Surround - prostorový zvuk

Daniel Zahradníček, 28. 1. 2002

Na počátku bylo mono

(surround [sÉ'raund] - obklopit, obklíčit, obehnat, též rozmístit kolem)

Zatímco stereofonní reprodukce vytváří před posluchačem relativně úzké pole, prostorové ozvučení přináší možnost umístit zvukový objekt kdekoliv okolo. Do současné doby vzniklo zhruba na desítku různých formátů, které lze rozdělit podle dvou základních kritérií.

- počet reproduktorů (audio kanálů), jejich obsah a pozice

- formát výsledného mixu, druh zakódování a datové médium

Podrobně zpracované téma prostorový zvuk by obsáhlo přinejmenším jednu samotnou publikaci, nehledě na fakt, že je navíc široce provázáno a zasahuje do mnoha příbuzných témat a oborů. Budeme se proto rámcově věnovat oblastem:

- vývoj a přehled surroundových formátů

- současné prostředky pro vícekanálový mix

Vůbec prvním prostorovým systémem je "dvoukanálové" stereo. Pro samotný původ slova stereofonie musíme do staré řečtiny. Výraz zde překvapivě zahrnuje význam věrnosti reprodukce a přesnosti zvukového obrazu. Nehovoří se ale o návaznosti na počet kanálů nebo zdrojů zvuku, i když mu již dlouhou dobu je právě tento význam přiřazen.

Pro začátek pojďme nazpět do historie, konkrétně na konec století páry. Ač se to může zdát neuvěřitelné, první stereofonní mikrofonní snímání proběhlo již v roce 1881. Bylo to na výstavě v Paříži, kde Clement Ader předváděl možnosti vylepšení tehdejšího telefonního systému. Spojení dvou mikrofonů tehdy ale nikoho nezaujalo, až další pokusy vedly pana Adera k vynálezu bezdušové pneumatiky a letadlům. Jeden z jeho prvních pokusů nesl název "A vion", za což na něj vzpomíná i dnešní podoba francouzského jazyka.

Další vývoj a pokusy stereofonie pokračovaly od začátku 30. let minulého století, a to na obou stranách Atlantiku současně. V amerických laboratořích firmy Bell vedl výzkum Harvey Fletcher, zatímco v britském království zkoumal možnosti mikrofonních technik Alan Blumlein. Do historie a encyklopedií se nakonec dostali oba dva, podobně jako otec animovaného filmu Walt Disney. Ten pro svůj od roku 1938 připravovaný projekt Fantasia sám nechal vyvinout pětikanálový systém ozvučení. Všechny stopy byly zaznamenány na filmovém pásu současně, což samo o sobě pouhých deset let od uvedení zvukového filmu znamenalo technický zázrak. A již tehdejší pětice audiokanálů se výrazně podobá rozmístění současnému - tedy tři reproduktory vpředu, dva vzadu. Systém byl však natolik technicky náročný, že se v předvečer vstupu USA do II. světové války ještě nemohl stát standardem.

V padesátých letech už byla situace jiná. Filmový průmysl a jeho technologie musely reagovat na silného konkurenta - televizní vysílání. Jeden z úspěšnějších pokusů o udržení návštěvnosti kin přinesl širokoúhlý formát Cinemascope. Jeho trojici čelních reprosoustav doplňoval jeden efektový kanál.

Další možnosti přinesl nový formát o dvojnásobné šířce filmového pásu (35 - 70 mm). Jeho fyzické rozměry umožnily vměstnat audio kanálů celkem šest. Efektový kanál, umístěný v hledišti, byl opět jeden, pětice základních reproduktorů zase skryta za promítacím plátnem. Kanály byly označeny jako levý, levý střední, střední, pravý střední a pravý. I tento systém se však příliš neujal, zejména pro svoji finanční náročnost. Brzy začal skomírat až zanikl zcela.

Kinosály však nebyly jediný prostor, kde kvalitní ozvučení hrálo svoji roli. Mezi všechny revoluce šedesátých let tak patří i úspěšný nástup stereofonie. A bylo to brzy po roce 1970, kdy dva audio kanály pro domácí poslech začaly některým připadat málo.

Právě kvadrofonie je považována za první domácí surround. Systém se od počátku vyznačoval velkým počtem problémů, od ekonomických po technické. Tehdejší nosič - vinylová deska nedokázal obsáhnout informace čtyř kanálů při zachování frekvenčního rozsahu a dostatečné dynamiky. Navíc nejednota firem přinesla současně tři různé technické systémy, až se (na rozdíl třeba od videa VHS) neujal žádný.

Konec sedmdesátých let znamenal příchod prvních digitálních komponentů. Ty se z laboratoří začaly nejprve stěhovat do profesionálních studií, aby pokračovaly směrem i do našich domovů (vzpomínáte na Tuzex?). Firma Dolby v té době uvedla systém Dolby Stereo, který přes svůj název přinesl čtyřkanálové ozvučení. Filmový pás 35 mm s optickým záznamem zvuku však nedisponoval prostorem pro nově přidané stopy a proto přišla ke slovu matrice. Čtyři kanály finálního mixu se tak zakódují do dvou - distribučních a opačná matrice při projekci generuje původní čtyři kanály.

A jsou tu další "vymoženosti". Samostatný kanál efektů hlubokých frekvencí - LFE byl prvně součástí příběhu Hvězdné války v roce 1977. Dodnes není přímo specifikován jednotný postup, zdali LFE kanál vytvářet filtrací z ostatních kanálů, nebo jej zvlášť vytvářet během mixu. Nesrovnatelně větší možnosti a dokonalý výsledek však dává systém samostatné přípravy, jako u ostatních kanálů. To je také specifikace mezi kanálem LFE a klasickým subwooferem.

Ani v osmdesátých letech nebyla nouze o pokusy přinést nové technologie. Mezi ty kurióznější patří systém s až dvanácti(!) kanály (deset z nich mělo plnou frekvenční šířku pásma, poslední dva byly subwoofery). K významnějším změnám a rozšíření nových technologií však ještě nedošlo.

Obecný standard pro ozvučení filmů v té době byl stále čtyřkanálový formát Dolby Stereo. Až v roce 1987 se tento matricový systém dočkal první významnější úpravy. Firma Dolby jej pod názvem Pro Logic nabídla pro použití v systémech domácího kina. Spíše díky šikovnosti právníků a systému licencí, než vlastním technickým možnostem, se Pro Logic brzy stal standardem a téměř i synonymem domácího kina.

V posledním desetiletí dvacátého století bylo již nutné přenést audio do digitální podoby. V současné době do trojice nejrozšířenějších systémů, které tvoří profesionální standard, patří Dolby Digital, DTS a Sony SDDS.

Prvním filmem ozvučeným v Dolby Digital se v roce 1992 stal Návrat Batmana. Systém čítá šestici diskrétních kanálů. Levý, střední a pravý přední, a dále pak levý a pravý surroundový. Posledním je již dobře známý LFE. Na rozdíl od předchozích systémů (např. Pro Logic) je všech pět základních kanálů frekvenčně celopásmových (20 Hz - 20 kHz).

Princip záznamu Dolby Digital na filmovou kopii je opět optický a to konkrétně do zbývajícího, dosud nevyužitého prostoru materiálu 35 mm. Jsou to plošky mezi perforací a podélnou stopou optického analogového záznamu (ten na filmu zůstává pro kompatibilitu v kinech bez dekodéru). Při záznamu na DVD je mix v Dolby Digital pro datovou náročnost komprimován (s určitou ztrátou) systémem AC-3. I tak je tento nejrozšířenější prostorový formát kvalitní a do budoucna relativně perspektivní systém.

Daleko méně úspěšný je Digital Theatre Sound - DTS. Podobně jako Dolby Digital je používán pro film, stejně jako DVD. Obdobné jsou i technické vlastnosti, tedy šest (5+1) kanálů. Odlišný psychoakustický princip kódování zvuku a vyšší datový tok však DTS přisuzují lepší technické parametry. Teoreticky by proto stejná nahrávka na DVD měla znít v DTS lépe než v Dolby Digital, ve skutečnosti je však rozdíl zanedbatelný. Nevýhodou DTS je výrazně menší rozšíření uváděných filmů i vydaných DVD. Systém představil zakladatel společnosti DTS Terry Beard v roce 1993. Prvním filmem uvedeným v tomto formátu v kinech, stejně jako na DVD, byl Jurský park.

Pojďme si nyní stručně představit několik různých zařízení, které jsou nedílnou součástí tvorby prostorového zvuku. Protože celá surroundová tvorba vychází z obecných principů platných pro mono a stereofonní nahrávky, nejedná se ve většině o zařízení "jednoúčelová". Nebude také zmínka o desítkách různých studiových komponentů, jako jsou vícekanálové rekordéry, poslechové systémy, zvukové karty, příslušenství apod.

Surroundové HDR systémy

Magix Samplitude

Jedním z široké řady HDR systémů je Samplitude firmy Magix. Jako ostatní programy tohoto evropského výrobce existuje pouze ve verzi pro PC. Samplitude 2496 je aktuálně ve verzi 6.0 a přijde na 28 300 Kč. Další dvě mutace Samplitude Studio a Samplitude Master surround nepodporují. První je definovaná pouze jako vícestopý rekordér a editor, druhá s pouhou dvojicí stop slouží pro jednoduchý střih a CD mastering. Proto zpět k Samplitude 2496. Tady je počet audio stop prakticky omezen pouze výkonem počítače, teoreticky je stop možno vytvořit bez jediné celou tisícovku (stereo nebo mono). Interní procesování používá 32bitové rozlišení s plovoucí čárkou, a samotný záznam je ve standardu dnešní doby 24 bitů / 96 kHz. Pro surround je k dispozici panorama formátu 5.1 včetně automatiky i export vícekanálového mixu. A ještě systémové požadavky: minimálně Pentium 200 MHz, 64 MB RAM a 16bitová zvuková karta. Doporučená konfigurace: Pentium II, 400 MHz, 128 MB RAM.

Emagic Logic

Logic obsahuje surroundové možnosti poprvé od verze 4.5. Výrazný počin mj. zahrnuje vylepšenou podporu pro OMS, MMC (MIDI Machine Control) a přepsané jádro programu pro PC. Navíc jeho upgrade je zdarma pro všechny uživatele zpětně k verzi 4.0. V současné době je Logic Audio Platinum ve verzi 4.8, přijde na 25 000 Kč a podporuje všechny současné prostorové formáty až do 7.1. Každý kanál a sběrnici lze přepnout do libovolného režimu, i když pro většinu případů je nejpraktičtější zvolit identickou podobu všech prvků mixážního prostředí. V případě změny formátu lze konfiguraci mixu změnit současně. A podobně jako v ostatních případech, i Logic nabízí kompletní automatizaci. Snad jen trochu netradičně je řešen LFE kanál, pro který navíc neexistuje samostatný frekvenční filtr. Pro ořezání kmitočtů nad 120 Hz je proto nutné použít nějaký plugin standardní sady. Příchod nové verze Logic 5.0 se ale blíží stejně jako Nový rok a zatím lze jen hádat, jak Emagic odpoví na aktuální možnosti nabízené konkurenčními produkty. Přesná cena upgrade na 5.0 zatím není známa, ale měla by se pohybovat okolo 4500 korun. Široké možnosti se ale již nyní nabízejí na počítačích Mac, kde je Logic Audio Platinum doplněn o ESB TDM (Emagic System Bridge) - 10 320 Kč. Ten softwarově propojí výstup z Logiku, včetně virtuálních nástrojů a nativních plugin se sběrnicí TDM. Tím je dosaženo maximálního využití obou zdrojů kapacity počítače - vlastního výkonu procesoru a hardwarové DPS.

Digidesign ProTools

ProTools nabízejí plné možnosti surroundové tvorby od verze 5.1, pouze však v systému ProTools 24 Mix, Mix Plus a nově též v nejvýkonnější verzi Mix 3. Dostupné prostorové formáty jsou od LCR, přes Quad, LCRS po 5.1, 6.1 a 7.1. Architektura mixážního pultu navíc nabízí více než jedno určení pro každý výstup (nebo Send) audio stopy. Tím je možné míchat v různých prostorových formátech současně. Široká flexibilita je dána i např. nově implementovanou funkcí vícenásobného undo / redo nebo možností použití "alternativních" stop. Duplikace stop (zahrnuje všechny pluginy, nastavení a automatiku) tak umožní vyzkoušet souběžně jinou variantu mixu při zachování původní verze. Samostatnou kapitolu tvoří různé pluginy (TDM, RTAS, Audiosuite), které nabízí několik desítek výrobců.

Steinberg Nuendo

Nuendo je nejnovější počin programátorů firmy Steinberg, jejichž Cubase zná (a má) nejen v naší republice snad každý. Současný obrovský výkon procesorů dal příležitost vzniknout systému, který je založen pouze na softwarové bázi a nevyžaduje žádný "extra" hardware pro DSP operace. Podle skutečného výkonu počítače umožňuje současné přehrávání až 200 audio stop a použití 64 skupinových kanálů. Nuendo je kompatibilní pro plug-iny DirectX, stejně jako VST. Jak ale v roce 2000 zaujmout profesionály se zcela novým systémem? Řešení není složité: nabídnout více než ostatní. Nuendo je ohromně flexibilní, zejména právě v oblasti surroundové práce. Podporuje práci až s osmi audio kanály a je tak kompatibilní pro hlavní formáty 5.1 a 7.1. Díky modulárnímu konceptu je navíc možné prostředí mixážního okna v rozpracovaném projektu formátu např. 5.1 překonfigurovat do 7.1 (operace, která by u klasického mixážního pultu byla na infarkt). Veškeré dostupné možnosti ovládání se týkají i kanálu LFE. Jeho úroveň je možné nastavit na každém prvku Send sběrnice Aux, nebo přes vlastní tahový kontroler modulu panoramy. Systém Nuendo je nyní ve verzi 1.52 a přináší navíc možnosti známé (a dostupné) v nedávné době pouze na plně profesionálních systémech. Jmenujme alespoň synchronizaci (kromě MTC je to Sample Clock Sync nebo 9pinové ovládání), Pull-up a Pull-down samplovacího kmitočtu na externím DA převodníku. Pro spoustu studií bude neocenitelný import a export dat ve formátu OMF. Potěší i možnost ovládání z připojeného ovládacího pultu, mezi již nadefinovanými kontrolery patří např. Steinberg Houston, JL Cooper MCS-3000, JL Cooper CS-10, Roland MCR-8 nebo Yamaha 01 V. Ačkoliv Nuendo hrdě soupeří s nejlepšími profesionálními systémy, nestojí víc než 31 200 Kč. Verze pro PC je chráněna klíčem na paralelní port, v systému Mac OS je pro stejnou funkci vyžadován port USB.

Steinberg Nuendo Surround Edition

Nová sada šesti plug-inů Surround Edition je zamýšlena zejména jako doplněk pro nový editor firmy Steinberg. Všechny lze pro jejich VST kompatibilitu ovšem použít v rámci libovolné osmikanálové VST aplikace. Podmínkou je samozřejmě i osmikanálová zvuková karta, a to na počítači s procesorem Pentium III od 400 MHz výše. Stejně jako samotné Nuendo i Surround Edition přichází společně s hardwarovým klíčem - pro PC na paralelní port a USB pro Mac. A ještě jedna společná vlastnost - totiž cena. Ta je v současné době u českého distributora 31 200 Kč (stejně jako ostatní software s pětiprocentním DPH). Nejde o částku nejnižší, nicméně v současné době nemá tato šestice procesorů výraznější konkurenci, zejména v nabídce plugin VST. Sadu tvoří:

- OctoQ - parametrický ekvalizr (7 pásem)

- OctoVerb - reverb

- OctoComp - kompresor

- OctoMaxx - loudness maximizer (kompresor + limiter)

- LFE Splitter - generuje LFE kanál z ostatních stop

- LFE Combiner - přidává LFE kanál do ostatních stop

Nahrávacích systémů, ale zejména dalších plug-inů ostatních výrobců bychom napočítali desítky. Proto jen některé z firem, které podobné nabízejí: Dolby (Surround Decoder, Surround Encoder), Kind Of Loud (Smart Pan Pro, RealVerb 5.1), TC (TC SurroundVerb 5.1), APB Tools (Sigma) a další.

Ovládací pulty a kontroléry

Digidesign Edit Pack

Přímo pro surroundové aplikace v systému ProTools byla vytvořena ovládací jednotka Edit Pack. Patří do rodiny modulárního systému Pro Control, bez kterého ji nelze samostatně použít. Hlavní součástí jsou dva motorizované, dotykově citlivé joysticky. "Digi Panners" vycházejí z technologie použité již na faderech ovladače Pro Control. Ty pracují s 10bitovým rozlišením polohy - 1024 pozic, které jsou pak dále softwarově interpolovány na rozsah 24 bitů. Edit Pack je kromě 70 tlačítek s vlastní funkcí vybaven klasickou QWERTY klávesnicí a "myší na zádech" - trackballem. Pro vícekanálový mix a mastering je neocenitelnou součástí osm sloupců signalizace výstupní úrovně s rozlišením do 40 segmentů. Zkrátka systém, na kterém je opravdu radost pracovat. Samotný modul Edit Pack ovšem přijde na více než 380 000 Kč, dalších 600 000 Kč stojí hlavní jednotka Pro Control.

JL Cooper MCS

Tradiční a široká je řada univerzálních ovladačů kalifornské firmy JL Cooper. Celá řada doplňků je řešena jako expanzní moduly ovladače MCS-3800 (Media Command Station), ale lze je použít i zcela samostatně. Pro surroundový mix je přímo určen MCS Orbiter, motorizovaný joystick. Jako některé dražší systémy je zároveň dotykově citlivý, čímž umožňuje opravu a editaci již zaznamenaného průběhu automatizace. Součástí panelu je dále pětice otočných knobů a devět tlačítek. Cena - téměř 100 000 Kč. Za zhruba polovinu je v nabídce JL Cooper kontroler názvu MCS Panner. Jeho joystick není motorizovaný, i tak lze úspěšně použít pro polohování mezi surroundovými kanály. Podobně jako Orbiter může být součástí kompletního ovladače řady MCS nebo použitý samostatně. V tom případě je ale nutno dokoupit konvertor - MIDI adaptér.

Gallery

Řada ovladačů je i v sortimentu firmy Gallery, známé zejména pro řadu "šikovných" SW aplikací. Lacinější variantou pro surroundovou panoramu je Axis, v ceně cca 35 000 Kč. Vedle samotného joystiku je součástí pět programovatelných tlačítek. Díky ovladačům je Axis kompatibilní pro plugin SmartPan Pro od Kind Of Loud a Dolby Surround Tools 2.0. Jako nezanedbatelná výhoda se jeví dostupnost USB i ADB verze současně. Axis se tak může stát součástí starších počítačů Power Mac, kde místo dnešního standardu v podobě universální sériové sběrnice (USB) je ADB (Apple Desktop Bus) jedinou možnost propojení.

Profesionální verze surroundového ovladače od Gallery nese název Mission Control. Funkcí i vzhledem se výrazně podobá ovladači Edit Pack od Digidesign, přijde ovšem na necelých 230 000 Kč. Joystick obsahuje totiž pouze jeden, i když mu dále nechybí QWERTY klávesnice, trackball a přes sedm desítek tlačítek pro funkce a příkazy ProTools.

Studiové procesory

Kurzweil KSP 8

Mezi zavedené výrobce digitálních procesorů nově přichází firma Kurzweil, známá špičkovými syntezátory a řadou digitálních pian. Jejich osmikanálový procesor KSP 8 byl k vidění již na letošním Frankfurtu, tehdy však jako nefunkční model ve skleněné vitríně. Použitá technologie vychází z prvků karty KDFX. Ta je součástí řady syntezátorů K2600, případně volitelným doplňkem pro K2500 (23 500 Kč). Výkon procesoru KSP 8 je ovšem v porovnání s KDFX více než dvojnásobný a je rozdělen na šestnáct DSP jednotek. Ty lze jakkoliv rozdělit a přiřadit na osm efektových sběrnic, volitelně podle náročnosti použitých algoritmů. Těch je celkem 249 a jsou dále zkombinovány do více než 600(!) efektových presetů. Separátně je možné používat kombinaci mono, stereo a prostorových efektů. Každý vstup navíc obsahuje ekvalizer, za kterým následuje stereofonní nebo vícekanálová panorama. Zřejmě není typ efektu, který by nebyl součástí alespoň několika algoritmů. Výčet je opravdu dlouhý - reverb, delay, chorus, flanger, phaser, enhancer, distortion, lampová simulace, všechny druhy dynamických procesorů (kompresor, expander, limiter, gate..), kruhový modulátor, tremolo, pitch, parametrické i grafické ekvalizery, nebo unikátní Kurzweil procesor Laserverb.

Konektorové pole základní verze KSP 8 obsahuje čtyři audio vstupy a výstupy v analogové podobě. Společně s jedním digitálním stereofonním párem AES/EBU procesor umožňuje použití šesti audio kanálů. Pro rozšíření se nabízí karta s další analogovou čtveřicí nebo osm digitálních kanálů AES/EBU (S/P DIF), optický formát ADAT, Tascam (TDIF) a Kurzweil KDS. Tři posledně jmenované karty navíc obsahují BNC konektor synchronizace Word Clock.

Pro plně profesionální použití bude nezbytným pomocníkem i dálkový ovladač RSP 8. Základní panel tvoří stejný displej jako na procesoru a identická sada funkčních tlačítek. Osm otočných ovladačů a joystick je navíc. V rámci studiové sestavy lze jeden ovladač použít až pro sedm procesorů KSP 8. Jeho cena v základní verzi je 110 000 Kč.

Lexicon 960L

Jestli ovšem nějaká značka procesorů tvoří studiový standard, snad nikdo nemůže vyslovit jiné jméno než Lexicon. Prvních velkých úspěchů již na sklonku sedmdesátých let zaznamenal procesor 224, který v roce 1984 následoval Lexicon 480L. Na celých patnáct let se bezpochyby stal nejznámějším a nejuznávanějším studiovým procesorem. Jeho dálkový ovladač LARC v podobě bílé krabičky s šesticí tahových ovladačů a displejem leží na mixážních pultech naprosté většině profesionálních studií po celém světě. S příchodem nového tisíciletí byl čas předat žezlo následovníkovi. Je to Lexicon 960L, který ve standardní verzi přijde na 556 000 Kč.

Samotná jednotka zabírá čtyři jednotky 19" racku, i když čelní panel obsahuje pouze síťový vypínač, mechaniku CD-ROM a disketovou mechaniku 3,5". Daleko zajímavější pohled nabízí zadní panel. Osm analogových vstupů, stejný počet výstupů a současně čtyři páry stereofonních vstupů a výstupů AES/EBU. Pro plně digitální studia je i verze bez AD/DA převodníků. Ta je označená jako 960L/D a stojí 411 880 korun. Procesor používá 24bitové rozlišení a vzorkovací frekvenci až 96 kHz. Dvojnásobek dosavadního kmitočtu 48 kHz ovšem dělí výkon procesoru na polovinu. I tak umožňuje současné použití dvou stereo jednotek nebo jedné s pěti vstupy a výstupy. V rozlišení 48 (nebo 44,1) mohou nezávislé stereofonní jednotky být čtyři, případně dvě pětikanálové.

Alespoň na pohled nejzajímavější částí bude ovšem samotný ovladač. Ten po svém předchůdci zdědil nejen základní princip ovládání, ale i příjmení. Osm tahových faderů pro zadávání hodnot je na LARC 2 ovšem motorizovaných, dotykově citlivých, stejně jako na některých mixážních pultech. Je tak dosaženo maximálně precizní možnosti editace. Nezbytnou součástí je i joystick prostorové panoramy, který rovněž slouží jako přiřaditelný kontroler. Základní šestici typů reverbu tvoří: ambience, chamber, plate, reverse, random hall a ambient chamber.

Drawmer Six Pack

Surroundové procesory, tedy alespoň ty dynamické, nemusejí ovšem být výhradně digitální. Analogový kompresor uvedla v nedávné době firma Drawmer. 19" rack o výšce 3U nese název Six Pack a je na trhu vůbec prvním dynamickým procesorem pro vícekanálový mix. Každý ze šesti kanálů je možné použít i nezávisle, proto je k dispozici rozmezí formátů mono / stereo / 5.1 surround. Jednotlivé moduly jsou odvozeny z kompresoru Drawmer DL 241 (cca 25 000 Kč) a v podobě procesoru Six Pack zahrnují separátní expander / gate, kompresor s ručním nebo automatickým nastavením a limiter. Součástí šestého kanálu je navíc frekvenční filtr nastavený na 120 Hz. Umožní vytvoření separátního LFE kanálu z původní záznamu, který tuto samostatnou informaci neobsahuje (např. 5.0). A jak se na profesionální procesor sluší a patří, Six Pack nabízí hardwarový bypass (signál prochází skrz při vypnutém napájení).

Vícekanálové mikrofony

Dirk Brauner ASM 5

Stejně jako alternativou pro stereofonní mikrofon mohou být dva mikrofony samostatné, sestava mikrofonů pěti dohromady tvoří sadu pro vícekanálové snímání. Tu svoji nabízí německý výrobce Dirk Brauner pod označením ASM 5. Hlavní součástí je ale opět poslechová / záznamová matrice. 19" box o výšce 6 U nese společně s řadou známých procesorů SPL označení Atmos 5.1. Ovládání pro pět samostatných kanálů zahrnuje čelní, prostorovou i LCR panoramu, včetně ovládání úrovně divergence. Do stereofonní podoby je možné převést levý a pravý kanál, stejně jako levý a pravý prostorový. A do třetice - procesor obstarává dálkové ovládání směrové charakteristiky připojeného mikrofonu, a to v rozsahu od "koule" až po "osmičku".

Soundfield 5.1

Jedním z britských výrobců mikrofonů pro vícekanálové snímání jsou Soundfield. Třešničkou mezi těmi stereofonními je jejich surroundový systém s procesorem SP 451. Vychází z pětice snímaných kanálů: levý (pozice -45 stupňů), střední (0 stupňů), pravý (+45 stupňů), levý prostorový (-135 stupňů) a pravý prostorový (+135 stupňů). Netradiční možnosti přináší postup záznamu původního signálu a následná úprava procesorem až během vlastního mixu. Tím lze nejen získat požadovaný signál (mono, stereo, 5.1) bez vedlejších vlivů jako např. fázový posuv, ale i virtuálně měnit "původní" pozici mikrofonu ve studiu nebo místě natáčení.

Neumann RSM 191 A-S

A do třetice pohled na jeden z mikrofonů Neumann. Je "pouze" stereofonní, ale zato uznávaný standard pro filmovou a televizní tvorbu. Je pochopitelně kondenzátorový a nese označení Neumann RSM 191 A-S. Samotné tělo mikrofonu sestává ze dvou nezávislých kapslí, směrových charakteristik "osmičky" a "hyperkardiody". Tak je získáván MS signál, který po dvou klasických symetrických linkách vede do matrice. Ta dává na výstup signál přepínatelně opět ve formátu MS nebo již jako levý a pravý kanál (systém XY). Matrice rovněž umožňuje měnit šířku (úhel) záběru a to skokově v rozsahu 60 - 75 - 90 - 125 - 150 - 170 stupňů. Princip je opět jednoduchý - zesílení krajového signálu (S) oproti středovému (M).

Pro redukci hluku je součástí pevně nastavený filtr na kmitočtech 40, 80 a 200 Hz. Jako kondenzátorový mikrofon je RSM napájen phantomovým napájením 48 V, ale nechybí ani možnost použití 9V baterie. Ta se vkládá nikoliv do těla mikrofonu, ale matrice a vydrží zhruba 8 hodin provozu. Neumann RSM lze ovšem spolehlivě využít při studiovém natáčení - zejména sborového zpěvu, perkusí nebo na bicí (overheady). Sadu příslušenství tvoří kufr, držák, kryt z molitanu (windscreen) a samotná matrice / napaječ. Cena kompletu je 123 335 Kč.

Závěr

Pomalu se dostáváme na práh druhého roku nového tisíciletí a vše zatím nasvědčuje, že alespoň v blízké budoucnosti nestoupne používaný celkový počet prostorových kanálů nad současných osm. Je dobré si ale uvědomit, že po časové ose vede i cesta opačná, do historie. Ta ukazuje, že touha dostat zvuk do prostoru není pouze záležitostí obchodníků a zvukařů, ale i hudebních skladatelů a muzikantů. Součástí Symfonie Fantastique z pera Hectora Berlioze jsou party pro dechové nástroje, které pro efekt skladatel umístil na opačný konec koncertního sálu! A některá díla Richarda Wagnera jsou zase psaná v takovém obsazení, že muzikanti hráli rovněž pod pódiem, ve foyeru i kolem samotných posluchačů.

Snad všichni si můžeme přát, abychom se v současné době do nového prostoru neuzavřeli sami a aby věci, které nás obklopují měly vůbec význam. To je úkol pro každého z nás.

Poděkování za pomoc při realizaci: Libor Dvořáček, Petr Krkavec (Disk Multimedia), Jiří Janouch, Bořivoj Schneider (Mediaport Pro), Otakar Kott (K-Audio), Milan Hrůza (PRODANCE), Martin Vysušil (Audiopolis) a Radim Hladík jr.

Rozhovory

Radim Hladík jr - zvukař(trojnásobný držitel ceny Český lev za nejlepší zvuk)

Jaké používáš zařízení pro primární záznam "na place"?

Ať se točí v interiéru nebo exteriérech, základní sada zvukového vybavení je vždy stejná. Je to stereofonní, tedy dvoukanálová DAT Fostex PD-4 s časovým kódem SMPTE. Pro mikrofonistu mám na tyči směrový kondenzátorový Sennheiser MKH 416, případně MKH 816. Ten je ještě lepší, ale někdy při natáčení v interiéru nejsou dostatečně vysoké stropy a tam se 816 nevejde. Další nezbytnou součástí je digitální klapka, která je po kabelu připojená na výstup DATky a na začátek každého záběru zaznamená přesný časový kód. A pak ještě sluchátka, už osmý rok používám výhradně Sennheiser HD 25, hrají ze všech nejlépe a vydržely by snad věčnost. Ty první mi ale někdo ukradl, tak jsem hned musel koupit další.

Jaký je tvůj názor na mikroporty?

Standard jsou Sennheiser ze série 250 a 500 a k nim kapsle Sanken. Obecný problém s mikroporty je ale jejich vhodné umístění. Dá se vychytat aby nešustily a nebyly vidět, ale ať jsou schované kdekoliv, nemohou dát dobrý zvuk právě proto že jsou schované. Proto v případě, že nejde použít zvuk ze směrového mikrofonu na tyči raději dělám postsynchrony - dodatečné namluvení dialogů ve studiu podle obrazu. U kvalitních mikroportů není nezanedbatelná ani cena.

Jakým způsobem nahráváš stereo stopy?

Pro záznam stereofonních atmosfér mám vlastní kondenzátorový mikrofon AKG. Ten je připojený do malé přenosné DATky Sony TCD-D 100 a mám ho pořád připravený a pořád s sebou. Veškeré stereo nahrávám rovnou dekódované na levý a pravý kanál, přímo ve formátu XY. Proto ani nepotřebuji poslechovou matrici, jako je například součástí PD-4. Systém MS má několik nevýhod, jeho zvuk je široký a při poslechu ve velké míchací hale má v každém místě jiný charakter. V podstatě u něj neexistuje prostorová ovladatelnost, těžko poznáš kde zdroj zvuku vlastně je. I při poslechu z čelních reproduktorů zůstává surroundový dojem, a to není dobře.

Jaká je základní cesta od kontaktního zvuku po výsledný mix?

Z natáčení mám vždy kupu kazet, například pro Michálkův Anděl Exit bylo DATek dvacet šest. Dialogy, ruchy a atmosféry je potřeba nejprve vyčistit. Používám ProTools s převodníkem 888/24 na Apple G3 a videokartu Aurora. K tomu mám pasivní monitory RCF Monitor 5 se speciálním filtrem. Jednotlivé připravené zvukové složky pak jdou do míchací haly na Barrandov. Celý Anděl Exit tak zabral přes 25 GB. To všechno je v 16bitovém rozlišení a 48 kHz. Zatím není důvod pracovat v 24 bitech, stejně jako na vyšší vzorkovací frekvenci. Současný výsledný záznam Dolby Digital je ve formátu AC-3 stejně komprimován a to právě na 16 bitů / 48 kHz.

Jaká je spolupráce s hudebními skladateli?

Jak kdy a jak s kterým. Nejlepší je, když čas (a peníze) dovolí dělat mix hudby také v míchací hale. Potom od muzikantů chci jednotlivé stopy po nástrojích nebo sekcích. Může to být v libovolném formátu nebo na vícekanálovém nosiči jako je DA-88, nejsnazší cesta je ale import celého Sessionu v rámci ProTools. Když je hudební mix hotový dopředu, musí to být šestice samostatných kanálů pro Dolby Digital nebo čtyři surround kanály LCRS. K našim míchacím halám a studiím na Barrandově patří i známé hudební studio Smečky v centru Prahy. V nedávné době tam přijeli nahrávat hudbu ke svým filmům např. David Lynch nebo Roman Polanski.

Jak vypadá mastering filmového zvuku?

Po pravdě řečeno, příliš času se mu nevěnuje. Všechno je otázka peněz a hodně času zabere samotný mix. Při průměrné délce celovečerního filmu to pro Dolby SR je 15 dní, jinak Dolby Digital a Dolby Digital EX zabere přes tři týdny. Důležitý je zejména mastering pro DVD, kdy je nutné upravit celkovou dynamiku, frekvenční průběh a velikost báze.

Jaký máš názor na Dolby Digital a další současné systémy?

Kvalita Dolby Digital a Dolby Digital EX je dostatečná, i když já sám dávám raději přednost analogovému Dolby SR. Jeho zvuk je teplejší, kompaktnější a pro mě výrazně příjemnější. Dolby Digital, zejména pro své AC-3 kódování, je oproti tomu chudší na zvukový image a není tak dobrou součástí obrazové složky. V kině to asi nepoznáš, ale když si oba systémy porovnáš vedle sebe, rozdíl je značný. Proto jsem třeba pro Babí léto zvolil Dolby SR raději než Digital, ten film je navíc výrazně postaven na dialozích. A nejdůležitější na filmovém zvuku je to, že musí "pouze" doplňovat, co je vidět.

Petr Krkavec, Disk Multimedia

V jakém roce jsi poprvé zaregistroval snahy výrobců o prosazení vícekanálových systémů?

To bylo již v dávné minulosti, myslím tak před dvaceti lety (uff - jsem to už ale starý - pozn. autora), kdy se dělaly experimenty s přenosem kvadrofonního zvuku na vinylových deskách. Myslím, že dokonce Supraphon pár takových raritních nahrávek vydal. Přehrávání ale vyžadovalo speciální přenosku a gramofon, který tehdy stál astronomickou sumu, takže se tenhle systém vůbec neuchytil.

V jaké době se podle tebe surround rozšíří do českých studií a jaká je budoucnost stereofonního formátu ?

Co se týče větších postprodukčních studií, zvláště těch pro filmový zvuk, zde hojně rozšířen již je. Také ve studiích, ve kterých se vyrábí zvuk pro televizní reklamy, je encoder formátu Dolby Surround zcela běžný. Nyní vzniká spousta nových pracovišť, které se zaměřují na DVD authoring a multimediální projekty, a pro ty je vícekanálový zvuk (Dolby Digital 5.1) v podstatě standardní záležitost.

Myslím, že vícekanálový zvuk se rozšíří velice rychle, hlavně do komerčních studií, kde se vyrábí ozvučení obrazu. Ve studiích, které se zabývají klasickým nahráváním kapel, bude nástup surroundu pomalejší, ale pro ty lepší z nich je časem nevyhnutelný. Podle mého názoru za pár let bude studio bez surroundového poslechu patřit mezi druhou ligu.

Stereo formát ale bude užíván ještě hodně dlouho a myslím, že snad ani nezanikne. Ne vždy a všude je možno použít vícekanál, ať z důvodů technických nebo akustických. Producenti vícekanálového zvuku musí proto myslet na stereo kompatibilitu surroundových mixů, nebo míchat projekty současně ve vícekanálové, tak stereofonní verzi.

Má ještě v dnešní době význam investovat do studiového zařízení, které surround nepodporuje (efektové procesory, mixážní pult atd.) ?

To je relativní, vždy záleží jakou technologii surroundového mixu použiješ. Jednotlivé stopy je nutno stejně nahrávat a připravit pro mix v mono nebo stereo formátu, a tak klasický mixážní pult, stejně jako stero efektový procesor je stále použitelný. Pro samotný surroundový mix jsou potom dvě možnosti. Buď míchat na fyzickém pultu, a to s možností prostorové panoramy (Ramsa, Sony...), nebo míchat virtuálně v počítači. V tomto případě nový mixpult není úplně potřeba. Co se týče poslechových monitorů, doporučuji již při pořizovaní stereo poslechu zjistit, zda výrobce počítá s konkrétním typem také pro vícekanálové sestavy. Budoucí upgrade studia na vícekanál tak znamená jen dokoupení zbývajících komponentů a nikoliv koupi celého systému.

Jaký je tvůj názor na vícekanálové DVD remixy starých nahrávek ze 60.- 80. let?

Pro mě skvělé oživení nahrávek, surroundový remix dodá nahrávce zcela nový rozměr. Pro posluchače obecně určitě zcela nový zážitek, i když někdy nemusí být snadné si zvyknout na nový rozměr nahrávky.

Co přináší prostorový mix v porovnání se stereofonní nahrávkou?

Pro producenta a zvukaře to vyžaduje podstatně větší představivost, detailnější znalost chování efektů a jejich multikanálových kombinací. V neposlední řadě to je také znalost technologie kódování, která může mít vliv na výsledný zvuk a stereo kompatibilitu. Pro samotného muzikanta to až tak náročné není, jeho práce končí s nahráním jednotlivých stop.

Jak se dál bude ubírat vývoj prostorového zvuku během následujících let? Bude zase o několik kanálů více?

Myslím, že pro masovou distribuci nahrávek (DVD, digitální vysílání, internet...) bude formát 5.1 dlouhodoběji používaný. Je to dané taky formátem DVD Video, pokud si běžní uživatelé nakoupí domácí kina, nebudou je po roce vyhazovat a kupovat jiné. Pro normální kina předpokládám, že formát 7.1 bude maximum. Ale kdo ví.

Máš doma vícekanálový poslechový systém - domácí kino?

Ano. Je důležité mít naposloucháno jak jiní, zkušení producenti pracují s prostorovým zvukem, aby byl člověk alespoň trochu "in", než se sám začne o surroundový mix pokoušet.

Jiří Janouch, Mediaport

V jakém roce jste poprvé zaregistroval snahy výrobců o prosazení vícekanálových systémů?

Pamatuji na zajímavé pokusy kvadrofonie, to bylo více než před 15 lety. Bylo ale mnoho důvodů, proč se systém tehdy neujal.

V jaké době se podle vás surround rozšíří do českých studií a jaká je budoucnost stereofonního formátu?

Vícekanálové aplikace jsou na trhu již několik let, ale ten pravý boom teprve přijde. Podle mého názoru nebude surround u nás běžnou záležitostí ještě tak dva, tři roky. Ale ani poté stereo asi nezanikne (člověk má též dvě uši).

Má ještě v dnešní době význam investovat do studiového zařízení, které surround nepodporuje (efektové procesory, mixážní pult atd.)?

Ano, většina z těchto zařízení se dá použít na jeden zvukový kanál. I příprava pro surround zahrnuje jednokanálové úpravy. Navíc monofonní a stereofonní procesory jsou podstatně levnější. Na druhou stranu je potřeba dobře zvážit výběr nového mixážního pultu. Ten by možnost vícekanálového mixu měl mít, protože se jedná o velkou investici a často se neobměňuje.

Jaký je váš názor na vícekanálové DVD remixy starých nahrávek ze 60.- 80. let?

Já osobně jsem proti. Myslím, že se jedná spíše o obchodní tah vydavatelských firem. Něco jiného je samozřejmě nahrávka v lepší kvalitě než na šestnáctibitovém audio CD. Navíc se takový master dělá z původního analogového záznamu a v nahrávce se najednou objeví detaily, které tam nikdy předtím nebyly slyšet. To všechno ale pouze v rámci původních stereo mixů. Vícekanálový zvuk je záležitost především k videu (DVD).

Co podle vás přináší prostorový mix v porovnání se stereofonní nahrávkou?

Z našeho pohledu je surround především obchodní věc. To znamená, že každá nová technologie je vítaná. S pohledu bývalého muzikanta pak mohu říci, že obecně nové možnosti vícekanálových formátů jsou zajímavé zpestření. Pro samotné zvukaře je to ale hodně práce navíc, ke které se musí naučit spoustu nového. Producent pak bude mít podobný pohled jako obchodník, zaplatí více za studio, ale s vyšším rizikem má šanci i na vyšší zisk.

Jak dál se bude ubírat vývoj prostorového zvuku během následujících let? Bude zase o několik kanálů více?

Pro domácí kino a poslech je obecně pět kanálů dostačující počet. Výrobci se ovšem již nyní začínají předhánět v nabídce vícekanálového zařízení (efekty, pluginy, procesory.), které si hledá místo na trhu.

Máte doma vícekanálový systém - domácí kino?

Mám, ale nemám čas to poslouchat.

Malý prostorový slovníček

Druh mikrofonní techniky pro stereofonní snímání. Používá dva pokud možno identické mikrofony, postavené vedle sebe na šířku stereofonní báze. Dává přímo signál pro levý a pravý kanál. Systém je snadný a dostupný bez nutnosti dekódování, nevýhodou je méně věrný stereofonní obraz s hluchým středem.

AC-3

Třetí komprimační systém firmy Dolby (odtud též jeho název), poprvé byl představen v roce 1991. Je používán zejména na DVD a pro digitální televizní vysílání (HDTV). Narozdíl od komprimačních systémů jako ATRAC, PASC nebo MPEG 1,2 byl přímo navržen pro vícekanálové zvukové aplikace s datovou šířkou 32 - 640 kilobitů / sec / kanál.

Diskrétní

Obecné označení systému, který uchovává nebo přenáší vícekanálový zvuk v podobě všech separátních audio stop (není tedy kódovaný ve smyslu snížení počtu kanálů). Příkladem je např. DTS nebo Dolby Digital.

Divergence

Rozložení signálu mezi levý, středový a pravý kanál. Vychází z různé šířky poslechového vjemu, kdy je monofonní signál pouze v levém a pravém, ve všech třech nebo pouze středovém reproduktoru. Většina prostorových ovladačů panoramy obsahuje tento ovládací prvek pro plynulé nastavení šířky zvukového zdroje.

Dolby B, C, S, A, SR

Princip redukce šumu. Je založený na zesílení pásma vysokých kmitočtů během záznamu a obráceném postupu při přehrávání (odtud též zařazení do kategorie kompanderových systémů). Pro zachování věrné reprodukce je nutné použít stejný systém pro záznam i přehrání. Dolby B, C, S jsou především pro domácí použití, Dolby A a SR pro profesionální techniku. Nemá s prostorovým zvukem žádnou přímou souvislost.

Dolby Digital

Šestikanálový diskrétní systém formátu 5.1. Obsahuje kanály Center (střední) pro dialogy, Front Left a Front Right (přední levý a pravý) pro stereofonní hudbu a efekty. Rear Left a Rear Right jsou zadní kanály pro zvukové efekty. Šestý kanál je subwoofer pro přenos všesměrových nízkofrekvenčních efektů.

Dolby Digital Surround EX

Poslední novinka od Dolby, která k formátu Dolby Digital přidává střední zadní kanál. Systém je někdy označován jako 6.1, ačkoliv vychází z principu matrice (Dolby Pro Logic). Nově přidaný střední zadní kanál je zakódován do ostatních zadních kanálů, ze kterých se zpětně získává (dekóduje) během přehrávání. Prvním filmem v Dolby Digital Surround EX se stala Epizoda I Hvězdných válek.

Dolby HX Pro

Princip magnetického záznamu, původně vyvinutý firmou Bang & Olufsson (ta jej pro vyšší komerční úspěšnost licencovala firmě Dolby). Na rozdíl od systémů jako Dolby B, C, S, A, SR nebo DBX se používá pouze během záznamu. Vychází z charakteristických vlastností magnetické vrstvy pásku a principu vyššího vybuzení úpravou vysokofrekvenční předmagnetizace (náhodně objevena v roce 1941). Ve výsledku dává vyšší odstup signál / šum. Nemá s prostorovým zvukem žádnou přímou souvislost.

Dolby Ray

zakladatel firmy Dolby Laboratories.

Dolby Surround

Čtyřkanálový systém zejména pro domácí použití. Zdrojem zakódovaného zvuku je obvykle stereofonní video VHS nebo televizní vysílání. Pro dekódování slouží procesor Dolby Pro Logic. Na rozdíl od Dolby Digital se jedná o čtyřkanálový formát (kanály Left, Right, Center a Mono Surround). Výsledek je navíc ochuzen o efekty separátního LFE kanálu. Výhodou tohoto matricového systému je stereo kompatibilita (možnost přehrávání na systémech bez dekodéru) i jednoduchý způsob distribuce signálu. Oproti digitálním systémům jako např. DTS nebo Dolby Digital nemá surroundový kanál plnou šířku slyšitelného frekvenčního spektra (20 Hz - 20 kHz), ale pouze cca 100 Hz - 7 kHz. Nedostatek výšek dává subjektivní dojem větší vzdálenosti a navíc zakrývá, jinak slyšitelné nedostatky dekódovací matrice.

Dolby, Thomas

Skladatel a producent. Spolupracoval mj. s veličinami jako jsou Roger Waters, Belinda Carlisle, Def Leppard, Ofra Haza nebo Joni Mitchell. Nemá s prostorovým zvukem žádnou přímou souvislost

DTS

Digital Theater System - formát kódování zvuku pro kina. Může obsahovat až osm kanálů (7.1), obvykle však používá pouze šest stop (5.1). Na rozdíl od Dolby Digital a SDDS filmová kopie DTS obsahuje stopu časového kódu SMPTE. Samotné audio je v synchronu přehráváno ze speciálně upraveného CD (CD-ROM) přehrávače.

DTS ES

Nadstavba systému DTS. Vychází z podobného principu jako Dolby Digital Surround EX. Zadní středový kanál u DTS ES je však digitální.

DVD

Digital Versatile Disc, dříve též Digital Video Disc. Datové médium má identické rozměry jako CD (průměr 12 cm). Datové vrstvy však mohou být dvě (pod sebou) a současně je DVD i oboustranné. Záznam je v porovnání s CD menší, proto jednostranný, jednovrstvý disk pojme přes 4,5 GB dat (maximální kapacita je cca 17 GB). Oproti CD je DVD choulostivější na poškození.

DVD-ROM

Počítačový formát disku bez možnosti zápisu dat.

DVD-WO

Počítačový formát disku s jednou možností zápisu.

DVD-RAM

Disk s opakovanou možností zápis / smazání.

DVD-Audio

Zřejmě nejdiskutovanější systém poslední doby. Samotné uvedení bylo několik let odkládáno, zejména pro možnost nelegálního kopírování a obchodní zájmy. Obsahuje až osm diskrétních kanálů s vyšším rozlišením než CD (např. 24 bitů / 96 kHz) a další možné zakódované stopy.

DVD-Video

Úspěšný systém uvedený v roce 1995. Současně s obrazem obsahuje jednu nebo i více audio stop (např. stereo, 5.1 atd.) a datovou oblast.

LFE

Low Frequency Effects - zvláštní kanál pro nízkofrekvenční efekty. V označení různých formátů označen číslovkou za tečkou (např. 5.1). Může být vytvářen pomocí pásmové propusti filtrací signálu ostatních kanálů, nebo samostatně jako ostatní stopy. Je používán zejména pro zvukové efekty typu výbuch, zemětřesení, start letadla, ale i nízkofrekvenční část ostatních zvuků (hluk velkoměsta, doprava apod.).

Matricový

Obecné označení systému, který uchovává nebo přenáší vícekanálový zvuk ve zmenšeném počtu stop (redukovaném pomocí matrice). Pro dekódování na původní počet kanálů je zapotřebí matrice (např. čtyřkanálový systém Dolby Surround).

Druh mikrofonní techniky pro stereofonní snímání. Používá dva mikrofony různé směrové charakteristiky, obvykle však kombinaci "kardiody" a "osmičky". Mikrofon s průběhem "kardioidy" dává středový kanál (M - middle), osmička signál stranový (S - side). Signál může být v této podobě i zaznamenán, obvykle se však přímo v mikrofonu (výstupní jednotce - matrici) dekóduje na levý a pravý kanál.

SDDS

Sony Dynamic Digital Sound - osmikanálový systém formátu 7.1 používaný pouze pro kina. Podobně jako u Dolby Digital je zvuk uložen v optické podobě mezi perforací na filmovém pásu. Kanály jsou označené jako levý přední, levý střední přední, střední přední, pravý střední přední, pravý, levý prostorový a pravý prostorový.

THX

Soubor technických norem, standardů a doporučení firmy Lucasfilm Ltd. Vychází z požadavku věrné reprodukce zvukové složky filmu v kinosále, stejně jako v podmínkách domácího kina. Mezi komponenty s certifikací THX patří desítky produktů jako např. DVD přehrávače, dekodéry, zesilovače, ekvalizery, kabely, akusticky transparentní promítací plátna a řada dalších zařízení. Mezi výrobce, jejichž některé výrobky nesou THX certifikát patří například Apogee, EAW, Electro-Voice, CinemAcoustics, Crest Audio, Yamaha, Dolby, KCS, QSC nebo JBL.

THX 1138

První celovečerní film George Lucase z roku 1971. Hlavním hrdinou příběhu z 25. století je "člověk" se jménem THX 1138. Kultovní snímek kromě netradičního ztvárnění příběhu vyniká zejména speciálními zvukovými efekty. Traduje se, že THX 1138 (na číselníku 849-1138) bylo na začátku 70. let telefonní číslo tehdy ještě studenta, pozdějšího režiséra, scénáristy a producenta, jehož nejúspěšnějším dílem je série Hvězdné války.

Total Recall

Označení pro automatiku mixu na pultech Solid State Logic. Název je registrován jako ochranná známka, proto ostatní výrobci používají pro své systémy automatizace jiná, podobná označení (např. Flying Faders, Encore na pultech Neve). Total Recall je též název akčního scifi z 21. století s Arnoldem Schwarzenegerem v hlavní roli z roku 1990. Snímek režíroval Paul Verhoeven, známý např. erotickým thrillerem Základní instinkt.

Subwoofer

Zvláštní reproduktor pro hluboké frekvence. Obvykle přenáší rozsah cca 15 Hz - 120 Hz, obecně však platí "čím hlubší rozsah, tím lépe". Pro všesměrové šíření nízkých frekvencí se používá pouze jeden. Případná sestava dvou netvoří stereofonní kombinaci (reprodukuje identický monofonní signál), ale zesiluje výkon a může eliminovat případné nedostatky akustiky místnosti.

Druh mikrofonní techniky pro stereofonní snímání. Používá dva mikrofony stejné směrové charakteristiky (obvykle "kardioda" nebo "osmička"). Jejich osy jsou na sebe kolmé a proto je signál ve fázi pouze v jednom kvadrantu (úhel 90 stupňů). Systém se používá zejména pro stereofonní stopy populární hudby, vokály a nástrojové obsazení rozestavěné do půlkruhu.