Milý strýčku Yllasi,
nějak jsme se v kapele pohádali o tom, jestli je lepší zvuk ze starých LP desek, nebo CD a jiných digitálních záznamníků. Kluci tvrdí, že zvuk LP je věrnější a že rozdíl oproti digitálu prostě slyší. Je to dnes vůbec možné rozeznat?
Tvůj synovec Petr
Milý Petře,
otevřel jsi Pandořinu skříňku. Část sporů mezi analogovým a digitálním záznamem a poslechem je podle mne jen v oblasti podvědomého vnímání, ale i to stojí za úvahu. Najdeš mnoho lidí, kteří budou zuřivě bránit analogové záznamy, a stejný počet lidí bude oslavovat digitální záznam.
Napřed si ujasněme, co je analogový záznam a jak se liší od digitálního. Hudba, jako spousta dalších věcí, je prostě a jednoduše vlnění. Nechci se pouštět do teoretických ekvilibristik, že i hmota je v podstatě vlnění, a zůstanu pouze u hudby. Pokud si představíš vlnu na moři, vidíš vrcholy a údolí. Víceméně na sebe spojitě, tedy plynule, navazují molekuly vody a tvoří vlnu. Když hraješ, stejně se chovají i struny. Vlní se. Takže analogový záznam je takový, který přesně popisuje pohyb vlny v čase spojitou křivkou. Digitální záznam naproti tomu zaznamenává vlnu jako nespojité veličiny měnící se v čase. Hmm, tomu se blbě rozumí, takže příklad: Když do pláže natlučeš kolíky v přesně stanovené vzdálenosti, třeba metr, a vlnu vyfotíš, uvidíš jednotlivé hodnoty velikosti vlny jako výšku, do které dosahuje voda u každého kolíku. Ale naprosto netušíš, jak se mění vlna mezi kolíky, protože to nemáš jak změřit. Digitální záznam dělá přesně totéž. Vezme určitou vzdálenost (vzorkovací frekvence) a v každém místě změří výšku vlny a tu zapíše. Vzniká tedy zubatá čára o přesně daných vzdálenostech zubů. Na první pohled je zřejmé, že digitální záznam nepopisuje přesně průběh vlny, ale vždy změří její hodnotu na vzorkovací frekvenci. A jsme u jádra pudla. Lidské ucho je schopno zaznamenat změny tonů jen v určitém časovém intervalu. Kdyby tedy doba jednotlivých měření byla dostatečně malá (blízko u sebe), lidské ucho by nebylo schopno rozeznat digitální záznam (zpět převedený na spojitou vlnu) od analogového. To by ale byla spousta dat, a proto se změna mezi jednotlivými měřeními nahrazuje jakýmsi „přibližným výpočtem“, průběhem vlny, což dělá DA převodník. Takže vlastně nahradí skutečný průběh vlny pravděpodobným průběhem. Něco jiného je ovšem komprimace zvuku, třeba naše oblíbené mp3. Ale na to ses neptal.
Takže na závěr: Z pohledu fyziky a znalostí vnímání lidského ucha více méně nejde poznat rozdíl mezi dnešním kvalitním digitálním záznamem zvuku a analogovým. Z pohledu mého je ale poslech hudby nejen poslechem toho, co můžeme slyšet ušima, ale i tím, co vnímáne celým tělem. A dneska nikdo není schopen změřit, jak naše tělo reaguje na zvuky, které neslyšíme. Vždyť se běžně ultrazvukem (který pro nás není slyšitelný) léčí nemoci. Takže tělo evidentně reaguje na neslyšitelné zvuky. A záleží na citlivosti každého z nás, jak vnímáme celou škálu jak v slyšitelném, tak neslyšitelném spektru. A o tom přeci hudba je, ne? Hudba je multimediální, ať chceme, nebo ne. Působí na nás nejen sluchově a osobně si myslím, že je škoda ji nevychutnávat v celém spektru, včetně podvědomí.
Pokud jsi čekal jasnou odpověď ano, či ne, asi jsem tě zklamal, co? Ale nic není černobílé. A hudba už vůbec ne.
Tvůj strýček Yllas
