Pražský výběr, Praha, O2 arena, středa 7. 12. 2016
Tři hodiny před začátkem...
Díky úsilí manažera Výběru Aleše Nejedla a s laskavým svolením celé kapely jsme měli možnost se podívat na pódium v den koncertu. Tam se nás ujal stage manager pan Pešek a šlo se na věc.
Kapela byla pod nečekaně velkým tlakem, věnovat se nám tak mohli jen Klauda Kryšpín a Jirka Hrubeš. Podle jejich slov mělo stavění pódia značné zpoždění, což mělo dominový efekt na odkládání zvukových zkoušek a dalších návazných činností. Situace zkrátka nebyla úplně idylická. Prošli jsme s nimi pódium včetně spodní části, kde seděl doprovodný orchestr. Rozhodně bylo na co se dívat a oběma bubeníkům patří velký dík. Snad vám fotky Michala Krnínského přinesou radost z toho, jak vypadá zákulisí akce pro deset tisíc diváků.
Jirka Hrubeš se s věcmi moc nepáře a i přes panující nervozitu na pódiu bez problémů zablbnul za svojí soupravou rototamů.
Klauda Kryšpín si povídá s autorem článku o těžké nezaviněné autohavárii, která ho postihla jen pár dní před koncertem. Vyvázl díky reflexům získaným z ježdění v bugginách a taky díky tomu, že byl připoutaný. To není reklama na BESIP, ale holá skutečnost.
Klauda Kryšpín a Jirka Hrubeš ochotně pózují s Muzikusem. Nezištně a zadarmo. Po straně si všimněte kultovních desek, které do záběru zakomponoval fotografův asistent Karel Lemfeld, toho času ředitel gymnázia.
Výhled na orchestr přes keyboard Yamaha.
Vildovo pracoviště. Kromě ručníku bylo osazené zesilovačem Eden Traveler 550, záložním zesilovačem Gallien & Krueger MB200, efektem Boss SE-50, bezdrátovým přijímačem Sennheiser ew 300 G2 a vysílačem Sennheiser ew 300 IEM. Bedny byly taktéž Eden, spodní s jedním patnáctipalcem, horní byla čtyřková.
Pracoviště DJe, který celou akci protancoval v teplákovce Adidas a nezbytné kšiltovce. Ačkoliv mnozí fanoušci spojení chladného světa DJ’s a živé muziky jejich oblíbené kapely zatracují, je nutno uznat, že jeho prsty se míhaly po mašinkách, jako by „ho kousla tarantule, nebo co“.
Pokud alespoň trochu sledujete vývoj Michalova vybavení, tak tahle fotka vám musí připadat jako z jiného světa. Ano, pedalboard je opět kompletně překopaný. Základem je přepínač efektových smyček Gigrig G2 od stejnojmenného britského výrobce, který zvládá deset smyček, z toho dvě stereo. Dalším velkým překvapením jsou krabičky od světového top výrobce Petea Cornishe, který je mj. spjatý se jmény David Gilmour, Jimi Page nebo Brian May. Jedná se o novější „černé“ typy (Gilmour má ty starší stříbrné), které jedou bez baterií: konkrétně CC-1, SS-3, G-2 a P-2, všechny Michaelem signované, tedy vyrobené na zakázku přímo pro něj. Pak tu najdeme třeba ParaEq od Empress (který je známý asi hlavně svým Superdelayem), dva X-blendery od Xotic (ten jsme v Muzikusu testovali v květnu 2010), kompresor Silky Comp od výrobce Free The Tone, Reflector Chorus od výrobce Old Blood Noise Endeavours nebo třeba stařičký Tube Screamer. Ačkoliv jde o u nás téměř neznámé výrobce, všichni mají mezi top kytaristy výborné jméno.
Hala se zaplňuje, už jde do tuhého. Je třeba předat poslední instrukce a domluvit zbývající detaily.
Muzika Výběru v podání hostů, symfonického orchestru a doprovodné kapely. Ropotámo už roztahuje svoje pařáty.
Michal svou zálibu ve zvuku páskového echa nezapřel ani na tomto koncertu. Věřte nebo nevěřte, ale na pódiu měl hned dva (!) světlé lampové kousky Tube Tape Echo od Fulltone. Na snímku dolaďuje délku zpoždění jednoho z nich. Pod čarou uveďme, že Michael Fuller, zakladatel Fulltonu, říká, že má vždycky legraci z toho, když konkurence představuje delay s tvrzením, že „to zní skoro jako páskové echo“. Prý buď nikdy neslyšeli páskové echo, anebo prostě jen kecají.
