Digitální záznam zvuku má jedno zásadní omezení. Díky omezenému počtu hodnot, které lze přiřadit amplitudě zvukového signálu (počet hodnot závisí na počtu bitů, které jsou při záznamu použity - CD kvalita například disponuje 16 bity, tedy 65 535 hodnotami), existuje zcela konkrétní maximální hodnota, kterou již nelze překročit, aniž by nedošlo ke ztrátě zvukové informace a k slyšitelnému (velmi nepříjemnému) zkreslení.
Z tohoto důvodu je nutné vždy, pokud chceme zesílit digitální nahrávku tak, aby k tomuto zkreslení nedošlo, analyzovat její celý průběh a najít maximální amplitudu (špička), byť by byla jediná, a nahrávku zesílit tak, aby tato špička byla rovna maximální hodnotě amplitudy, kterou je schopno vstupní/výstupní digitální zařízení přenést (nejčastěji vstup nebo výstup ze zvukové karty počítače - ale obecně vlastně vždy jde AD/DA převodníky). V praxi se maximální hodnota zesílení malinko podhodnocuje, často se vyjadřuje v procentech, takže říkáme, že provádíme normalizaci na 98 % nebo normalizujeme na -1 dB, pokud maximum je na 0 dB.
