Milý strýčku Yllasi,
co si myslíš o drogách? Někde jsem četl, že většina velkých hudebních hvězd, Beatles, Pink Floyd, Black Sabbath, a zejména Ozzy, všichni fetovali a jeli v tvrdých drogách. Myslíš si, že bez toho by se nedostali tak daleko, nebo to byla jen móda? Nevím, co si o tom mám myslet.
Tvůj synovec Jája
Milý synovečku Jájo,
moje odpověď bude asi brána jako další z kontroverzních odpovědí, ale nemohu sloužit skutečnou radou. Zatím jsem ještě nebyl rockovou hvězdou ani pop star a upřímně řečeno mě ještě nenapadlo, že by to mohlo být tím, že jsem drogy nebral, neberu a zdá se, že ani brát nebudu. Když tedy ze seznamu drog pro můj případ jen
na chvíli vyškrtneme alkohol, cigarety a ženy. Je pravda, že drogy jsou na světě stejně dlouho jako lidstvo samo. Povětšinou se ty skutečné užívaly pro rituální účely a byly kdysi výsadou šamanů. Dnes je drogou kdeco a dál jejich počet naskakuje exponenciální řadou. (To je z matiky. Matematická řada s mocninou.). Droga jsou hrací automaty, zírání na televizi a do mobilů, drogy jsou všude kolem nás. Muzikanti, které zmiňuješ, ale i spousta dalších, asi zkoušeli drogy jaksi sami. Možná proto, aby se uvolnili a zažili ještě intenzivnější pocity při hraní. Nebo pro inspiraci. Možná i jako zkrácení jinak zbytečného času mezi tím, než zas budou moci hrát. Jsou muzikanti, kteří považují čas, kdy nemohou hrát, za zcela zbytečný. A není jich málo. Osobně si ale myslím, že za těmi, co zmiňuješ, ať brali nebo nebrali drogy, stojí jen obrovský kus štěstí a ještě větší kus dřiny. Kdysi jsem si myslel, že všichni muzikanti cítí v hudbě něco jako drogu. Omamnou, zcela jistě návykovou a neodolatelnou. Pak jsem si všiml, že to tak není. Někdo dělá muziku proto, že se na něj lepí opačné pohlaví, jiný si zaskvůli rodinné tradici, další pro peníze, jiný kvůli ješitnosti, a aby se před druhými blýsknul. S mnoha muzikanty jsem o svém pocitu mluvil, ale většina na mne koukala jak na blázna. A přesto se mi stalo, že zcela bez drogy jsem se podíval do jiného světa. Nehodlám to i kvůli cenzuře dál rozvádět, ale můj názor, proč všichni tihle brali drogy, je jednoduchý. Zažili to, co já, a nějak zapomněli, jak se do toho jiného světa dostali. Tak zuřivě a vášnivě hledali, kudy se tam dostat znovu. A některé to hledání zabilo. Ale tou nejsilnější drogou pro mne je právě hudba. A čím vícekrát se to povede, o to to pak jde snadněji. A nepotřebuji ani perník ani trávu. Prostě jen tak a frrrr, ptáček je ze všech klecí fuč. Ale pšššt! Nikomu to, Jájo, neříkej! V dalším zákoně bychom se dočkali i zákazu hudby, protože by si někdo všimnul, že je návyková, a tedy určitě škodlivá. A pak zákazu sexu... Ten taky. A nakonec i zákazu dýchání.
Tak ať se Ti brána otevře i bez berliček.
Tvůj strýček Yllas
