Nemusíte zrovna stát na pódiu, abyste byli viděni i slyšeni. Videoklip je možný způsob prezentace vaší kapely nebo projektu v médiích, na soukromých večírcích, můžete přidat videoklip například i na vaše nové cd nebo ho prostě promítat při koncertech.
Tento článek není kuchařka, neporadím vám detailně, jak klip natočit a co k tomu budete potřebovat, chtěl bych vás jenom inspirovat. Rozebrat zde běžné druhy klipů a popsat, jak je realizace toho či onoho náročná. A připravil jsem si pro vás i rozhovor s režisérem jakubem kohákem.
Hned z počátku bych si dovolil pár drobných technických rad. Nejprve se zamyslíme nad celým řetězcem vzniku klipu. Pokud se rozhodnete natočit videoklip, sedněte si někde s kapelou v pro vás příjemném prostředí a pokuste se napsat nějaký ten "scénář". Z toho se bude vše odvíjet dále. Zjistíte, co vše budete potřebovat, jaké budou třeba rekvizity, koho oslovit na animace, zda to celé zvládnete sami, nebo jestli budete muset oslovit nějakou produkční agenturu a tak dále. Je dobré vše ještě v počátku rozumně promyslet. Když se rozhodnete k natáčení, spočítejte, kolik bude celý klip stát peněz - a věřte, že to nebývají malé položky (ale o tom ještě dále v článku).
Po natáčení (i natočení animací, exportu video sekvencí nebo fotografií z počítače a pododně) následuje střih. Hudba má svůj temporytmus, střídání frází a vývoj, který by měl být inspirací pro střih materiálu. Poraďte se s někým, kdo už něco stříhal, nebo sežeňte šikovného střihače, protože dobrý střih je v případě klipu téměř polovina úspěchu.
Pokud máte klip sestříhán, je někdy nezbytné klip dodatečně ozvučit (atmosféry prostředí, ruchy nebo i dialogy), a potom celý zvuk znovu zfinalizovat (mastering) pro televizi, nebo i skladbu (případně s ostatními zvuky) rozmíchat do vícekanálu pro DVD.
A nyní už stručný výčet toho, jak se klipy mohou "vytvářet". Posléze se pokusím jednotlivé kategorie vysvětlit.
1a - Běžné natáčení - video, film (35 mm, 16 mm, 8 mm)
1b - Záznam "živáku" (i inscenovaný živák)
2 - Animace (plošná, prostorová,...) + počítačová animace
3 - Fotky
4 - Archivy
Samozřejmě dnes v neustálém postupu technologií můžeme hovořit o spoustě technik, různých koláží, video aleatorice, klíčování a podobných trikových postupů, které ani já sám neznám a které vznikají i v tomto okamžiku, kdy čtete článek. Nemohu zde popsat všechny způsoby, a ani by mi to neumožňoval rozsah tohoto článku. Takže se podívejme na ty dnes běžné a známé metody.
Natáčení jsem si dovolil rozdělit na dvě kategorie. Natáčení "narativní", kdy chcete vyprávět nějaký příběh (jakkoli stylizovaný), a natáčení živého vystoupení nebo něčeho, co se tomu podobá. Obě tyto formy se běžně kombinují.
Jednodušší je natočit kapelu, jak hraje v nějakém prostředí (sklepích, podkrovích, zříceninách, na pláži, ... nebo prostě v ateliéru) a nic jiného neřešit. Z dramaturgického hlediska je ale dobré tyto záběry s něčím střídat, aby se klip oživil - paralelní linie příběhu.
Natáčení, ať už jakoukoli technologií, bývá asi ta nejsložitější varianta, je ale zároveň i ta nejužívanější. Samozřejmě se vše odvíjí kolem peněz - rozpočtu. Nejlevnější je natočit klip na video.
Technologie DV (miniDV, DC-Cam) i Betacam jsou dnes kvalitativně uspokojivé, a pokud se budete věnovat klipu v postprodukci (střih, triky a dobarvení), výsledek může být i vizuálně zajímavý. Problém je jenom v jakémsi "chladu" videa (proto je dobré video v postprodukci upravit). Samozřejmě jsou dnes rozšířené a lepší video technologie jako HDTV (High Definition TeleVision), které jsou kvalitativně téměř srovnatelné s filmem, ale bohužel jsou stále finančně dost náročné. Veliká výhoda videa je tedy dostupnost. A to jak fyzická (DV kameru mívá kde kdo), tak i finanční.
Natáčení na film je ale velice kvalitní a obraz je ve výsledku "teplejší" a mnohem živější. Nehledě na to, že s filmovou kamerou jezdí asistenti a kameramani, kteří většinou zodpovídají i za tu uměleckou část práce, obrázky tak budou dobře komponované a (dovoluji si tvrdit) lepší, než kdyby klip točil "kamarád".
Film nabízí narozdíl od videa také efekt "zpomalení". Když kameraman přepne na kameře rychlejší chod filmu (např. místo 25 okének za sekundu 50 okének) a takto natočený záběr se pustí normální frekvencí - vše natočené je zpomalené (v našem případě na polovinu). Že to video umí taky? To ano, ale s filmem je to naprosto plynulé a přirozené.
Při natáčení klipů se často využívá jeden dobrý trik. Když pustíte hudbu dvakrát zrychleně (pokud to zpěvák uzpívá a hráči uhrají) a film také 50 fps (místo 25 fps), výsledek vás mile překvapí. Zpěvák bude zpívat jakoby normálně, ale jeho pohyby a pohyby dalších lidí a předmětů okolo budou zpomalené.
Podobně jako video i film můžeme zjednodušeně rozdělit do různých formátů. Formát 35 mm se dnes používá nejčastěji na hrané celovečerní filmy a reklamy. Je to nejdražší, ale nejlepší formát dnes běžně dostupný. Film 35 mm má obrovské rozlišení - je vhodný především na velké natáčení s tučným rozpočtem.
Pokud se spokojíte s nižší rozlišovací schopností, je tu varianta 16 mm, na kterou se také točí celovečerní filmy (např. Knoflíkáři, ...) nebo dokumenty. Tento formát je o poznání levnější a pro použití v TV nebo na DVD naprosto dostačující. Existují i různé varianty záznamu na 16mm film - např. "Super 16" širokoúhlá s formátem okeničky 1 : 1,85 (obdoba 16 : 9 u TV).
A jako poslední filmový formát si dovolím malou kuriozitku - 8mm film. Tato technologie je určena převážně amatérům, ale může posloužit i při natáčení klipu. Obraz je relativně nekvalitní, film ani u většiny kamer neběží rychlostí 25 snímků za sekundu, a bude tedy problém i se synchronností. Nicméně záběry z takovýchto kamer (jejichž cena se pohybuje v bazarech okolo tisíce korun) jsou velice zajímavé a mají jakousi "patinu" časů dávno minulých.
Hraný klip nebo klip "vizuální" by si bezesporu zasloužil kvalitní záznam, na natáčení bych nedoporučil šetřit na úkor kvality, narozdíl od natáčení běžného živého vystoupení několika kamerami. V takovém případě bych se nebál využít DV záznam s běžnou tříčipovou kamerou. Pouze velice dobře zavedené kapely a projekty si mohou dovolit natáčet na koncertě filmovou kamerou. Ale i v takových případech se většinou jedná o video kamery DigitalBetacam nebo HDTV.
Animace může být další možností, jak vytvořit videoklip. Ale není animace jako animace... Animaci možno opět stručně rozdělit mezi plošnou (2D) a prostorovou (3D), ručně kreslenou a počítačově renderovanou, možno mezi animaci zařadit i koláže, pixelace a při troše fantazie i jiné triky (masky, batikovaný film, ...). V tomto odvětví se meze fantaziím nekladou a autor si může dělat zcela svobodně, co se mu zlíbí. Je limitován pouze technikou, kterou má k dispozici.
Klasická animace je relativně jednoduchá, animátor ale musí mít jisté dovednosti, zkušenosti a technické vybavení. Animovat lze pomocí tužky a papíru, specielního špendlíkového plátna, pomocí různých sypkých materiálů, loutek, plastelíny, různých objektů a mnoha jiných předmětů.
Počítačová animace je v součastné době dobře zvládnutelná díky rychlým computerům, které značně zpřístupnily tuto technologii. Pouze software je relativně drahý, ale existuje mnoho freewarových programů, díky nimž lze spousty triků provést. Počítačově lze zvládnout vše, od 3D modelů po zcela abstraktní imaginace. Například pomocí generování fraktálových obrazců či jiných matematických algoritmů, včetně jejich prolínání do reálných i nereálných obrazců či video sekvencí (VJ-ing). Nemluvě o programech, kde si autor hudby pouze otevře svůj song, zadá několik parametrů a program mu v reálném čase videoklip přehraje.
Nutno ale podotknout, že stejně jako při střihu je i animaci vhodné do jisté míry podřídit vnitřním rytmem hudby, střídáním frází a podobně. Animovat přesně do rytmu není lehké. Velice těžké je sledovat rytmus řeči, jednotlivé hlásky, slova a věty - k tomu slouží animační technika "Lipsing" (sledování rtů). K udržení rytmu hudby slouží zase techika "klíčových snímků". Takovouto animaci raději svěřte zkušenému animátorovi - ke zvládnutí tak složité techniky je dobré mít letité zkušenosti.
Fotografie - jejich střídání a prolínání lze také užít k výrobě klipu. Před časem jsem viděl například videoklip z fotografií, v němž je na každé fotografii v popředí přesně stejně zakomponovaná lampa veřejného osvětlení a v rychlém sledu jsou tyto fotografie prolínány. Mění se tedy jenom pozadí snímku, lampa zůstává stejná, i když pokaždé jinak osvětlená a s jinými detaily - klip je rozhodně zajímavý a vtipný.
Nebo lze například videoklip nafotit jako "nízkorozpočtovou" substituci natočení. Fotoaparáty Nikon například umí až 9 snímků za sekundu a po vyvolání a seřazení za sebe lze pomocí prolínaček docílit také zajímavého efektu.
Využití archivních materiálů je také často využívaná metoda. Materiál by se měl samozřejmě nějakým způsobem vztahovat ke skladbě nabo kapele. To, jak archivů využijete, je na vás nebo na střihačovi. Při užívání někým natočených materiálů musím ale upozornit na nutnost respektovat autorská práva. Při jejich opomenutí vás může čekat po odvysílání nemilé překvapení v podobě nemalé pokuty.
Triky v postprodukci jsou také často velice důležité. Stačí například natočit kapelu na modrém pozadí a pomocí moderních počítačových pracovišť můžete zvládnout "doklíčovat" cokoli - zemětřesení, rozdvojení postav na pódiu, můžete nasadit ďábelské rohy zpěvákovi... Vše ja závislé jen na tloušťce vaší peněženky.
To bychom měli stručně k těmto několika metodám. Všechno zde popsané lze samozřejmě libovolně kombinovat, můžete například animovat upravené a rozstříhané fotografie kapely na pódiu a spojit tak několik výše popsaných metod a tak dále. Fantazii a invencím se meze nakladou.
Závěrem bych se ještě zpět vrátil k několika obecným postupům platným u audiovizuálních děl. Je nutné se zamyslet nad využitím principu "jednoty nebo kontrastu". Oč jde? Jedná se o stálé využívání jednoho nebo střídání několika prostředků. A to jak z hlediska dramaturgického, tak i technického. Dramaturgie je velice důležitá - to, jak si klip vymyslíte nebo zrežírujete, je na vás. Musíte ale udržet divákovu pozornost.
Jednota - celý klip může být natočený stejnou technikou, v podobném osvětlení, se stejnou akcí. Kontrast - zde se může například střídat kapela běsnící na pódiu s klidnými záběry, černobílé záběry s barevnými nebo náhodně stroboskopicky střídat obrazy. Jednota i kontrast se musí použít s mírou, neměl by převažovat ani jeden z prostředků. Důvod je jasný - divák se nesmí u sledování "nudit". Střídat záběry, využívat kontrastu je u videoklipu užívaná technika, ale podobně jako monotónní využití jednoho motivu. Zde neplatí žádné univerzální pravidlo, je nejlepší se zamyslet a vybrat vhodnou metodu hodící se k vašemu žánrovému zaměření.
Dobrý námět nebo nápad na natočení klipu je samozřejmě velice důležitý.
Je zřejmé, že hudba sama inspiruje k vytvoření její vizuální stránky. Videoklip by měl být efektní a diváka zaujmout - je dobré zvolit třeba extravagantní kostýmy nebo dekoraci. Samozřejmě v závislosti na hudebním žánru.
JAKUB KOHÁK, REŽISÉR
Jakube, kolik klipů máš vlastně za sebou?
No, moc jich vlastně není, jsem stále ještě student produkce na FAMU. A když jsem viděl, co mí kolegové režiséři na FAMU vytváří, řekl jsem si, že to zkusím taky, a začal jsem si točit krátké filmy pro sebe. Pak to viděli nějací lidé z produkcí a přišly první nabídky na klipy a pak i reklamy. Ale základní motiv byl ten, že se mi nelíbilo to, co dělají moji kolegové, a chtěl jsem udělat něco vlastního.
Takže máš svůj vlastní styl.
No, ten má asi každý...
Když točíš videoklip, preferuješ natáčení s kapelou, nebo příběh s herci?
Záleží na typu skladby. To je základ, ta musí být dobrá, a potom se ji snažím posunout někam jinam, než působí na první poslech.
Dostáváš od kapel definitivní skladby, nebo ještě přemýšlíte nad tou pravou skladbou alba?
Zatím to vždycky proběhlo tak, že mi přinesli skladbu, o níž byli naprosto rozhodnutí, že jí chtějí medializovat.
Jak obvykle vymýšlíte klip? S kapelou společně, máš scénáristy, nebo sám?
Vždycky jsem to vymýšlel sám. Svůj návrh přednesu kapele, a potom nad tím diskutujeme. Například kluci z Tatabojs měli jiný návrh, který by korespondoval s celkovou koncepcí alba. Ale píseň se trochu z této koncepce vymykala, a tak jsme natočili podle mého návrhu. Snad se jim to už líbí... (smích)
A jak klip vymýšlíš?
Pustím si písničku a něco mě napadne. Nechávám se inspirovat hudbou. Něco navrhnu, a potom to zraje a neustále se ten nápad vyvíjí. Z počátku je například jasné, že je to o pánovi a paní, a potom se to postupně obaluje masem...
Snažíš se i respektovat image kapely?
Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel. Spíš přemýšlím nad tím, udělat něco tak trochu jiného, ale rozhodně nejít proti písničce, trochu jí pomoct - aby byl obraz i zvuk v symbióze. Někam to posunout.
Poradil bys něco čtenářům, až budou něco sami vymýšlet?
Určitě bych poradil vyhnout se tomu, aby v klipu kapela zpívala tu písničku. Že se prostě postaví, vezmou nástroje a zpívají. To je to "nejstupidnější", co můžou udělat. V tom není žádný nápad. Prostě se tomuto vyhnout. Smutné je, že producenti to od mladých kapel vyžadují, aby se mohly fanynky vyžít.. Hlavně se snažte nebát se dělat nějaké nové věci.
Ani nějaké kombinace hrající kapely s paralelním příběhem?
Ani to se mi nelíbí. Ale když už musí zpěvák zpívat, může to být udělané třeba nějak zvláštně - například pozadu, prostě ať je to zajímavé, ať třeba jako mrtvý leží v márnici nebo to opsat nějak jinak. Snažit se vyhnout těm kýčům. Ale vím, že je to složité... Hlavně ne krásní nalíčení lidé stojící na pódiu, hrající svou písničku a koukající se do kamery. To byl taky důvod, proč jsem začal klipy točit - když jsem z deseti českých klipů viděl deset "takovejhle", řekl jsem si, že to snad není možné.
Takže se to snažíš dělat jinak. Je ale pravda, že takhle je to nejjednodušší...
To jo. Ale dá se to udělat i dobře. Musí to mít nápad. Třeba Bjork ve svých klipech zpívá, ale je to dobré a nápadité. Není to postavené na tom zvěvu, hlavní je to kolem. Úplně nejradši mám, když tam interpreti vůbec nehrají, když prostě netrvají na tom, ža tam musí být. Když je spíš zajímá, jak to bude vypadat, a ne že oni budou hezcí.
Takže dáváš přednost příběhu.
Podle toho, jak se to k čemu hodí. Když už vymýšlím klip na písničku, napadne mě příběh. Ale někdy to může být taky nějaká vizuální zvláštní věc kompletně vyrobená v postprodukci. Záleží na interpretovi, jestli by to bylo vhodné.
A jaké klipy se ti líbí?
Nejradši mám klipy, kde vůbec nevím, jak vypadají ti interpreti. Třeba Radiohead - viděl jsem jejich klipy, ve kterých vůbec nehrají. A potom jsem byl mile překvapený, když jsem je poprvé viděl. Prostě takové klipy, které jsou v muzice, a ne v tom, jestli je někdo "hezkej" nebo není. Ale zase je dobré, že jsou i ty špatné klipy. On je vidět ten kontrast.
Takže inovátorství je cesta?
No určitě! Každý klip úplně jiný - retro, hypermoderní, parodie... To mě baví. Uvidíme, co bude dál...
A plánuješ teď něco?
Vymýšlím teď něco zajímavého na jednu píseň z Entropicture Dana Bárty, ale není to jednoduché.
Tak držím palce - díky za tvůj čas a za rady.
