Letos již po sto třetí proběhl od 20. do 23. ledna v kalifornském Anaheimu tradiční veletrh hudebních nástrojů a příslušenství. Na rozdíl od většiny podobných veletrhů na světě není Namm show přístupný veřejnosti, ale pouze obchodníkům, výrobcům, novinářům a členům Namm.
National Association of Music Merchants, původně čistě americká záležitost, přerostla v největší mezinárodní organizaci v hudebním byznysu a jejími členy je dnes více než 8000 firem z 85 zemí světa.
Již tradičně je NAMM show místem představování novinek; a velké firmy na konci roku šturmují, syslí a vytvářejí tajemnou atmosféru, aby právě v Anaheimu odhalily to, co v následujícím roce buď zahýbá trhem a potěší hudebníky, nebo naopak zmizí v propadlišti dějin. V této krátké reportáži vám jen lehce nastíním atmosféru a představím nesouvisle pár zajímavostí a novinek, neboť článek posílám v sobotu ráno, aby se dostal do tohoto čísla. Další materiály pak přineseme v březnovém čísle.
Tady, 50 km jižně od centra Los Angeles (celou cestu z města prakticky nevyjedete, je to jedna ohromná zahrádkářská kolonie), je dnes "azuro" a 28 stupňů Celsia ve stínu. Je tedy na jednu stranu příjemné chodit v zimě jen v tričku, na druhou stranu přecházet z klimatizovaných výstavních hal venkem do sousedících klimatizovaných hotelů Mariott a Hilton, kde se koná většina tiskových konferencí a mítingů, je skutečně o nastydnutí. Právě ve dvou zmíněných hotelích slaví bohatší firmy s obchodníky svá kulatá výročí, předávají svým prodejcům a distributorům ceny za nejlepší prodeje, odhalují "supertajné" projekty - a to vše obvykle za doprovodu gurmánských hodů a muzikantských celebrit. Není tedy nic neobvyklého potkat v hale, na schodech či před hotelem Chestera Thompsona, Chrise Hendersona, Kena Hensleye, Stevie Vaie, Carlose Santanu, Keitha Emersona, Tony Levina, Joe Satrianiho a další známé, méně známé či pro nás Evropany zcela neznámé osobnosti z branže.
Již den před samotným zahájením veletrhu bylo představeno na individuálních hotelových akcích několik novinek, které byly poté prezentovány na stáncích širšímu publiku. Sám jsem byl přítomen takovému odhalení na večírku firmy Digitech, která navíc letos slaví 20leté výročí. Přestavení efektového pedálu Jimmi Hendrix Experience byl přítomen Eddie Kramer - jeden z nejznámějších světových zvukařů, který většinu Hendrixových skladeb sám nahrával a na vývoji pedálu se podílel. Oficiální křest provedla Janie Hendrix, Jimmiho nevlastní sestra, pečující profesionálně o bratrův odkaz, reálie, interpretace, autorská práva, prostě o vše, co po Jimmim zbylo hmotného i nehmotného. Uvedení efektu Eric Clapton Crossroads (stejně jako v Hendrixově případě simulujícím několik nejznámějších zvuků svého jmenovce) měl být přítomen Claptonův osobní technik - v Londýně však právě vrcholily přípravy koncertu pro Asii, a tak jsme byli pozdraveni pouze na dálku. Krabičku DF-7 Distortion Factory, simulující sedm nejznámějších zkreslovátek (Boss DS-1, MT2, Ibanez TS-9, Big Muff a další), provětrala Jennifer Batten, kytaristka Jeffa Becka a Michaela Jacksona. Podrobnějšímu popisu těchto škatulek stejně jako novému multiefektu GNX2000 se budeme věnovat v některém z nejbližších čísel.
Mezi firmy, slavící letos právě dvacáté výročí, patří také Paul Reed Smith Guitars - jedna z typických představitelů "amerického snu" aneb jak se stát z ničeho nic milionářem. Dlužno říci, že v případě Paula to jistě nebylo náhle a z ničeno nic, nicméně trocha štěstí (např. když si kdysi vyzkoušel Carlos Santana jeho kytaru) byla zapotřebí. Oslava byla jednoznačně rocková - v klubu Grove of Anaheim pro cca 500 pozvaných lidí si na pódiu Paul Smith zajamoval postupně s Davem Navarrem, Carlosem Santanou, Chrisem Hendersonem, Chesterem Thompsonem, Sergio Vallinem, Al di Meolou a mnoha dalšími. Protože jsme se s kolegou Vítkem Poppem báli (naprosto zbytečně), že si nesedneme, přišli jsme do klubu již dvě hodiny před koncertem. Ocitli jsme se v úžasném prostředí zcela sami, nikým nekontrolováni a nevyháněni, na zvukovce a sehrávce, když Santana muzikantům ukazoval, co by se asi tak mohlo večer hrát. Tak takový zážitek vám všem přeji. Carlos tělem, hlavou, rukama, očima vždy jen jednotlivým muzikantům naznačí, kdy přijde mezihra, vzestup nebo něčí sólo a všichni hned chápou a pěkně to šlape. Ani brvou nedá znát, že by mu vadila něčí přítomnost na zkoušce ani bleskání foťáku.
NAMM show však nejsou jen oslavy, recepce a jamování, především zde jde o obchod, o to za každou cenu obstát v opravdu těžké konkurenci. Celý svět má čím dále větší problém konkurovat levnému a "bohužel" někdy již i kvalitnímu zboží z Číny. Zákazníka v obchodě už skoro nezajímá, že se jedná o plagiáty, kopie a nezřídka vyloženě ukradené technologie. Mnoho značkových výrobců využívá v čím dál větší míře asijskou levnou pracovní sílu. To je vidět i na složení vystavovatelů a jejich stánků. Na jedné straně čínští, korejští a indičtí výrobci nabízejí v méně honosných( nebo spíše nehonosných) stáncích své výrobky a vedle nich sídlí v podobných stáncích menší americké i evropské firmy s převážně manufakturní, částečně ruční výrobou. U velkých i dobře známých firem obvykle najdete výrobky, či alespoň části, vyrobené někde v Asii. Výjimky však samozřejmě potvrzují pravidlo. Záměrně neuvádím jména, abych nebyl pak někde z něčeho osočen. Obrázek si však uděláte i u nás v každém větším obchodě s hudebními nástroji.
Tolik v krátkosti. Další materiály naleznete v příštím čísle jak v časopise, tak hlavně na CD.
