EarMaster je výukový program, který slouží ke cvičení sluchové analýzy. S jeho pomocí si můžete zdokonalit svůj relativní sluch, tedy i svou hudební představivost a hráčské schopnosti.
Filozofie programu
EarMaster nabízí tři různé režimy výuky. Standardní výuka nabízí 651 lekcí a vybírat lze ze všech režimů testů (viz níže). Jazzová škola nabízí dalších 651 lekcí a režimy testů jsou omezeny. Poslední možností je volba vlastních testů. Jednotlivé testy jsou rozděleny do logických skupin. Fungují na principu přehrání určitého příkladu EarMasterem a následně vašeho zopakování a/nebo zobrazení příkladu, který poté přehrajete. Vše se postupně vyhodnocuje, lze tvořit i celkové statistiky.
Pro přehrávání jednotlivých příkladů lze zvolit různé nástroje. To se hodí především interpretům, kteří by měli pro cvičení volit právě jejich nástroj. Jako hlavní je zvolen klavír (upřímně řečeno, nejlépe se na něm učí vztahy harmonie, na druhou stranu trošku mate černými a bílými klávesami; hmatník kytary je stále stejný, a tak se žáci nebojí "černých tónů"). Například pro kytaru (lepší byl termín "hmatník") lze zvolit i různé pořadí strun (včetně houslí nebo vlastního nastavení, ale i kytary pro leváka).
Prostředí programu včetně všech cvičení je možné nastavit v několika jazycích. To je zajímavá možnost, aby se uživatel zároveň mohl naučit termíny i v jiném jazyce (například ve dnes velmi používané angličtině). Mezi nabídkou jazyků ale postrádám italštinu jakožto základní jazyk hudebního názvosloví.
Výška tónu
Pracovat nemusíte jen s hudebními po sobě jdoucími intervaly a jejich po čase poměrně nudným rozpoznáváním. V EarMasteru je rozpoznávání intervalu řešeno otázkou: Který interval je větší? Následně zazní dva a vy vyberete možnost A, nebo B. Lze nastavit, ze kterých intervalů má EarMaster příklad vybírat i zda se mají hrát vzestupně, sestupně, nebo současně (možné je zvolit i všechny tři varianty, ze kterých následně vybírá náhodně). Identifikace intervalu může probíhat i opačně. EarMaster zahraje interval (z přehledné tabulky si pro zjednodušení na začátek můžete vybrat jen některé intervaly, ze kterých vybírat), zobrazí první zahraný tón a vy pomocí notové osnovy, zobrazené klaviatury nebo připojeného MIDI zařízení zahrajete druhý tón, čímž zvolíte interval. Podobně se postupuje i u cvičení Zpěv intervalů. EarMaster zahraje a zároveň v notách i na klaviatuře zobrazí náhodně vybraný tón a vyzve uživatele k zazpívání nebo zahrání určitého intervalu. Po vyhodnocení se vždy zobrazí správné řešení. Pokud jste zvolili špatný interval, je zobrazen i ten, včetně jeho pojmenování. Navíc je možné si znovu přehrát otázku i vaši odpověď (z čehož by měl Komenský radost), a tak si můžete svou chybu dokonale prověřit a uvědomit správné řešení. Podobně funguje i Rozpoznávání akordů pro rozložené tóny akordu vždy v prvním (tedy základním) obratu. Pro práci s akordy se maličko liší možnosti nastavení. Analogicky s intervaly, i zde lze nastavit, ze kterých akordů má EarMaster příklady vybírat (dur, moll, zmenšený, sus2, maj9, neapolský sextakord, aug6-Italy atd.). Obraty akordu je cvičení pro rozložené tóny akordů v různých obratech, Postup akordu pro rozpoznání dvou za sebou následujících zahraných akordech a Rozpoznání stupnice pro určení jednotlivých tónů stupnic. Nejsložitějším cvičením je Melodický diktát (tlačítko pro toto cvičení je trošku nelogicky zařazeno až za cvičení s rytmem). Nejdříve zazní první základní tón a jeho oktáva. Následuje několik zahraných tónů (implicitně je jich nastavených pět, ale lze volit od jednoho až po jedenáct). Pomocí připojeného MIDI zařízení, mikrofonu nebo notové osnovy zadáte tóny, které si myslíte, že zazněly (naštěstí tóny při vkládání slyšíte, takže máte okamžitou odezvu). Následuje vyhodnocení.
Rytmus
Trošku jinak se chovají cvičení na rytmus a mají i odlišné nastavení. První z nich, Čtení rytmu, zobrazí v notách určitý rytmus. Začne klikat metronom a s novým taktem "zahrajete" rytmus podle not. Rytmus můžete opět vkládat pomocí připojeného MIDI zařízení a nebo pomocí mezerníku klávesnice (teprve dnes jsem si uvědomil, jak nepřesný tento způsob je) a nebo klikáním myši (také nic moc; už nikdy asi nepoužiji v žádném softwaru funkci Tap). Následuje vyhodnocení, které zobrazí vaše údery a informaci o tom, zda byl každý úder dříve, nebo pozdě a o jakou odchylku. Tak můžete zjistit například i fakt, že máte tendenci zrychlovat, nebo naopak zpomalovat. Nastavovat lze hodnoty not ve cvičení (od celé noty až po dvaatřicetinku), noty s tečkou, ale i různé zobrazování trámců. Dále lze volit metrum (od běžných 4/4, 3/4 a 5/4, až po 5/8, 9/8 nebo i 12/8). Zvolit můžete také to, zda má cvičení obsahovat i pomlky a obloučky, tempo, swingové cítění i citlivost měření. Další cvičení, Napodobení rytmu, pracuje i s vaší rytmickou pamětí. Během intra zahraje EarMaster hlavní klik kvůli tempu. V další taktu se vypne klik a zahraje nějaký rytmus. Následně se opět zapne klikání a pomocí stejných zadávacích prvků jako v předešlém cvičení zadáte rytmus tak, jak jste si jej zapamatovali. Opět následuje vyhodnocení. Rytmický diktát funguje analogicky. Nejdříve zazní klik, poté klik přestane a zazní rytmický úsek. Následně tento úsek zadáte pomocí not a vyhodnotíte. Oprava rytmu je nejsložitější rytmické cvičení. Zazní klik a zobrazí se určitý rytmus v notách. Následuje zahraný jiný rytmus při vypnutém metronomu. Vy musíte označit všechny noty, které jsou zapsané jinak, než jak zazněly.
Různé verze
EarMaster je k dispozici v několika verzích. Základní verze, které především jsem věnoval tento článek, EarMaster Pro je určena hudebníkům. EarMaster School je určen především pro učitele a žáky hudebních škol. Kromě všech vlastností verze Pro má navíc funkce, které pomáhají pedagogům. Tutor Editor umožňuje učitelům vytvářet svá vlastní cvičení, rozesílat cvičení žákům e-mailem a kontrolovat jejich výsledky. S EarMasterem je možné pracovat i po síti. Každý žák pracuje na svém počítači a potřebná data se ukládají každému uživateli zvlášť. Jednotliví studenti tedy mohou pracovat sami podle svého tempa.
Závěr
EarMaster je velice šikovný a praktický pomocník při důležitých intonačních cvičeních. Jeho ovládání je velice jednoduché stejně jako grafika (v tomto případě snad skoro až moc).
Info:
S pomocí EarMasteru si můžete zdokonalit svůj relativní sluch, tedy i svou hudební představivost a hráčské schopnosti. Doporučená cena je 2290 Kč.
Plus:
možnost znovu přehrát otázku a odpověď i po vyhodnocení
rozsah úrovní cvičení od velmi jednoduchých až po vysoce obtížná
různé přístupy ke cvičením - jak ze strany reprodukce, tak ze strany záznamu
možnost práce v síti, ukládání vlastních nastavení dle uživatelů
vynikající cena
Mínus:
primitivní grafické prostředí
Intonace
Dle slovníku cizích slov na webových stránkách abz.cz toto cizí slovo znamená "přesné nasazení a správné vyladění tónu". Upřímně řečeno, mám s touto definicí trošku problém; buď přesně nasadím a nemusím vylaďovat, nebo nenasadím přesně a pak musím dolaďovat; obojí dohromady ale nelze. Stručný hudební slovník (Barvík-Malát-Tauš; Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění; 1960; Praha) nabízí hned několik možných významů:
1. Správné nasazení tónu vzhledem k jeho výšce.
2. Správné čtení not a jejich přesná reprodukce.
3. V církevní hudbě úvodní zpěv při antiformách, žalmech.
4. U hudebních nástrojů odborné zkoumání, zda se všechny tóny správně ozývají, je-li jejich ozev pravidelný a přesný, vyhovuje-li nástroj všem tónovým požadavkům atd.
5. Dnes také ve smyslu celkového dojmu, znaku, charakteru podstaty určitého druhu hudby.
Toto vysvětlení je pro mne již uspokojivější. Zejména první dva body považuji za důležité.
K čemu intonace?
Každý muzikant by si měl být jistý (asi přesněji řečeno - měl by být přesvědčený), že hraje "čistě", tedy tóny, které vyluzuje, mají správnou frekvenci. Nejvíce na tento fakt doplácejí a jsou víceméně bezbranní asi klavíristé, vibrafonisté, syntezátoroví hráči a podobní muzikanti, kteří sami naladění nástroje ovlivnit často nemohou. Ale i jim se bezesporu hodí umět intonovat. Naopak nejvíce tvůrčím způsobem mohou k intonaci přistupovat zpěváci, hráči na strunné nebo dechové nástroje. Pro ně je intonace naprosto zásadní, bez ní hrát absolutně nemohou. Nezapomínejme na fakt, že matematické temperované ladění nemusí být vždy to nejlepší. Lidské ucho průměrného středoevropana je na něj sice velmi zvyklé, ale malé odchylky určitých tónů v souvislosti s nástrojem, který právě hraje, tóninou i skladbou nejsou vůbec na škodu.
Správnou intonaci tedy muzikant potřebuje téměř vždy, už jen při tvorbě tónu, tedy toho nejelementárnějšího prvku hudby. Správná a přesná intonace se ale hodí i při improvizaci. A že jí je v moderní popové hudbě poměrně dost, o tom není sporu. Skoro každý muzikant má na koncertě alespoň jedno improvizované sólo. Není tedy vůbec od věci vědět, jaké tóny se v dané skladbě, kde chceme vytvořit sólo, vyskytují. A často nestačí znát pouze tóninu. Lépe padnoucí sólo vytvoří muzikant, jenž postřehne i přesně tóny, které se ve skladbě vyskytují častěji, intervaly, které jsou motivu nosné, a celkové postupy tématu. Teprve po takovéto analýze lze vytvořit sólo, které do skladby opravdu zapadne. Pomineme zde samozřejmě výstřelky, jako je například hra sóla o půl tónu výš. Upřímně řečeno, takovéto výstřelky však vyžadují ještě mnohem dokonalejší znalost hudební teorie i intonace.
Umění intonace se hodí i při rozpoznávání (analýze) znějící hudby. To nemusí být jen během improvizace, ani se nemusí jednat o toliko akademickou analýzu. Může jít i o jednoduchý případ, kdy si chcete prostě oposlouchat nějakou písničku, abyste ji mohli hrát nebo i zaznamenat do not. A nebo slyšíte melodii sóla ve své hlavě, ale nedokážete ji zahrát. Právě k tomu také slouží intonace.
Absolutní a relativní sluch
Málokdo byl obdařen absolutním sluchem, tedy schopností rozeznat libovolný tón bez jakékoli souvztažnosti. V podstatě se jedná o určování přesné frekvence znějícího tónu. Absolutní sluch se rozhodně nedá vycvičit, ten člověk buď má, nebo nemá. Málokdo byl obdařen i dokonalým relativním sluchem, tedy schopností naprosto přesně rozlišovat intervaly od referenčního tónu. Ten je však možné a žádoucí cvičit a zdokonalovat se v něm. Jak již bylo řečeno, rozhodně se vyplatí mít alespoň tušení, jaké tóny hraji (mít možnost kontrolovat je i poslechem, nikoli jen hmatem), ale i jaké tóny hrají moji spoluhráči. Ke zdokonalování relativního sluchu slouží řada různých méně či více efektivních cvičení. Ne všem také vyhovuje pouze jedna metoda výuky. Ale nic samozřejmě nejde samo, je potřeba cvičením věnovat čas a úsilí. Vězte, že pozitivní výsledky se dostaví. Vaše hra bude klidnější (protože si budete jisti tím, co hrajete), přesnější a lépe zapadne do celkového kontextu skladby. A fanoušci se už hrnou a říkají si: "Jak ten to dělá, to je mi záhadou..."
