Lucie léta Páně 2014 - Nandej mi do hlavy svý kilowatty

Koncert skončil a uši tichým bzučením jakoby vracejí zvukovou energii nabytou během večera zpět do prostoru. Pražská trojštace letošní koncertní šňůry skupiny Lucie, druhdy v rozepři, nyní po deseti letech zase smířené, se konala ve dnech desátého až dvanáctého června, pokaždé ve vyprodané O2 Aréně. Kulturní rubriky médií psaly či mluvily o technicky nejnáročnější hudební akci, co u nás kdy byla. Souhlasím. Česká televize tentokrát trochu vypálila rybník technickým reportérům, protože vystřihla backstage report jako z partesu, a navíc jej aktuálně taky odvysílala - kuk na www.ceskatelevize.cz/lucie/ a dál. A tak abych neopakoval vyřčené příliš často, zkusím vyzobávat drobky, které čumbedna opomněla nebo je sám vidím jinak. A chci taky ukázat, že takový koncert zdaleka není jen těch několik lidí na pódiu.

Představovat nejslavnější sestavu kapely Lucie, to bych z vás asi dělal pitomce. Anebo proč ne - máte ji vypsanou v chlívečku na boku. Hostovali Adam Koller, frontmanův to synek, na bicí, ve dvou písních se na pódiu s mikrofonem objevila pěvkyně Lenka Dusilová a ve dvou jiných skladbách doplnilo kapelu čtvero violoncellistek.

Kytarové aparáty popsala dosti zevrubně televize, takže pokud je chcete vidět napřímo a zblízka, koukněte na internetové video. Stručně shrnu - kytara, dvě hlavy Soldano do čtyři beden Marshall sejmutých dvěma kondenzátorovými mikrofony. Na basu za záložní aparát sloužil zesák a bedna Ampeq, pak aktuální dva zesilovače Aquilar s firemními bednisky. Elektrické kytary měli Robert Kodym i P. B. Ch. shodně od Gibsonů v zaobleném provedení Les Paulů. Sólová kytara v barvě slunečního buřtu, basu měl basák černou jako noc, možná aby mu ladila k oblečení. David Koller v ruce střídal paličky, bezdrátový mikrofon Sennheiser Evolution a šesti- a dvanáctistrunnou španělku.

Obě bicí sady byly celkem tradiční - šlapák měřím od oka 22”, kotle 12”, 13” a 16”. K nim ještě měly obě sady podobně vlevo vedle hi-haty postavený druhý malý buben naladěný trochu výš. Kromě nich se obě sestavy bubnů víceméně blížily katalogovým standardům. Koller mladší měl třpytivé Ludwigy a činely převážně nebo všechny od Zildjian řady K a Sabian. Koller starší hrál na o trochu méně třpytivé Sonor SQ2, k nimž měl dvojšlapku i mechaniku na hi-hatu od DW a činely Zildjian řady K snad všecky.

Z kláves, co jsem stačil okouknout, vzadu stálo klavírové křídlo a za dvěma plastikami černých andělů zdobícími klávesové stojany se schovával Korg Krome a Roland A33. K nim měl na promenádu ještě jeden nástroj do ruky s bezdrátovým přenosem.

Bezdrátové vokální mikrofony i bezdrátový přenos nástrojů byly komplet Sennheiser, kabelové vokálové mikrofony taky - z řady Evolution. Na snímání kytarových reprobeden sloužily dva AKG C 414, na bicí měli set DPA 4099.

Milion eur na řetězech

O aparátu začnu drobnou polemikou s reportáží v televizi - nezdá se mi částka deset milionů korun, uvedená v pořadu, že tolik stojí aparatura na pódiu. Podle mě je to mnohem a o hodně víc. Jsou to ale většinou technické investice ozvučovacích, osvětlovacích, pódiových a jiných technických agentur. Přístroje i zařízení se po spektáklech rozmontují a odstěhují jinam na jiná show na jiných místech v jiných koncích světa, aby se co nejhustějším provozem zaplatily dřív, než se rozpadnou nebo technicky zastarají. Za kolik peněz tam bylo jednorázových záležitostí, použitelných pouze a jenom pro tuhle tour, asi nepůjde zjistit, dokud si neujasníte, jak to chcete spočítat.

Uspořádání v FOH (zkratka po anglicku znamená front of house, otrocky česky „před barákem“, tedy v plůtkem ohrazené zóně uprostřed sálu pro zvukaře a osvětlovače), bylo skoro jako ve školní třídě - v první řadě zvukaři, ve druhé pódiové video a vzadu pak osvětlovači. Další zvukař byl na okraji pódia a míchal odposlech muzikantům. Šest osvětlovačů bydlelo po celé vystoupení nad pódiem - čtyři z nich vytáhli před začátkem nahoru i se světelnou rampou, další dva museli vzhůru na další světelnou rampu po špagátových žebřících.

Ozvučení, osvětlení, LED obrazovky, rigging, čili jevištní pohybová soustrojí, a část pódia pro celou šňůru koncertů zajistila a po jeho zbytek ještě zajistí ostravská agentura High Ligte Touring, k níž jsem se tentokrát přihustil, a jíž taky patří mé zásadní poděkování za vznik tohoto spisku.

A tak pro představu ctěného čtenářstva - jenom sada PA ozvučení (PA je další a častá zkratka značící „public adress“, čímž je myšleno ozvučení pro nějaké publikum), sestávající z reprobeden francouzské firmy L’Acoustics, ježto obnáší jednak hlavní PA a delay (zpožďovací bedny) z beden K1, jež jsou díky svému výkonu a vlastnostem zásadní záležitostí jejich produktového repertoáru, dále potom boční PA z beden K2, jež jsou firemní novinkou. U High Lite Touring tak byli jednou z prvních společností v Evropě, která je měla k dispozici. Zhruba tohle, včetně náležitého počtu zesilovačů v impulsní třídě D, vybavených signálovým procesorem v každé jejich škatuli, tedy stojí pro obě stereofonní strany bratru asi milion eur. A za tyto peníze k nim ještě nemáte ani jeden mixpult, žádný kabel ani segment pochozí kabelové trasy anebo třeba židli, za to se platí dalšími.

Ale navíc bacha - nemyslete si, že když prodáte zlatou protézu a porcelán po babičce, bouchnete u výrobce prachama o pult, že vám ji jen tak prodají jako biftek v hospodě. Kdepak. Napřed jim musíte prokázat, že s něčím takovým umíte na úrovni zacházet a neuděláte výrobkům této firmy ostudu vlastní neschopností. Odměnou vám pak třeba je, že uživatelstvo funguje trochu jako spřátelená komunita: Například, když někdo zvučí v nějaké hale vůbec poprvé a změří si ji pro účely svých počítačových akustických simulací a údaje dá pak do placu na jejich uzavřenou síť pro budoucí potřeby ostatních. Základní použité vybavení najdete sepsané v tabulce tady někde poblíž. Spojení mezi pódiem a FOH je, stejně jako mixpulty, digitální. Vedení šlo po koaxiálním kabelu schovaném v pochozí kabelové trase na podlaze.

Prodrat se kvůli fotkám během koncertu davem zpocených těl od FOH k přední hradbě, a to čtyřikrát - na každou boční stranu tam a zpět -, tak to bylo tedy dílo. Projít zleva doprava vpředu prostředkem jsem vzdal bez pokusu. O vyprodanosti vystoupení svědčilo i to, že vzadu nebylo o nic méně husto než vpředu - jindy bývá vzadu za FOH průchod volnější. Rozdíl mezi předními a zadními řadami byl spíše v tom, že směrem kupředu v publiku čím dál víc převažovaly dámy. Škoda, že statistiky asi nezachytí, jaké bylo rozložení obecenstva z hlediska pohlaví. Tiše přitom předpokládám, že nějaké si s sebou přinesl asi každý a zbytek bude statisticky nevýznamný. Tedy, která že polovina z těch tisíců platících byla v hale větší. Ale klidně bych si vsadil...

Čím se hlavně svítilo

LED technologie

Rigging

Hudba a technika

Reportáže z různých kulturních rubrik nekecaly - písně zněly krásně, plně a suverénně. Dva detaily si dovolím popsat jinak. Podobně jako basová kytara jsou i bicí v rockové kapele sice nenahraditelným, ale hlavně doprovodným nástrojem. A bohužel, jenom málo mistrů tohoto cechu dokáže na ně hrát tak, že po čas nějakých více taktů, než je běžný delší či hodně dlouhý break, „fungují“ i samy o sobě. Spíše než technickou úrovní je to asi způsobem hry a taky laděním a nazvučením bicí soupravy. Oboje bicí na pódiu měly blány bubnů sešroubované spíš do basů a s krátkým dozněním kotlů, a tak sloužily dobře za hutný spodek k písním. Oba Kollerové, senior i junior, tam s nimi byli muži na svém místě. Jen bicí duet v závěru koncertu mi přišel trochu samoúčelný. Zase tolik se tam za těch pár sekund s obojími bicími a capella podle mého soudu neudálo, aby si jeden nekladl všetečné otázky. Dávné pódiové přestřelky Phila Collinse a Chestera Thompsona si pamatuju trochu jinak.

A vztáhl bych to podobně taky na bicí praktikábl plující na hydraulickém rameni nad řadami v předním prostoru těch více platících, jež tam proplul několik písní předtím. Na lunaparku se něco podobného jmenuje „létající kačeři“. Obojí i s paličkovým duetem tedy sloužilo spíš k tomu, aby bylo o čem psát a klábosit s těmi, co si do hudby netroufnou moc vrtat, než k zásadnímu vyznění celého koncertu. Pokud šlo tvůrcům o to, tak jim to vyšlo. Ať si v redakci v klidu nesouhlasí, toť tedy skromné mínění moje.

Jinak všechny ostatní efekty a podbarvení mi přišly funkční a namístě a k věci - ohně na pódiu zahořely, když se kapela v textu dotýkala ohně, „i když ne docela“, z medvídka se na lidi sypal sníh „o Vánocích“, hudebníci se na svých kruhových supportech zvedali a zase v pořádku klesali, světla svítila, mlha mlžila.

Přes co se hlavně hrálo

Největší přednost hudby kapely Lucie vidím v silných melodiích, které nezvetšely ani po deseti či dvanácti letech pauzírování. Amerika, úvodní motiv Šroubů do hlavy a hromada jiných, každý z přítomných by asi vyjmenoval „ty svoje“, jsou snad až možná geniální v tom, jak hluboko a nadlouho se vám zaryjí pod kůži. Podobně jako kdysi z Krylův Bratříček, i mnoho z jejich písní v tom nejlepším smyslu slova zlidovělo. Určitě není žádná protekce udělat jejich muzice takovouhle velkorysou výpravu. I přes mé drobné výhrady si myslím, že je dobře, že se turné konalo a ještě párkrát konat bude a že je taky dobře, že se při tak náročné výpravě tolikrát vyprodalo, a ta náročná příprava a výprava se tak snad i zaplatila.

Tour Lucie 2014 osobně na pódiu

David Koller: zpěv, bicí, kytara

Robert Kodym: kytara, zpěv

Michal Dvořák: klávesy, zpěv

P. B. Ch. (Petr Chovanec): baskytara, zpěv

hosté

Adam Koller: bicí

Lenka Dusilová: zpěv

violoncellové kvarteto pod vedením Terezy Kovalové

Tour Lucie 2014 osobně v zákulisí

hlavní zvukař: Jiří „Topol“ Novotný

odposlechový zvukař: Saša Langr

systémová projekce ozvučení: Ing. Radek Lesa

technický management ozvučení a osvětlení: Ing. Martin Duda

světla: Lukáš Patzenhauer

stage design: Martin Hruška

obsluha a programování hydrauliky: Vít Robenek

programování videoprojekcí: Daniela Dénéšová

režie koncertu: Tomáš Mašín a Jan Zajíček

Tour Lucie 2014 po firmách

zvuk, světla, LED obrazovky a rigging: High Lite Touring

pódium: Bosch Rexroth a High Lite Touring