Pro mnohé lidi je punková scéna něčím odpudivým, co si nezaslouží pražádnou pozornost, ale ono tomu tak není vždy a nezřídka se na ní vyloupne postava více než zajímavá. My se s některými z těchto muzikantů seznámíme. Jako prvním v pořadí bude hudebník, který dnes již vlastně až tak punkový není, ale s punkem strávil dlouhá léta.
Občas se to tak stane, že má někdo své sny a za těmi jde hlava nehlava. Kupříkladu Vratko ze slovenské punkové kapely Inekafe byl tam, kde si většina hudebníků marně přeje být celý život – na vrcholu slávy. Přesto dokázal ukončit svou kariéru, aby mohl jít za dětským snem a stát se dopravním pilotem. To osudy rockerů bývají mnohdy velmi rozmanité, což by nám mohl krásně ukázat případ rockového kytaristy ze severu Čech. Michal T. Tomášek (známý hlavně jako MTT) si od začátku své kariéry přál hrát metal, ale cesta k němu trvala dlouhých patnáct let na punkových podiích.
Vlivy, začátky a cesta s punkem na vrchol
Když se podíváte na jeho postoj při hraní, tak se vám vybaví James Hetfield z Metallicy. Zaposloucháte-li se do riffů, tak je to hra Jamese Hetfielda a koneckonců hlasový projev je v některých polohách od něj téměř k nerozeznání. Typický thrashový zpěvák, zdálo by se, ale není tomu tak ani náhodou. Na počátku cesty byla končící éra komunismu a tehdejší nedostupnost nahrávek. Master of Puppets se do temných děčínských hvozdů dostalo až v roce 1988 pokoutní cestou z ciziny na jedné straně devadesátiminutové kazety, která pobrala pouze šest songů a část instrumentálky Orion. Kdo měl tehdy nahrávku Metallicy, tak byl veleben a považován skoro za boha. Snad to byla náhoda, ale Děčínem tehdy šla zvěst, že kdesi na Starém Městě bydlí kluk, který má další nahrávky této kapely. Byl jím dlouhovlasý teenagerský gangster a metalový boss své čtvrti v originálním triku Damage INC. Jmenoval se Pepíno (tedy samozřejmě Josef, ale málokdo mu říkal a říká jinak) a v hudebním životě Michala sehrál nejdůležitější roli ze všech muzikantů, se kterými se kdy potkal. Tehdy však ani jeden z nich neuvažoval o nějaké hudební kariéře.
Nyní se přesuňme o dvacet let dopředu a zmapujme si situaci. Na undergroundové scéně si již šestnáctý rok kroutí kapela, která si říká Destroyself. Jen s velkými obtížemi bychom hledali uskupení s širším hudebním rozptylem v rámci punkové scény. Jejich řadami prošlo vícero muzikantů, ale jen dva se drží již dlouhé roky. Je jím zpívající kytarista Michal Tomášek a bubeník Pepíno Sladkovský. Druhý jmenovaný již není místním gangsterem, ale dohlíží na správné fungování našeho státu jako úředník na místním finančáku. A na kabinetu jedné z místních středních škol najdete cedulku s nápisem Mgr. Michal Tomášek. Metallicu si nyní mohou koupit v obchodě v den vydání, případně ilegálně stáhnout ještě dříve, ale rozhodně to nebude trvat dva roky. Oba jsou hrdými otci a přesto si pravidelně plní své klukovské sny ve zkušebně a na podiích.
V kapele se sešli v roce 1995. Oba měli metalové srdce, ale jak to tak bývá, tak jim chyběly hudební dovednosti, což je přivedlo k punkrocku. Paradoxně toto krizové řešení se stalo tím, co je přivedlo na vrchol jejich dosavadní kariéry, co se popularity týká. V té době byl neskutečně populární, ostatně jako tomu je i dodneška, ten zemitý český punk, který se hrál na každém rohu. To MTT byl naštěstí ovlivněn kalifornskou punkovou vlnou zastoupenou hlavně NOFX a Bad Religion. Tehdejší frontman kapely byl zároveň velice populárním krotitelem skateboardu a tato subkultura neměla ke kalifornskému punku nikdy daleko, spíše naopak. A tak bylo jasné, že tady se agropunk konat nebude. A taky nekonal. Destroyself reagovali na potřebu alternativního pojetí této hudby v těch nejlepších letech, a protože společně s taktikou kyselejch hroznů byli jediní, tak na sebe úspěch nenechal dlouho čekat.
Z vrcholu zpět k dětským snům
MTT sám říká, že na kytaru začal hrát zhruba kolem patnácti let, ale nějakou lepší hru předvedl až na druhém demu Welcome to our World, což je zhruba doba, kdy absolvoval dvouletý nápravný pobyt na kurzech klavírní hry. Demo vzniklo v roce 1998 ve studiu 1. hudebního spolku v Děčíně, kde zároveň sbíral i první zvukařské zkušenosti, a tak jeho jméno můžete najít například pod první kvalitnější nahrávkou populární ústecké punkové kapely Houba. V této době byla jeho hlavní kytarou bíla „šipka“, model Randy Rhoads z dílny českého kytaráře Vébra, kterou si pořídil na prvním Hudebním veletrhu v Praze. Má ji doma dodnes, ale později ji nahradila kytara, která je pro něj naprosto charakteristická a doprovází jej většinu jeho kariéry – Gibson Flying V ’98 black. Z aparátu to pak byly hlavně u metalistů tak populární marshally řady Valvestate. Nejprve šedesátipětiwattové kombo a následně halfstack řady 8100, který se posléze rozrostl na full stack.
V té době pak vzniká nahrávka, kterou on sám považuje za svůj vrchol v kytarové hře. Kontrolujou je deska, kde nezpívá hlavní vokál, a tudíž se mohl více věnovat krocení šesti strun. Hudba se tehdy dostala na úroveň punku se silnou příchutí metalových prvků, a to byl začátek nové cesty. Personální spory, výměna basáka a nádech čerstvého svobodného tvůrčího dechu. MTT převzal taktovku a sound se začal radikálně měnit. Tempo rapidně vzrostlo a riffy ztrácely nádech punku. Bylo jasné, že punková kolej je odstavná a výhybka vede vstříc metalu. Studiová práce tehdy byla čistě v rukách kapely, a tak rokenrolové EP Deštivá ulice, druhá a třetí řadovka Destroyself a Neosymbolic vznikaly svépomocí v domácím nahrávacím studiu, kde Michal pevnou rukou vládl softwaru nazvanému Cubase. Stejně tak vznikl i projekt 4 Promile Tribut, kde Destroyself vzdali hold staré punkové děčínské legendě 4 Promile, která je ovlivnila, nutno podotknout, že tribut má silný metalový nádech, který se u původních nahrávek nekonal. Poslední deska Neosymbolic pak byla už takřka čistě metalovou záležitostí a jako bonus k ní bylo natočeno old school thrashové EP Terrores Magicos, kde hlavní dvojka kapely – MTT a Pepíno – vzpomenula své hudební vzory, a tak jde o čistokrevný nářez ve stylu Slayer. Inu, to se nakonec tak dlouho chystalo k vydání, až nevyšlo nikdy a rozrostlo se na další řadovou desku, která byla natočena na podzim 2008 a vyjde začátkem letošního léta. Přišla i změna aparátu, když se za zády kytaristy objevil rackový case a v něm koncový zesilovač Marshall 8008, Mesa//Boogie studiový pre-amp a takový drobný prvek, nad nímž většina kytaristů nechápavě kroutí hlavou s tím, že by si to nepořídila ani na cvičení – efektový procesor Behringer V-amp Pro, jenže on k tomu lampovému zvuku přidává takový zajímavý digitální nádech, který je dnes poměrně v kurzu. Ostatně připomeňme si lídra kapely Megadeth Dave Mustaina a jeho signovaný aparát od Line 6, který je tvořen kombinací lamp a digitálního zvuku. K tomu přibyl druhý Gibson, tentokráte Explorer New Century Ebony a metalová jízda může pokračovat.
Deštivá ulice
MTT ve své hudbě a textech stvořil zvláštní kult. Deštivá ulice je místem, kde se posledních pět let odehrávají příběhy postav, které jsou důležité v tvorbě Destroyself. Dle autorových slov je každá deska dílkem skládačky, která tvoří onen mytologický celek. Projevuje se zde ovlivnění mnoha literárními žánry a autory, ale pomyslný prim hraje poezie, konkrétně symbolismus, dekadence, expresionismu, poetismus a autoři jako Březina nebo Sova a další. Celá literární tvorba je prodchnutá jakýmsi nádechem výjimečnosti, kterou způsobilo v prvé řadě toto ovlivnění poezií a na druhé straně i vzdělání, protože tento metalový kytarista s punkovými začátky je držitelem magisterského titulu z oboru andragogiky a bakalářem z filosofie a politologie. To všechno se zřejmě podepsalo i na tom, že nikdy nepsal žádné bezduché politické agitace, které jsou v punku tak oblíbené. Když k tomu připočteme neustále samovzdělávání v humanitním směru, tak se není čemu divit. Vliv filosofie 20. století s akcentem na Husserlovu fenomenologii, Foucaultovo myšlení a filosofii výchovy asi hudební směřování thrashového kytaristy moc neposune hudebně, ale neúprosně tlačí celou osobnost do sofistikovanější roviny, která se následně projevuje v tvorbě.
Právě celá hudební tvorba Destroyself pochází z jeho pera. Tedy alespoň v posledních letech. Zpravidla na zkoušku nosí již připravené kostry songů a celá kapela pak ladí aranžmá. Metalový duch neúprosně ovládá všechny členy, a tak je jasná hudební rovina, kterou kapela okupuje nyní. Melodický thrash metal s příchutí hardcore a punku. Po začátcích s kalifornským punkem ani vidu ani slechu. Celý repertoár je složen výhradně z poslední desky, materiálu z nově nahrané a připravovaného na další počin. Tlustá čára za punkovou minulostí ukázala pravou tvář kapely, která si musela cestu za svým hudebním snem klestit takřka patnáct let existence a přes vrchol a pozici špičky svého oboru si sestoupala zpět do undergroundu, aby šla za svým štěstím. Michal konečně může popouštět uzdu svým metalovým vášním, a tak dává volný průchod všem hudebním vlivům, které za léta praxe pochytil, ale ve výsledku je to stejně hlavně velká thrashová trojka Megadeth, Metallica a Slayer. Příští deska bude zřejmě opět směřovat do vod neprobádaných a je otázkou, co nám tento pedagog, filosof a hlavně hudebník naservíruje. Jediná věc je známa, a tou je název. Počin se bude jmenovat Optimistic Horror a textově se opět zařadí do celku Deštivé ulice, takže se nechme překvapit.
•
