Minule jsme končili "pouhým" přidáním tónu k základnímu kvintakordu, takže tam dnes, než se pustíme dál, navážeme. Tentokrát se bude jednat o přidání velké sexty.
Takže půjde o akordy, obecně vyjádřitelné značkou X6, u mollových Xmi6?
Ano. Z hlediska již probrané stavby akordů je lepší si místo rozkrytí kvartového systému tvorby souzvuků zapamatovat, že tato přidávání dalších tónů, v tomto případě sexty, slouží k rozšíření harmonické stránky akordů, postavených na terciovém systému. Proto tak k nim i přistupujme, takže berme zde přidanou sextu jako další tón k základnímu durovému či mollovému kvintakordu.
A proč tam, stejně jako u Xadd9 také nevsuneme tu příponu add?
Není to potřeba, protože sexta z hlediska terciového systému stavby akordů nemá žádné jiné vztahy. Něco jiného je to ale u tzv. jedenáctek a třináctek.
V tom případě půjde zase o další přidání tercie, tentokrát k devítkovým akordům, čili k souzvukům, složených z kvintakordu, septimy a nóny?
Přesně. Mluvíme o undecimových akordech a, jak jsi říkal, jde o skládanku tentokrát již pěti tercií.
Obecný vzorec by měl tedy být kvintakord, durový či mollový, malá septima, velká nona a?
Čistá undecima.
Což je vlastně o oktávu posunutá čistá kvarta. Takže jde o šestizvuk, obecně vyjádřitelný X11 či Xmi11. A to u třináctek přidáme další tercii neboli o oktávu posunutou sextu? To už ale půjde o sedmizvuk!
Jistě. A to za stejných zákonitostí jako u jedenáctek. A pozor! Při vyjmenování všech tónů, například u C13, jde vlastně o všechny tóny určité tóniny, představované značkou akordu. Takže od tónu c jde v rámci našeho obecného vzorce o tóny: č1 (c), v3 (e), č5 (g), m7 (b), v9 (d), č11 (f), v13 (a).
