VST, AU, RTAS, DX a jim podobní

V dnešní době, kdy spousta muzikantů zpracovává svou hudbu na počítači, je velký zájem o tzv. plug-iny. Jedná se o jakési softwarové  „zásuvné moduly“, tedy aplikace, které neběží samostatně, ale spouštějí se uvnitř aplikace jiné. Hlavní aplikaci, ve které se plug-iny spouštějí, je tzv. hostitelská aplikace. Tou obvykle bývá nějaký audio/MIDI sekvencer (Cubase, Pro Tools, Logic, Live, Sonar aj.) nebo zvukový editor (Sound Forge, Wave Lab, Peak, Soundtrack Pro aj.).

VST, AU, RTAS, DX a další jsou rozhraní pro integraci virtuálních syntezátorů a efektových jednotek do zvukových editorů a hard diskových záznamových systémů. VST a podobné technologie využívají Digital Signal Processing (DSP) pro simulaci tradičního záznamového hardwaru softwarovou cestou. Existují tisíce plug-inů, a to jak komerčních, tak volně šiřitelných.

Z výše uvedeného vyplývá, že si výrobci plug-inů jaksi nemohou tak úplně dělat, co chtějí, a musejí ctít jakési standardy, aby hostitelské aplikace dokázaly plug-iny rozpoznat a nějak s nimi pracovat. Názvy některých standardů se objevily již v názvu tohoto článku a jsou dobře známé - VST, AU, RTAS, DX - to je skupina těch pravděpodobně nejznámějších a také nejpoužívanějších.

Opak plug-inu - stand-alone

Ještě než se dostaneme k samotným plug-inům, je zde otázka, co je opakem plug-inu. Je to samostatná aplikace, která nemusí být spouštěna v rámci nějaké jiné hostitelské aplikace. Je plnohodnotně spustitelná jako jakákoliv jiná aplikace. Tomuto se říká stand-alone režim (v překladu tedy něco jako samostatně stojící). Je obvyklé, zejména pro virtuální nástroje, že po instalaci do počítače se nainstalují jako samostatné aplikace (stand-alone), i jako plug-iny (pochopitelně v závislosti na výrobci a také na volbě uživatele - pokud instalační aplikace uživateli volbu umožní). Tak je obvykle možné virtuální nástroj používat jako samostatný nástroj (což se může hodit například na koncertech, ale jsou i muzikanti, kteří používají stand-alone i ve studiu) a nebo jako plug-in uvnitř hostitelské aplikace, třeba právě ve studiu při tvorbě nebo mixu atd. Co se týče virtuálních efektových jednotek, tam už nebývá stand-alone režim tak obvyklým, ačkoliv v poslední době se jeho četnost zvyšuje. Stand-alone režim pro virtuální efektové jednotky má smysl například v případě, kdy bychom chtěli počítač použít jako efektovou jednotku. Nicméně i v tomto případě se častěji hodí použít režim hostování. V něm totiž lze seřadit různé plug-iny za sebe sériově (v lepším případě i nad sebe paralelně) a tak vytvořit komplexní efektovou jednotku.

Plug-iny a stand-alone verze jedné aplikace se občas mohou trošku lišit. Stand-alone režim musí nabízet možnost nastavení minimálně zvukových výstupů - tedy zvukový ovladač (většinou ASIO ve Windows a Core Audio na Mac OS X), včetně konkrétní zvukové karty a konkrétních fyzických výstupů. Dále, v závislosti na aplikaci a jejích potřebách, bývá možné nastavit zvukový vstup (v případě efektových procesorů) a také MIDI (určitě v případě virtuálních nástrojů, ale u efektových procesorů se také může hodit, například pro ovládání jednotlivých parametrů). V plug-in režimu se o toto kompletní nastavení pochopitelně stará hostitelská aplikace. Ta určuje, do jakých konkrétních fyzických výstupů bude signál směrován, přes jaké ovladače, z kterých MIDI portů a případně MIDI kanálů bude plug-in řízen atd. Kromě výše uvedeného povinného nastavení ale mohou aplikace ve stand-alone režimu nabízet ještě další rozšíření. Některé virtuální nástroje nabízejí ve stand-alone režimu třeba přehrávač, někdy i záznamník MIDI dat (tedy jakýsi velice jednoduchý MIDI sekvencer). To se může hodit. Kromě klasických povelů pro pohyb ve skladbě bývají samozřejmě k dispozici také informace o tempu, metru, atd. V režimu plug-inu to však nemá smysl, protože se o všechny tyto povely stará právě hostitelská aplikace. V oblasti efektových procesorů zase může stand-alone režim nabízet možnosti různého zapojení efektové cesty. Zejména pokud se jedná o multiprocesor. Případně tato aplikace může obsahovat jednoduchý zvukový editor, který pak umožňuje danou efektovou jednotku aplikovat na zvolený zvukový soubor, včetně možnosti uložení výsledného zvuku.

Co všechno může být plug-in

Jak již bylo naznačeno, plug-inem může být (obecně řečeno) efektová jednotka nebo virtuální nástroj. Z efektových jednotek to může být samozřejmě libovolný jeden efektový procesor, jaký vás jen napadne - ekvalizér, propust, filtr, kompresor, expandér, limitér, dozvuk, zpoždění, zkreslení, chorus, octaver, odšumovač, kytarové aparáty, vocodér, arpeggiátor atd. atd., další speciální efekty a samozřejmě i multiprocesory, tedy kombinace všech možných efektů. Co se týče virtuálních nástrojů, může se opět jednat o libovolnou variantu - sampler, ROMpler, syntezátor a různé jejich kombinace. Pochopitelně že součástí virtuálních nástrojů bývá i jejich interní efektová jednotka (tu lze použít i jako klasickou efektovou jednotku, kterou je procesován jiný zvukový materiál, než je zdroj zvuku z virtuálního nástroje), může také nabízet další procesory, jako různé arpeggiátory apod.

Jako plug-in lze ale používat i další nástroje používané ve studiu. Lze tedy najít například ladičky, automatické i manuální dolaďování jednohlasého, a dnes už se pomalu začíná objevovat, i vícehlasého signálu, může se jednat například o analyzátory (spektrální, fázové, dynamické atd.), generátor SMPTE, generátor zvuku (například kvůli kontrole průchodnosti signálu zapojením nebo jako zdrojový tón pro naladění nástrojů), I/O přesměrování signálu atd. Do této speciální skupiny by se dal zařadit třeba i plug-in tracker nebo sekvencer. Sekvencer uvnitř jiného sekvenceru může vyprodukovat zajímavé věci.

Instalace plug-inů

Instalace samotných plug-inů je obvykle spojená s instalací stand-alone režimu aplikace. Instalací tedy provede průvodce instalací, který je součástí operačního systému. Inteligentnější instalátory uživateli umožní vybrat, jaké plug-iny konkrétně chce instalovat (VST, AU, RTAS atd.), případně může nainstalovat všechny. Samotné soubory reprezentující plug-iny obvykle nejsou vůbec velké a jedná se vlastně jen o knihovny. Není tedy nutné během instalací úzkostlivě vybírat pouze ten typ plug-inu, který je v hostitelské aplikaci používán. Na druhou stranu, pokud nechceme mít v počítači zbytečné knihovny, které nejsou využívány, není důvod, proč je instalovat.

Plug-iny v Mac OS X

Jak bylo řečeno, jedná se vlastně jen o knihovny. Proto se některé plug-iny vlastně vůbec neinstalují (zejména v případě, kdy se jedná pouze o plug-in a není k dispozici stand-alone aplikace), ale stačí pouze knihovnu okopírovat na příslušné místo na pevném disku. Obvykle jsou všechny plug-iny daného standardu umístěny na jednom místě pevného disku. V Mac OS X jsou tato místa pevně daná. Plug-iny jsou umístěny v Macintosh HD/Library/Audio/Plug-ins. Zde je složka nazvaná Components, která obsahuje soubory *.component, což jsou právě knihovny pro AU plug-iny. Pokud je zde složka MAS, obsahuje tato soubory typu *.bundle, což jsou knihovny pro MAS plug-iny. Složka VST obsahuje (logicky) soubor typu *.vst a jedná se (opět logicky) a knihovny VST plug-inů. Dále je ještě složka VST3, která obsahuje další podsložky výrobců VST3 plug-inů (například Steinberg a Yamaha), kde jsou opět soubory typu *.vst3, což jsou knihovny pro nejnovější verzi standardu VST. V hostitelské aplikaci obvykle bývá možnost spravovat plug-iny, které chcete a nebo nechcete v dané aplikaci používat. Digidesign má, co se plug-in týče, vždy vše trošku jinak. A tak i cesta ke knihovnám RTAS plug-inů je trošku jiná: Macintosh HD/Library/Application Support/Digidesign/Plug-ins.

Plug-iny ve Windows

Ve Windows je situace poněkud složitější. Zde není pevně dané místo, kam se budou knihovny instalovat, takže u každé plug-iny lze zvolit, kde bude nainstalovaná. V hostitelské aplikaci pak obvykle bývá možnost vybrat složku (nebo v lepším případě více složek), které dané knihovny obsahují. Tento systém má ale jednu výhodu. Pro každou aplikaci pak lze zvolit, jaké přesně plug-iny se v ní budou zobrazovat. Například ve zvukovém editoru pro mastering není potřeba, aby se zobrazovaly virtuální nástroje. Stačí vytvořit speciální složku, kam nakopírujete pouze ty plug-iny, které chcete ve zvukovém editoru zobrazovat. Upřímně řečeno, obvykle ale takovéto přemisťování dělám z jiného důvodu - když nějaká aplikace při načítání určitého plug-inu spadne. Obvykle bývá cesta k VST plug-inům ve Windows továrně přednastavená do složky C:/Program Files/Steinberg/VST. Někdy se knihovny kopírují do složky C:/Program Files/VST, někdy si aplikace vytváří ještě jiné složky. Ale jak bylo řečeno, knihovny lze kopírovat a přesouvat, takže je to v podstatě jedno. Jen jde o to, příslušný soubor dll (tedy onu VST knihovnu) nakonec najít.

Další data

Kromě instalace samotných knihoven je někdy potřeba nainstalovat i další data s danou aplikací spojená. Může se jednat například o zvukové/efektové presety, ale třeba i o zvukové knihovny (v případě virtuálního nástroj). Ty už nemají s plug-inem jako takovým nic společného, instalují se na jiná místa na disku (třeba i na jiný disk) a umístění je pak shodné pro stand-alone režim i plug-in.

Registrace plug-inů

Zakoupený software je obvykle nutné nějakým způsobem zaregistrovat. Někdy stačí vložit sériové číslo (Serial Number) vytištěné na štítku, který je přilepen na obalu CD, přímo na CD a nebo třeba v manuálu. Jindy je proces poněkud delší a je třeba i připojení k internetu, kde se kontroluje, zda již nebyla licence použita. Aktivace se obvykle neliší od jiného softwaru. Osobně ale aktivuji virtuální nástroje i softwarové efektové procesory zásadně vždy ve stand-alone režimu, pokud je tento k dispozici. Důvod? Každá aplikace, která během autorizace vstupuje do cesty, může nějakým způsobem cestu ovlivnit. Hostitelská aplikace například může z nějakého důvodu zakázat vyskočení okna pro zadání sériového čísla. Nebo je registrace provedená ve flashi a aplikace si z nějakého důvodu s flash nerozumí, atd. atd. Může to vypadat trošku úzkostlivě, ale je to zkrátka jistota. V případě, že by autorizace neproběhla v pořádku, je o jeden komponent v řetězci méně. A jakmile se mi podaří zaregistrovat stand-alone aplikaci, plug-in je automaticky zaregistrován také. Zároveň mohu také pohodlně nastavit případné cesty ke zvukovým knihovnám a vše, co aplikace nastavit potřebuje a dovede. Některá nastavení jsou přece jenom v plug-in režimech skrytá.

VST

Virtual Studio Technology (VST) je rozhraní navržené a dále vyvíjené německou firmou Steinberg (ta byla založena již roku 1984 Karlem Steinbergem a Manfredem Rürupem). Představeno bylo 18. ledna roku 1996. Používat lze v operačních systémech Windows, Mac OS X i Linux. Hlavním systémem jsou Windows (Apple má vlastní konkurenční rozhraní AU). Linux se bohužel dosud nesjednotil a používá vícero rozhraní - LADSPA, DSSI nebo LV2 - která jsou vzájemně nekompatibilní.

K dispozici jsou dvě varianty - VST pro efektové jednotky a VSTi (Virtual Studio Technology Instruments) pro virtuální nástroje. Souhrnným názvem se pak nazývají obecně VST (což může někdy vyvolávat lehký zmatek kvůli zdvojení pojmů). VST plug-iny obvykle nabízejí GUI zobrazující ovladače (přepínače, otočné ovladače, táhla, displeje, měřáky atd.) podobným způsobem jako jsou provedena na fyzických hardwarových zařízeních.

Prvním VST nástrojem (VSTi) byl Neon VSTi, který byl integrován v sekvenceru Steinberg Cubase. Některé virtuální nástroje dodnes věrně simulují klasické hardwarové nástroje, jako jsou třeba různé simulace nástrojů firmy Moog (těchto emulací je opravdu dlouhá řada), ale i Oddysey, různé Mellotrony, Yamaha nástroje (hlavně ty postavené na FM syntéze - existovala naprosto věrná simulace, včetně shodného grafického prostředí; nástroje Yamaha DX7 - NI FM7; novější verze již nabízí více parametrů a také jiné grafické prostředí - bohužel), Korg, Prophet a další. Jiné virtuální nástroje nesimulují dříve vyrobené hardwarové nástroje, ale vytváří zvuk jinou cestou.

VSTi umožňují vysílat události MIDI not přímo na zvukový výstup. Kromě vysílání MIDI not mohou být použity všechny dostupné MIDI kontroléry pro ovládání parametrů daného nástroje. Od druhé generace VST (VST2) by plug-iny měly nabízet tzv. Learn funkci. Tato funkce umožňuje snadné přiřazení fyzického ovladače virtuálnímu. Stačí kliknout pravým tlačítkem myši na virtuální ovladač parametru, který chceme řídit, a zvolit funkci MIDI Learn (někdy též nazváno jako Assign). Poté je třeba pohnout fyzickým ovladačem, kterým chceme parametr řídit. Takto se virtuální a fyzický ovladač propojí. Pro přiřazení jiného fyzického ovladače lze znovu aktivovat funkci MIDI Learn a přiřadit ovladač jiný. Pro zrušení přiřazení stačí po pravém kliknutí myší na parametr zvolit funkci Reset (nebo Assign rese či Deactivation apod.).

VST3 nabízí další vylepšení. V nové verzi je protokol více podobný AU. Zásadní novinkou je především možnost použití Side-Chain, tedy funkce, kdy je nějaký procesor řízen signálem jiné stopy.

VST plug-iny mohou být používány v reálném čase. Potřeba jsou ale ovladače s rychlou odezvou. Ve Windows jsou takovými ovladači tzv. ASIO ovladače. Ty nabízejí nízkou latenci, tedy zpoždění mezi vstupem a výstupem.

VST MIDI efektové procesují MIDI události pro směrování MIDI dat do dalších VST nástrojů nebo hardwarových zařízení. VST MIDI mohou tedy například transponovat MIDI data, může se jednat o arpeggiátory apod.

VST rozhraní počítá také s prací v počítačové síti. Data tedy mohou být z řídicího softwaru vysílána po síti do VST plug-inu, který je spuštěn na jiném počítači. K práci po síti slouží tzv. VST System Link.

Pro hostování VST plug-inů je již na trhu také několik hardwarových zařízení. Jedná se de facto o speciální počítače (buď v klasické velikosti počítače a nebo menší), které mají speciálně upravený operační systém pouze pro jedinou funkci - přehrávání virtuálních nástrojů a hostování efektových procesorů.

Takovým hostitelským počítačem je například Museresearch Receptor. Operační systém je postaven na linuxovém jádru a není zatěžován mnoha operacemi, které musí řešit operační systém klasického počítače. Díky tomu je při stejné konfiguraci počítače odezva plug-inů mnohem rychlejší a latence stabilnější. Nevýhodou je, že některé plug-iny musejí být pro chod v Receptoru výrobcem speciálně překládány a upravovány. Přesto se jedná o velice zajímavý hostitelský počítač, který je velice stabilní a spolehlivý. Díky jeho rackovému provedení jej lze používat i na pódiu. Kompatibilní je s mnoha aplikacemi mnoha výrobců (seznam je k dispozici na webu výrobce), a dokonce jsou k dispozici i balíky obsahující kromě hardwaru také předinstalovaný software (Native Instruments, IK Multimedia).

Jiným VST hostitelským hardwarem je SM Pro Audio V-Machine. Tento hardware je mnohem menší, co se týče rozměrů, ale také méně výkonný (slabší procesor, méně RAM, není používán klasický pevný disk, ale menší flash paměť) a pochopitelně levnější. Operační systém je postaven na Windows. Výhodou je, že by měly v podstatě okamžitě fungovat téměř jakékoliv VST plug-iny hned po instalaci. Praxe ale byla během testu bohužel trochu jiná.

Klávesovou verzí VST hostitelského hardwaru mohou být nástroje firmy Open Labs. Jedná se vlastně o specializované počítače, s operačním systémem postaveným na Windows, speciálně nakonfigurované a zasazené do HW s klasickými klávesami. K dispozici bývá klaviatura (od 25 kláves do 76), počítačová klávesnice i myš a doteková obrazovka. Zvukové karty dodává firma PreSonus. Jedná se o velmi kompaktní a spolehlivá zařízení, která nefungují nikoliv pouze jako VST hostitelský HW, ale lze na nich provozovat i DAW software jako Cubase, Live, Pro Tools a další.

VST SDK Steinbergu je sada C++ tříd postavených na C API. SDK může být staženo z webových stránek Steinberg. K dispozici je řada portů, jako třeba Delphi verze od Frederic Vanmola, Java verze jVSTwRapper (je též realizátorem projektu sourceforge.net) a nebo .NET verze od Noise. Další .NET implementací je VST.NET. Navíc má Steinberg další vývojářský VST GUI, který obsahuje jiné C++ třídy, které mohou být použity pro grafické prostředí. Jsou zde třídy pro tlačítka, otočné ovladače, displeje atd.

AU

Audio Units (AU) je open source (s otevřeným zdrojovým kódem) rozhraní virtuálních plug-in efektů a nástrojů firmy Apple, které bylo navrženo speciálně pro Mac OS X. Vzhledem k přímé podpoře v operačním systému Apple je logické, že je toto rozhraní výrobci na platformě Mac OS hodně využíváno. Výjimkou musí už z principu být sekvencery Cubase, Nuendo a Sequel firmy Steinberg. Na druhou stranu i některé další firmy (například Ableton nebo Audiffex) využívají VST i na Mac OS X. Hlavním hostitelským sekvencerem pro AU je pochopitelně Logic Pro (opět od Apple). Nicméně s AU pracují i další hostitelské aplikace (kromě dalšího softwaru, který je součástí balíku Apple Logic Pro, jako je SoundTrack, WaveBurner, GarageBand a další), jako Digital Performer, Final Cut Pro (video střihový editor od Apple) Ableton Live (ano, na Mac OS X pracuje s VST i AU) a další.

Přesto (nebo možná právě proto), že je Logic „domácí“ hostitelskou aplikací, nemusí nutně v Logic běhat všechny AU plug-iny. Například Logic 7 měl jistý omezovač a podporoval pouze plug-iny, které dodržovaly standard a doporučení Apple, což ne všechny plug-iny splňovaly. To zaručovalo bezpečný a stabilní chod sekvenceru Logic. Ve verzi Logic 8 a 9 jsou již implementovány správci plug-inů.

Samotný začátek rozhraní Audio Units je pozoruhodný. Firma Apple se pro vlastní rozhraní rozhodla již dříve. Ale roku 2002, v okamžiku, kdy se schylovalo ke koupi firmy Steinberg firmou Pinnacle (která tenkrát byla silně prowindowsovská a vypadalo to, že Steinberg bude vytvářet zvukovou část video střihového editoru Pinancle), se zdálo, že firma Apple může být jen ráda, že už má Audio Units spolehlivé a funkční. Hrozilo totiž, že po tomto kontraktu by přestal být pro Mac OS X podporován VST standard. Audio Units se ale velice brzy VST vyrovnalo a v některých ohledech jej i překonávalo. Například Side-Chain je součástí AU rozhraní už poměrně dlouho. Nakonec sice k chystanému kontraktu firmy Steinberg nedošlo (později firmu Steinberg koupil gigant Yamaha), ale AU již pro Mac OS X zůstal.

Audio Units je vlastně sada aplikací poskytovaných operačním systémem, respektive Core Audio, které generují, procesují, přijímají nebo jiným způsobem manipulují se zvukem téměř v reálném čase s minimální latencí.

Samotný operační systém Mac OS X již nabízí Audio Units umožňující časovou kompresi a expanzi zvukových souborů, konverze mezi vzorkovacími frekvencemi nebo streamování zvuku přes lokální síť. K dispozici je také kolekce AU plug-inů jako ekvalizéry, dynamické procesory, zpoždění, dozvuk a zvuková banka virtuálního nástroje.

Výrobci profesionálního hudebního softwaru pochopitelně musejí naplno počítat s uživateli Mac OS X, takže i standard AU je takovými firmami plně podporován. Ale i ve Windows je DX a DXi na ústupu, a tak je toto logo na výrobcích virtuálních efektových jednotek a nástrojů k vidění čím dál řidčeji.

RTAS

Real Time Audio Suite (RTAS) je formát vyvinutý a (dalo by se říci až tvrdošíjně) používaný firmou Digidesign, tedy výrobcem sekvenceru Pro Tools (HD a LE), ale také různého hardwaru, jako například Digi 003 Coman|8, Command|24 další. Digidesign dnes patří do skupiny Avid Group, pod kterou patří například i firma M-Audio včetně všech jejích výrobků, a to hardwarových i softwarových (proto Pro Tools M-Powered, které chodí spolu s hardwarem M-Audio). Do Avid Group patří ale také notátor Sibelius. Je tedy otázkou, zda bude v tomto notátoru nadále podporován VST standard, když už se ho uživatelé po poměrně dlouhé době dočkali. Snad nebude Avid tak tvrdošíjný a nerozšíří výhradní podporu Digidesign RTAS i do ostatních produktů.

Zajímavé je, že přesto že je RTAS poměrně zkostnatělý, začíná se pomaličku a nenápadně rozšiřovat i do dalších aplikací. Například sekvencer MOTU Digital Performer dlouho využíval svůj vlastní standard MAS (více vizte dále), později používal i Mac “Osovský” AU. V dnešní verzi (respektive už od verze 6) se už ale pyšní propojením s Pro Tools a dokáže používat RTAS plug-iny v AUX a Master Fader stopách. Navíc DP6 podporuje užití RTAS plug-inů pod DAE na post-TDM insertech. Uživatelé ale častěji říkají, že by bylo lepší, aby Pro Tools začaly podporovat dalšími firmami mnohem více podporovaný a uznávaný VST nebo AU.

Audiosuite je další formát Digidesignu, který pracuje s výše uvedenými softwarovými balíky a hardwarovými zařízeními.

DX

Starší verze amerického sekvenceru Cakewalk nepodporovaly VST a VSTi, ale využívaly vlastní, konkurenční formát - DX a DXi. Ten je postaven na Microsoft Direct X. Dnešní verze následovníka sekvencerů Cakewalk - tedy Sonar - již kromě vlastního formátu DX a DXi plně využívá i VST VSTi. Nutno říci, že se VST stal postupem času hodně rozšířeným a nepodporovat jej se stalo konkurenční nevýhodou. Zajímavé je, že naopak sekvencer Cubase firmy Steinberg ze začátku podporoval i DX a DXi, který ale po čase vyškrtl a přestal podporovat. DX a DXi nejsou podporovány operačním systémem Mac OS X. Jednak je samotný tento protokol již na ústupu a jednak Cakewalk a následně Sonar jako takový nikdy nebyl s Mac OS X kompatibilní.

DX standard je také dodnes využíván trackerem Fruity Loops, a to již od verze 2.0.1 z listopadu roku 1999. Ten mimochodem jako vůbec první systém plug-inů použil podporu WinAMP DSP plug-iny, a to poprvé ve verzi 1.2.11 z května roku 1998. Ve verzi 1.5.23 (z května roku 1999, tedy o rok později) byla poprvé použita podpora VST a zároveň byla vypuštěna podpora WinAMP DSP plug-inů (která tedy ve FL vydržela pouze rok; na oficiálních stránkách výrobce FL se k tomuto bodu dokonce dočteme: “they’re all shit”). Dnes tedy FL používá VST, DX a vlastní systém plug-inů (ten byl prvně představen ve verzi 2.1.1 v lednu roku 2000).

MAS

MOTU Audio System (MAS) je speciálním formátem americké firmy MOTU, vyvinutým výhradně pro sekvencer Digital Performer. Dodnes jsou v Digital Performeru obsaženy plug-iny určené speciálně pro tento sekvencer, které jsou záměrně vytvořené ve standardu MAS, čímž zvyšují konkurenceschopnost Digital Performeru.

Jaký standard vybrat?

Výběr zvoleného standardu často nebývá tak úplně v rukách konečného uživatele. Vzhledem k tomu, že je plug-in vlastně zásuvný modul, záleží spíše na hostitelské aplikaci, s jakými plug-iny pracuje. A při výběru hostitelské aplikace (tedy sekvenceru, zvukového editoru atd.) nebývá použitý standard plug-inů zrovna prioritní. Daleko víc logicky uživatele zajímají nabízené funkce, kvalita zpracování signálu, filozofie hostitelské aplikace, způsob práce atd. Naštěstí si toto můžeme dovolit. Zejména VST a AU standardy jsou tak rozšířené, že alespoň jeden z nich každá hostitelská aplikace podporuje. Ve Windows převažuje standard VST (protože je to prostě nevyspělejší open source standard pro tuto platformu), v Mac OS X převažuje standard AU (protože je to přímo applovský a pochopitelně velice vyspělý open source standard pro tuto platformu).

Zároveň je pravda, že téměř všechny firmy, které programují plug-iny pro profesionální použití, dnes počítají minimálně s touto (VST a AU) dvojicí plug-inů. Výjimkou mohou být pochopitelně různé marketingové strategie. Například firma Digidesign bude podporovat svůj vlastní RTAS standard a její efektové jednotky budou rozhodně vždy připraveny pro RTAS, zatímco VST a AU bude otázkou. Naopak firma Steinberg vždy připraví své virtuální nástroje a efektové jednotky pro VST standard, nemusí ale již počítat s AU. Na druhou stranu je pravda, že i s tímto konkurenčním standardem Steinberg v některých případech počítá. Záleží na tom, zda má být plug-in součástí některého ze sekvencerů (Cuabse, Nuendo) a zvyšovat tak jeho použitelnost, jedinečnost a zlepšovat jeho postavení na trhu, a nebo jestli má být plug-in samostatně prodejný, a tedy co nejuniverzálnější. Z tohoto důvodu je například konvoluční reverb REVerence, jakož i sekvencer BeatDesigner a smyčkovač LoopMash, které jsou součástí Cubase 5, pouze ve verzi VST3 plug-inu. Na druhou stranu samostatně prodávané virtuální nástroje (ROMplery) The Grand 3, HALion Symphonic Orchestra nebo sampler HALion, jsou k dispozici jak ve VST, tak pochopitelně i AU, tedy ve dvou nejpoužívanějších standardech. Je to jasné a logické. Virtuální nástroje musí Steinberg prodávat i uživatelům, kteří nepoužívají jejich sekvencer.

Výrobci univerzálních softwarových efektových jednotek a virtuálních nástrojů potřebují co nejširší záběr potenciálních zákazníků. A tak nabízejí jak VST, tak AU plug-iny, často i RTAS, případně i DX. Některé plug-iny lze někdy najít pouze v jednom ze dvou nejpoužívanějších standardů (častěji ve VST). V takovém případě se obvykle jedná o „podomácku“ naprogramovaný plug-in, obvykle freeware, jehož alternativu lze najít i pro AU od jiného výrobce.

Přechod z jednoho standardu do druhého

Pro „zoufalce“, kteří našli svůj životní plug-in, který rozhodně musejí mít, pouze v jiném formátu, než který používají (nejčastěji toto řeší uživatelé Pro Tools), existují různé tzv. wrappery. Tyto aplikace umí přeložit jeden standard do standardu druhého. Tedy například VST přeloží do standardu RTAS tak, aby takový plug-in bylo možné použít právě i v Pro Tools. Stoprocentní funkčnost a stabilitu použití takového překonvertovaného plug-inu ale pochopitelně nikdo nezaručí - ani programátor plug-inu (ten se zaručí za správný chod pouze v případě, že aplikaci pro daný standard sám připravil), ani programátor wrapperu (ten nemůže odhadnout, co vše se může v plug-inu dít, a wrapper tedy nemusí být schopen vše naprosto správně přeložit). Přesto je potřeba říci, že tyto wrappery obvykle splní svůj účel. Většinu jednoduchých plug-inů lze poměrně spolehlivě přeložit. A pokud už je plug-in složitější, obvykle je pak k dispozici ve vícero standardech.

Jediným jaksi oficiálním „wrapperem“ na trhu, který se opravdu za chod zaručuje, je v tento okamžik Native Instruments KORE. Jedná se o aplikaci, která umí spoustu dalších věcí, nejde pouze o wrapper. Ale jednou z jejích zásadních funkcí je, že umí být jak plug-inem, tak hostitelskou aplikací zároveň. Jako plug-in může být načten ve standardech VST, AU a RTAS (v Pro Tools 7 a 8). Sám může být hostitelskou aplikací pro plug-iny typu VST a AU. Díky tomuto lze otevřít NI KORE v Pro Tools jako plug-in RTAS a v tomto otevřeném KORE, který se pro ostatní plug-iny tváří jako hostitelská aplikace, pak otevřít libovolný plug-in (ať už efektovou jednotku nebo virtuální nástroj) standardu VST nebo AU. Takto lze v Pro Tools používat i VST nebo AU plug-iny. Analogicky lze například v Apple Logic spouštět VST plug-iny (KORE je spuštěn jako AU plug-in a zároveň je hostitelem pro VST plug-iny) nebo naopak lze AU plug-iny spouštět v Cubase nebo Nuendo (KORE je spuštěn jako VST plug-in v Cubase/Nuendo a zároveň je hostitelem pro libovolné AU plug-iny). KORE už ale neumožňuje spouštět RTAS plug-iny v Cubase nebo Logicu, tedy čistě ve VST nebo AU hostitelských aplikacích. Nicméně plug-inů, které jsou připraveny pouze pro RTAS a nikoliv také současně pro VST nebo AU, je opravdu málo. A když výrobce nechce, aby byly jeho plug-iny používány jinde než v Pro Tools, jeho chyba. On se ochuzuje o další možný trh.

ReWire

Tento standard nesouvisí s režimem plug-inů tak docela úzce, ale jsem přesvědčen, že do tohoto tématu zmínka o ReWire patří.

Jedná se o způsob zapojení, kdy jsou dvě samostatné aplikace vzájemně propojeny a chovají se podobně, jako by jedna byla hostitelská aplikace a druhá plug-in. Rozdíl je v tom, že i ta aplikace, která se chová jako kdyby byla plug-in, běží ve skutečnosti jako plnohodnotná samostatná aplikace a lze využívat všech možností, které nabízí, ve stand-alone režimu. Mimochodem, i toto je jeden ze způsobů, jak obejít případnou potřebu wrapperu. Pokud hostitelská aplikace ReWire podporuje (jako, že jej všechny vyspělé aplikace podporují) a podporuje jej i druhá aplikace (softwarová efektová jednotka nebo virtuální nástroj - zde bohužel už není podpora ReWire takovou samozřejmostí), lze tyto dvě aplikace zapojit přes ReWire a není potřeba žádná konverze z jednoho standardu plug-inů do druhého.

ReWire Master a Slave

V případě ReWire se aplikace nenazývají hostitelská a plug-in (host), ale Master (řídící) a Slave (řízená). Řídící aplikace bývá sekvencer nebo zvukový editor a řízená bývá softwarová efektová jednotka nebo virtuální nástroj. Všechny potřebné údaje, které by mohla řízená aplikace využít, jako je například tempo projektu, Start, Stop, MIDI události atd., jsou přes ReWire synchronizovány. Jakmile je tedy například arpeggiátor v řízené aplikaci závislý na běhu sekvenceru a navíc na tempu (což je téměř vždy), všechny informace se přenesou arpeggiátor je plně v synchronizaci s řídící aplikací.

Na všechna data, které po ReWire přijdou do řídící aplikace, lze aplikovat veškeré další plug-iny, které má uživatel v počítači nainstalované. Zároveň lze automatizovat hlasitost na výstupu dané stopy. Příchozí stopa z ReWire je totiž v podstatě klasická audio stopa, případně větší počet audio stop. Lze totiž v řízené aplikaci použít větší počet výstupů, do kterých lze distribuovat například různé stopy (v případě použití ReWire virtuálního nástroje), které jsou následně nasměrovány do většího počtu vstupů aplikace řídící. Díky tomu lze směrovat signál naprosto podle potřeb uživatele. V případě potřeby automatizace dat v řízené aplikaci, musí tato aplikace dovolovat řízení automatizace přes MIDI a nebo musí nabízet automatizace pří daná řízená aplikace.

Velice zajímavé řešení ReWire nabízí aplikace Ableton Live. Tato aplikace se umí chovat jako ReWire Master i jako ReWire Slave. Takže je možné zapojit Ableton Live jako řízenou aplikaci například do řídící Cubase, Logic, Pro Tools, aj. V řídícím sekvenceru budou stopy přehrávány lineárně, zatímco Live bude používán nelineárním způsobem. Využít lze pochopitelně všechny možnosti Live, stejně jako by běžel jako samostatná aplikace (on také, stejně jako všechny ReWire, běží jako samostatná aplikace). V Live pak lze použít všechny potřebné efekty, včetně dalších VST (a v Mac OS X také AU) plug-inů na všech stopách Live. Výsledek tvorby v Live potom lze třeba i přímo přetočit do řídící aplikace (Logic, Cubase, Pro Tools, atd.), včetně možnosti přetočení do většího počtu stop a jejich následné editaci. Pak lze data klasickým způsobem smíchat s ostatními stopami v sekvenceru a vyexportovat. Pokud by byl export prováděn bez předchozího přetočení do sekvenceru (což také lze), je potřeba ohlídat jedinou věc - aby byl export ze sekvenceru provádět v reálném čase, nikoliv offline.

Zapojení ReWire

Zapojení ReWire bývá obvykle velice jednoduché, jen je potřeba dodržet následující postup: nejdříve je potřeba spustit řízenou (tedy Slave) aplikaci a teprve potom aplikaci řídící (tedy Master). V tomto pořadí se následně v řídící aplikaci zobrazí mezi ReWire zařízeními (jejich seznam lze obvykle najít někde v menu dané aplikace) právě ona spuštěná řízená (Slave) aplikace. Propojením, tedy aktivováním ReWire se obvykle automaticky nastaví všechny potřebné kanály pro komunikaci mezi oběma aplikacemi.

Závěr

Systém práce s plug-inyv hostitelských aplikacích nabízí řadu výhod, mezi které patří například možnost rozšíření hostitelského softwaru o další vlastnosti (funkce, nástroje, efekty, tónové generátory), ale zároveň určitou kompatibilitu mezi různými aplikacemi - díky použití stejného plug-inu lze používat stejné efekty nebo virtuální nástroje ve více aplikacích, ať už se jedná o sekvencer, tracker, smyčkovač, notátor nebo zvukový editor. V dnešní době se dá již téměř stoprocentně spolehnout na kompatibilitu aplikací minimálně se standardy VST a AU.