Slovo Spooks by se dalo přeložit jako duchové, strašidla, přízraky, případně agenti nebo špiclové. Tak si vyberte.
Ať žijí duchové!Spooks tvoří zpěvačka Ming-Xia a čtyři MCs (Water Water aka Aqua Dinero, Hypno, J.D. aka Vengeance a Mr. Booka-T aka Bookaso), kteří spolu s živou kapelou roztáčejí kola hip-hopu už sedmým rokem. Image kapely je poněkud tajemná a Water Water a J.D. neodhazují roušku tajemství ani při našem rozhovoru před jejich koncertem v pražském Roxy: "Svět není krásnej a naše hudba vychází z těch temnějších míst. Co chcete od duchů?" Jejich debutové album S.I.O.S.O.S. každopádně svědčí o tom, že naruší obvyklá klišé a otevře nám novou dimenzi hip hopu.
Na domluvený rozhovor se Spooks se prodírám nacpaným klubem Roxy bez obav - na duchy nevěřím. Při vyjednávání je na mužích z ochranky milé to, jak přesně naplňují obvyklé představy novinářů: jsou nekompromisní, mají profesionálně kamenné tváře a působí velmi mužně. Na rozdíl od nich Water Water a J. D. vypadají uvolněně a jsou v dobrém rozmaru, ačkoli jsem byla upozorněna, že kapela absolvovala zvukovku a je před večeří a před vystoupením. Takže hezky svižně!
Jak jste spokojeni se zvukem v Roxy? Musí být složité nazvučit freestyle ve čtyřech MCs, se zpěvačkou a živou kapelou...
Water Water: Zvuk tady je celkem dobrej, uvidíme, jak to bude šlapat, až se sál naplní lidma. Teda hodně lidma, pokud možno. Pak už je to sranda.
Jamujeme si a bavíme se. Někdy je to makačka, ale snažíme se si to co nejvíc užít a držet se v pohybu, aby mohla ven energie, kterou ti pak lidi vrátěj. To je na koncertech nejlepší - když seš dobrej, dostaneš to všechno zpátky. Fakt to takhle funguje.
J.D.: Živý hraní je tvrdá škola - zjistíš hned, jestli to zvládáš nebo ne, jestli ty lidi dokážeš zvednout nebo jestli jsi je zklamal, protože jejich reakce jsou tam shora zatraceně čitelný. Water Water má pravdu, od lidí to všechno dostaneš zpátky, teda když víš, jak na to. Je to hodně o komunikaci, takže se máš pořád co učit.
Water Water: Nezáleží na tom, jak dlouhý hraní máš za sebou, jestli máš dobře nacvičený pohyby nebo tak něco. I když samozřejmě hip hop stojí na samplech, my dáme hodně na improvizaci a živost - máme DJe, kterej improvizuje na gramcích, my sami hodně improvizujeme a kapela taky. Jo, my jsme hodně živý.
Živí muzikanti, kteří s vámi dnes vystupují, jsou pevnou součástí kapely, nebo je obměňujete dle potřeby?
J.D.: Spooks není jen nás pět, je tu tým našich producentů, se kterými spolupracujeme a kteří jsou vlastně takovou šedou eminencí kapely, navíc k nám patří kapely, se kterými hrajeme, a taky spolupracujeme s muzikanty, kteří nám donahrávají různé nástroje ve studiu a asistují při dělání skladeb, když je třeba.
Takže ve studiu dáváte prostor i ostatním muzikantům - tedy nejen vaše pětka?
Water Water: Do studia chodíme občas s nápady, občas bez nich. Není to tak, že bychom tam trávili dny a doufali, že nás snad něco napadne. Ale většinou se tam sejdem, proberem, co se komu v hlavě vyrojilo, a pak to začneme dávat dohromady. V úplných začátcích nás bylo v kapele jedenáct, což je dost, ale hlavní problém byl v tom, že jsme se nedokázali respektovat, tenkrát jsme se ještě neuměli dohodnout a každý si tvrdě prosazoval svou. U nás to není tak, že ten dělá texty, ten samply - věř tomu nebo ne, u nás jsme si všichni rovni, každý nápad se bere v úvahu, ale vycházíme ze vzájemnýho respektu. Jde o to, aby si za každou cenu nechtěl procpat svůj nápad, ale v zájmu kapely dal prostor i ostatním. A funguje to.
A jak se v tom čistě mužském složení cítí Ming-Xia? Určitě to s vámi nemá jednoduché...
J.D.: Ale ne. Ming-Xia je plnoprávným členem kapely, má a užívá všechny výsady s tím spojené. Opravdu se dokáže prosadit a my ji plně respektujeme. Dokáže zpívat a mluvit o věcech, který se možná zdají pro holku moc drsný, ale ona se ničemu nevyhybá. Je to ženskej MC.
Water Water: Ke kapele se připojila rok po vzniku Spooks - a všichni víme, že bez ní by to nešlo.
Čím jste se živili, než jste se stali profesionálmi hudebníky?
J.D.: Profesionální hudebník - to zní dobře, že jo? Já byl designér, a nebyl to špatnej job. Booka T dělal grafika, Hypno dělal medicínu a Ming Xia byla ilustrátorkou a architektkou a Water Water dělal ve firmě na telefony.
A obligátní otázka: Jaké máte vzory?
Water Water: No, to teda je obligátní otázka a našich oblíbenců je fakt hodně, já už je po všech těch rozhovorech umim vyjmenovat hezky za sebou: Björk, James Brown, Portishead, Cold Crush Brothers, Radiohead a U2... Je jich fakt spousta.
Spolu hrajete od roku 1994, za tu dobu už máte odehrané desítky hodin živého hraní. Kde všude a s kým jste hráli?
Water Water: Byli jsme na turné s Commonem a Busta Rhymesem, hráli jsme s Wyclefem Jeanem, taky s různýma německýma a francouzskýma kapelama - ani mi to nepřijde, ale vlastně toho máme za sebou dost... Rádi hrajeme ve Francii, protože tam mají rádi oni nás. Nám se v Evropě dost líbí a zdá se mi, že je tu paradoxně snazší vyhnout se mainstreamu.
J.D.: Mně to připadá stejný v Evropě jako v Americe. Všude se hraje na mainstreamový posluchače, což odrazuje spoustu dobrejch kapel, který si jedou vlastní věci. My jsme důkaz toho, že aby tě hrály rádia, nebo ti chodili lidi na koncerty, můžeš bejt sám sebou a můžeš si dělat svoji vlastní hudbu. Ty kapely, který se podřídí mainstreamu, dělají obrovskou chybu. My si děláme věci po svým. Vždycky jsme naráželi na to, že jsme moc jiný, samozřejmě nejvíc, když jsme začínali. Stokrát jsme to slyšeli na firmách, chtěli po nás, abysme se prorapovali do těch klišé, kterejma je hip hop zahlcenej. Ale my dokážeme bejt srozumitelný i bez toho.
Takže rozhodně ze škatulky ven?
Water Water: Lidi mají rádi to, co znají, protože je pro ně lehčí se zorientovat, když vědí, o co jde. My s tímhle odjakživa bojujem. Vlastně je fajn, že to, co se snažíme svou hudbou říct, sami děláme - jde vlastně jen o to, zůstat sám sebou, nesnažit se přizpůsobit za každou cenu. Aby ses prosadil, musíš být originální. To samozřejmě platí o hip hopu stejně jako o čemkoli jiném.
Tohle zní sice skvěle, ale sami uznáte, že jste jedna z tisíce kapel, které se tohle podařilo.
Každopádně taky trvalo sedm let, než jste vydali S.I.O.S.O.S a než jste se prosadili. A nemohu se nezeptat, co to vlastně S.I.O.S.O.S. znamená?
J.D.: Znamená to Spooks Is On Some Other Script - tak často jsme to slýchali jako popis naší hudby, že jsme to nakonec použili jako název - dobrý, ne? Zní to tajemně, protože my nechceme každýmu naservírovat názor hned v názvu alba. Ať si ho pěkně koupí, přečtou si booklet a poslechnou si ho a pak si ten názor sami udělají.
Water Water: Než jsme se dostali od jedenácti lidí k pěti, tak to byla tvrdá práce, složení se různě měnilo, museli jsme dozrát a sjednotit se, což se nakonec podařilo. První pořádnou šanci jsme vlastně dostali teprve před dvěma roky.
Klip ke skladbě Karma Hotel jste točili v Praze. Co vás k tomu vedlo?
J.D.: Karma Hotel je skladba o místě, kde se dějou záhadné a neuvěřitelné věci, je to místo s magickou přitažlivostí. Jedním z hlavních důvodů pro natáčení v Praze bylo, že všechno tohle jí hodně odpovídá. Tady jsem z auta zahlédl plakáty "Praha magická" - a je to tak. Přemýšleli jsme taky o Paříži, ale nakonec jsme se rozhodli pro Prahu.
Nemá to taky něco společného s tím, že natáčení v Praze vyjde o dost levněji?
J.D.: No, na tom něco je. Každopádně ten klip dopadl výborně a na MTV byl skvěle přijat.
Velký úspěchem byla vaše skladba Things I've Seen, která byla hitem na MTV a zaznamenala celoevropský úspěch na žebříčcích. O čem je? Co jste to vlastně viděli?
Water Water: Je to vlastně skladba o jednom jediném momentu, o tom, jak jedna a ta samá věc může vypadat úplně jinak, když nejseš línej podívat se na ní taky z tý druhý strany. O tom, že něco zdánlivě obyčejnýho v sobě může skrývat krásu nebo hrůzu, nebo oboje, zaleží na tom, z jakýho úhlu se díváš. A přitom ti neříkáme, jak se máš dívat, nebo co máš vidět. Nechceme mentorovat. Jenom ti tak nabízíme možnost omrknout to taky z tý druhý strany, a vida, možná tě tam čeká překvapení...
Díky za rozhovor!
A hráli... skvěle. Co mě se týče, snesla bych mnohem hlasitější výkon, ale nezdálo se, že by rozhiphopsanému publiku těch pár decibelů chybělo, několik rozjuchaných šťastlivkyň z řad publika bylo vytaženo na pódium. Na koncertech českých kapel mě většinou otráví, že jim je rozumět jen v refrénech, ale tady jsem si přestala dělat hlavu s výslovností úplně - ani rodilí Američané prý často rapujícím kapelám nerozumí ani slovo a slang těch pravověrnějších MCs je pro ně nesrozumitelný i v psané podobě. Kapela předvedla celé S.I.O.S.O.S. na vysoké úrovni. Zpěvačka Ming-Xia sice působila chvilkami trochu unaveně, ale pěvecky zcela předčila má očekávání.
Takže dobrý.
