Muzika 2008 - reportáž z huvelu, tedy hudebního veletrhu

Podzim již po mnoho let patří veletrhu s hudebními nástroji. A nejinak tomu bylo i letos. Počasí bývá tradičně příznivé, protože babí léto si přes všechny klimatické výkyvy stále nenechá závěr září vzít.

Což samozřejmě nahrává i venkovním koncertům. Takže nic nebránilo postavení dvou velkých "stejdží" a předvedení ozvučovacích systémů v plné kráse a síle.

Letos se místem výstavy stalo pražské výstaviště a Průmyslový palác s klenutými stropy, které umí zamotat hlavu nejednomu expertovi na akustiku. Takže nebyla nouze o vznik nových hudebních forem, vzniklých souzvukem známých zkušebních riffů ze Stairway to Heaven a Smoke on the Water, občas proloženými několika tóny Pro Elišku... Ale to už k hudbě a hudebním nástrojům patří. Musím říci, a pro zasvěcené to jistě není nic překvapivého, že takzvané mixy FOH (Front of House - označení pro hlavní mixážní pult v hledišti), ač si zachovaly rozměry dosažené již před nějakým časem, tak díky virtualizaci a digitálnímu zpracování zvuku by musely být třeba i desetkrát větší, aby se tam všechny ty "čudlíky", které si můžete postupně vyvolat na dotykovém displeji, vešly.. A tak jsem strávil dost času nad konzolou DiGiCo SD8 a vzpomínal na starého "elenhýta dvanáct do čtyřech".

Pojďte se nechat provést výstavou, tak jak to viděli i moji kolegové, od nichž se dozvíte, co bylo i v jiných oborech na výstavě ke zhlednutí či poslechnutí. (Vladimír Švanda)

Show "po americku" nebo "po česku"

Zatímco v minulých letech jsem čas strávený na hudebních veletrzích využíval především k obhlížení těch nejžhavějších novinek trhu s hudebními nástroji, na letošní Muzice jsem si vzal na paškál různé workshopy, předváděčky a prezentace.

Při této práci, více než bohulibé, došel jsem k závěru, že takzvané semináře dají se rozdělit do dvou druhů. Jedny jsou "české" a ty druhé jsou "pravé americké." Hlavní rozdíl obou pojetí je především v silném prvku show u druhého řečeného. Tedy zatímco aktéři českého typu předvádějí, často pokorně, ten který nástroj a svůj výklad provázejí skromným dovysvětlením, případně plachým náznakem humoru, představitel americké větve (a nemusí to být ani nutně Američan) ve vás vybudí pocit, jako byste sledovali přinejmenším jeden z finálových zápasů Stenley Cupu.

Klasickým příkladem "českého" přístupu byl snad nejlepší český jazzový varhaník Ondra Pivec, který předváděl produkty firmy Clavia. Pivec vynechal tradiční povinné řečičky a se svým parádním triem předvedl ty nejlepší stránky varhan C1 a nástroje Nord Stage. Novinkou byl Nord Wave, ze kterého Ondřej vydoloval funky basové linky. Nutno dodat, že nástroje Clavia jsou opravdu nejlepší v živém provozu a Pivcovy šťavnaté hammondové vyhrávky a fenderovské běhy posluchačům přiblížily situaci rozhodně mnohem lépe než nějaké řečnění či exhibiční předvádění. Bohužel, celé vystoupení trvalo asi deset minut kvůli potížím s odposlechy. To by se na veletrhu hudební techniky stávat nemělo.

O prezentaci nástrojů Yamaha se podělili dva adepti "amerického" přístupu: Němec Roman Sterzik a Holanďan Bert Smorenburg. Sterzik prezentoval nástroje Clavinova CVP a jeho pojetí odpovídalo konzervativní koncepci nástroje. Z použití nejrůznějších doprovodných programů předvedl výběr největších šlágrů z oblasti jazzu, popu i taneční hudby. Bohužel sychravé dopoledne nepřivedlo do seminární místnosti více než dva diváky.

To Bert Smorenburg byl jiná káva. Tento protřelý showman, který prezentuje nástroje Yamaha po celém světě, předvedl naprosto neodolatelnou show, kterou skloubil s nepopiratelnou hráčskou virtuozitou. Základem jeho prezentace Motifu XS7 byl poněkud xenofobní humor zaměřený především proti Němcům, což jistě zabírá po celém světě. Bert ohromil schopností během několika vteřin s pomocí sekvenceru vytvořit skvělý track či zajímavý cover. Například vysamplovaný hlas Britney Spears doplnil akordeonem (ano, zase ty německé narážky). Ve své prezentaci se zaměřil především na moderní styly funku, RnB či elektronické hudby. Bert pak ještě po zásluze zazářil jako host na vystoupení Billy Sheehana.

Tradiční "českou" školu předvedl při demonstraci nástroje Kurzweil PC3X Zdeněk Zdeněk. O složité koncepci nástroje by se dalo mluvit hodiny a hodiny, ale Zdeněk se soustředil především na klavírní zvuky a na hraní. Velikou výpomocí mu byla dcera Markéta, která se přidala zpěvem a hrou na kytaru. Podobně jako u Pivce, i u Zdeňka se spíše než o prezentaci jednalo o zajímavé hudební vystoupení a Buggati Step ve Zdeňkově podání si musel užít každý muzikant v seminární místnosti a to samé platí o Gerschwinově I‘ve Got a Crush on You či Jobimově Dindi.

Že americkou školu zvládne i Čech, dokázal protřelý workshopista a především bubeník různých podob Pražského výběru, Klaudius Kryšpín. Jen málokde se bylo možno setkat s tak oduševnělým přístupem, jaký tento všestranný bubeník předvedl. Obří sadu bicích Mapex nechal snést z pódia mezi lidi tak, aby si diváci mohli stoupnout i za něj a sledovat tak z bezprostřední blízkosti každý úder. A že jich nebylo málo. Klaudius Kryšpín hrál do předtočených podkladů s klikem a sledovat jeho komplexní hru z dvaceti centimetrů byl prostě zážitek. Od takového dlouhovlasého ranaře pak překvapil i neuvěřitelně srdečný a zaujatý přístup. Ze všech workshopů mě Kryšpín zaujal snad nejvíc. Jeho prezentaci jsem bohužel nemohl vychutnat do konce, protože na venkovním pódiu už se rozehrával samotný Billy Sheehan a u toho zkrátka nešlo chybět.

Světové legendě čtyř strun zahřál publikum slovenský čarostřelec Oskar Rósza se svým triem. V tandemu s ostříleným bubeníkem Emilem Frátrikem byla jejich rytmika nezastavitelná a parádně funky. To Sheehan se soustředil především na rock, a i když nikdy nehrál s Dežem, omotal si publikum kolem prstu. Jeho tón je okamžitě rozpoznatelný a je schopný prosadit se i v hurikánu Ike. Skvělý rockový feeling a obávaný obouruční tapping pořádně zamotaly hlavu hojnému davu přihlížejících basistů a basistek. Sám mistr si dokonce zazpíval fláky jako Smoke on the Water a Born to Be Wild. Bohužel improvizovaná sestava, se kterou Sheehan vystoupil, nebyla z nejsehranějších a ani nazvučení nebylo zcela ideální. Na druhou stranu, jak často vám hraje zdarma Billy Sheehan? (Stefan Segi)

Kytary a baskytary

Yamaha Attitude Billy Sheehan

Jistě velmi zajímavým nástrojem na stánku Yamaha byla signature baskytara Billy Sheehan Attitude. Jedná se o model v černém provedení (klasický model je světle zelený), který je osazen dvěma snímači DiMarzio Will Powers - split coil + woofer. Tyto dva snímače umožňují kombinaci průrazného zvuku společně s neskutečně hutnými a drtivými basy. Basa též umožňuje přelaďování E struny na D. Sheehanovskou klasikou jsou drážky v horní části krku, které ulehčují vytahování strun.

Ostatně jaká tahle basa je, jsme mohli vidět na předváděčce Billyho v sobotu odpoledne, a opravdu to stálo za to. A zvuk? Billymu se podařilo, věřte nevěřte, dostat z basy a ze svého aparátu zvuk klasického alba Rush - Hemispheres.

Vox Virage

Na veletrhu byl k vidění Vox Virage Semi Hollow Double Cutaway. První, co na kytaře zaujalo, byly dva ozvučnicové otvory v mahagonovém těle, které je pokryto jasanovou deskou. Kytara je osazena dvěma snímači DiMarzio, vyrobenými na zakázku pro firmu Vox, s trojitým vinutím. Krk je také z mahagonu, s palisandrovým hmatníkem. Nultý pražec je vyroben z kosti. Dva potenciometry ovládají hlasitost a tón, díky třem přepínačům je však možno nastavit 2 x 3 možnosti k výběru tónu - čistý, zkreslený nebo sólový - pro každý snímač zvlášť. Jak kytara hraje, se mohli návštěvníci přesvědčit díky americkému kytaristovi Davidu Spannovi, který nejen že téměř neustále nástroj předváděl, ale zároveň se věnoval návštěvníkům a vysvětloval jim vše, co je zajímalo.

Kytary Gibson Robot

Na stánku firmy Gibson byla, ostatně jako vždy, spousta nádherných nástrojů. Co mě ale zaujalo nejvíce, byla horká novinka v podobě kytar Gibson Robot.

Zvláštností těchto kytar je hned několik. V první řadě jsou to piezoelektrické snímače, pro každou strunu zvlášť, které jsou umístěny v kobylce. U těchto snímačů jde vlastně jen o jedno - odvést signál k ladičce, která je umístěna na kytaře, konkrétně na tónové cloně. Ladička se uvede do provozu pomocí systému push/pull. Ladička vám umožní nejen standardní ladění, ale i otevřené D, G, DADGAD a další.

V neposlední řadě je zajímavé použití keramických krytek u ladicí mechaniky na hlavě, které ovšem, díky použití moderních lehkých materiálů, nepřispívají (jak by se dalo předpokládat) k převažování kytary. (Ibrahim Hassan)

Nenudili se tvůrci hudby na počítači a klávesáci?

Muzika 2008 pro mne byla v jistém smyslu velice podobná jako Musikmesse před dvěma roky, na němž jsem dostal od šéfredaktora velice podobný úkol jako nyní: "Napiš, co nového se děje ve tvém oboru; nezajímají mě konkrétní nové produkty, ale celkový pohled, kam se obor ubírá...”

U nás doma

Je zřejmé, že česká kotlina nemůže být v tomto oboru nijak zásadně napřed před evropským nebo dokonce světovým děním. Zásadní výrobce, který by nějakým způsobem hýbal světovým hudebním trhem v oblasti hudby na počítači nebo klávesáků, tu opravdu není. Abych ale nekřivdil, pár výrobců a exportérů tu zase je - například Punchlight vyrábějící různé studiové displeje nebo Audiffex produkující softwarovou VST hostitelskou aplikaci a softwarové krabičky pro kytaristy (ale dnes už i klávesáky) především pro živé hraní.

Co nového se děje?

Co nového k nám tedy dorazilo? Upřímně řečeno, převratného opravdu nic. Zvětšují se mnohé zvukové knihovny s různými samply, které se pořizují roztodivnými způsoby - například se zapalují klavíry a na ně následně hraje. Obecně se se zvětšujícími a zlevňujícími se diskovými kapacitami zvětšuje počet vzorků (případně se používá vyšší vzorkovací frekvence a bitová hloubka) nejen ve specializovaných zvukových knihovnách, ale i v hardwarových syntezátorech.

Řada výrobců hardwarových zařízení začíná své produkty úzce propojovat se softwarem. Není výjimkou, že dnes k hardwarovému syntezátoru dostaneme i CD nebo DVD, kde jsou nejen demo verze nebo Light verze různých hudebních aplikací, ale také VST nástroje, pomocí kterých je možné ovládat všechny parametry zvuku daného hardwarového nástroje. To pochopitelně ve spojení s počítačem velmi usnadňuje práci. Nástroj se v podstatě ve způsobu ovládání chová naprosto stejně, jako by šlo o virtuální, ale procesování zvuku ani v nejmenším nezatěžuje procesor. Osobně považuji toto spojení za velmi šťastné. Vrcholem spojení hardwaru se softwarem je spojení firmy Steinberg a Yamaha a jejich nové zvukové karty včetně DSP jednotky MR816 CSX a MR816 X, které jsou ve vzájemném perfektním propojení hardwaru a softwaru, jakož i nový hardwarový ovladač pro Cubase a Nuendo s označením CC121, o kterém jsem toho už hodně četl. V podstatě se jedná o konkurenci Museresearch Receptor, tentokrát ale postaveném na základech operačního systému Windows (na rozdíl od Receptoru postaveném na Linuxu), což by mělo mít oproti Receptoru některé zřejmé výhody, jako je například možnost načítání opravdu jakéhokoliv VST nástroje nebo efektu bez potřeby speciálního instalátoru, bezproblémového připojení v podstatě jakéhokoliv externího USB disku atd. Na druhou stranu, jádro Windows není tolik vhodné pro hudební aplikace, takže ve výsledku bude VirtualMachine výrazně pomalejší než Receptor.

Nemluvě o tom, že se v základní výbavě zatím na stránkách výrobce představují jen samé výrazně slabší stroje, než je Receptor. Nicméně VirtualMachine jsem se prozatím nedočkal a dealerem je mi už od prázdnin slibováno, že vyjde každým okamžikem. Když už jsem u Receptoru, ten v poslední době představil novinky v podobě balíků s předinstalovanými softwarovými produkty, jako je Native Instruments Komplete 5 nebo IK Multimedia Total Workstation. Zdá se, že po několika letech, kdy se kritici obávali, zda má tento hardwarový VST hostitel šanci na přežití, se Receptor dostává do fáze definitivního potvrzení své jisté pozice.

Tak bylo něco nového?

Abych vystavovatelům úplně nekřivdil, přece jenom se na veletrhu objevilo pár nových kousků zařízení, o kterých se dosud buď jen psalo v novinkách nebo jsou ve fázi právě chystaného či aktuálně vycházejícího testu. Mezi jinými zde byly k dispozici například nová digitální piana firmy Kurzweil s označením MarkPro ONE a TWO s novým MARA čipem. Korg se pyšnil novým nástrojem M50, což je menší sestřička M3, který byl na stánku pochopitelně také, stejně jako vlajková loď (přesto, že už začíná mít nějaká léta za sebou) Korg Oasys. U stánků Roland nemohly chybět nové Fantomy řady G ani nová digitální piána. Yamaha představovala jako vždy velkou plejádu různorodých nástrojů od keyboardů přes syntezátory až po digitální piána a řídící klaviatury.

Závěr

Ať už bylo důvodem poněkud chudě a nesměle vyznívající výstavy cokoliv (Návštěvníci si už zvykli chodit na HUVEL do Veletržního paláce? Nebo jsou unaveni přetahováním se o pořadatelství výstavy? Na výstavě bylo relativně málo vystavovatelů a v podstatě žádné extra novinky jako taháky? Dnes už jsou všechny informace dostupné kdykoliv a pohodlně na internetu, takže výstavy už tolik netáhnou?), je faktem, že tak působila. Uživatelé si možná postupně nacházejí jiné způsoby, jak zjistit potřebné informace o nástrojích, včetně řady podrobných videí na internetu. Na druhou stranu, není nad to mít možnost si nástroj vyzkoušet osobně a Muzika na Výstavišti poskytuje dostatečný prostor, aby se na sebe návštěvníci nemačkali a měli relativně dostatek času i prostoru pro vyzkoušení. (Martin Jirsák)