Milý strýčku, potřeboval bych poradit a nevím, kam se obrátit. Mám elektrickou kytaru Epiphone Les Paul Standard a mám problém se zvukem. Při zkresleném zvuku mi zvuk jednotlivých tónů jakoby vibruje a zní to falešně, je to vcelku nepříjemné. Ale když stáhnu úplně zadní dva "poťáky" na kytaře (myslím, že se jim říká clona nebo tak nějak), tak je ten zvuk najednou krásně rovný, čistý a příjemný. Problém je, že všechny tóny pak znějí stejně, jakoby ztratily dynamiku a nedají se při hře trsátkem zesilovat a barvit různými úhozy. Nemůžu tomu dát projev, jaký bych chtěl. Nevíš prosím, čím by to mohlo být? Děkuji, Mirek.
Inu můj milý synovče, toliko k tvému dotazu - knoflíky či kroutítka na kytaře vzadu, o kterých hovoříš, jsou ve skutečnosti tónová clona - a ta věru nemá pražádný vliv na ladění tvého nástroje. Je sic možné, že při stažení vyšších frekvencí je zdánlivě zvuk více ladící, ale jedná se spíš o subjektivní pocit, nežli by k něčemu takovému skutečně došlo. Problémy, o nichž hovoříš, jsou spíše dány buď starými či nekvalitními strunami, a nebo špatně seřízeným nástrojem. Předně bych tedy vyměnil struny a hned bych pak seřídil ladicí kameny tak, aby tzv. "ladily v oktávách". To znamená, že prázdná struna musí mít stejné ladění, jako přirozený flažolet na 12. poloze. Zároveň bych zvážil, zda struny nejsou přiliš nízko nad hmatníkem; a pokud ano, řešil bych to buďto jiným nastavením prohnutí krku, či zvýšením kobylky. Po těchto krocích je třeba znovu nástroj doladit včetně oktáv. Častým přáním kytaristů je mít co nejnižší dohmat, což nemusí být dobré ani pro zvuk, ani pro ladění. Pokud by žádná z těchto variant nepomohla, obrátil bych se na nějakého kolegu, zda by se na nástroj nepodíval. Jestli by měl on sám stejný pocit, jako máš ty, použil bych nástroj jako dekoraci obývacího pokoje :-). Upřímně si myslím, že výše popsané bude dostačovat a drobná námaha s seřízením bude dozajista odměněna. Nástroj, o kterém mluvíš, bývá standardně dobře hratelný.
Tvůj strýček Yllas
