Arturia MicroFreak Vocoder Edition - kompaktní, moderní digitální syntezátor

Tahle věcička, které firma Arturia říká MicroFreak Vocoder je nabušená mašinka, která je určena především pro muzikanty, kteří chtějí tvořit moderní elektronickou muziku a nechtějí mít doma na stole velké klávesy.

No vlastně se s tím dá dělat i „starší“ muzika, protože MicroFreak umí zahrát i analogové zvuky jako z Moogu nebo z Poly 800. A umí, jak je již z názvu patrné, syntetizovat lidský hlas a následně tento zvuk míchat a ovládat s vestavěným mikrofonem na husím krku.

Právě proto, že toho ta mašinka tolik umí a že zvuky, které se z toho dají dostat, se mi velmi líbily, tak jsem se o test přihlásil jako „klávesák amatér“ a vzal si tuhle mašinku na mušku. Berte tedy, prosím, některé moje výrazivo s rezervou, budu to popisovat tak, jak mi huba narostla.

Pojďme to spustit! Na zadní straně tohoto malého „zázraku“ je malinký černý mikrospínač, který se dá pohodlně nahmatat, ale musíme se podívat, na kterou stranu se to zapíná. Po zapnutí se rozsvítí grafický monochromatický displej s verzí firmwaru a pak naskočí název prvního zvuku...

NervousKeys

... a tím je NervousKeys, což je vtipné, protože MicroFreak vlastně žádné klávesy nemá. Místo kláves jsou tady takové zvláštní „plošné spoje“, na které se ťuká prsty (the touch capacitive keyboard). Pokud tedy umíte nervózně poklepávat prsty na stůl, budete umět poklepávat (hrát) i na tento nástroj. Naznačená klaviatura je v rozsahu dvou oktáv (rozsah lze posouvat o tři oktávy dolů a o tři oktávy nahoru). Mezi „plošňáky“ jsou takové umělohmotné vystouplé lištičky, abychom klapali na to správné místo. Černé „klapky klavíru“ jsou celé asi o milimetr vystouplé. Strefuje se na ně úplně pohodlně, žádné výraznější přehmaty se nekonají.

Paraphonic a polyfonie

MicroFreak může pracovat buď v režimu monophonic anebo v paraphonic (viz box) a umí čtyřhlasou polyfonii. Takže i akordy si zahrajeme. To je pro mě optimální... Mohu hrát bas a k tomu nějaký ten souzvuk (nebo obráceně). A to mi ke klávesovému štěstí stačí. Má to dynamiku? Ano i ne. Pro některé zvuky ano, pro jiné ne. Některé zvuky reagují na rychlost poklepu určitou modulací. Jestli to bude „aftertouch“ citlivé a nebo „velocity“ citlivé, lze nastavit v Utility > Preset > Press Mode. Uff... V menu je toho fakt hodně (nechávám to beze změn).

Zvuky a paměti

MicroFreak má celkem 256 pamětí na zvuky, z toho jich je 224 bohudík přednastaveno. Upravené zvuky jsem ukládal od pozice 225 nahoru. Vždycky můžeme z editovaného zvuku vyskočit a vrátit se na defaultní, tedy přednastavený zvuk. Při ukládání si můžeme zvolit název dle libosti.

Zvuků to umí rozhodně mnohem víc, než je pamětí, vždyť tomu taky říkají algorithmic synthesizer. Ono to totiž umí pracovat ve čtnácti režimech, viz tabulka. Někde vzdáleně jsem tyhle pojmy zaslechl..., důležité je ale, že všechny zvuky se dají prohnat těmihle typy modulace. To znamená každý zvuk má čtrnáct modifikací. A jsou v tom docela velké zvukové rozdíly (hodnotil jsem si to stylem jako u ochutnávky vín, tj. chutná - nechutná, a zde tedy líbí - nelíbí).

Když se líbí, hraju. Když se mi to nelíbí, kroutím. A že je s čím kroutit! Asi nejjednodušší věc na „kroucení“ je analogový filtr, kde máme potenciometr Cutoff, Resonance a tři typy ořezu signálu: Low Pass Filter, Band Pass Filter a High Pass Filter.

Nastavujeme tady jeden z těch čtrnáct režimů, pak Wave, Timbre a Shape. Na displeji vidíme, a hlavně slyšíme, co to dělá. Pak tady máme dva obálkové filtry: Cycling Envelope a Envelope. A můžeme vybírat ze šesti typů sínusovek.

Arpeggiátor

Jako syntezátorový laik to vnímám tak, že držím jeden nebo více tónů a ono to samo hraje v rozsahu jedné až čtyř oktáv. Lze nastavit náhodné variace funkcí Random, Spice a Dice. Ale také lineární pořadí tónů. Máme zde funkci Hold, která přehrává arpeggio, i když nedržíme prsty na „klapkách“. Samozřejmostí je nastavení tempa a Time Division (1/1, 1/2, 1/2T, ¼, 1/4T, 1/8, 1/8T, 1/16, 1/16T, 1/32 a 1/32T). Arpeggiator umí dokonce šest základních stupnic -modů (kromě kokrického) a pentatoniku.

Pitch bend (také kapacitní)

Další hardwarová vychytávka je pitch bend, který je z ploch citlivých na kapacitu, pomocí tohoto pitch bendu lze docílit hodně divoké zvuky.

Vocoder

Konečně se dostávám k vocoderu. Funguje to tak, že do mikrofonu mluvíme, zpíváme nebo šeptáme. A vůbec nezáleží na výšce tónu, tu určuje stisknutá „klaviatura“. Takže i člověk zpívající totálně falešně může znít jako dobře intonující robot anebo sbor robotů a robotek i s arpeggiátorem. U elektretového mikrofonu se nastavuje citlivost a noise gate, takže jej lze použít na live a nebude chytat vazbu (při rozumné hlasitosti).

A nejen to. Přes MicroFreak lze prohnat jakýkoli analogový signál, který pustíme do mikrofonního vstupu, takže třeba něco ze „staré analogové kazety“.

Závěr

Syntezátor Arturia MicroFreak Vocoder je super hračka pro producenty, DJe, nadšence a vlastně si myslím, že to musí bavit úplně každého. Některé zvuky jsou všeobecně ynámé, některé divoké, některé úplně ujeté. Vocoder se dá použít k větší barevnosti elektronické muziky, propůjčuje jí jakousi „lidskost“. Přiznám se, že jsem si MicroFreak koupil. A i po dvou měsících hraní a objevování stále přicházím na nové funkce, nové zvuky a napadají mně stále divočejší možnosti, jak tohle malé monstrum využít. Bohužel rozsah článku mi nedovoluje vypsat všechno, co tenhle syntezátor umí. Běžte si to vyzkoušet.

Technická specifikace

Tabulka pracovních režimů

https://www.arturia.com/products/hardware-synths/microfreak-vocoder/overview