na výšky. Vyměnil jsem struny z firemních devítek za Ernie Ball .10-.46. Struny byly jedním z kamenů úrazu, zvuk se ihned podstatně zlepšil a nástroj se hned dokázal více prosadit. Se zesilovačem Fender Bassman nebyl vůbec žádný problém, je sám o sobě velmi průrazný a krystalický.

Na nástroj jsem si velmi brzy zvyknul a negativní poznatky se velmi brzy zdály jako neopodstatněné. Rozhodl jsem se nástroj podrobit přímému srovnání. Za tímto účelem jsem navštívil známého, který vlastní řadu custom shop stratocasterů nebo také `78 hardtail Stratocaster. Je tedy zřejmé, že to rozhodně nebyl boj férový, jedná se o nástroje trochu jiné cenové třídy. Zajímalo mě však, v jakých bodech se bude Vintage Plus zvukově lišit od klasických stratů vintage charakteristik. Rozdíly nebyly nikterak propastné, leč zjevné. ESP produkuje přeci jen o něco tenčí tón, více plochý, chudší ve výškách, basech i sustainu. Příliš se mi nelíbí zvuk kobylkového snímače, který je dost ostrý, středový, a zvuk je velmi tenký s plastovým charakterem. Zvuk středového snímače se mi nelíbí u žádného stratocasteru, takže mě nástroj nejvíce lákal ke krkovému snímači a oběma mezipolohám. Tlustšího tónu lze docílit zvednutím snímačů. Myslím si, že by zvuku více prospělo klasické vintage tremolo, přestože Wilkinson zvolil podobnou konstrukci. Se zkreslením se kytara chová dobře, je však nutné neopomíjet, že se jedná o nástroj osazený 3 x SC, a proto jeho míru nepřehánět.

Pokud to vypadá, že jsem vyzdvihl samá negativa, je to tím, že jsem to vzal z té kratší strany. Nástroj bych doporučil všem, kteří mají rádi stratocastery, přesto nelpí na klasickém tvaru hlavy a značce Fender. ESP Vintage Plus, je nástrojem, který má co nabídnout, jde jen o to, jestli si k sobě vzájemně najdete cestu, nejdříve však musíte překonat drobnou překážku - přeci jen o něco vyšší cenu.