Staňte se opravdovými tvůrci sóla, a ne posluchači toho, co vám vytvoří prsty
Milí kolegové, krásné kolegyně. Přál bych si, aby se až budete číst tento článek zase vesele živě muzicírovalo, aby kluby, festivaly, sály, divadla, kavárny, ulice atd. byly zase plné muzikantů a posluchačů. Abychom vy i já mohli znovu dělat to, co je aspoň z mého pohledu pro hudebníka to nejpřirozenější - hrát živě. Nicméně v době, kdy tohle píšu, je, co se týče jakéhokoliv vystupovaní, totální temno, a tak nezbývá než aspoň cvičit. :-) Protože až se jaro zeptá...
Je tedy dobré využít ten čas například ke zlepšení svých teoretických znalostí, doplnění všech slabých míst či se nechat vtáhnout do prostorů, které máte mnozí z vás třeba ještě zavřené. No anebo se prostě jen nechat inspirovat něčím novým. I k těmto účelům by mohla sloužit nová, řekněme knížka, sešit, učebnice, můžu s klidným svědomím říct legendy české jazzové kytary Jaroslava Šindlera, nazvaná výstižně Improvizace. V této knížce byla zúročena autorova více než třicetiletá praxe učitele jazzové kytary a improvizace na Konzervatoři Jaroslava Ježka.
Když mě Muzikus požádal, zda bych na tuhle učebnici nenapsal recenzi, trochu jsem se zježil. Absolutně si netroufám něco takového „testovat“. A tak bych vás rád touhle knížkou spíše provedl a dovolil si vám ji tak trochu přiblížit.
Improvizace
Co je improvizace, asi není potřeba popisovat. Nicméně mohl bych napsat, co není. A to, že kam prst padne, tam to zazní. :-) Anebo jak se píše v úvodu téhle knihy píše a co bych nazval jako hlavní motto knížky: „Staňte se opravdovými tvůrci sóla, a ne posluchači toho, co vám vytvoří prsty.“
Kdo znáte první Jardovu knížku nazvanou Kytarová praktika, určitě jste ocenili, stejně jako já, systematičnost a přehlednost, se kterou je napsaná. Já jsem tuhle knihu velmi rád využíval, hlavně k při výuce svých studentů, protože je tam krásná posloupnost všech věcí, které se kytaristovi můžou hodit a které by měl bezesporu ovládat. Stejně tak je sepsaná i tato knížka. Jen bych zde uvedl, že není určená pouze kytaristům, ale informace a návody či principy improvizace jsou stejné pro všechny. Takže se může dobře hodit, ať už hrajete na jakýkoliv hudební nástroj, či zpíváte. Jinak všechny ukázky a příklady jsou napsané v houslovém klíči.
Celá na první pohled skromná brožura o velikosti A5 je v podstatě rozdělená na dvě logické části. První je nutná teorie a druhá je praktická část. Určitě stojí za to přečíst i předmluvu, kde je už na začátku srozumitelně vysvětleno, jakou cestou se celá kniha bude ubírat. Či chcete-li, na co, jak a do čeho budeme improvizovat.
Kniha se spíše zaměřuje na improvizaci do jazzových standardů, tedy písniček, které k tomu účelu slouží a které jsou pro jazzového hráče, řekl bych, nutnou znalostí. Ale přátelé rockeři, i pro vás tohle může být velmi užitečné. A nenechte se, prosím, zastrašit termínem jazzový standard.
Můžete to brát i tak, že to jsou prostě jen skvěle napsané písničky, na kterých se vše, co se tady budeme učit, dobře vysvětluje.
Část teorietická
Část z mého pohledu povinná. Ale nebojte, není zde nic složitého nebo nepochopitelného. Jde o opravdové základy, které by do jisté míry měl znát každý, kdo to s muzikou myslí vážně. A je úplně jedno, jaký žánr hrajete. Začíná to pochopitelně dle mého nejdůležitější částí hudební teorie, a to jsou intervaly. Jsou jim věnovány dvě strany a najdete zde vše, co je potřeba znát. Dále pokračujeme stupnicemi - tedy přehledem těch nejpoužívanějších stupnic seřazených logicky za sebou. Kniha se jim nevěnuje aspoň v této části příliš dopodrobna, jsou zde vypsané a popsané. Dále jsou zde popsané akordy v logickém pořadí trojzvuky, čtyřzvuky, vícezvuky atd. Jsou zde vysvětlené značky, kategorie, nebo chcete-li jakosti akordu, vztahy mezi akordy, různé druhy dominant, jejich náhrady atd. Nechybí samozřejmě ani harmonizace všech základních stupnic. Vše je předkládáno „zlehka“, spíše popisně, bez přílišného zabíhání do hloubky. Prostě dobře sepsaný soupis a přehled informací ze základní hudební teorie, kterou je potřeba ovládat a bez níž byste v praktické části, myslím, trochu plavali.
Veselejší, praktická část
Druhá část knížky začíná také velmi důležitým úvodem, který vás rovněž v podstatě jasně nasměruje..Hned první cvičení je spojování akordů, tedy improvizace pomocí akordických tónů. Mimochodem, myslím, že je to velmi důležitá kapitola, která je například u rockové nebo bluesové kytary k velké škodě dost opomíjená. Najdeme zde pár ukázek, jak s akordickými tóny pracovat, jak akordy pomocí těchto tónů spojovat, jak použít průchodné tóny atd. Pokud v této kapitole nemáte ještě jasno, určitě bych tyhle znalosti doplnil.
Další, a asi pro tuhle učebnici stěžejní kapitola je nazvaná Výběr tónového materiálu pro improvizaci. Ta nás provede několika velmi známými jazzovými standardy, na kterých je popsán systém výběru tónů pro improvizaci. Celá kapitola je zaměřena spíše na funkční harmonii než na modální způsob uvažování. Rozbory jsou udělané poměrně podrobně a velmi srozumitelně. Určitě jim bude rozumět každý hráč, který se už někdy více či méně o jazzovou harmonii a improvizaci zajímal.
Poslední kapitola je nazvaná Vyplňování prostorů septakordů. Zde se knížka zabývá spíše modálním pohledem na akordy a jejich obohacením o všechny možné tenze, samozřejmě ve vztahu k různým stupnicím. Tedy jakou stupnici ta či ona tenze vytváří. Na konci knížky najdeme ještě letmý pohled na další stupnice, jako jsou pentatoniky. Tedy durová, mollová, bluesová a další možnosti použití všech možných pentatonických stupnic ve vztahu k septakordu. Dále zde najdeme opravdu letmé seznámení s celotónovou, zmenšenou či alterovanou stupnicí. Celá knížka pak končí přehledem nejčastějších harmonických spojů.
Komu by knížka mohla udělat radost?
Vlastně bych ji doporučil všem hudebníkům, kteří se zajímají o improvizaci. Je totiž jedno, jaký postup či techniku k tomu využíváte. Každý pohled, každý třeba i odlišný přístup vás může jen obohatit. A mít co nejširší či nejpestřejší výrazový slovník je, myslím, dobré. Alespoň já to tak mám.
Tedy někoho může knížka jen obohatit, inspirovat, pomoci mu srovnat myšlenky, pro někoho to může být základ improvizací. Kniha ukazuje spíše základní a zdravý pohled na písničku jako na celek. Díky tomu vám bude improvizace držet pohromadě, bude v kontextu skladby. Pak můžete samozřejmě začít různě vybočovat i vytvářet napětí.
Bohužel kniha vyžaduje dvě věci: Autor spoléhá na určitou aspoň letmou znalost hudební teorie a hudební terminologie a dále (ale to není, proboha, výtka) autor spoléhá na vlastní kreativitu či chuť být kreativní každého studenta či čtenáře. Není zde totiž moc příkladů, kde by bylo názorně ukázáno to, co se zde popisuje, a tak vás to nutí o věcech více přemýšlet, hledat, zkoušet a nacházet vlastní melodie, „licky“, obecně hudební myšlenky.
Každopádně klobouk dolů před takovým počinem. Každá taková učebnice může tuzemské hudebníky jen obohatit. Cena je vzhledem k množství a kvalitě informací naprosto zanedbatelná.
Tak tedy přeji, ať se daří, a ať stále nacházíte inspiraci pro svoji tvorbu.
