Když médii krátce proběhla zpráva, že Linkin Park budou po svém brněnském koncertě nahrávat v renomovaném studiu Sono, zahřálo mě u srdíčka. Hvězdy světového formátu (debutového alba Hybrid Theory se prodalo během prvního roku 4,8 miliónů kusů!) si vybrali české studio. Ani ne patnáct minut po přečtení zprávičky mi už volali z Muzikusu, zda bych o tom nechtěl napsat. To se ví, že jo!
Linkin Park jsou od začátku roku na cestách. Nejprve absolvovali Winter European Tour, pak se přesunuli do Severní Ameriky na North American Arena Tour. V dubnu si odpočinuli, aby v červnu objeli letní festivaly. Mezi několik samostatných koncertů patřil i ten 17. června na Velodromu v Brně. Z Čech pokračovali do Rakouska a Itálie. Mezi těmito koncerty měli jeden volný den. Kapely na turné občas využívají volné dny k nahrávacím sessions, na kterých pracují na nových deskách. Tak to dělají i Linkin Park. Vybírali mezi Rakouskem, Itálii a Čechami, výběr nakonec padl na české Sono. Dle slov Pavla Karlíka zřejmě nejen kvůli gear listu studia, ale protože tu mají spoustu starých krásných nástrojů. Hlavně keyboardů a kytarových krabiček, což produkci zaujalo. V nouzovském studiu Sono Records si zamluvili středu až pátek, nakonec využili čtvrtek 19. června. Do poslední chvíle nebylo jasné, kdo všechno přijede a co tu budou dělat, až ve čtvrtek dorazil pouze Mike Shinoda se svým producentem. O tom, jak natáčení probíhalo, jsem si povídal s Pavlem Karlíkem, spolumajitelem studia a jedním z jeho hlavních zvukařů: "Do poslední chvíle jsme skoro nic nevěděli. Linkin Park využívají na turné volný čas pro práci na nové desce a zřejmě i Shinoda pracuje na své desce, takže s sebou tahají harddisk s rozpracovanými projekty. Nedokážu říct, zda se to točilo pro Linkin Park nebo jeho sólovku. Natočil tu klávesy do dvou už roztočených písní a jednu celou tu pak rozpracoval. V podstatě až ve chvíli, kdy vešli do studia, jsme se dozvěděli, co se bude dít. A pak se makalo až do konce frekvence, až málem zmeškal letadlo."
Bylo to stresové?
Ne, to určitě ne. Bylo to intenzivní. Tím, že to bylo tak krátké, nedokážu o nich samotných nebo jejich záměrech moc říct. Můžeme se ale samozřejmě bavit detailně o technické stránce nahrávání. Byla to osmihodinová frekvence. Jediné, co lze říct, že jsou to normální lidi, žádné primadony, s producentem byla dobrá řeč.
Byli jste tu jen vy, nebo tu byli i další technici?
Ne, jen já a Milan Cimfe. Já jsem dělal zvuk, Milan Pro Tools operátora. Což byl koneckonců i jejich požadavek.
Někteří producenti s sebou vozí svoje oblíbené procesory nebo mikrofony. Přivezli si něco?
Ne, vůbec nic. Jednoduše vytáhli HDD, který jsme zapojili, pochopitelně měli požadavek, aby byl počítač odpojený od Internetu, což my standardně máme, připojujeme ho jen pro registrace a update software. Mikrofony jsem si dělal sám dle vlastního uvážení. Měl jsem všechno, co se dalo čekat, připravené: syntezátory, křídlo, hammondy. Na to se pak podíváme, ještě to tu je, jak točili.
A vyjadřoval se producent k tomu, jak je co brané, chtěl případně něco jinak?
Nechal to úplně na mně. Spíš říkal, co se bude dělat, teď jdeme dělat six-traka, hammondy... a já jsem se rozhodl, jak to vezmu. Točilo se i piáno, to jsem si připravil předem. Vzal jsem ho dvěma U87, točil jsem ho zavřený, což je nějaké mé know-how. Pak se dělaly i bicí, ale velmi jednoduché, dělal si z toho loopy. Takže jen kick, snare a hi-hat a nějakej room. Tam byl hezký moment, protože snad poprvé otevřel ústa. Povídal, ať to rychle nazvučím, parkrát bouchnul a přiběhl si to do režie poslechnout. Nechal si pustit room, zvlášť jednotlivé nástroje, zase room a nadšeně povídal, co to tam je? Cože? Žádný efekty? To je paráda... Tak to byl takový příjemný moment.
Že ti tak hraje nahrávací místnost, nebo se mu tak líbily ty bicí?
Jednoduše byl lehce šoklej, že během jedné minuty dostal hotový zvuk. Ono se to občas děje, třeba Bowie, ačkoli si přivezl zvukaře, to nakonec nechal na mě, zvukař si poslechl nahrávací místnost, nechal si pustit pár našich nahrávek a pak řekl: "Udělej to, jak nejlíp umíš", a byli spokojení.
Mimochodem, co mě hodně překvapilo, že je Mike neuvěřitelně zběhlý v Pro Tools, velmi rychlý operátor. Je vidět, že s hudbou tímhle způsobem pracuje, něco si naznačí, rychle si to upraví a jde dál nahrávat. Byl hodně hravý, zejména u těch keyboardů točil, kroutil vším, co šlo, a když něco našel, hned to nabíral.
Co a jak se točilo? (Z režie jsme se přesunuli do nahrávací místnosti a obcházeli rozestavěné nástroje.)
Klasické křídlo Steinway, asi do dvou věcí. Snímal jsem ho svým oblíbeným způsobem: dva Neumanny U87, zavřené víko. Dále tubular bells, to tu mám ze sbírky Roberta Kodyma, snímal jsem ho také dvěma U87. Všechny klávesy, které tady vidíš, jsou na půl Sona a napůl Michala Dvořáka, který je tu má uskladněný. Používal Welson organ...
To ani neznám.
To je slavná italská značka. Hráli na to třeba svého času The Doors. Jsou to varhany, ale má to jiný zvuk než Hammond. Má to i nějaký arpegiatory.
A koukám, že tu máte i Vermony :)
Jo, jsou specifické, nevšední, mohou se do nahrávky hodit. Ale ty Mike nepoužil. Malé hammondy také ne, hrál na velký. Použil Wurlitzer, Fender Rhodes, ten šel přes Fender Twin Reverb, snímaný padesátsedmičkou. Hodně věcí tahal z Rolanda SH-5, což je vintage syntezátor. Lezou z toho hodně space zvuky, takové jako poruchy. Používal je v rytmických smyčkách, což bylo velmi zajímavé. Moog se také používal a hodně Six-trak. Má malý sekvencer. Analogová mašina a takový digitální MIDI ovládání presetů. Ještě jsem neřekl, že Mike i zpíval, na U67, předzesilovač Karlík TP-1, piáno šlo taky přes Karlíka. Když nahrával zpěv, vykázal všechny ze studia, potřeboval klid. Hammondy používal tady ty s originál Leslie LC-100.
Další povídání sklouzlo ke zvukařině, točilo se okolo velikosti nahrávacích místností, o profesionalitě producentů, o tom, jak se dělá s cizími muzikanty a jaké další zajímavé nahrávky v Sonu vznikly. Pak mi Pavel některé z nich pouštěl. Třeba Oskarem oceněnou Falling Slowly Glena Hansarda a Markéty Irglové. Hraje jako blázen.
Profil
Michael Kenji Shinoda, ročník 1977
Tento raper, klávesista a kytarista skupiny Linkin Park pochází z Kalifornie. Matka je rusko-maďarského původu, otec Japonec. Jediný z Linkin Park má sólový projekt, jmenuje se Fort Minor (debut The Rising Tied, 2005). Kromě hraní se Mike věnuje i producentské práci. Vystudoval Pasadena’s Art Center College of Design a i nadále se věnuje grafice. Podílel se například na obalu desky Meteora. V současné době se věnuje svému projektu Glorious Excess. Tuto výstavu si můžete prohlédnout od 12. července v Japanese American National Museum v Los Angeles.
