Sdružování je výsledkem jednoho z hlavních pudových pnutí jedinců společného kmene. Známé jsou spolky včelařů, zahrádkářů, myslivců... To by bylo, aby se tato vlastnost vyhnula národu tak výjimečnému, jako jsou bubeníci!
Pokud na vás nadpis a úvodní řádky působí snad až příliš odlehčeně, vězte, že v žádném případě nemají předesílat povahu následujících informací. Rád bych vás totiž seznámil s organizací zcela seriózní a užitečnou, v našich krajích však pohříchu neznámou.
Mezinárodní společnost Percussive Arts Society, o které bude řeč až dnes, přesto působí již čtyřicet let.
Že u ženy jde o nejlepší věk, nemusím jistě gurmetům ve vašich řadách vnucovat a není důvod domnívat se, že u zájmové organizace tomu bude jinak.
A jak to celé vzniklo? Koncem padesátých let se dala dohromady malá skupinka orchestrálních hráčů na bicí nástroje amerického středozápadu a začali pořádat každoroční setkání v Chicagu. Řešilo se pochopitelně vše okolo bubnování a k tomu potřebných nástrojů, materiálů, škol a nahrávek. Jedním ze zúčastněných byl také Remo Belli, tympánista a tehdy novopečený vlastník firmy na výrobu plastických blan (jak se továrna i její výrobky jmenují, je otázka tak leda na rozjezd soutěže "Chcete být milionářem?")
Právě tento pán stál u zrodu myšlenky založit oficiální organizaci, která by sdružovala orchestrální hráče po celém světě a zaručovala přísun i výměnu informací a zkušeností z oboru v té době bleskově se vyvíjejícího. (Zpráva zdánlivě pod čarou hovoří o tom, že ona základní myšlenka spatřila světlo světa v závěru jednoho z bujarých večírků, které pro své přátele pan Belli při těchto příležitostech každoročně pořádal v místní hotelové restauraci, ale to nikterak význam oné chvíle nesnižuje. Naopak to dokládá, že určitá rozhodnutí vyžadují odpovídající servis).
Působištěm Rema Belliho byla Kalifornie a zde se také spojil s dalším budoucím členem PAS, jehož jméno znělo Robert Winslow. Tento hráč na bicí nástroje a dirigent se postaral o administrativní záležitosti, nutné k založení podobné organizace.
Počátkem roku 1961 pan Winslow rozeslal nabídky ke členství většině tehdejších významných hráčů. Koncem roku pak vyšel první bulletin organizace Percussive Arts Society.
V roce 1963 začal vycházet pod hlavičkou Percussive Arts Society časopis Percussionist. Přispívateli byli především sami členové PAS. Činnost této neziskové organizace začala fungovat podle hesla, které si vytyčili zakládající členové na jejím počátku: Zvyšovat zájem o bicí nástroje a zlepšit jejich výukový systém. Z dnešního pohledu heslo snad až příliš "budovatelské", ale uvědomme si, že svět bicích nástrojů byl akceptován veřejným povědomím poměrně nedávno, a že například u nás donedávna na odborných školách neexistoval funkční systém výuky moderní bicí soupravy.
V roce 1971 se poprvé konal festival Days Of Percussion. Skutečně mezinárodní organizací se pak PAS stala v roce 1976, kdy se konala první mezinárodní konference v Rochesteru. Tato každoroční setkání transformovala do periodického programu, nazvaného PASIC (Percussive Arts Society International Convention).
Sedmdesátá léta již znamenala pro Percussive Arts Society období, v němž tato organizace získala celosvětové renomé v oblasti propagace soudobé hudby, stejně jako sledovala dění na poli hudby populární. Zejména však v ranku její "vážné" kolegyně sehrála PAS významnou roli při prosazování stovek soudobých děl komponovaných pro bicí nástroje, z nichž se mnoho stalo součástí standardního repertoáru souborů bicích nástrojů.
Jak významné jsou jakékoliv počiny vedoucí k "poklasičtění" moderny (naše babičky tak nazývaly cizácký rakenróól, ale to tedy byly hodně mimo mísu...) v repertoárech hudebních těles, ocení jistě každý, kdo jen trochu sleduje situaci soudobé vážné hudby.
Jaká je? Zatímco konzervativní část "vážného" publika jen velmi těžko akceptuje koncepce, vymykající se z klasického pojetí žánru, masovým konzumentům hudby populární je soudobá vážná hudba čímsi nesrozumitelným, provokujícím a tedy nebezpečným, naštěstí v jimi sledovaných informačních zdrojích zcela zamlčovaným a proto i neznámým. Přívlastek vážná je jimi vnímán jako vykřičník, upozorňující na příchod nudy ve fracích. Ve skutečnosti to však neznamená o c méně, než že jde o hudbu, míněnou vážně...
Jak patrno, ocitá se nová hudební tvorba v jakémsi reflexivním vakuu. Nezbývá, než doufat v posun estetického modelu první ze zmíněných posluchačských skupin (a mnohé tomu naštěstí v posledních letech nasvědčuje-viz současný "mahlerismus"), protože vkus druhé z nich je patrně již nenávratně vyplaven každodenní konzumací výrobků továren na barevnou zábavu.
Ale to jsme rozkryli podloží, nacházející se sice pod problematikou našeho dnešního tématu, zasluhující si však zcela samostatného pojednání...
PAS má zásluhy i na poli didaktickém. Díky zmiňovanému mezinárodnímu sympoziu PASIC, vedenému Jayem Wanamakerem, vznikl nový koncept Drum Rudiments, který k 26 tradičním rudimentům přidal 14 dalších, a světlo světa spatřil standard Fourty PAS Drum Rudiments.
Roku 1961 začínali v počtu 14 členů, dnes jich má PAS zaregistrováno přes 8000, sídlí ve vlastní budově a podílí se na mnoha akcích, týkajících se bicích nástrojů. Svým členům nabízí množství služeb, vydává pro ně časopis Percussive notes (rozdělený do pravidelných rubrik, věnovaných bicí soupravě, world music, orchestrálním a symfonickým nástrojům...), pořádá semináře, spoluvydává knihy a notové publikace, má dokonce v Oklahomě své vlastní muzeum bicích nástrojů. Tomu bychom měli věnovat trochu pozornosti.
Jde o celosvětově nejvýznamnější sbírku bicích nástrojů, zahrnující exempláře z pravěku vývoje člověka, stejně jako symfonické nástroje i moderní bicí soupravy a elektronické doplňky. Mezi vystavovanými nástroji najdeme například jeden z prvních sériově vyráběných vibrafonů Leedy z roku 1924, bicí soupravu Barry Collapsible Drumset, vyrobenou v roce 1919 pro bubeníky na cestách, bicí soupravu, na kterou hrával Shelly Manne, xylofon Haskella Harra, sbírku tympánů, gongů, šlapek na velký buben z mnoha období...
Možná vás zprávy o bubenické organizaci zaujaly natolik, že máte zájem o další informace, případně o samotné členství v PAS. V tom případě kontaktujte kancelář Percussive Arts Society na adrese 701 NW Ferris Avenue, Lawton OK 73507-5442, USA.
Snazší a rychlejší cestou k získání podrobnějších informací je ale internet. Stránky Percussive Arts Society najdete na adrese www.pas.org. Objevit tu můžete mnoho informací ze světa bicích nástrojů, spousty notových ukázek včetně pravidelně obměňovaných Hot Licks, tedy nápadů a cvičení, která pro PAS připravují proslulí lektoři a hráči, seznam a info o PAS rudiments, informace o posledním čísle časopisu Percussive Notes a "oběžníku" Percussive News a mnoho dalšího.
Jako malou upoutávku teď přijměte ukázku z nabízených Hot Licks, tedy námětů ke cvičení, zasílaných předními didaktiky oboru. Tyto dvě cvičení nabízí velmi uznávaný specialista na bebop John Riley.
No a to by bylo ode mě o PAS prozatím všechno.Věřím, že vás informace o existenci této sympatické organizace potěšily, případně vás motivovaly k zvýšenému zájmu o dění ve světě bicích nástrojů, nebo vám třeba jen pomohly od vtírajícího se přesvědčení, že jste na to sami. Mějte se dobře.
