Jonathan Roye je producent a zvukař z Nasvihille v Tennessee. Kromě úspěšné kariéry za mixážním pultem také provozuje jeden z nejlepších kanálů na YouTube kanálů pro zvukaře mixnotes.tv a vlastní společnost Woodshed Audio, přes kterou nabízí vlastní samply bicích a perkusivních nástrojů. Hudbě se věnoval od dětství, ale ve chvíli, kdy si uvědomil, že jako nájemný muzikant se neuplatní, začal se na plno věnovat zvuku a produkci.
Jonathan začal na produkci a zvukařině pracovat v roce 2005 na laptopu ve svém pokoji na kolejích na vysoké škole v Texasu. V té době hrál převážně jazz na dechové nástroje a na kytaru. Postupně ovšem zjistil, že život jazzového hudebníka není pro něj, rozhodl se, že se přestěhuje do Nashville a místo hraní na nástroje začne bez honoráře nahrávat jakoukoliv kapelu, která bude mít zájem.Po několika úspěších a katastrofických neúspěších, díky kterým téměř musel přesedlat na jinou kariéru, se mu podařilo proniknout do světa popu a country, kde nyní pracuje jako vyhledávaný zvukař a expert na mixáž.Jeho práci můžete siposlechnout například na platinové desce Kelsey Ballerini, ve filmu Hunger Games, v televizi ABC a téměř pokaždé, když si pustíte rádio.
Co je nejlepší kus vybavení, co jsi kdy koupil pod sto dolarů?
A víš, že mám zrovna něco přesně za stovku? Vyrábí to Behringer a jmenuje se to Virtualizer 3D. Je to rackovej multiefekt, kterej stojí okolo těch sto. Už ho nějakou dobu mám a umí to takový zajímavý krystalický efekty, který nemůžu najít nikde jinde. Používám to, když chci zkusit něco neobvyklého. Pustím tím zpěvy a hned je nahraju. Je to levná věc a spousta lidí o ní neví. Umí to i delay, reverb, modulace, filtry, zkreslení a spoustu dalších věcí. Je asi potřeba prohnat ten výsledný signál ekvalizérem, protože to má tendence znít trošku zastřeně, ale je to určitě zajímavá věc, co moc lidí nezná.
Co je podle tebe nejčastěji opomíjená věc, kterou by producenti a zvukaři měli dělat denně, ale často se k ní nedostanou nebo na ni zapomenou?
Upřímně, já pomáhám míchat zvuk hodně začínajícím producentům a songwriterům okolo Nashvillu. A první věc, která mě napadá, jsou úrovně hlasitosti a gain-staging.Lidi běžně používají tři až pět vrstev samplů kopáku, což je v pořádku. Problém je, že ty samply už jsou masterovaný, takže už jsou hodně nahlas. No a nakonec v těch vrstvách začnou zkreslovat a už v tom mixu není hlasitostně vůbec místo. Potom vyrazí nahrát basu a zpěvy a ani jedno už není slyšet. Už tam prostě není místo a věci přestávají fungovat. Je potřeba stahovat hlasitost na jednotlivých stopách. To je fakt důležitý. Když mi něco podobného přijde na mix a je poznat, že hlasitostně mi některý nástroje zabírají moc místa, tak je prostě stáhnu clip gainem v nějakým plug-inu nebo v Pro Tools. A to udělám, než se vůbec dotknu faderu. Fadery určitě používám, ale je to delikátnější pohyb okolo tří až čtyř decibelů. Občas, když chci něco víc vytáhnout, tak s faderem pohnu i víc. Většinou ale upravuji výstup v plug-inech, abych měl věci hlasitostně pod kontrolou, zvlášť když dělám na nějaké popové věci se sto dvaceti stopami a šesti kopákama. Tam se prostě musí hlasitost stahovat, jinak už tam není místo pro zpěvy. Když začínáš s produkcí, musíš myslet na strašnou spoustu věcí a tenhle problém s hlasitostmi je lehký opomenout.
Pokud bys měl dva tisíce, který konkrétní kusy vybavení by sis koupil jako první pro co nejlepší domácí nahrávání?
UAD Apollo, Shure SM7B a jakýkoliv levný kondenzátorový mikrofon, jako například něco od firmy Lewitt. Ty zní skvěle i za tři sta dolarů. Toto je v podstatě výbava, se kterou jsem začínal já. UAD Apollo je fantastická záležitost. Všem radím, aby si je pořídili, ať už je to Twin nebo racková verze.
S čím podle tebe producenti a zvukaři ztrácejí nejvíc času, který by mohli využít produktivněji?
To je dobrá otázka. V mým světě to už nevídám tak často, ale obecně mají lidi tendence používat zbytečně moc mikrofonů. Kolikrát tři i čtyři na akustickou kytaru. Když mi přijde něco takového, tak já prostě vyberu tu nejlíp znějící stopu a zbytek smažu. Není to z nedostatku respektu k producentovi, ale často těm mikrofonům nesedí fáze, perou se a stejně zvládnu udělat větší zvuk s jedním mikrofonem lépe než se čtyřma. Na kytarovým aparátu používám jenom jeden ribbon (páskový) mikrofon na půl cesty mezi hranou reproduktoru a středem. Mám tady mikrofony 121 Royer a Cascade Ribbon, což je levná věc za pár dolarů. Oba jsem použil na velkých deskách. Radši bych si vyladil ekvalizér na aparátu nebo na Neve 1073 a upravil si zvuk takto, než moc času trávit nad několika mikrofony. Občas ten mikrofon posunu dál od reproduktoru, podle toho, kolik chci slyšet zvuk v místnosti. V minulosti jsem používal SM57 a mikrofon Ribbon a míchal ty zvuky dohromady, ale nakonec jsem to stejně vždycky dal jen na jednu stopu, když přišlo na mix.
Používat víc mikrofonů určitě není špatná věc a stojí za to experimentovat. V praxi ale většinou dovedu udělat lepší zvuk kytary z jednoho mikrofonu než ze tří.Jaké chyby vidíš lidi dělat nejčastěji i na profesionální úrovni?
Asi používání zbytečně moc komprese. Nejvíc na bubnech. Lidi si z nějakého důvodu myslí, že když dají 1176 na snare drum, tak že jim ta ručička musí hodně skákat. Problém je, že v určitou chvíli už ta komprese ničí tón. Například na kopáku, když komprimuješ víc než pět decibelů, tak vysáváš hodně basů. Já jsem při míchání bubnů často s kompresí umírněný. Zpěv komprimuji hodně. Na bubny ale radši používám jemnější kompresi na několika úrovních. Na kopáku, na snare, na sběrnici (na celé soupravě). Snažím se tím uchovat tón a sílu bubnů. Lidi taky často pracují ve velkých hlasitostech a moc dlouho. Sám si musím dávat pozor, abych neposlouchal věci moc nahlas a občas si dal přestávku.
Máš nějaký principy, který používáš konzistentně na všech projektech, na kterých pracuješ?
Čím větší rutinu můžeš do práce zavést, tím lépe. Od předem připravených sessionů na nahrávání zpěvu přes používání stejných kabelů na patch bay (spojování hardwaru) až po barevný odlišení stop v Pro Tools. Bubny jsou pro mě vždycky vyznačený modře, kytary zeleně a tak dál. Jdu i do větších detailů, jako například používání tmavších odstínů dané barvy na důležitějších partech. Takhle nemusím nikdy nic hledat a stačí mi jeden pohled, abych věděl, kde jsem. Možná to zní jednoduše, ale pomáhá mi to dělat podstatně rychleji a lépe se rozhodovat.
Mohl bys zmínit jedno špatný a jedno dobrý rozhodnutí, který jsi ve své kariéře udělal, a jaký měly dopad?
Minulý rok jsem byl zavalený prací. Každý den jsem byl ve studiu do čtyř do rána. Hrozně mě to unavilo a už jsem si to ani neužíval. Nedávno jsem si tu pracovní dobu trošku upravil. Ve studiu jsem v půl deváté ráno a v sedm večer jdu domů. Taky se snažím nepracovat v neděli, když se zadaří. Přes Vánoce jsem si dal tři týdny dovolenou a válel jsem se s rodinou doma. O zvukařině jsem ani nepřemýšlel. Když jsem se vrátil, začal jsem víc spát, měl jsem víc energie a lépe jsem i pracoval. Zvlášť když se dostaneš do situace, kdy děláš hromadu věcí, jsi mladý, děláš produkci a jenom makáš, tak můžeš najednou narazit na kreativní blok. V téhle situaci je potřeba věci trošku uklidnit, dát si pár týdnů pohov a změnit strukturu toho, jak pracuješ.
Kdyby za tebou přišel někdo s minimem technických znalostí a řekl by ti, že za měsíc půjde nahrávat a produkovat desku, a když se podaří, je ve hře milión dolarů. Co konkrétně bys ho ten měsíc učil?
Udělal bych playlist relevantní hudby na Spotify se zvukem kytar a klavíru, který chci na té desce mít. Poslouchal bych ten playlist celej měsíc, abych si ty zvuky přinesl k nahrávání s sebou v uších. Potom bych se soustředil na základy nahrávání. Nenahrávat věci moc nahlas, udržovat procesy v co nejjednodušší podobě a nepřemýšlet moc. Skvělá skladba, aranžmá a muzikanti přežijí špatného zvukaře, mix i mastering. Když vychytáš správný party, tak můžeš zpěvy klidně nahrát na SM58 a nebude na tom záležet. Nikoho nezajímá to, že máš doma Neve 1073. Nenech se zbytečně zahltit přemýšlením o vybavení a soustřeď se na aranžmá a písničku.
Koho považuješ za největší osobnosti ve tvém oboru?
Můj kamarád Jeff Juliano měl na mě velký vliv. Já bych řekl, že je můj mentor, ale on by mě takhle mluvit nenechal. Měl hodně hitů okolo roků 1998-2002. Udělal desky s lidmi jako John Mayer, Jason Mraz, Ben Folds, Dave Matthews, Paramore... Spoustu velkých popových věcí. Je to skvělý zvukař a hodně mě naučil. Tony Maserrati. Jeho zpěvy jsou vždycky dokonalé. No a třeba Serban Ghenea mě vždycky vyděsí, když si na test smíchám desku, na které taky pracuje. Je to mistr v tom dokonalým popovým zvuku.
