Každoroční hudební veletrh ve velkoměstě nad Mohanem letos zaznamenal jednu velikou změnu. Nic nebylo na svém místě. A tak jistota, že expozice většiny firem budou na svých obvyklých stanovištích, vzala za své. Vzhledem k tomu, že systém členění se z mého pohledu nijak zásadně nezměnil, tak přece jen k orientaci stačilo pozornější nahlédnutí do výstavního katalogu. Ale i tak jsem se ocital při procházení jednotlivými pavilony na místech, kde bych to nečekal. A teprve ke konci druhého dne jsem začínal cítit, že budu schopen dojít k vytčenému cíli napoprvé.
Výstava Musikmesse byla rozčleněna do osmi tématických částí, aby (dle názoru organizátorů) se zkrátily vzdálenosti, jak pro návštěvníky, tak i pro vystavovatele. Souhlasím, pokud vás zajímalo jedno téma. Ale pro ty, jejichž zájmy jsou trochu širší, už to taková výhoda nebyla. O redaktorech časopisů, kteří se snaží informovat co nejšířeji, ani nemluvě. Oproti loňským rokům se výstava více roztáhla po celém komplexu frankfurtského výstaviště. K dokreslení o velikosti veletrhu bych vám zde chtěl předložit tato čísla: počet vystavovatelů 1452/696 a rozloha 100 000/63 000 m2 (Mussikmesse/ProLight+Sound).
A co vás čeká na následujících stránkách? Tentokráte pro vás reportáže připravili tito naši redaktoři: Tomislav Zvardoň, Daniel Andel, Jakub Tureček, Daniel Zahradníček a Radim Ilek. Příspěvky budou rozděleny do dvou částí, takže i v příštím čísle se veletrhu budeme věnovat.
Vladimír Švanda
Frankfurtské střípky, trendy a postřehy
Nedá mi, abych opět nezmínil obecný jev posledních let týkající se našich dálněvýchodních sousedů z Koreje, Číny, Indie a přilehlých států. Sem tam nějaká ta původní technologie lemuje hromady kopií úspěšných hudebních zařízení renomovaných firem. Počínaje klasicky kytarami všech typů a druhů, jejichž invaze v podobě celkem levných kopií Fenderů, Gibsonů, Ibanezů a dalších značek zaplavují trhy celého světa. Kupodivu se v této záplavě většinou méně kvalitních nástrojů občas vyskytne i dobrý kus, a tak lze s notnou dávkou štěstí a trpělivosti pořídit za málo peněz celkem dost muziky. Méně to však platí u elektroniky. Pytel se letos roztrhl s různými modifikacemi malých mixpultů, které jako by z oka vypadly celkem povedeným stříbrným Behringerům, popřípadě černošedým Mackie. Problém nastane, když nalákáni cenou takový pult bez odzkoušení koupíte. Pod celkem hezkým pozlátkem se však často skrývají velmi nekvalitní "střeva", a tak můžeme být nemile překvapeni nejen vysokým šumem a přeslechy, ale dokonce slyšitelným zkreslením takových zařízení. Budiž nám již varováním neuvěřitelně špičkové "papírové" parametry (viz nápisy jako 2 x 250 W RMS u minivěží na některých našich tržnicích) a rozhodně nekupujte zajíce v pytli bez vyzkoušení. Podobná situace je v mikrofonní technice, koncových stupních, ladičkách, metronomech a dalších komponentech, které nejsou moc těžké a objemné pro převoz, vnitřnosti se dají pěkně ukrýt pod "známý" design a kupují se často bez vyzkoušení, či možnosti porovnání. Také z těchto důvodů se málokdy setkáme s čínskými či korejskými velkými reprosoustavami pro P. A. systémy, jejichž doprava je drahá, a na druhou stranu se nesetkáme ani s hudebním software dálněvýchodní produkce, neboť ten se velmi těžko "opisuje" (krade se lehce, ale nedá se pak oficiálně prodávat).
No a trendy? Harddiskové, případně solid state (do pevných pamětí) nahrávací systémy se stávají díky neustálému snižování cen pamětí čím dál tím přístupnější běžnému muzikantstvu, a díky ceně jednoduchých digitálních nahrávadel, ať již v podobě karet a software do počítačů, či "desktop studií", již prakticky vytlačily čtyřstopé kazeťáky. V profesionální technice naopak přibývá kanálů a rozlišení, a tak málokterý profisystém nemá možnost výstupu v 96 kHz vzorkování a 5+1 zvuku (dnes již prakticky norma v ozvučení domácího kina, skládající se z jedné přední středové, levé a pravé přední, dvou zadních reprosoustav a jednoho subbasového systému). Celosvětový boom DVD v dnes již velmi přijatelných cenových relacích a s nimi čím dále větší množství "šestibednových" ozvučovacích soustav pro domácí kino otevírá další možnosti uplatnění zvukotvůrců v tomto zatím ne zcela obsazeném segmentu. K tomu se váže i rozšiřující se nabídka právě 5+1 sestav, která v subbasové bedýnce obvykle obsahuje potřebný dekodér a koncové zesilovače a je tak levnější než zatím obvyklejší receiver jakožto další přistroj pod televizí.
Daniel Andel
Lovci kytarového zvuku těšte se, nastupují kytary, aparatury a příslušenství
Co se týče kytar a všech věcí k nim potřebných, jako jsou zesilovače, reproduktory, futrály, snímače, mechaniky atd., bylo toho k vidění na letošním Musikmesse opravdu požehnaně. Rozházeny byly po čtyřech pavilonech, takže obejít a okouknout vše znamenalo ujít oněch pověstných sto jarních kilometrů. Přičemž ten hlavní a největší pavilon měl rozlohu zhruba fotbalového hřiště.
Celý ho naplňovaly nástroje od klasických a léty prověřených designů až po nástroje neuvěřitelných tvarů, jež sahají až na samotný okraj lidské fantazie. Designéři už nehledají inspiraci pouze v ženském těle (to mi ve spojení s hudbou a uměním vůbec přijde stejně nejvýstižnější), tak jak to známe u klasických nástrojů, ale pouští svoji fantazii mezi středověké motivy, přírodní výjevy až po kosmicko-futuristické schízy, které by se dobře hodily pro barovou kapelu na vesmírnou loď do filmu Hvězdné války.
Co se týče materiálů, i zde se na sebe snaží výrobci upozornit neustálým novátorstvím. Už dávno neplatí, že kytara musí být vyrobena zaručeně jenom ze dřeva. To nám ostatně již delší čas dokazuje americká firma Parker svými originálními nástroji. Na druhou stranu zde vystavovala nejen kytary, na jejíž výrobu je použit grafit, ale i kusy celodřevěné, přičemž původní a originální tvar a vzhled zůstal zachován. Použit je převážně javor, mahagon, palisandr, lípa a další. (www.parkerguitars.com)
Na to, jak je možné, že kytary s váhou okolo jednoho kilogramu a s neuvěřitelně tenkým tělem tak skvěle hrají, dovede odpověď snad jen samotný pan Parker. Firma Parker však nebyla jediná, kdo se pustil do výroby kytar z alternativních materiálů. V celém pavilonů se jich hemžily snad desítky.
Pokud vám na vašem nástroji jeden nebo dokonce dva krky přijdou málo, můžete využít tříkrkou kytaru z produkce korejské firmy Silver Star, která nabízí opravdu širokou nabídku nástrojů od kopií Gibsonů, Fenderů, Rickenbackerů a dalších, až po své vlastní modely, které se pyšnily především nádherným povrchovým zpracováním. (www.unsung.co.kr)
Korejští výrobci vůbec zaplňovali svou produkcí značnou část kytarového pavilonu. Za zmínku určitě stojí firma Parkson , která mě zaujala především svou širokou nabídkou elektrických a akustických kytar. Zároveň také nabízela banja, dobra, mandolíny a zesilovače vlastní produkce. (www.paxphil.co.kr)
Alespoň pro mne nová francouská firma Kopo nabízela elekroakustické kytary velmi zajímavého vzhledu a hlavně skvělého zvuku. Vyrábí se ve třech základních skupinách. Ouessant (akustické nástroje osazené snímači Fischman), Yalta (nástroje osazené snímači K. Amstrong v kombinaci s piezo snímači) a Malaga, což jsou nástroje s nylonovými strunami. Na výrobu všech dvanácti modelů, které Kopo nabízí, je použit převážně mahagon, ceder, palisandr a u některých modelů i grafit. Jedinou nepříjemnou věcí je pouze jejich vyšší cena, která se pohybuje někde okolo 2000 euro. (www.kopo.fr)
Ne že bych se považoval za velkého vlastence, ale vždy mě potěší, když se mezi tolika světově proslulými značkami objeví nástroje českého výrobce. První, na kterého jsem narazil, byla firma, která ve mně vyvolala nostalgické vzpomínky na mé hudební začátky. Jolana se opět vrací. Zní to neuvěřitelně, ale firma Delicia přichází na trh se dvěma novými modely. Oba jsou řemeslně velice dobře zvládnuté kopie Gibsonů. Jak se mezi obrovskou konkurencí zahraničních výrobců prosadí, ukáže až čas. Jejich cena by se měla pohybovat někde okolo 15 000 Kč. Delicia však nebyla jedinou firmou, která měla v katalogu vystavovatelů značku CZ. Ale o tom příště.
Tomislav Zvardoň
Bassfurt
Ve chvíli, kdy jsem na frankfurtském Musikmesse vešel do haly 4, trefně nazvané Guitar House, měl jsem pocit jako myš, která se omylem prokousala do velkoskladu luxusních sýrů. A také jsem se tak zpočátku choval. Začal jsem po tom obrovském hangáru zmateně pobíhat a vůbec jsem netušil, kde bych okusil první sousto. Měl jsem neustálý pocit, že mi něco může utéct. (Až na sklonku druhého dne mého pobytu ve Frankfurtu jsem si uvědomil, že všechno vidět nemůžu, ani kdybych byl na výstavě měsíc.) Asi po hodině zmatkování a lítání mezi neskutečně lákavě "vonícími" stánky jsem byl udýchaný, ucaprtaný a moje záda se prohýbala snad pod tunou prospektů, které jsem u jednotlivých výrobců dostal. A to jsem si ještě ani nekousl! Přišel čas přehodnotit přístup ke korzování halou.
V tu chvíli se přede mnou jako oáza vyloupl stánek slovenské firmy Neuser. Už před několika měsíci jsem v Praze měl možnost si na jeden vymazlený nástroj (pětistrunný model Crusade) z této dílny zahrát. Pár minut hraní mi ukázalo, jak jednoduše se necháme manipulovat marketingovým presem velkých firem, které nás vodí za ruku bezpečnými cestami a zakrývají nám výhled na krásy vulkánu. Jenomže ze standardních nástrojů dostanete přinejlepším standardní zvuk. Pravé potěšení je ale hrát na nebezpečné nástroje. A z tohoto pohledu jsou Neusery příruční atomovkou.
Vypůjčil jsem si model Claudia a nechal zapojit do komba EBS. K mému překvapení to, co na první pohled vypadalo jako přepínač snímačů v retro stylu, byly klávesy pro ovládání jemných kladívek (co struna to kladívko), která při zmáčknutí vystřelí z těla a úderem rozezní strunu. Výsledkem je velice úderný zvuk, který má hodně společného se slapem, ale je mnohem jemnější, protože při úderu nedochází ke kontaktu struny s pražci. Klapky navíc umožňují velice rychlé hraní rozložených akordů přes všechny struny. Prohlédnutí ostatních nástrojů visících u tohoto stánku mě přesvědčilo, že na Slovensku vznikají luxusní nástroje pro basisty, kteří se nespokojí se zaběhlými trendy, ale chtějí neustále něco objevovat. Jestli kvůli ničemu, tak kvůli Neuserovi je rozpadu federace fakt škoda.
"Vy jste basista?" zeptal se mě obrýlený muž, když jsem fotil detail nástroje vystaveného u stánku firmy Basslab, a jeho angličtina měla silný německý přízvuk. Na moje kývnutí mě vyzval, abych se šel podívat do nitra jejich stánku, a hrdě mi vtiskl do rukou jejich pětistrunný model STD se dvěma humbuckery. Na různé divoké tvary jsem si už zvykl, ale to, že basa váží dvě a půl kila, mě doslova rozhodilo. Basslab totiž v Kasselu vyrábí nástroje ze (supertajných) slitin polykarbonátů, takže to nejtěžší, co na nich najdete, jsou snímače a struny. Že by konec bolavých zad basistů? Těch pár minut, po které trval můj první kontakt s touto raritou, jsem se nestačil divit. Nástroji nechyběly žádné frekvence, měl úžasný sustain a dobrou dynamiku. Zástupci firmy se dušovali, že nám do redakce pošlou jeden kousek na pár týdnů na test (ono poštovné za něj asi nebude moc drahé). To bychom plasťáky proklepli důkladněji...
Rarity, zajímavosti a delikatesy na mě v basovém očistci vyskakovaly doslova na každém kroku. Slova "to chci" jsem říkal tak často, že jsem z toho měl déja-vu. Jsem opravdu zvědavý, jak pocity, zážitky a materiály na pětidílný román vměstnám příští měsíc do jednoho článku.
Jakub Tureček
Bicí nástroje
Tak začneme pěkně od podlahy. Domácí firma Sonor vyvinula, přesněji řečeno vyrobila, nové, důmyslně vyřešené pedály pod názvem Giant Step Twin Effect Pedal.
Jednoduše řečeno, jednou nohou si zahrajete dvojšlapy systémem pata-špička a druhou si třeba počítáte hi-hatkou druhou a čtvrtou dobu. V lepším případě, když si k takovému pedálu připojíte klasickou přípojkou ještě jeden pedál, vznikne vám tzv. Giant Step Triple Pedal, což v praxi znamená, že nehrajete dvojité, nýbrž trojité údery. (www.sonor.de)
Dave Weckl vyměnil Zildjian za Sabian a ani se mu nedivím. Nová řada činelů HHX Evolution hraje prostě nádherně. Zvuk je suchý, kontrolovatelný bez žádného přeznívání. Další novinkou této kanadské firmy je děrovaný činel (ementál) HHX Evolution O-Zone Crash. Tento činel se vyznačuje podobnými zvukovými vlastnostmi jako u předcházejícího modelu. (www.sabian. com)
Jediný český zástupce (hovoříme-li o bicích) byla firma Hanuš & Heřt. Předvedla sice jen své malé bubínky, nicméně byly skutečným klenotem celé výstavní plochy zvané Drum Arena. Jak zvukově, tak i vzhledově nasadily bubínky z Česka opravdu vysokou laťku.
Stánek firmy Yamaha nebyl zrovna šťastně řešen. Bicí soupravy byly postaveny do jakési pyramidy a návštěvníci si je mohli vlastně jen prohlížet. Možná to byl záměr. Ve spodní části totiž stála letošní novinka Yamaha Oak Custom.
Dubové bicí s jistě zajímavým zvukem i barvou byly snad jedinou zajímavostí této značky. (www.yamaha.com)
Tama přijela s osvědčenými Star Classic jak v břízové, tak i javorové podobě s novými povrchy. Břízové Tama Star Classic Performer EFX v barvě liquid metal, a dále v charcoal silk a white silk. (www.tama.com)
U firmy Remo byly k vidění conga sudovitého tvaru s velmi hlubokým zvukem pod názvem Tuff-E-Nuff. Zajímavá byla ještě Super Tumba obřích rozměrů a bicí sada pro percussionisty Airto World Drumset, skládající se z plochých tom-tomů s klasickým 20" velkým bubnem.
Radim Ilek
Klávesové nástroje a studiová technika
Vždy, když ve mně vítězila lenost a já měl minimum důvodů, proč se na další návštěvu Frankfurtu těšit, říkal jsem si: "Alespoň, že je vždy všechno při starém". Letošní veletrh (a dění okolo něj) však pro mne výrazně vybočuje z řady. Ať to bylo nové uspořádání do jednotlivých hal výstaviště, ztracený kufřík (k vyzvednutí druhý den ráno v místních ztrátách a nálezech), odtažené auto z nábřeží Mohanu během poslední noci (132 euro) a utržený výfuk (naštěstí na zpáteční cestě) kousek za odbočkou na Karlštejn a Kladno.
Ale pojďme se již podívat na nejnovější počiny firem z oblasti klávesových nástrojů a studiové techniky. Jako jednotlivá herecká obsazení v amerických seriálech začneme pěkně podle abecedy, i když nevím, jak to vše při honění redakční uzávěrky zesynchronizovat se záplavou přivezených katalogů a vlastní krátkodobou pamětí.
Začínáme u japonské firmy Akai. Do řady domácích nahrávacích harddiskových rekordérů za modely DPS12 a 16 přichází DPS 24. Čtyřiadvacetistopý systém podporuje rozlišení 24/96 bitů a pro snazší ovládání nechybí softwarový kontrolér MESA. Design, možnosti i ovládání jsou podobné oběma předchůdcům, a tak bude záležet zejména na ceně, jak se toto nahrávací studio uchytí na českém trhu. První kusy by již měly být na cestě do České republiky, to samé pak platí i o dvojici samplerů Z4 a Z8. Ty v mnohém navazují na předchozí modely série S, i když jejich v porovnání nižší cena při vylepšení některých hardwarových parametrů (např. 24/96, rozšíření samplovací paměti až na 512 MB) si vyžádala jiná omezení. Konkrétní detaily prozradí připravovaný test, který by se na těchto stránkách měl objevit do začátku léta.
A ještě jednou studiový Akai. Je to MPC 4000 s podtitulem Music Production Center. Navazuje na předchozí verze MPC 3000 a MPC 2000XL, které jsou stále v nabídce, a ani nepřekvapí, že jeho technické parametry jsou díky použití stejného procesoru shodné s výše jmenovanou řadou samplerů. Jeho šestnáct dynamických padů je v podobě ovladače navíc k dispozici jako samostatná jednotka. MIDI Pad Control Unit naleznete pod zkratkou MPD16, který kromě MIDI rozhraní na svém boku až vyzývavě odhaluje konektor USB.
Poslední hardwarovou novinkou ze země vycházejícího slunce pro studia i klubový svět DJs je analogový Filter Control MFC 42. Dvojracková MIDI ovladatelná jednotka obsahuje jeden mono a jeden stereo kanál. Kromě obvyklé frekvenční filtrace nechybí po MIDI synchronizovatelný nízkofrekvenční oscilátor LFO, obálka ADSR, dále distortion, analogový stereo phaser a ekvalizér na hlavním výstupu.
Novinky Access, Alesis, Antares, Behringer nebo Big Briar Roberta Mooga odkládám na přístí měsíc, snad jenom aktuální informaci o etošní absenci Best Service. Svá samplovací CD neodstěhovali do Humpolce, pořád zůstávají v Mnichově, možná však tímto protestují proti stále klesajícím cenám prázdných CD-R nosičů a zrychlujícím se vypalovacím mechanikám.
A jsme u písmene C, konkrétně na červeném stánku Clavia. Prezentace je téměř spravedlivě rozdělena na bicí produkty pod vlastní značkou ddrum a syntezátory shodné značky s názvem firmy.
Celosvětově úspěšný prodej virtuálního analogu Nord Lead 3 dokonce vede výrobce k úvaze o dostupnější verzi s omezenými parametry, jakou v řadě Nord Modular reprezentuje Micromodular. Lead 3 (a spolu s ním Lead 2) však zatím zůstávají po dvojici jako klávesový nástroj a 19" rack.
Největší radost klávesákům však dává konečně dostupný Nord Electro. Po počátečních problémech, které vycházely z použité klávesnice Fatar i dětských nemocí operačního systému, je tady v plné (a samozřejmě opět červené) kráse. Zvuky varhanní sekce reprezentují digitální simulaci klasiky B-3, zatímco samply jsou zdrojem pro elektrické piano. Čtveřice obsahuje nástroje Electric Grand, Rhodes Mk I Stage Piano, Wurlitzer 200A a Clavinet D6. Snad ještě lépe než připravovaný samostatný modul do atmosféry šedesátých let nás vrací klávesová verze Nord Electro (61 nebo 73 kláves).
Se zbytkem abecedy na shledanou v květnu, ve Frankfurtu na viděnou první březnovou středu 2003.
Daniel Zahradníček
Digifurt
Autonomní softwarové království, které sídlilo především v přízemí šesté haly frankfurtského výstaviště, svou velikostí rozhodně mohlo směle soupeřit s ostatními domy. Na rozdíl od ostatních v něm ale bylo znát, že třetí tisíciletí už začalo. Výrobky v kytarovém ráji se nabízely samy. Naproti tomu v hale 6 za ně pracovala síla sugestivní digitální prezentace. A svou práci odváděla zodpovědně.
V dnešní době, kdy všechny firmy zabývající se digitálním zpracováním zvuku inzerují na internetu, veškerou dokumentaci a novinky vám na požádání pošlou e-mailem a demoverze velké většiny programů lze stáhnout z webu (nevím, proč se u stánku Waves divili, že jejich představovanou novinku jsem zkoušel už před třemi nedělemi, když mi píší o každém p...), je tahle část veletrhu tak trochu hlavně proto, aby se dohodli s dealery. Přesto se zdá být výhodné správně si všechno načasovat a světu v horším případě ve Frankfurtu něco říct, v tom lepším něco nového představit.
S oznamováním mě překvapil Cakewalk. Sotva se v počítačích uživatelů trošku zabydlel jeho Sonar a sotva se číslo jeho verze vyšplhalo na 1.5, už deklaruje nový program Sonar 2.0, který má pro veřejnost být k dostání během několika týdnů od skončení veletrhu.
Na avizovaném místě A38 jsem marně hledal stánek Magixu, u kterého jsem se chtěl informovat, jak se bude vyvíjet Samplitude. Místo toho se tam rozlezl stánek firmy Emagic (mimochodem jeden z nejpůsobivějších z celé haly), na němž jsem si přečetl oznámení, že Emagic bere Samplitude pod svá distribuční křídla (program ale i nadále vyvíjí Magix). Spolu s představovaným (mimo jiné ProTools HD kompatibilním) Logicem 5.1 je to velice slušné přezbrojení do války se Steinbergem.
Ale ani ten se rozhodně nedá zahanbit. To, co představil na svém strategickém místě uprostřed haly, vyráželo dech i jeho vlastním distributorům, kterým před zahájením řekl jen tolik, že přijde nějaká velká novinka. Tím, co celou dobu vývoje držel Steinberg pod pokličkou, je Cubase SX. Zatím jsem ještě neměl možnost se s programem blíže seznámit, ale podle toho, co Steinberg na velkoplošné obrazovce předváděl, má v programu obrovské množství funkcí. Jak jimi, tak designem se hodně podobá Nuendu. Možná se v budoucnosti spojí a na příštím Frankfurtu Steinberg představí Nubase nebo Cubendo :-).
Jsem rád, že mohu na závěr říct, že s představováním převratných produktů nezůstali pozadu ani našinci. Stánek boskovického D-Soundu neustále okupovali zvědavci, které přitáhla prezentace realtimové VST aplikace RT Player Pro a řady kytarových krabiček.
(Mimochodem, když mi později chtěli u Biasu ukázat, jak se v novém Decku aplikují pluginy, vyskočila na obrazovku okna Overdrivu od D-Soundu. Jsou totiž jednou z prvních vlaštovek, která má efekty pro MacOS X.) Každopádně jim musíme držet palce. Co se týče kytarového modelingu, roztrhl se totiž s aplikacemi pytel. Ať už mám připomenout nový Steinbergovic Warp VST, Guitar Port od Line 6, nebo nejnovější plug-in Amplitube pro RTAS a VST (T-Racks) který ve Frankfurtu předváděla firma IK Multimedia.
Jakub Tureček
