Dnešní článek je o Jen Zielenbach, člence Antigone Rising, americké kapely z New Jersey. Kapela se jmenuje po řecké tragické hrdince Antigoně. Toto jméno má symbolizovat ženskou sílu - zcela po právu, neboť členkami kapely je pět žen. Mimo Jen Zielenbach i zpěvačka Cassidy, sestry kytaristky Cathy a Kristen Henderson a bubenice Dena Tauriello.
Startovní čára
Jennifer Lyn Zielenbach se narodila ve Philadelphii. Vyrůstala na hudbě Stevie Wondera, Billa Witherse, Jamesa Browna, Led Zeppelin nebo The Cure, ke kterým se později přidali Radiohead nebo Gorillaz. Její hudební kariéra začala v šesti letech, kdy začala chodit na lekce klavíru. V sedmém ročníku, ve svých jedenácti letech, se poprvé dostala ke kontrabasu. Jen k tomu se smíchem dodává: "Když jsem se chtěla dostat do orchestru na škole, kde jsem studovala, tak mi vrazili do ruky kontrabas. Řekli mi: ,Jsi vysoká, budeš hrát na kontrabas.‘"
Jen absolvovala studium klasické hry na kontrabas na Esther Boyer College of Music na Temple University ve Philadelphii. Odtud si odnesla titul bakaláře.
Již za svých studií se začíná etablovat v hudebních kruzích. Pracovala jako hudební ředitelka několika divadelních společností. Navíc hrála v jazzových kapelách, orchestrech a hudebních divadlech. V té době měla také svoji první kapelu Blue Method.
V časech působení ve Philadelphii také hrála s mnoha místními jazzovými, rockovými i funkovými kapelami, stejně jako hostovala na koncertech známých umělců, například Muzz Skillingse (ex Living Colour) nebo kytaristy Jimmy Bruna.
Probuzení Antigony
V roce 2004 se Jennifer připojila ke kapele Antigone Rising. Došlo k tomu na doporučení manažera její bývalé kapely.
Kapelu Antigone Rising založily sestry a kytaristky Cathy a Kirsten Henderson na konci osmdesátých let společně se zpěvačkou Penelope Kokines. V polovině devadesátých let kapelu obnovily a začaly hrát v New Yorku po klubech. Vydaly několik alb vlastním nákladem a v roce 2003 podepsaly smlouvu s vydavatelstvím Lava Records.
V roce 2004 se připojila Jennifer Zielenbach a od té doby kapela vystupuje ve výše zmiňované sestavě. V témže roce také vydávají EP Don’t Look Back.
O rok později se kavárenský řetězec Starbucks, který rovněž vydává hudbu na svém vlastním labelu, rozhodl, že začne vydávat i hudbu mladých nadějných interpretů. Projekt se jmenuje Starbucks’ Hear Music Series. Jako první si vybrali Antigone Rising. Album nahrály naživo a poloakusticky ve studiu Sony Music v New Yorku.
Vydání se dočkalo 11. května 2005 pod názvem From the Ground Up. Za prvních dvanáct dní se ho prodalo přes dvacet jedna tisíc kopií a do konce roku to bylo celých čtyři sta padesát tisíc! Na žebříčku Billboard se deska umístila na 93. místě.
Co se týče samotného alba, přestože je nahráváno naživo, s obrovským entusiasmem a energií, tak je velmi precizně odehrané. Představuje takový typický americký mix mnoha stylů, rocku, popu, folku a country, s decentními odkazy na funky a soul. Především jde ale o písničkové album. Všemu dominuje úžasný vokál zpěvačky Cassidy, vzdáleně připomínající Alanis Morrisette, občas dokreslený vokály kytaristek. Kolem zpěvu se kroutí a tančí hravé kytary sester Hendersonových a vše dokresluje občasný klavír. A pod tím vším se žene a pádí drtící a groovující rytmika Jen a Deny. Nálada nahrávky je velmi pohodová, každá skladba je bouřlivě odměňována potleskem publika, které se neváhá ozvat i v průběhu jednotlivých písniček. Samotné dámy se ke svojí hudbě vyjadřují jednoduše a konkrétně. Dena Tauriello: "Nehrajeme proto, abychom natočily nějaký hit. Hrajeme proto, že nás to baví, protože milujeme hudbu."
Hudba Antigone Rising je často charakterizována jako mix Led Zepelin a The Eagles. Jennifer se k tomu vyjadřuje s úsměvem: "Myslím si, že je v tom víc, protože starší kapely byly schopné míchat různé žánry. Nehrály jeden styl, ale kombinovaly mnoho harmonií a muzikanti uměli hrát na svoje nástroje. Rozhodně nezníme přesně jako oni, opravdu si to nemyslím. Myslím si, že v tom je víc, můžete spojit dva styly, a přesto jde o unikátní věc."
Posledních několik let Antigone Rising koncertují na více než dvou stech koncertech ročně. Občas je to sice velmi tvrdé a těžké, zvlášť když vystupují někdy jen pro dvacet lidí (jako v jednom klubu ve státě Mississippi). Na druhou stranu si ale zahrály coby předskokanky takových kapel, jako jsou Rolling Stones, The Allman Brothers, Aerosmith, Roba Thomase či kapely Dave Mathewse nebo Michaela McDonalda. Několikrát se také objevily v televizních talk show a měly speciální vystoupení pro hudební televizní stanici VH1.
V roce 2005 také nahrály písničku Fat Bottomed Girl pro desku Killer Queen: A tribute to Queen.
Jen
Jen se přiznává k obdivu k takovým velikánům basové kytary, jako jsou Tony Levin, James Jamerson, George Porter Jr., Verdine White nebo Bootsy Collins. Pravda je, že na její hře to nenechává nějaké slyšitelné důsledky. Jen se drží spíše zpátky a hraje tak, jak měla basová hra původně vypadat. Decentně dodává do skladeb basové podklady a harmonie, aniž by nějakým způsobem vyrušovala či na sebe upozorňovala. Hodně mi tímhle způsobem hry připomíná Mike Porcara z Toto. Konečně vyjadřuje to i její vlastní názor: "Být sólovou baskytaristkou není úplně můj šálek kávy, ale ráda si poslechnu, když to někdo umí." Na otázku, zda jí připadá jednoduché hrát na baskytaru a také zpívat, odpovídá jednoznačně: "Nemožné!". Rovněž preferuje pětistrunné basy. Na otázku, co ji přitahuje na basových nástrojích, odpovídá, že měla vždycky ráda jazzovou a soulovou hudbu, kde hraje basa nezanedbatelnou roli.
Profesionálně se Jen živí hudbou poslední čtyři roky (co hraje s Antigone Rising). Ráda by si s kapelou zahrála někde mimo Spojené státy, nejraději v Amsterdamu nebo Japonsku. Vedle toho hraje ještě v kapele Goodfoot, kterou založila se svými kamarády, a hrají soul, fusion a groove. A je občasnou součástí jam kapely Manic Mule. Dle vlastních slov by se také ráda věnovala filmové hudbě a samplování. Kvůli tomu se v současné době věnuje studiu programů ProTools, Reason a Audacity, aby všechno mohla vytvářet sama a být nezávislá.
Ve volném čase, kterého posledních několik let díky turné nemá nazbyt, se věnuje hlavně svému labradoru Maggie, ráda také čte, vaří, nakupuje (jak překvapivé, že :-)), pracuje na zahradě nebo opravuje svůj dům v Collingswoodu v New Jersey, do kterého se přestěhovala z Philadelphie.
A začátečníkům hry na baskytaru doporučuje: "Co nejdříve začněte hrát s jinými muzikanty. Také se snažte kopírovat nahrávky, stejně jako se učte hrát z not."
Jen Zielenbach je firemní hráčkou dvou společností, Warwick a SWR:
baskytary:
Warwick Thumb (čtyřstrunná)
Warwick Streamer II (pětistrunná)
dříve také Warwick Corvette 5
kontrabas: Warwick Triumph (čtyřstrunný)
aparát:
hlava SWR 750x
kabinety 4 x 10” a 1 x 15”
struny: GHS Bass Boomers
Antigona je postava ze starých řeckých pověstí. Byla dcerou krále Oidipa (přemožitel Sfingy, král Théb), jehož vlastní synové svrhli a vyhnali ze dvora. Antigona cestovala s Oidipem až k hájům Eumenid, bohyň pomsty. Tam mohl sestoupit do Říše mrtvých.
Antigona se vrátila do Théb, kde vypukl bratrovražedný boj mezi Oidipovými syny. Ti se v rozhodující bitvě vzájemně zabili, ale zatímco Eteoklovi byl vypraven státní pohřeb, Polyneikovo tělo bylo ponecháno před hradbami, aby ho sežrala divá zvěř (podle řecké mytologie nemohl nepohřbený člověk sestoupit do Hádovy říše). Antigona i navzdory hrozbě smrti Polyneikovo tělo pochovala a byla za to potrestána. Vládce Théb Kreon ji nechal zazdít. Antigona je symbolem duševní síly, morálky a odvahy.
