Strejdo!
Chápu, že máš radost, že jsem si na tebe vzpomněl, přecijen, už se nebavím jen tak s někým. Obracím se po letech na tebe, protože potřebuju poradit. Asi víš, že hraju v dost známý kapele. Před pár lety se nám prostě povedlo prorazit a od té doby máme kšefty všude možně, po klubech, festivalech, v televizi, v rádiu, dokonce lidi nosí trička s našima hlavama. Minulý rok jsme odehráli 568 koncertů. A ten hit, co jsme tehdy napsali, to je prostě pecka. Stala se z toho pro nás velmi slušná obživa. Poslední dobou se ale začal vynořovat problém - lidi začínají chodit čím dál míň a dokonce na nás naši bývalí fanoušci začali nadávat. Nevíš, co se děje? Děláme všechno pro to, abychom byli pořád vidět, a ono to snad dokonce začíná mít opačný efekt... Strejdo, dá se s tím něco dělat?
Předem dík za radu, tvůj Dušan.
Milý Dušane, jsem rád, že to můj synovec dotáhl tak daleko. Ale to, co jsi mi tu popsal, je vážná věc. Zamysli se, udělali jste s vaší kapelou za poslední léta něco nového, nebo pořád sázíte na „jistotu“ osvědčených hitů? Kolikrát ročně hrajete ve stejném měste? Čtyřicetkrát? A děje se alespoň na vašich vystoupeních vždy něco nového, nečekaného? Mám z toho totiž pocit, že jste to prostě přepálili. I to nejlepší jídlo se při nadměrné konzumaci prostě přejí. A to bude váš případ. Tak dlouho jste byli lidem neustále na očích, až je to přestalo jakkoliv zajímat. A proto Ti radím, dejte si striktní pauzu. Po nějakém čase v klidu natočte novou desku, která bude znít úplně jinak než to, co jste těch posledních deset, chrlili jak na běžícím pásu. Ano, já vím, musíte se nějak živit, ale pokud teď alespoň na chvíli nedáte tomuto zdroji příjmu pokoj, brzy ho vyčerpáte úplně. A když budete hrát třeba třikrát méně často, ale začnete být pro lidi opět zajímaví, budete si třeba také moct brzo říct o mnohem více peněz. Udržte si svoji hodnotu a nebuďte holiči! Vím, že na to máte.
Hodně štěstí, Yllas
