Bezdrátové in-ear monitorovací systémy jsou stále dostupnější a rozšířenější. Začínají se stávat standardem nejen na pódiu, ale také ve zkušebnách. A není se čemu divit. Výhody a komfort, které nabízejí, výrazně převyšují starost o „další“ krabičku a nabité baterky. Vám všem, kteří chcete odcházet z pódia s dobrým pocitem z precizně odehraného a odzpívaného koncertu, je určen tento článek. Takže – slyšte, slyšte...
Nerad bych vás nudil popisem věcí, které všichni známe. Jako muzikant a současně zvukař bych ale rád „vypíchl“ aspekty, které stojí za zmínku. Můžete se totiž dostat na pódium, kde velmi silný PA systém stojí jenom pět metrů od vás, a věřte mi, že tady se každý užitečný decibel ve vašem uchu počítá.
Je jasné, že základní předností in-ear systémů je fakt, že se obvykle slyšíte. Zesílit či zeslabit sluchátka můžete v průběhu koncertu, aniž by o tom vaši fandové museli vědět. Stáváte se tak méně závislí na zvukaři, na jeho technickém vybavení, a někdy bohužel i na ochotě. Dalším důležitým aspektem, který obvykle muzikant nevnímá, je fakt, že kapela, která používá „pecky“ v uších, má obvykle lepší zvuk. Proč? Protože pódiové odposlechy nejsou tak zesílené (některé kapely nechávají pódiové odposlechy „natvrdo“ vypnout). Mikrofony na pódiu tak snímají jen to, co mají. Nejvíc si zvukově polepšíte u koncertů v malých nebo akusticky nevhodných prostorách (malé kluby, pódia zastřešená vlnitým plechem :-), provizorní pódia ze zaplachtovaného návěsu, apod.)
Odcházíte ze zkušebny s pískáním v uších? Už nebudete. Kvalitní sluchátka utlumí okolní hluk a vy si je pustíte jen tak nahlas, jak potřebujete. Nezapomeňte na to, že uši „máte jenom jedny“ a poškození jsou obvykle nevratná.
Dalším výrazným plusem in-ear monitorů je rychlost nazvučení. Zaznamenal jsem už několik kapel, které řeší věc komplexně. Mají na pódiu malý mix, přijímače pro bezdrátové mikrofony a vysílače pro in-ear, a to vše v jednom racku. Mají dopředu nastavené poměry pro monitoring, a ozvučit takový band je potom pro zvukaře otázkou chvilky. Na velkých festech dostane kapela obvykle tři čtvrtě hodiny až hodinu. Věnovat dvacet minut z tohoto drahocenného času zvukovce, je naprostý nesmysl.
Zakázkový rack 2U je umístěný mezi zesilovač a bednu. Horní řada: malý mix 4x In, vysílač in-ear. Spodní řada: kompresor pro zpěv a pro podklady. Do vysílače tedy jde kytara, podklady a zpěv, v potřebných poměrech. Ale pojďme se nyní podívat na jednotlivé komponenty in-ear systémů.
Sluchátka
Sluchátka jsou zásadním prvkem in-ear systému. Můžete mít klidně systém v ceně silné motorky, pokud ale nebudete mít vhodná sluchátka, nebudete spokojeni. Pojďme si proto rozebrat základní parametry, které rozhodují o tom, zda budete z pódia odcházet s úsměvem.
Izolace okolního hluku je velmi důležitým parametrem. Určuje, kolik budete slyšet „přes sluchátka“ hluku z pódia či PA systému. Standardní hodnota je přibližně –20 dB. Vše navíc je bonus. Některá in-ear sluchátka mají tuto izolaci řešenou pouze gumovým „prstýnkem“, jiná pěnovým materiálem, který se přizpůsobí teplem vnitřku ucha. Je jasné, že čím lépe bude zvukovod utěsněn, tím srozumitelněji budete slyšet signál ze samotných sluchátek.
Citlivost je rovněž výrazným parametrem. Přijímače mají výstupní výkon pro sluchátka v rozpětí 15–100 mW, což není mnoho. Jde o to, že z obvyklého napájecího napětí 3 V, respektive 2,4 V (2x nabíjecí baterie), toho nic moc víc pro šestnácti- a dvaatřicetiohmová sluchátka nevyčarujete. Proto je třeba hledět i na to, s jakou účinností budou tyto drahocenné miliwatty přeměněny na akustický výkon. Potřeba vysoké citlivosti bude samozřejmě stoupat s hlukem na pódiu. Standardní použitelná citlivost sluchátek pro pódia s akustickými bicími je 110–115 dB@1 mW a více (raději :-))
Základní sluchátka mají jeden širokopásmový driver (repráček), kvalitnější pak dva a ty nejlepší pak tři a čtyři. Je to stejné jako u třípásmové bedny. Každý driver má na starosti jedno frekvenční pásmo a stejně jako u dobré třípásmové bedny je výsledný vjem mnohem kvalitnější. Nově vyráběná zakázková sluchátka mají dokonce až šest driverů ve čtyřech pásmech. Některá sluchátka mají také dokonce zabudovaný miniaturní trimr, kterým nastavíte hlasitost jednotlivého sluchátka. Toto oceníte, pokud máte stejně jako já rozdílnou citlivost uší.
Frekvenční průběh. Tady bych se rád pozastavil – obvykle zde totiž neplatí, že čím víc hi-fi, tím víc „heavy metal“. Tedy nejde tolik o to, jak moc vyrovnaný frekvenční průběh mají. Spíš o to, zda se budete srozumitelně slyšet i na hlasitém pódiu či ve „vytaveném“ klubu, kde vám všechny basy proudí do těla kostním slyšením. Vyzkoušel jsem hodně sluchátek, a ta, která dnes používám, bych asi pro běžný poslech nepoužil. Zněly by docela agresivně, s větším podílem vyšších středů. Přesto když je mám na pódiu, je to ono. Můžu spolehlivě hrát a intonovat.
Tvar sluchátek. Také jste si všimli, že máte každé ucho trošku jiné? Tvarově? Proto je důležité, aby vám sluchátka nejen pohodlně seděla v uších a nepadala i při větším pohybu, ale také aby se dala přiloženými, různě velikými izolacemi přizpůsobit uchu. Osobně se těším na dobu, kdy budou 3D skenery a tiskárny tak rozšířené, že si prostě necháte obě uši oskenovat a necháte si vyrobit individuální sluchátka přesně na míru. Zatím to můžete vyřešit odlitkem svého ucha zaslaným do firem, které vyrobí originální sluchátka právě pro vás. Dosud je ale tato varianta nad ekonomickými možnostmi většiny muzikantů. Přesto je to správná cesta a jsem si jistý, že díky dostupnosti technologií a díky konkurenci bude časem v každém muzikantském uchu nějaký ten individuální „klenot“.
Vývoj se nazadržitelně žene kupředu. A tak tu máme nové druhy driverů pro ear-in sluchátka. Jmenují se Balanced Armature a znamenají převrat v konstrukci. Na obrázku je dvojice takovýchto driverů ve dvoupásmovém provedení od firmy Knowless Electronics. Ohromí svými rozměry 7 x 4 x 5 mm.
Konektory a kabely
Některá sluchátka mají vodič přivedený přímo, jiná jsou vybavena miniaturním konektorem. Když to tak vezmu, tak o sluchátka může člověk přijít tak, že je někde zapomene nebo ukroutí kabel. Proto je lepší mít možnost sluchátka časem doplnit novým kabelem. Ten by měl být nejlépe spletený ze samostatných vodičů dostatečného průřezu. Tenký kabel na pódiu dlouho nevydrží.
VHF, UHF nebo 2,4 GHz?
Ano, dobrá otázka. Pojďme se na to kouknout. Jde o to, že ČTÚ vydal 24. 4. 2012 všeobecné oprávnění č. VO-R/10/04.2012-7. Zde se v článku 11 dozvíme, že frekvence VHF jsou vyhrazeny systémům pro nedoslýchavé a televiznímu vysílání. Znamená to, že by se tyto systémy neměly v České republice už vůbec prodávat. Přesto najdete na našem trhu několik subjektů, které bezdrátové mikrofony a odposlechy v tomto frekvenčním pásmu stále nabízejí.
Pro bezdrátové systémy s potřebnými výkony jsou podle této normy vyhrazena frekvenční pásma UHF –„h4“ a „h5“. Tedy 823–826 MHz a 826–832 MHz. Také můžeme použít frekvenční pásmo „i“, 863–865 MHz, zde však pouze s výkonem vysílače do 10 mW. Od německých kolegů vím, že s jinými frekvencemi se od roku 2015 budeme moci údajně v EU pouze „vyfotit“. :-(
Pro in-ear systémy se ještě v zahraničí používají frekvence 1,8 GHz, (628–668 MHz, 740–764 MHz...). Frekvence 1,8 GHz je v několika evropských státech povolená. U nás si musíte u ČTÚ vyžádat licenci a na sousedním Slovensku je tato frekvence zakázaná. U ostatních frekvencí doporučuji kouknout do výše zmíněné normy, která je dostupná na stránkách ČTÚ. Tyto frekvence jsou totiž přednostně vyhrazeny jiným účelům a vám se časem může stát, že se vám v přijímači mohou objevovat i jiné signály, než o které máte zájem.
2,4GHz systémy jsou podle mého názoru budoucností monitoringu a bezdrátových systémů pro muzikanty vůbec. Tyto frekvence jsou plošně legální a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo v nejbližší době změnit. Nejen že se jedná o systémy, které nepoužívají pro přenos signálu obvyklou kompresi a dekompresi, ale také rušení díky spárování jednotlivých zařízení je víceméně vyloučené. Zatím je problém ve zpoždění, které u kvalitních setů dosahuje do 3–5 ms, u ostatních pak 10–18 ms. Tento parametr je velmi důležitý. Jde o to, že díky zpožděnému signálu ve sluchátkách reagujete s určitým zpožděním. U valčíku zpoždění 8–10 ms asi vadit nebude, ale u skladby se 160 BPM to může být vážný problém.
Mono, nebo stereo?
In-ear systémy se vyrábějí jak v monofonním provedení – jednokanálové – nebo ve stereofonním provedení. Myslím si, že pokud máte in-eary jen pro svůj zpěv, určitě bude stačit systém jednokanálový. Pokud ale potřebujete do sluchátek zpěv, nástroj, klik či podehrávky, bude asi vhodnější stereosystém. Já jej mám nastavený tak, že zpěv mám „na střed“, kytaru trochu vpravo (aparát mám také po své pravici) a podklady s klikem víc vlevo. Zjistil jsem, že se v tomto nastavení lépe orientuji. Každý to ale bude mít asi jinak.
Závěr
In-ear systémy jsou úžasnou možností a prostředkem k pódiové svobodě. Umožní vám maximální možnou intonaci. Už se nebudete muset děsit svých nahrávek pořízených fandy na telefon a pověšených na YT. Umožní vám výborně odehrát koncert, a to bez ohledu na kvalitu odposlechů. Zrychlí zvučení a může také vyčistit váš výsledný zvuk v PA systému. Tedy – jak zaznělo v Básnících: „... samá pozitiva a sociální jistoty.“
Takže slyšte, slyšte – sami sebe co možná nejlépe.
