Kurzy zvukové techniky XXIX - důležité rady a praktické postřehy pro práci v hudebním studiu, klíčové parametry pro nastavení gejtu

Klíčové parametry pro nastavení gejtu

Především v rockové hudbě si někteří zvukaři jen těžko dokážou představit zpracování bicí soupravy bez použití gejtů, ale existuje i nemálo odpůrců této techniky. Jejich nejčastějším argumentem je to, že zřetelně vnímají jejich činnost a na základě toho hodnotí tento proces jako necitlivý a nepřirozený zásah do celkového zvuku. Ve skutečnosti se jedná buď o nesprávné nebo nevhodné nastavení parametrů a nebo o styl hry, na který tento proces lze jen stěží aplikovat. Mylná představa z opačného spektra je zase taková, že dobré gejty vylepšují zvuk (setkal jsem se s názorem: „Ten můj Drawmer, to je nářez, zvukově se mu nic nevyrovná!“). Pokud ano, nejedná se už o gejty, protože jejich úlohou je péče o signálovou obálku a nikoli přidávání zkreslení, ekvalizace či obdobných procesů.

Rozhodujícím parametrem úspěšného nastavení je prahová úroveň, při které se gejt otevírá (threshold). Pokud je dynamika hry vyrovnaná, je celkem snadné najít v nastavení takovou hodnotu, při které už nedochází k falešnému spouštění ostatními zvuky (dostávají se přeslechem do stejného mikrofonu). Problém nastává teprve tehdy, když má gejt spouštět i ty dynamicky nejslabší údery, které jsou úrovňově srovnatelné s těmito přeslechy. Pokud je dynamika úderů příliš vysoká je vhodnější gejt vyřadit z činnosti, a to buď úplně a nebo alespoň v místech, kde se úroveň úderů markantně liší.

Jednotlivé údery spouštěné gejtem nesmí být slyšitelně „okradené“ o část svého náběhu či doznívání. S tím jsou spojené další klíčové parametry: náběhový čas (attack), doběhový čas (release) a časová prodleva (hold). Náběhový čas je vlastně doba, která uplyne od okamžiku překročení nastaveného úrovňového prahu až do úplného otevření gejtu. U bubnů se používá náběhový čas gejtů co nejkratší, a pokud je k dispozici funkce predict, je možné dostat se dokonce do záporných hodnot (stejně jako při aplikaci těchto procesů jinak než v reálném čase). V praxi to znamená, že úder prochází gejtem ještě předtím, než dosáhne hodnoty threshold - nechybí mu tedy ani úplný počátek náběhu. Doběhová konstanta naopak určuje za jak dlouho dojde k úplnému potlačení signálu poté, co signálová úroveň poklesla pod nastavený práh citlivosti (threshold). U většiny procesorů nechybí sice možnost automatického nastavení, ale pro relativně stejné průběhy signálové obálky se manuálním nastavením tohoto parametru dosáhne většinou lepších výsledků. Dobu otevření gejtu je sice ještě možné posunout parametrem hold, ale obdobných výsledků lze bez problémů docílit i s oběma základními časovými parametry.

Složitější gejtovací procesory mají samostatně nastavitelný úrovňový práh (threshold) pro otevření a zavření gejtu - s těmito parametry se na rozdíl od funkce hold určitě vyplatí experimentovat. K užitečným doplňkům patří také některé funkce zjemňující činnost gejtů, ať už se jedná o nastavení expanzního poměru (gejt nevypíná „natvrdo“, ale chová se jako expander) nebo o trvalý průchod určité signálové úrovně i při uzavřeném gejtu (floor).

Další nastavitelné parametry související s využitím filtrů v řídicích obvodech gejtů nebo se zapojením klíčovacích vstupů si probereme příště.