RNDr. Peter Jurkovič - 14. 7. 1951 – 28. 11. 2015

RNDr. Peter Jurkovič

(14. 7. 1951 - 28. 11. 2015)

V noci z 27. na 28. listopadu tohoto roku odešel do bluesového nebe výjimečný člověk, který během svého relativně krátkého života díky své všestrannosti a kreativitě ovlivnil nespočet lidí ve svém okolí i ve vzdálených místech světa. Bez okázalosti, přesto nesmazatelným způsobem se zapsal ve všem, co kdy dělal, ať se jednalo o muziku, výrobu elektrických kytar nebo přírodní vědy. Pro své přátele byl jakousi konstantou vlídného porozumění a humoru. Pokusím se podělit o některá, možná i méně známá, fakta z Petrova života a pár osobních vzpomínek.

Poprvé jsem se s Petrem setkal před asi třiceti sedmi lety, kdy sháněl dalšího kytaristu do své tehdejší kapely Trichomonas Jazz & Rock Band. Bylo mi sotva patnáct a vlídný energický chlapík, čerstvě po vysoké, skvěle hrající na kytaru, mě okamžitě uchvátil. V jeho improvizacích jsem rozpoznával postupy, které jsem znal od svých tehdejších „bohů“ Jimmyho Page a Erica Claptona... „To jsou takovýhle cestičky, podle nich můžeš hrát skoro všechno,“ sděloval mi, zatímco na pivní účtenku kreslil schéma kytarového krku s puntíky, které znázorňovaly pentatonické boxy. Tenkrát ovšem nevěděl, že se tak ty postupy jmenují, přišel na ně totiž sám zanalyzováním hry svých oblíbených kytaristů. „Tohleto je Mayall a Peter Green, to si musíš nahrát! A znáš starý Fleetwood Mac?“ Během podobných rozhovorů mě Peter naučil na Prazdroj: „Nejlepší Plzeň maj’ U Bansethů...“

Parazitolog

Peter Jurkovič vystudoval Přírodní vědy na Univerzitě Karlově, obor parazitologie, a již svou závěrečnou diplomovou prací se mu podařil první zásek. Měl totiž původně napsat práci o komárech, ale to léto, kdy si zarezervoval pobyt u jihočeských rybníků, se zrovna bodaví nějak neurodili, a tak musel vzít zavděk mouchou domácí. Zkoumal ji však pečlivě a v diplomce pak podrobně popsal její vývojová stadia v časovém rámci. Na jeho zjištěních je založena metoda určování doby smrti podle muších larev, hojně dodnes používaná kriminalisty po celém světě (zpopularizovaná v seriálu CSI: Las Vegas kriminalistou Grissomem).

„Koukám se kuřatům do prdele.“ Tohle jsem se od Petra dozvěděl v odpovědi na dotaz, co přesně v tom výzkumáku v Těptíně dělá! Pak upřesnil, že zkoumá jednobuněčné organismy coccidia, které dokážou do tří dnů odrovnat celou drůbeží farmu. Ale už nepokládal za nutné sdělit mi, že se touto problematikou zabývají pouze tři týmy na světě (v USA, v SSSR a u nás), a že tým RNDr. Jurkoviče je nejdál. To jsem se dozvěděl náhodou až z reportáže ve filmovém týdeníku před nějakým filmem, na kterém jsem tenkrát byl v kině...

Kytarář, značka Marcus

Peter vždy vynikal řemeslnou zručností, kdysi si dokonce sám šil džíny a bundy! Dokázal si doma na koleně vyrobit luxusní kufr na kytaru - vlastnoručně upravenou historickou Futuramu - a posléze v těchto podmínkách postavil i kopii strata. Tak mě vlastně ani moc nepřekvapil, když se začátkem devadesátých let pustil do výroby elektrických kytar. Vrhl se na to s elánem i exaktností vědce. Vzal Fender Telecaster ke kamarádovi do IKEMu na rentgen a usoudil, že „na tom přece nemůže bejt nic světobornýho!“ Když jsem Petera tenkrát navštívil v dílně na Radlíku u Jílového a viděl jeho prvního rozdělaného Telecastera, hned jsem si objednal dalšího pro sebe (v. č. 002 J). Atmosféra v pilinami pokryté dílně Marcus Guitars mezi všemi těmi krky a těly za zvuku hutného blues z magneťáku byla vždy úžasná. Peter kolikrát přidal něco životních moudrostí a nějaký ze svých typických „Jurášovských“ vtipů. Pak obyčejně následoval neutuchající zvonivý smích Petrovy manželky Hanky, o kterém věděli až na návsi kilometr daleko. Jezdit tam bylo vždy moc příjemné a osvobozující. Podobně to asi cítily stovky dalších zákazníků, z nichž se posléze stávali přátelé a pravidelní návštěvníci. Jednoho dne se tam měl ukázat i vousatý chlapík jménem Billy Gibbons. Setkání domlouvala agentura pořádající pražský koncert. Mr. ZZ chtěl prý vidět, kde se vyráběla kytara, kterou nějaký rok předtím obdržel od dvou týpků na koncertě v Praze a již si tak oblíbil. Bohužel vzhledem k velmi chatrnému Gibbonsovu zdraví k návštěvě nakonec nedošlo, pouze k setkání po koncertě. Zmíněnou kytaru postavil Peter společně se sochařem a kytaristou Stefanem Milkovem. Byl to Telecaster se snímači, jak elektrickým minihumbuckerem Seymour Duncanem u krku, tak i akustickým piezoelektrickým Fishmanem v kobylce a s aktivkou. Na povrchu lipového těla byla krásná řezba ve tvaru květiny, kterou navrhl a vyřezal Peterův kamarád Stefan. Billy Gibbons si kytaru prý tak oblíbil, že si k ní nechal ušít koženou bundu se stejným ornamentem.

Nejrůznějších kytar a baskytar na zakázku vyrobil Peter Jurkovič snad kolem tisícovky. Mezi dalšími VIP vlastníky jeho nástrojů jsou nebo byli ještě Jeff Beck, Eric Clapton, z našich známých muzikantů hrají na Peterovy kytary např. Mario Císař, Jan Sahara Hedl, Norbi Kovács, Vladimír Guma Kulhánek, Janek Ledecký, Petr Roškaňuk, Petr Zeman a někteří další.

Bluesman

Peter Jurkovič, pro přátele Juráš, bezesporu patřil mezi nejvlivnější propagátory blues u nás. Během kolejních mejdanů na Albertově pouštěl kámošům a kolegům starou bluesovou muziku ze šedesátých a raných sedmdesátých let. Díky Petrovi a jeho mono páskovému magneťáku tedy i řada dnešních vědeckých pracovníků dobře ví, kdo je John Mayall, B. B. King apod. Pro výše zmíněnou fakultní kapelu Trichomonas J & R Band Peter společně s výborným flétnistou Jaroslavem Kuldou s vervou a nadšením skládal též své rané instrumentální kousky. Peter si ale rád psal i české texty ke svým písním a asi v polovině let osmdesátých založil spolu s Petrem Hudcem, výborným hráčem na dvanáctistrunnou kytaru, kapelu (tehdy duo) Tucet. „Má milá ta má pětky a já jsem z toho celej pryč, možná že ty její pětky byl k naší velký lásce klíč.“ Řekl bych, že měl tehdy dost šťastné období Setkání a následná spolupráce s dalším, v té době již hodně známým, propagátorem blues Petarem Introvičem bylo asi nevyhnutelné (dost jsem se divil, že k tomu došlo až ve druhé polovině osmdesátých let).

S kapelou Bluesberry Juráš hrál rád, ale myslím si, že neustálé mačkání se v autě při nekonečných cestách na „kšefty“ a podobné další atributy života profesionálního hudebníka nebyly pro Petra „to pravé ořechové“. Došlo tehdy též k asi nejzásadnějšímu momentu Peterovy umělecké dráhy, a to bylo setkání s intuitivním hudebním všeumělem, skvělým zpěvákem a jednou z nejkreativnějších osobností, co znám, s Markem Hlavicou. Marek svým hlasem a foukací harmonikou skvěle ozdobil Peterův Tucet a kapela se začala pravidelně objevovat na prestižních festivalech. Následně se toto trio čím dál více dostávalo do podvědomí hudbymilovné veřejnosti a natočilo pěkné CD. Marek Hlavica vždy tíhnul k soulu a funku. Koncem devadesátých let dává dohromady partu spřízněných muzikantů pod názvem Žáha. V kapele vedle bubeníka Tomáše Makovského a baskytaristy Jáchyma Baška nechybí ani Peter Jurkovič v doprovodu další kytary svého právě dospělého syna Jakuba. Byl jsem se podívat na premiérové vystoupení Žáhy a jejich skvělé úpravy známých rhythm & bluesových fláků angloamerické provenience mě zvedly ze židle. Plný nadšení jsem zapomněl na slušnost a zdrženlivost a jedinkrát v životě jsem se rovnou neomaleně zeptal, zdali bych s nimi nemohl hrát. (Měl jsem protekci v kamarádovi Jurášovi, tak to tehdy klaplo. Vlastně už podruhé, v roce 1981 mě totiž doporučil do právě se rozjíždějícího YoYo Bandu. J) Společně jsme se Žáhou natočili dvě CD a celkem pravidelně hráli až do současnosti.

V posledních zhruba deseti letech se Peter soustředil převážně na bluesovou kapelu Motion Food, kterou dal dohromady se svými dvěma syny Kubou (bg) a Markem (dr), nadějným kytaristou Michalem Rákosníkem a saxofonistou Martinem Forstem. Hostoval s nimi i Marek Hlavica. V loňském roce vydali CD. (Na YouTube existuje pěkný záznam části jejich koncertu z Malostranské besedy.) Juráš hrával též s rockabilly partou Highway 61 skvělého harmonikáře Charlieho Slavíka, kde další kytaru obstarával zkušený jazzman Jirka Milota. Jedna kapela našláplejší než druhá! „Mě ti, člověče, tak bolej prsty a šlachy v rukou, to mám asi z toho broušení kytar.“ Spousta vynaložené energie!

Peter Jurkovič toho během svého nedlouhého života stihl opravdu hodně. Stal se otcem pěti dětí, dvou dcer a tří synů, ovlivnil a nasměroval spoustu lidí a svým pozitivním přístupem k životu kolem sebe šířil pohodu a radost. V každé slušné prvobytně pospolné společnosti by se patrně stal šamanem. Chybí nám.