V poslední době se na trhu objevila řada nových procesorů, jejichž vývoj souvisí s bouřlivě se rozvíjejícím digitálním záznamem. Stále hojnější využívání mixážních pultů, které jsou softwarovou součástí příslušných programů, logicky vybízí k řešení nahradit klasický mixážní pult mikrofonními a linkovými předzesilovači, jejichž součástí bývají i kvalitní A/D převodníky, často vybavené nejen dynamickými, ale i efektovými procesory. Americká firma dbx přináší do světa zvukové techniky již dlouhou řadu let procesory pro úpravu dynamiky signálu a kvalitní mikrofonní předzesilovače. Digitální procesor ProVocal je určený pro zpracování hlasu a nabízí právě jedno z takových řešení, která se v současné době začínají hojně objevovat na trhu.
Koncepce přístroje je poměrně univerzální. Můžete jej využívat nejen jako kvalitní mikrofonní předzesilovač se symetrickým analogovým výstupem, ale výstupní signál je k dispozici i v digitálním formátu. Mikrofonní (linkový) signál lze dynamicky a frekvenčně upravovat, k dispozici je i řada efektů typu delay, chorus, flanger či reverb. Co je na modelu ProVocal asi na první pohled nejlákavější, to jsou simulace různých typů mikrofonů a předzesilovačů. Když jsem získal poprvé tuto informaci, byl jsem přece jenom trochu skeptický, protože o relativně laciných modelech, které umějí cokoli, si myslím své. No posuďte sami, jestli byly tyto pocity na místě, nebo je tato koncepce zdařilým řešením, které může v domácím studiu ušetřit nemalé investice do tohoto vybavení.
Sekce mikrofonního předzesilovače
Čistota - půl zdraví! Tak tohle přísloví platí v případě profesionálních vstupních předzesilovačů dvojnásob a tady není celkem co řešit, protože zvuk je při vyřazení všech dalších sekcí (režim Bypass) naprosto čistý, transparentní a detailní. Mikrofonní vstup XLR je umístěn na předním panelu, stejně jako nesymetrický vysokoimpedanční vstup, pokud se rozhodnete využívat procesor pro nějaký nástroj (mono jack). Dovnitř se také dostanete klasickým symetrickým linkovým vstupem na zadním panelu (jack). Všechny volitelné vstupy jsou tedy řešené pouze pro jeden kanál, takže i když přístroj obsahuje kvalitní dvoukanálový čtyřiadvacetibitový A/D převodník, nelze jej pro klasickou stereofonní konverzi do digitálního formátu využít, což je možná škoda. V manuálu mě trošku zaráží schematicky znázorněný dvoukanálový výstup z magnetofonu pro případ, že využíváte ProVocal jako A/D převodník, ale ať hledám, jak hledám, žádný stereofonní analogový vstup na přístroji najít nemůžu. Podrobnější prostudování manuálu mne ale uklidnilo, protože jsem se záhy přesvědčil, že to není zdaleka jediná věc, která neodpovídá skutečnosti (ach ta americká nedůslednost!).
Pro přepínání mezi mikrofonním a linkovým či vysokoimpedančním nástrojovým vstupem umístěným na předním panelu slouží přepínač označený jako Line, citlivost mikrofonního vstupu je možné také snížit o 20 dB přepínačem PAD. Vedle něj najdete přepínač pro aktivování fantomového napájení, pokud připojíte k přístroji kapacitní mikrofon. Přesné nastavení zisku se provádí potenciometrem Gain a to v rozsahu +30 až +60 dB pro mikrofonní vstup a -15 až +15 dB pro linku nebo nástroj. Úroveň signálu je indikována třemi ledkami, jedná se o klasický "semaforek", kde zelená indikuje přítomnost signálu, žlutá svítí při špičkách a červená zastupuje funkci Clip, tedy ořezání signálové křivky, které se projeví slyšitelným zkreslením. Protože se jedná o varovný signál, svítí ledka už při úrovni -3 dB před tím, než nastane tento nežádoucí stav. Indikace probíhá přímo na vstupu, tzn. že je nezávislá na nastavení prvku Gain. Bohužel je to jediný úrovňový indikátor, který je na přístroji k dispozici (kromě funkce CL na displeji), a tak si např. na optickou kontrolu redukce zisku u kompresoru prostě musíte nechat "zajít chuť".
To je o analogové sekci vstupního zesilovače všechno, protože za regulací zisku odchází signál již do A/D převodníku a další zpracování signálu probíhá v digitálním formátu. Pokud se chcete dostat do analogového či digitálního výstupu přímo odsud a celý digitální procesor vlastně obejít, můžete použít funkci Bypass současným stiskem obou tlačítek pro přepínání programů.
Sekce digitálního procesoru
Snaha o maximální možnou přehlednost při zachování tradičního ovládání procesoru klasickými potenciometry, jak to známe i z analogových modelů dbx - alespoň tak se to na první pohled jeví. Ovládání digitálních procesorů lze v podstatě řešit dvěma základními způsoby (nebo jejich kombinacemi): Buď použijete přehledný displej LCD s několika tlačítky a nebudete téměř muset ovládací prvky na panelu popisovat, nebo přístroj opatříte klasickou dvoučíslicovou indikací, polem led-diod a důkladně popíšete přední panel. ProVocal od dbx je učebnicovým příkladem tohoto druhého řešení, protože na předním panelu toho moc mačkat nemusíte, zato si ale důkladně počtete, protože popis jednotlivých funkcí okolo pěti potenciometrů má celkem šest řádků.
Nespornou výhodou tohoto řešení je to, že okamžitě pochopíte, co k čemu slouží. Každý řádek (blok) začíná ledkou s popisem příslušné funkce a pokračuje popisem funkcí nad (pod) potenciometry pro nastavení parametrů. Každý z nich je navíc doplněn led-diodou indikující stav daného parametru. Otočíte-li tedy při editaci parametrů některým potenciometrem, aby se změnila jeho přednastavená hodnota, příslušná ledka pod ním se rozsvítí. Máte-li tedy vybraný určitý program (tlačítka Up, Down po levé straně displeje), do režimu editace jeho parametrů se dostanete jednoduše stisknutím tlačítka Effect, a pokud je daný proces aktivován, svítí i jeho ledka na začátku řádku. Všech šest ledek je vlastně pod sebou, takže tvoří sloupec přehledně indikující aktivované procesy v jednotlivých programech. Svítí-li např. u programu č. 51 ledky Modeling, EQ a De-Esser/Gate, znamená to, že příslušný program využívá tyto funkce, zatímco Compressor, Chorus/Flanger a Delay/Reverb nejsou aktivovány (jejich ledky jsou vypnuté). Pojďme se podívat podrobněji na jednotlivé bloky (řádky) procesoru.
Modeling
Jedná se o proces simulující některé známé modely studiových mikrofonů a lampového předzesilovače. Když pominu rovný průběh (neupravený zvuk), zvukově extrémní model Green Bullet od Shure (model určený pro foukací harmoniku) a telefonní či megafonní zvuky, mám k dispozici 6 různých modelů, od tužkového typu s malou membránou (Oktava), přes tradiční velkomembránové kapacitní modely (AT4033, KSM32, AKG414, C12) až po konstrukci Ribbon od RCA. Simulace by měla reprezentovat zvuk příslušného modelu v ose mikrofonu, a protože vše pochopitelně závisí na tom, jaký mikrofon je vlastně do přístroje připojen, musíte ještě zadat, zda použijete kapacitní nebo dynamický model na vstupu. Abych byl upřímný, jako dlouhodobý uživatel většiny nabízených modelů jsem od toho příliš nečekal, protože vím, že každý mikrofon zní úplně jinak, především díky frekvenčním a fázovým záležitostem, které se odehrávají mimo jeho mikrofonní osu. Testoval jsem uvedené možnosti např. na modelu 414 od AKG a docela mě zajímalo, jaký bude rozdíl, když ho proženu procesorem se simulací AKG414, a stavem, kdy je simulace vyřazena. Musím přiznat, že jsem byl docela překvapen, protože rozdíl byl prakticky zanedbatelný, což je samozřejmě správně. Pokud má mít taková simulace vůbec nějaký smysl, musí totiž procesor obsahovat obvod, který by mikrofon "zneutralizoval", což je samozřejmě problém, protože ho nezná. Nikde totiž nenajdete ani zmínku o tom, jaký mikrofon by měl být pro dané simulace nejvhodnější. V manuálu je tento "neutralizační" obvod označen jako jakýsi kompozitní prvek, který odstraňuje charakteristiku typického dynamického nebo kapacitního modelu pro vokály. Asi bych ještě překousl simulace různých kapacitních modelů za předpokladu, že je ke vstupu připojen nějaký velmi kvalitní kapacitní model. Těžko ale asi strávím pokus o simulaci zvuku špičkových kapacitních modelů z klasického dynamického typu (testoval jsem tradiční dynamický model od Shure), který mi připomíná budování mrakodrapu z vlaštovčího trusu, a abych "přiznal barvu", nevím, co tím konstruktér chtěl naznačit.
U velkomembránových modelů jsou diference velmi nepatrné (v praxi to nakonec tak je, protože základní rozdíly spočívají především ve zvuku mimo mikrofonní osu), větší barevné nuance nastávají až u lampového modelu C12 a páskového RCA, který má mnohem menší brilanci ve vrchním kmitočtovém spektru. Napodobení legendární C12 je opravdu odvážným počinem, i když musím uznat, že leccos z toho zvuku tam opravdu je. Podobného výsledku se mi podařilo dosáhnout při deaktivovaném modelu (žádná simulace) a mírném zdůraznění kmitočtového spektra v oblasti 5 - 10 kHz při zařazení simulace lampového předzesilovače (viz další parametry a bloky).
Tato simulace je další funkcí, která je v tomto bloku k dispozici. Na základě manuálu a propagačních materiálů jsem se domníval, že Pre-Ampy budou také označené jako simulace různých modelů, které jsou běžně na trhu k dispozici. Jedná se však pouze o deset typů simulace pro různě vybuzené lampy; ty jsou prezentované jako t 0 až t 9. Je to velmi jednoduché, čím vyšší t, tím je markantnější přebuzení a zkreslení signálu, které se opravdu velmi podobá lampovému originálu. Zatímco přidáváním parametru Drive u typu t 0 narůstá zkreslení a změna barvy jen nepatrně, markantně se mění amplituda signálu. U modelu t 9 dochází ke značnému zkreslení už při nastavení parametru na hodnotu 20 (rozsah 0 - 99) a dalším jeho přidáváním se amplituda signálu již příliš nemění, jen narůstá hrubě zkreslený zvuk. Musím uznat, že se to chová jako opravdová lampa. Zatímco nižší čísla modelů jsou využitelná hlavně pro mikrofon (běžné aplikace na vokál), druhá polovina (zhruba od t 5) se dá využít už asi jen pro nástroje (el.kytara) nebo nějaké speciální efekty. Úroveň zkreslení zde samozřejmě závisí i na nastavení zisku v analogové části přístroje. Parametr Drive tedy vlastně řídí úroveň signálu do předzesilovače a tím i stupeň přebuzení, protože u lampových modelů spolu obě tyto funkce bezprostředně souvisí. Dalším parametrem, který je v tomto bloku k dispozici, je Gain. Podle manuálu by se mělo jednat o řízení vstupní úrovně do předzesilovače, což je podle mne jen další z mnoha nesrovnalostí, které tam najdete; podle toho, jak se přístroj chová, se jedná naprosto evidentně o řízení výstupní úrovně.
Posledním a dost důležitým parametrem v tomto bloku je LO-CUT, což je odfiltrování spodních frekvencí (není uveden ani rozsah hodnot ani strmost filtru).
EQ
Druhým blokem, který je na procesoru k dispozici, je třípásmový parametrický ekvalizér. Chodí velmi slušně, ale nastavování přesných hodnot je zde poněkud problematické. Pomocí potenciometrů pro zadávání hodnot parametrů můžete nastavit zisk 12 dB na 80 Hz, frekvenci pro středové pásmo po 61 krocích (od 400 Hz do 8 kHz, údaje ve stovkách kilohertz udávané v manuálu jsou samozřejmě naprostým nesmyslem) s proměnnou šířkou pásma Q (od 0,25 do 16) a ziskem 12 dB. Zisk pro vrchní kmitočtové pásmo (frekvence není uvedena) lze měnit opět v rozsahu 12 dB. Pro všechna tři pásma je zisk regulovatelný po 1 dB krocích a je vlastně jediným parametrem v tomto bloku, jehož reálné hodnoty můžete odezírat na displeji. V ostatních případech jsou hodnoty zobrazené v krocích, a pokud chcete vědět, s jakou frekvencí a šířkou pásma právě pracujete, musíte si nalistovat manuál a přečíst si, že např. krok č.12 odpovídá hodnotě 692,76 Hz, to samé platí pro Q (stejný systém jako u LO-CUT v předchozím bloku). I když to není pro obsluhu přístroje zrovna nejpohotovější, jistě by se takto pracovat dalo, kdyby ovšem souhlasil počet kroků, o kterých se píše v manuálu, s počtem kroků, které volíte na přístroji (docela jsem se pobavil, protože např. u Q je uveden rozsah 0-10, t. j. 11 kroků, na přístroji se volí 1-10, t. j. 10 kroků, zatímco seznam hodnot parametrů v manuálu uvádí jen 9 hodnot...). Jistě by se dalo argumentovat tím, že přibližnou hodnotu nastavení poznáte podle vytočení potenciometru na přístroji, to platí ale pouze v případě, že hodnoty právě nastavujete, protože jinak samozřejmě poloha těchto prvků nastaveným hodnotám neodpovídá.
Kompresor
Dalším, v pořadí již třetím, blokem procesoru je kompresor. I v tomto případě bohužel funguje systém krokové indikace, takže zobrazení reálných hodnot nemáte k dispozici (co nakonec naděláte s dvoumístným, podle mne už poněkud přežitým displejem). Tentokrát můžete provádět nastavení prahu citlivosti (-40 až +20 dB), kompresního poměru (1:1 až :1), zisku (0-20 dB) a náběhové (1-200 ms) či doběhové (360-5 dB/sec) konstanty. Nastavením kompresního poměru do extrémních hodnot lze jako u všech ostatních modelů kompresi vyřadit buď úplně nebo ji provádět jako signálovou limitaci. Kompresor se chová opravdu výborně, stejně jako všechny ostatní dynamické procesory od dbx, nespornou výhodou je zde možnost ukládání parametrů do uživatelských pamětí.
Uvítal bych víc samostatných přednastavených programů, než má procesor k dispozici (většina firemních nastavení souvisí bohužel tradičně se speciálními efekty), protože z praxe dobře vím, že většina muzikantů nemá v případě nastavování dynamických procesorů prakticky žádné zkušenosti.
De-esser/gate
Mnoho procesorů pro odstranění sykavek z hudebního materiálu nesplňuje to, co se od nich očekává, a jejich funkce bývá často i při pečlivém nastavování slyšitelná. Nejednou to dopadne tak, že zpěvačka jakoby "syčí" stále, ale jenom trochu jinak, nebo to zní, jakoby si šlapala na jazyk. Tady jsem ten pocit neměl a proces byl při vhodném nastavení frekvence (zhruba 6-7 kHz) velmi nenápadný a přirozený. Rozsah nastavitelných hodnot se zde podle mého úsudku poněkud přehání (800 Hz-8 kHz), alespoň v případě spodní hranice, protože při 800 Hz de-esser již v žádném případě sykavky nepotlačuje, ale spíš zdůrazňuje (potlačuje nižší středy). Parametrem DE-ESS Amount se dá nastavit účinnost celého procesu.
Právě popisovaný blok je vlastně rozdělen na dvě samostatné části, které spolu vzájemně nesouvisí (aby nevznikalo matení pojmů, bylo by určitě vhodnější neoznačovat jednotlivé parametry hlavičkou De-Esser/Gate), protože zbývající tři prvky slouží k nastavení procesu Gate. Nejedná se zde ani tak o klasický gate, ale spíše o expander, protože je zde k dispozici možnost nastavení expanzního poměru (přiřazení hodnot jednotlivým krokům si výrobce opět nechal pro sebe). Název parametru Gate Ratio je vlastně tak trochu zavádějící, protože klasický gate má vždy parametr Ratio nastavený na pevnou hodnotu 1 : . Čas náběhu je v tomto případě neproměnný (v praxi to celkem vyhovuje), můžete ale měnit doběhovou konstantu (360-5 dB/sec) a samozřejmě práh citlivosti, který je u procesu gate klíčovým parametrem. U této funkce mi kroková indikace celkem vyhovuje, protože správné nastavení můžete provést stejně jedině sluchem. Při kompresním poměru 1 : 1 je proces, stejně jako u kompresoru, deaktivován.
Chorus/flanger
Tento předposlední blok (stejně jako ten poslední) dokládá snahu výrobce o maximální univerzálnost přístroje, protože obsahuje efekty na bázi časového zpoždění. Nedá se jim celkem nic vytknout (snad až na tu krokovou indikaci) a ve své třídě chodí naprosto skvěle. Ovládacími prvky lze v tomto případě zvolit typ efektu (Chorus nebo Flanger), rychlost modulace, hloubku modulace a poměr přímého a zpožděného signálu. Poslední potenciometr slouží pro výběr parametru, jehož hodnoty budou nastavitelné přes MIDI rozhraní.
Delay/reverb
Poslední z šesti bloků má opět dvě samostatné podskupiny. U klasické zpožďovací linky je možné jednoduše nastavit všechny základní parametry: čas zpoždění (0 - 1380 ms), zpětnou vazbu (0 až 95 %) a poměr přímého a zpožděného signálu (0 - 100 %).
Dozvukový procesor nabízí deset základních typů dozvuku s pevně nastavenými parametry. Můžete si vybrat např. mezi prostředím studia, místnosti obložené dřevem, klubem, klasickým sálem, amfiteátrem, kostelem a simulací deskového či pružinového modelu. Poslední nastavitelný parametr je označen jako Mix/Decay, a je tak trochu korunou v nedůslednosti výrobce v popisování a označování jednotlivých funkcí. Podle názvu a velmi stručného a nejasného popisu v manuálu bych předpokládal, že slouží buď pro nastavení poměru mezi efektem a neupraveným zvukem, nebo k úpravě délky (doběhu) dozvuku. O žádném způsobu přepínání obou funkcí však nikde není ani zmínka a po odzkoušení zjistíte, že se zcela jistě mění poměr obou signálů, ale jestli to ovlivňuje zároveň i čas dozvuku (obě funkce by byly spřažené), tím bych si tak jistý už nebyl. Možná že kdyby výrobce nedodával manuál k zařízení vůbec, bylo by leccos jasnější a srozumitelnější.
Práce s jednotlivými programy
V paměti procesoru je k dispozici čtyřicet firemně nastavených a čtyřicet uživatelských programů. Ty lze měnit pouze posloupně, tlačítky označenými klasickou šipkou nahoru a dolů, přičemž programy jsou aktivovány automaticky po svém výběru. Stisknutím tlačítka efekt se dostanete právě do editačního módu, o kterém byla řeč v předchozích kapitolách. Každým jeho dalším stiskem tlačítka se ocitnete v následujícím procesorovém bloku, kde můžete upravovat veškeré parametry, které jsou pro příslušný proces k dispozici. Chcete-li si editované nastavení uložit do paměti, provedete to tlačítkem Store, vyhledáte si číslo, pod které chcete nastavení uložit, a následným stiskem Store se tak stane.
Veškerá nastavení lze jednoduše vyresetovat podržením tlačítka Store při zapínání přístroje a následným stiskem Program UP.
Funkce UTILITY
Tento režim přístroje je přístupný pouze při zapínání jednotky (držíte stisknuté tlačítko Program UP). Nabízí se zde nastavení MIDI funkcí, které jsou běžně dostupné i u ostatních digitálních modelů. Chybí snad jen výpis dat uložených v interní paměti procesoru; tato funkce by se docela hodila, protože kapacita paměťových míst u tohoto přístroje není právě největší.
V módu Utility je možné přepínat i vzorkovací frekvenci (44,1 nebo 48 kHz).
Závěr
ProVocal od dbx je procesor, který svými parametry i koncepcí určitě vaší pozornosti neunikne. Zní výborně a jeho obsluha je celkem logická a intuitivní, i když se může stát, že si např. při editaci hodnot parametrů budete muset chvíli zvykat na krokový systém indikace. Simulace mikrofonních modelů není sice bez kompromisů, ale kdo čekal víc, musí si uvědomit, že tomu ani jinak být nemůže, protože některé věci prostě napodobit nelze. Možná že bylo toto řešení určitým strategickým tahem, jak na sebe upoutat pozornost, možná bylo snahou o serióznost, kdoví. Řekl bych, že když už je tento model na světě, záleží na tom pramálo.Info:
- Digitální procesor ProVocal od firmy dbx patří do kategorie jednokanálových mikrofonních předzesilovačů vybavených řadou dynamických i efektových funkcí s velmi kvalitním A/D převodníkem. Cena u Praha Music Center je 16 990 Kč.
Plus:
- malé rozměry (1U)
velmi slušný vstupní zesilovač
kvalitní 24 bitový A/D převodník
simulace mikrofonů a předzesilovačů
vybavení dynamickým a efektovým procesorem
Mínus:
- nelze využít A/D převod stereo signálu
kroková indikace hodnot parametrů
vrčí transformátor (mechanicky)
chybí jemná indikace audiosignálu (úrovně, redukce zisku)
nesrovnalosti v manuálu
