Paul Davids - Youtuber, kytarista, skladatel, muzikant, producent a učitel

Paul se narodil a žije v Nizozemsku. Kytaru, byl to červený Squier, vzal poprvé do rukou ve dvanácti letech, kdy snil o hraní ve stylu Green Day, Metallicy nebo místních de Heideroosjes. Absolvoval na Rotterdamské konzervatoři, kde jako vedlejší obor vystudoval výuku hry na kytaru a produkci.

Dnes má za sebou více než jedenáct let učení, pro začátečníky vytvořil ucelenou řadu kurzů na webu Learn, Practice, Play. Přes tyto kurzy se dostal ke svému hlavnímu kanálu youtube.com/PaulDavids/, kde má bezmála dva miliony odběratelů. Instruktážní videa a recenze natáčí především ve studiu, které tento rok dokončil ve svém domě v Rotterdamu. Jak se dnes v rozhovoru dozvíte, s videi začínal s úplně jiným

tématem. No, nebudu vás déle zdržovat, pojďme na to!

Je zajímavé, že někteří lidé, kteří se živí veřejnou produkcí, třeba i na YouTube, jsou v soukromí tišší introverti. Platí to i pro vás? Rozhovory obvykle nedáváte...

Ne, určitě ne, nejsem introvert, lidé, kteří mě poznají soukromě, potvrdí, že nejsem nijak stydlivý. Ale na druhou stranu nejsem ani tolik do světa, nejsem typický extrovert, jako jsou třeba sóloví zpěváci, kteří na pódiu táhnou vystoupení. Na jevišti to mám sice moc rád, ale nemusím být v záři reflektorů.

Když natáčíte svá videa, do jaké míry přemýšlíte o svých posluchačích? Přece jen máte skoro dva miliony odběratelů, to je obrovská spousta lidí. Je to pro vás stresující? Vnímáte počet odběratelů jako určitý závazek?

Jasně, přemýšlíte o tom vlastně pořád, chodí vám e-maily, vidíte statistiky, jak si vaše videa vedou, čtete reakce. Řadu youtuberů to zatěžuje i psychicky. Nevím, jak moc se to týká hudebního oboru, ale umím si představit, že v některých kategoriích je ten nápor na psychiku obrovský. I já osobně mám občas pocit, že bych to rád celé vypnul a hodil za hlavu, ale na druhou stranu mám obrovskou radost a vážím si toho, že tohle může být moje práce. Samozřejmě, vždycky to může být lepší, o tom hodně přemýšlím. A stává se to složitějším, jak kanál roste, protože najednou musím mluvit k mnohem více různým lidem a hledat obsah, který je zaujme všechny. Na začátku je člověk outsider, může dělat vlastně cokoliv, klidně hodně bláznivá videa, ale jakmile máte padesát, sto tisíc odběratelů, začnete přemýšlet, kdo jsou, jak k nim mluvit a jak někoho třeba neurazit. Takže kolem každého videa je hodně přemýšlení. Já se ale snažím vždy poslouchat svoje srdce, dát na své instinkty a být originální, nenechat se příliš mnoho ovlivňovat tím, co si lidé (asi) myslí.

Máte někoho, s kým se radíte, kdo je vaším arbiterem, když si nejste jistý?

Pomáhá mi hodně má žena. Ale dělám to jen u konkrétních věcí, částí, zajímá mě třeba, zda funguje nějaký vtip nebo zda něco vyznívá, jak si představuji. Podívá se na to a třeba řekne: „Nooo, tohle vystřihni.“ Vždy se ptám, proč to říká, možná mě to někdy i trochu mrzí, ale pak jsem rád, že je upřímná, protože vím, že mi to pomůže.

Kolik času vlastně strávíte na jednom videu? Řada vašich videí je dost propracovaná, používáte například monitor v pozadí záběru, na kterém se najednou objevíte a reagujete na to, co říkáte v hlavním záběru. To musí dát hodně práce, ne?

Rozhodně. Mám vytváření videí rád. Mám rád ten proces. Vlastně nejméně mám rád to samotné publikování, ten moment, kdy stisknu klávesu, a video je venku. Bývám docela vystresovaný, jak se bude líbit, jak na to lidé budou reagovat. Ale editování videí a vymýšlení scénářů, vtipů a blbinek mě baví moc. Jedno video udělám obvykle za dva dny až dva týdny. Některé nápady musejí dozrát, to je stejné jako u skládání hudby. Nebo lépe, u produkování hudby. Máte nápad, třeba na akustickou kytaru, ale možností, jak ho zaranžovat, je mnoho. Přidat k tomu piano? Vokály? Nebo nechat jen tu kytaru? Zkrátka, jak ten nápad ztvárnit, aby se hezky poslouchal, aby bylo zábavné ho sledovat.

Ptám se proto, že někteří youtubeři se cítí pod tlakem produkovat videa v co nejkratších intervalech, odběratelé jsou velice hladoví po novém obsahu, chtějí videa každý den. Možná to není tak časté u muzikantů, ale třeba u vlogerů to běžné je. Vy se spíše než na kvantitu zaměřujete na kvalitu. Necítíte takový tlak na publikování?

Mám svůj týdenní režim. Taková frekvence pro mě představuje zdravou úroveň stresu a motivace k práci. Vím, pozor, blíží se úterý, musím to dodělat. Termíny jsou pro mě důležité, dobře v nich funguji a potřebuji je, abych se udržel v pohybu.

Je strukturovaný přístup k práci součástí toho, jak se držíte psychicky fit? Jak vlastně relaxujete?

Obvykle stačí, když vidím video, které jsem udělal, a jsem s ním spokojený, to mi dodá energii. A pak také hraní s přáteli, ať už ve studiu, ve zkušebně nebo na pódiu. Stále se snažím dělat muziku i vedle své youtubovské identity. Přemýšlel jsem i o vlogování, ze studia, z pódia, ale pro mě to není. Je s tím obrovsky moc práce; a pak, jsem možná trochu perfekcionista, dělám všechno sám a chci mít všechno tak, jak má být, nasvětlení, zvukovou stopu, obraz, samotné hraní, scénář, editování. A pokud bych to měl dělat v živé situaci, kterou nelze plně kontrolovat, jako je třeba zkouška nebo koncert, bylo by to na mě moc a já si chci natáčení užívat.

To mě navádí na další otázku: Jak dělíte čas mezi YouTube a další aktivity?

Asi osmdesát procent času strávím s YouTube. Je to moje práce. Za hodně vděčím právě YouTube. Spousta lidí mě díky mému kanálu zná, a tak se mi otevřela řada příležitostí.

Tím se dostáváme ke spolupracím. Občas děláte videa s dalšími youtubery, třeba video se Sammy G, které se mi moc líbilo. Jak si je ke spolupráci vybíráte? (Nedlouho po natočení rozhovoru vyšlo další kolab video 10 Guitarists Improvise Over the Same Track!, vřele doporučuji, pozn. autor).

Jsou to lidé, které osobně znám. Někdy se obrátím já na ně, někdy mě osloví oni. Hodně z nich jsem potkal třeba na NAMN nebo na Thomann Gear University. Jsou to lidé, se kterými si mám co říct, rezonujeme spolu. Je skvělé potkávat youtubery na živo, máme společná témata. Je bezva spolu sdílet zkušenosti. Jsou to mí přátelé.

Možná ještě jedna otázka k YouTube jako firmě. Platforma se vyvíjí, mění se její pravidla, někdy poměrně nevýhodně pro tvůrce obsahu, ze kterého vlastně YouTube žije. V posledních letech se řada youtuberů vůči YouTube vymezila, někteří dokonce odcházejí na jin. Co vy na to?

Velkým problém jsou autorská práva. Je to komplikované téma a není pro YouTube snadné se s tím popasovat tak, aby to vyhovovalo všem. Osmdesát procent obsahu, který je na YouTube nahráván, porušuje autorská práva. Pro nás učitele na kytaru je nějaká šedá zóna, ve které se pohybujeme, jmenuje se to férové užití pro vzdělávací účely. Takže těm problémům rozumím a v minulosti jsem si na to ve svých videích stěžoval, protože jsem také zažil podvodné nahlašování mých videí. Uživatelé nahlašovali videa, ve kterých byla moje původní tvorba, nebo dokonce udělali z mých videí svůj obsah. Vím, že YouTube dělá, co může, ale není to stále dobré. A pak jsou tu změny algoritmů. Protože když děláte videa, umíte zhruba odhadnout, jak to video bude úspěšné, jakou bude mít sledovanost. A najednou je to úplně jinak. YouTube to neukáže vašim odběratelům. Mám dva miliony odběratelů a vím, že některá videa YouTube prostě neukáže všem. Nevidí to a nemohou na video reagovat. To je přece velmi podivné. Pokud má video nízkou sledovanost, cítíte se špatně, řešíte, co se děje, ale ten problém vůbec nemusí být v tom videu samotném.

Už jste mi na to trochu odpověděl, chtěl jsem se vás zeptat, zda máte nějaký tým, který by vám pomáhal, ať už s videi, nebo se sociálními médii. Tak možná jinak, pokud byste měl neomezené prostředky, postavil byste si nějaký takový tým? Anebo ne, protože vás to takhle baví, protože jste perfekcionista, který si chce ohlídat výsledek sám?

Myslím, že když začnete pracovat s týmem, kanál se změní. Nemá stejnou energii. Přemýšlel jsem o tom, jistě by bylo pohodlnější, kdybych měl střihače, zvukaře, nebo dokonce někoho, kdo by mi pomáhal s nápady na videa. Ale zatím si to neumím představit. Myslím, že je kanál úspěšný proto, že dělám věci tak, jak je dělám. Mám svůj styl práce a nepotřebuji k tomu další lidi. Vlastně nechci, aby mi někdo editoval to, co jsem natočil, vstupoval mi do mého záměru. Ale abych nějak odpověděl, zatím je to one man show a možná později si najdu někoho, kdo by mi pomohl s vytvářením animací. S infografikou, s grafy, to jsou věci, které by mohly posunout videa, kde mluvím o hudební teorii. Já animace neumím.

Vždyť také není možné, aby jeden uměl všechno. Když vidím, jak hrajete, rozumíte zvuku, světlům, natáčení, editaci... Klobouk dolů.

Děkuji, je tam spousta překryvů, u nahrávání audia a natáčení videa. Baví mě nahrávání a produkce, spoustu jsem toho znal už z toho. A video byla nová oblast, ale obrovsky zajímavá. Dneska už to mám tak, že jsem někdy více natěšený z koupě nové kamery než z nové kytary! Věřil byste tomu? (smích)

Ale jo, hračky jsou hračky, ať už jsou to kytary, krabičky nebo jiné vybavení. A to nás krásně navádí k vybavení. Naše čtenáře samozřejmě zajímá, na co hrajete a nahráváte. Mluvil jste o tom ve svých videích, tak co se podívat na něco, co v nich nezaznělo? Jaký je váš nejoblíbenější nástroj, jak nahráváte, je to vždy stejné? (Pozn. autor: Paul obvykle pod svými videi uvádí kompletní seznam použitých nástrojů, aparatur a nahrávacího řetězce, včetně kamer a objektivů.)

Wow, něco, o čem jsem ještě nemluvil. Počkejte... No, pro mě je to vždy otázka pocitu, jaký mám pocit z daného kytarového partu. Když o daném partu začnu přemýšlet, okamžitě mě napadá, jakou kytaru si na to vezmu. Někdy to pak natočím na jinou kytaru, ale na tu jednu vždy začínám. V devadesáti procentech případů to na ni i natočím. Ale někdy to prostě natočím na kytaru, která stojí nejblíž stolu, nemám na to nějaká přísná pravidla.

Spousta lidí řekne, že kytara, kterou mají v ruce, ovlivňuje to, jak hrají, jak o tom kytarovém partu přemýšlejí...

Tohle bych vlastně mohl odpovědět. Kdykoliv hraju rytmickou kytaru, nejraději používám Telecaster nebo Stratocaster, mnohem častěji než Gibsony, 335 nebo Les Pauly. Pro mě je hodně důležité ladění. A při hraní rytmických partů na 335 nebo Les Paula je pro mě velmi těžké mít perfektní ladění. Nevím proč, nevím, čím to je, ale kdykoliv začnu hrát rytmus, něco není tak perfektní, jak bych si představoval. Se Stratem nebo Telecasterem se mi to nestává. Anebo mi to na nich nevadí. (smích) Možná to souvisí s humbuckery, že je ten zvuk tak moc konkrétní (v originále doslova „in your face“). Když natáčíte video, je toho spousta, na co musíte myslet. A poté, co je vše natočeno, zjistit, že kytara nebyla dokonale naladěná, je hrozné. Musím pak kytaru přetočit, nemohu do světa pustit video s rozladěnou kytarou.

To by vám asi dali odběratelé pěkně sežrat. Jak to máte s hejtry? Zdá se, že jich moc nemáte, nebo se pletu?

Ale také nějaké mám. Obvykle mi to ale nevadí. Třeba když vidím, že to přichází od někoho, kdo se zřejmě zrovna necítí moc dobře a potřebuje si to někde vybít. Když vidím, že ten komentář nedává smysl, není relevantní. Ale zabolí, když mají pravdu, upozorní na něco, co se třeba opravdu úplně nepovedlo. Když jste umělec, muzikant, vždy přemýšlíte o svém publiku, o tom, jak přijímají vaši tvorbu. A pokud třeba napíšou, „tohle jsi nezahrál úplně dobře“, začnu o tom přemýšlet. Nutí mě to pracovat ještě tvrději na dalších videích. Samozřejmě jsou i komentáře, jako zrovna nedávno, kdy někdo napsal velmi dlouhou kritiku, poměrně košatě rozepsanou, která se mi zdála nespravedlivá. Podíval jsem se na jeho profil a poslechl si, jak hraje on. Jeho hraní bylo velmi slabé. Říkal jsem si: „Z jaké pozice mě kritizuješ?“ V žádném případě si nemyslím, že bych byl bůhvíjaký kytarista, na světě jsou i lepší hráči, ale někdy prostě vidíte, že pisatel vám prostě jen nepřeje váš úspěch.

Kanál máte registrovaný od roku 2009, takže už jste youtuberem jedenáct let...

Ale kytarové věci nahrávám až od roku 2015. Předtím jsem dělal videa s motorkami! Natáčel jsem videa z výletů na motorce. Pak jsem si řekl, proč nedělat hudební videa. V té době jsem také dost soukromě učil a přemýšlel jsem o obsahu pro své studenty. Tak to začalo. Cítil jsem, že je potřeba se někam posunout, měl jsem takovou děsivou představu, že mi najednou bude padesát a budu stále dokola učit čtyři dny v týdnu, a to jsem fakt nechtěl.

Když už jste to nakousl, co je váš životní cíl?

Tohle. I když samozřejmě s cíli se to má tak, že jakmile jich dosáhnete, přestanou být zajímavé. Můj nový cíl je tedy být více aktivní jako muzikant, nahrávat, psát muziku, hrát v kapelách, jezdit na . A natáčet videa. Protože to mě opravdu baví.

Máte vlastně nějaké posluchače tady v Česku?

Nejvíc odběratelů a zhlédnutí mám z USA. Česko z hlavy nevím, ale podívám se (proklikává statistiky kanálu). Asi jedno procento. To je podíl na celkovém zhlédnutém čase za poslední měsíc. Odběratelé? Nevím. No, není to moc. Takže pokud tohle čtete, jděte se podívat na můj kanál! V Česku jsem kdysi byl, je to tam krásné, byl jsem tam se třemi kamarády a pamatuji se „štyřži piva“ (říká česky s přízvukem), je to čtyři piva, pamatuji si to dobře? Užili jsme si spousty legrace! A Furch Guitar, odkud jsou? Jsou z Česka, ne?

Jo, jo.

Skvělé kytary... (Paul v jednom ze svých videí recenzoval model Furch Red Gc-SR Master’s Choice, pozn. autor)

Paule, moc děkuji za váš čas a příjemné povídání a přeji hodně úspěchů do budoucna.

Já děkuji za pozvání!