Jak už se stalo naším dobrým zvykem, tak vždy jednou za čas trochu zvolníme tempo článků, které v rámci našeho seriálu na těchto stránkách uvádíme a pokoušíme se přiblížit si celý ten nesmírně rozmanitý kytarový svět i jinak, zejména pak v rámci celkového odlehčení těchto témat více z té lidské, niternější, osobní stránky. A tak to má vlastně být, protože hudba není jen soustava přísných pravidel, striktně uváděných v život prostřednictvím chladně nasázených not na papír, ale především lidský prožitek - nebo by to tak (aspoň někdy) mělo být. Ano, ano, vím, nebudeme dnes raději hovořit o neúprosných zákonech trhu, náhodě, uměleckém štěstí, schopnosti být v pravý čas na pravém místě, nadání, píli a určité dávce osobní odvahy a drzosti (to si přece jenom necháme až někdy na příště). Dnes nám půjde o něco jiného.
V sedmdesátých letech NASA vypustila sondy Voyager s posláním nejen kontaktovat mimozemskou civilizaci, ale předvést jí naši planetu v tom nejširším slova smyslu - takže kapsle byly nacpány četnými artefakty. Pro případ, že by dorozumění selhávalo, NASA také zahrnula hudební ukázky včetně rockandrollové klasiky Johnny B. Goode v podání Chucka Berryho. No vida! Poté, co toto tajemství vyplulo na povrch, obletěl svět vtip, který měl formu odpovědi od případných mimozemšťanů: "Neposílejte nám žádná vaše vědecká pojednání, pošlete víc rock and rollu!"
Jistě se mnou souhlasíte, že by tedy bylo velmi zajímavé znát názor dalších kytaristů na to, co by ze svého repertoáru vybrali jako reprezentativní skladbu, která by nejen charakterizovala přímo je osobně, ale která by podle jejich mínění i vydržela neúprosný tlak času a byla stále čerstvá i za nějakou řádku let.
Podívejme se tedy na výsledky jedné velice zajímavé ankety magazínu Guitar World, kde se podařilo v průběhu několika let získat a zkompletovat názory a odpovědi na tento dotaz od 33 kytaristů různých hudebních žánrů. Najdete zde jak klasické osobnosti (včetně George Harrisona, protože tento projekt začal už dříve), tak i prozatím krátkodobě nažhavená jména současných hudebních směrů. Většina názorů vypovídá velmi přesně o kytaristově osobnosti, což ještě více napomáhá fanouškům pochopit svůj vzor jako člověka. Naleznete zde ovšem i myšlenky, které jsou, hodně mírně řečeno, dost udivující...
Přečtěte si tedy, jak to dopadlo. A tady mě napadá - jak byste se k této problematice postavili vy? Myslíte, že je jejich výběr správný? Sedí to vždycky? Jaká skladba by podle vás nejlépe reprezentovala jak je, tak i celkově rockovou muziku? Nebylo by možná lepší to celé rozdělit na jednotlivá období (např. 60. léta, přelom 60. a 70. let, 70. léta, 80. léta, 90. léta, začátek nového tisíciletí) a za každé období uvést takových pět, deset skladeb? Co říkáte - docela oříšek, že? Zajímavé názory by možná vyplynuly, kdybychom se takto pokusili určit českou bigbeatovou a rockovou scénu... Zkuste mi napsat svůj názor, mohlo by to být poučné. Hodně našich čtenářů si se mnou mailuje a já jsem za tento oboustranný kontakt velmi rád, protože jedině tak může docházet k tříbení názorů (např. i ve škole, když máme volnější hodiny, tak se svými studenty, adepty rockové kytary, na podobná témata velmi živě diskutujeme a přináší to výsledky).
Ještě poznámku - abych nikoho neupřednostňoval, tak jednotlivé kytaristy uvádím podle abecedy, za jménem pak uvádím jejich kapelu, která odpovídá době a realizaci vybrané skladby, a také základní album, kde byste mohli píseň nalézt.
Art Alexakis (Everclear) - Summerland
- Sparkle And Fade (1995, Capitol)
"Tohle je skladba o pocitu marnosti, ošklivení si sama sebe, přílišné sebelásce, vzpurnosti a tak. A tohle bude v lidech pořád."
Jeff Beck - Where Were You - Jeff Beck's
Guitar Shop (1989, Epic)
"To je asi to nejlepší, co jsem kdy napsal - to za prvé. Vyřádil jsem se s vibrapákou a s užitím nepravých, elektrických flažoletů, s takovým tím napískáváním - to za druhé. Ale za třetí, proč by to mělo letět do vesmíru, je to, že jako inspirace pro tuhle věc mi posloužila deska Mystere des Voix Bulgares bulharského ženského sboru, a tam je tolik citu, že je ho dost i pro budoucí generace."
Dickey Betts (Allman Brothers Band) - In Memory of Elizabeth Reed - Idlewild South (1970, Polydor, Atco)
"To je fakt hrozně silná věc už jenom kvůli tomu, že všem členům kapely dává prostor k vyjádření se. Dlouhá léta jsme tuhle věc hráli na koncertech a vždycky jsme ji měli rádi pro tu možnost dlouhých improvizací. Takže proto tahle skladba, protože je tam to nejlepší z nás všech."
Jerry Cantrell (Alice In Chains) - Rain When I Die - Dirt (1992, Columbia)
"Tohle je příběh o vztahu mezi mužem a ženou. Může být v lidských vztazích něco věčnějšího?"
Dimebag Darrell (Pantera) - Fucking Hostile - Vulgar Display of Power (1992, East West)
"Jestliže tohle uslyší nějaký zelený držky s anténkama za 500 miliónů roků, tak se z toho nejdřív poserou, odhodí ty svoje technický hračičky a určitě si řeknou - Sakra, tihle hnusní a zatracení parchanti věděli, o čem to všechno je. Myslím si, že je to naše nejlepší skladba, co se týče vyjádření pocitu moci a nepřátelství. V lidech to bude pořád, ten pocit nasranosti. Tak ať si to ty E. T. užijou."
Brad Delson (Linkin Park) - Crawling - Hybrid Theory (2000, Warner Brothers)
"Crawling určitě přežije test času, protože je plná lyriky a zvukově je nadčasová. Týhle skladbě věřím, protože jsme do ní dali duši."
K. K. Downing + Glen Tipton (Judas Priest) - Victim of Changes - Sad Wings of Destiny (1975, RCA/Janus)
K. K. Downing: "To je metalovej folklór. Celý tohle LP mají lidi pořád rádi, oslovilo je to. Takže proč by je to neoslovovalo dál... Pro nás je tohle album něco jako Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band pro Beatles nebo II pro Led Zeppelin."
Glen Tipton: "Jo."
Peter Frampton - Do You Feel Like We Do - Frampton Comes Alive
(1975, A&M)
"Probudil jsem se jednou se sklenkou vína v posteli a pamatoval jsem si, že se mi v noci, jak jsem byl vylitej, zdály akordy D, F, C, G, D. Tak jsem se i s kocovinou nějak dopravil do studia, a když jsem to tam přehrál, kluci mi řekli, že je to dobrý a že z toho uděláme skladbu. Namítnul jsem, že na to nemám slova. Na to mi řekli, ať tam dám to svoje dnešní ráno. No a tak jsem tam začal normálně plácat - Probudil jsem se dnes ráno se sklenkou vína v ruce (Woke up this morning with a wineglass in my hand) - a sedlo to tam; a lidi to hrozně vzali, protože takovýhle ráno, to zná každej z nás."
Ace Frehley (Kiss) - Shock Me - Love Gun (1977, Casablanca/Polygram)
"Vybral jsem tuto skladbu nejen proto, že je to známá věc od Kiss, ale protože má pro mě hluboký význam. Vypovídá o skutečné události, která se mi stala na začátku koncertu v Lakelandu na Floridě. Scházel jsem po pódiovém schodišti, a když jsem se dotknul zábradlí, dostal jsem takovou elektrickou ránu, že jsem přímo odletěl a byl v bezvědomí snad deset sekund. Bedňáci mě odnesli dozadu, za zeď Marshallů, a když jsem se probudil, tak jsem měl na rukou popáleniny a celkově jsem byl v šoku. Paul Stanley ohlásil publiku, co se stalo, a patnáct tisíc fanoušků začalo skandovat - My chceme Ace, my chceme Ace! Byl jsem nejdřív tak mimo, že jsem ani neuvažoval o tom, že bych ten večer mohl ještě hrát, ale když jsem slyšel ty lidi, adrenalin začal fungovat, a tak jsem tam vlítnul a odehrál koncert. A to přesto, že jsem po zbytek vystoupení neměl v ruce skoro žádný cit. Díky Bohu, že jsem to tehdy přežil. Ten anděl strážný nade mnou, ten tehdy měl pořádnou fušku. A to bych chtěl, aby členové KissArmy věděli furt."
Jimmie Vaughan - Planet Bongo - Do You Get the Blues? (2001, Artemis)
"Prostě se dívám na svět přes bluesové brýle. Nic neřeším, nechystám se touhle skladbou změnit svět, nechci pronášet nějaká moudra, nehodlám nikoho poučovat, toho maj' lidi plný zuby. Jen se snažím dát lidem trochu zábavy, více pohody, vždyť to přece potřebujem, do prdele."
Buddy Guy - Damn Right, I've Got the Blues - Damn Right, I've Got the Blues (1991, Silvertone)
"Tady jsem hrdý na text, protože to je o všech lidech. Všichni si myslí, že když získají balík peněz, tak budou šťastní, ale když je pak opravdu mají, tak se zas trápí tím, aby jim je někdo nesebral. Můj kamarád Bo Diddley řekl, že se to týká i takových lidí jako Donald Trump či Bill Gates - ti také si musí dávat pozor na všechny okolo a ani na okamžik nepolevit v ostražitosti, jinak jim právníci od všech těch ženskejch po mezinárodní koncerny seberou i střechu nad hlavou. Když jsem jako dítě chodil po poli za pluhem, tak jsem si říkal, že kdybych měl pět tisíc dolarů, tak bych nemusel nikdy pracovat. Jenomže, jak se ukázalo, není to pravda. Nemůžete tomu kolotoči uniknout, nemůžete. Ani ti, co přijdou po nás. Prokletá pravda (Damn Right)..."
Kirk Hammett (Metallica) - Motorbreath - Kill 'Em All (1983, Elektra/Music for Nations)
"Tady jsme nasadili takové tempo, jako bychom se chtěli úplně zničit a ne ještě pokračovat dalších deset dvacet let. Až na doraz! A taky - na rozdíl od pozdějších skladeb - je tahle kratší než čtyři minuty! Bomba!"
George Harrison (Beatles) - While My Guitar Gently Weeps - The Beatles (White Album)
(1968/1978/1982/1987, Parlophone/Apple/Capitol/Mobile Fidelity)
"Myslím, že kytaristé mají rádi tuhle píseň a taky se domnívám, že je typická pro Beatles. Když jsme ji původně nahrávali, tak základní verzi tvořila pouze moje akustika a zpěv. Nikdo další se o tuhle věc nezajímal. Až na Ringa, tomu se líbila, ale John i Paul si jí nevšímali. Tehdy jsem šel domů fakt dost zklamaný a rozčarovaný z toho, že zase nemám šanci uplatnit svoje nápady. Přece to není žádný odpad, nebo je to fakt tak špatný? Druhý den jsem jel zpátky do studia a po cestě jsem vzal Erica Claptona a tehdy jsem mu z náhlého vnuknutí řekl: ,Hele, nechtěl by sis zahrát v mojí skladbě?' Eric řekl, že by to nemohl udělat už jenom kvůli tomu, že by se to ostatním členům Beatles nelíbilo. My jsme opravdu do té doby nezvali významné a slavné muzikanty na natáčení, ale potom jsem si řekl: ,Fajn, seru na ně!' To je moje píseň a já chci, aby tam hrál Clapton. A tak Eric přišel a všichni se najednou začali chovat hrozně vstřícně a každý se chtěl ukázat. Clapton nás tehdy dal dohromady, takže tahle věc není hezká jen kvůli jeho kytaře, ale že jsme se na ní chtěli všichni předvést. A to byli Beatles."
Warren Haynes (Gov't Mule) - Mule - Gov't Mule (1995, Relativity)
"Vybral jsem ji kvůli dvěma faktům. Za prvé jsou zde hodně znát naše vlivy, jako Cream, Hendrix a všechna ta stará, poctivá muzika. A za druhé poukazujeme textem na nespravedlivou sociální politiku americký vlády, která lidi jenom využívá. Možná, že za tisíc let to už bude lepší."
Jerry Horton (Papa Roach) - Between Angels And Insects - Infest (2000, DreamWorks)
"Všechno je to vlastně o tom, že by lidi měli dávat důraz na to, jaký je člověk zevnitř a ne ho hodnotit podle toho, jak se oblíká."
Scott Ian (Anthrax) - Only - Sound of White Noise (1993, Elektra)
"Bude to Only, protože James Hetfield z Metalliky mi řekl, že je to dokonalá skladba."
Kerry King (Slayer) - Payback - God Hateas Us All (2001, Sony)
"Co lidi nejvíc zajímá? To, co se jim stalo nebo co se jim může stát. A Payback vypovídá o tom, že každému se někdy stane, že má depku. A tohle bude lidi brát ještě dlouho."
Robbie Krieger (Doors) - Light My Fire - The Doors
(1967, Elektra)
"To je obraz Léta lásky roku 1967. A ten by měl bejt zachovanej. Když jste tenkrát byli v San Francisku nebo prostě někde v Kalifornii, tak to léto vypadalo, jako že začíná něco nového, lepšího, lidštějšího. Jim Morrison nám tehdy řekl, abychom přinesli na zkoušku vlastní skladby. A tak jsem šel domů a přes noc napsal Light My Fire. Byla to vůbec první věc, co jsem složil. V sóle jsem se inspiroval modálními běhy Johna Coltranea. Myslím, že se ta skladba stala naším nejúspěšnějším hitem a hlavně, otevřela hodně lidem nové obzory. A to je pořád aktuální."
Daron Malakian (System of a Down) - Chop Suey! - Toxicity (2001, Sony)
"Je to o názorech na smrt! Kdybych zemřel na rakovinu, tak by lidi řekli - Chudáček Daron! Ale kdybych zemřel na předávkování, tak by si titíž lidi řekli - No co, nemusel to brát! Jenže jak ten s rakovinou, tak i ten pod drogama, to jsou přece nemocný lidi. A nemocní lidé si zaslouží léčbu a ne soudce!"
Mike Mushok (Staind) - Fade - Break the Cycle (2001, Flip/Elektra)
"Dali jsme do toho to nejlepší z naší hudební, textový a citový stránky, a když to hraju, mám pocit, jako bych si naléval do žil energii. A energii budou potřebovat i za tisíc let."
Dave Mustaine (Megadeth) - Holy Wars... The Punishment Due -
Rust in Peace (1990, Capitol)
"Vybral jsem tuhle, protože se nikdy nepřestaneme snažit ovládat jeden druhého"
John Petrucci (Dream Theater) - Six Degrees of Inner Turbulence - Six Degrees of Inner Turbulence (2002, Elektra)
"Jestli se bude dělat nějaká schránka s muzikou, tak bych tam chtěl tuhle věc už jenom proto, že trvá 42 minut a obsahuje vše, čím jsme byli. A taky - budeme to mít ze všech nejdelší, ne?"
Gary Rossington (Lynyrd Skynyrd) - Simple Man - Pronounced Leh-nerd Skin-nerd (1973, MCA)
"Jsem jednoduchý člověk, a to je nejlepší cesta k existenci. Být sám sebou, věřit v Boha, najít dobrou ženu a nemít žádný starosti o to, dostat se mezi těch horních deset tisíc. Je to vlastně jednoduché. Sám jsem skončil s drogami, alkoholem a vším tímhle svinstvem a přeju si, abych to už nikdy nebral. Zničí to hrozně moc nápadů a nakonec i člověka samotného. Je to slepá ulička, a když se dostanete až na konec a máte sílu to obrátit, tak máte hrozně intenzivní pocit z toho, že jste to dokázal, že zase můžete hrát. A o to jde."
Johnny Rzeznik (Goo Goo Dolls) - Slide - Dizzy Up the Girl (1998, Warner Brothers/WEA International)
"Kluk a holka objeví lásku a sex a ona otěhotní. A teď všechny konvence ve výchově jim nařizují, že se mají vzít. Mají udělat to, co po nich chce okolí, nebo se mají zařídit podle sebe, někam utéct, odhodit všechna zavazadla a prostě jen tak jít? Myslím, že tohle bude věčné téma."
Wes Scantlin (Puddle of Mudd) - Blurry - Come Clean (2001/2002, Fawless/Universal International)
"To je o mém synovi, Jordanovi. Tehdy jsme točili v Los Angeles a mně se po něm začalo hrozně stýskat. Nikdo opravdu nepochopí, co to je mít dítě - až do té doby, kdy ho má. Takže bych rád, až se jednou v budoucnu otevře nějakej zásobník muziky, aby můj syn řekl - Hele, tohle napsal můj táta o mně."
>
Johnny Winter - Be Careful With a Fool - Johnny Winter (1969/1994, Columbia/Edsel)
"Já opravdu nevím, proč třeba tato píseň, ale je v ní hodně duše a dobrého bluesového feelingu. A taky to prezentuje můj zvuk a styl hry. To jsem se naučil od B. B. Kinga. Tohle všechno by mělo stačit i v budoucnu. Snad..."
Kenny Wayne Shepherd - While We Cry - Ledbetter Heights (1995, Giant)
"Jedině instrumentálka může oslovit lidi z dalších generací. Jazyk se změní, ale lidi stále budou rozumět emocím bluesové muziky, pochopí While We Cry, zvláště, když je to live verze. Dnes nám také není cizí hudba Mozarta a Bacha. A že už to je let, co to napsali!"
Slash (Guns N'Roses) - Paradise City - Appetite for Destruction (1987/1990/1997, Geffen, Mobile Fidelity)
"V okamžiku, když jsem tuhle věc dodělal, tak jsem si uvědomil, že jsem u Guns N'Roses dosáhl svého cíle. Vždycky mě hrozně bavilo hrát právě tuhle skladbu, vždycky mě bavily tvrdý a hlasitý riffy. Tohle osloví každého."
Andy Summers (Police) - Message In a Bottle - Reggatta de Blanc (1979/1990/2003, A&M, Interscope)
"Dokonalá forma skladby a neustálé napětí přednesu a provedení vždycky dokázalo udržet zájem posluchačů. Poselství v láhvi je nadto metaforou pro osamělost, a ta se bude v budoucnu ještě více prohlubovat."
Steve Vai - Love Secrets - Passion And Warfare (1990/1997, Relativity/Epic)
"Jestliže to má být určeno pro mimozemšťany za nějakých tisíc let, tak rozhodně tuto skladbu. Je to to nejlepší, co jsem kdy napsal, a to hlavně z hlediska schopnosti kombinovat představy o harmonicky bohaté skladbě s technickými možnostmi hry. Jednou se mi zdál sen a slyšel jsem v něm celý symfonicky orchestr - a tak jsem se to pokusil ztvárnit na kytaru."
Eddie Van Halen (Van Halen) - Jump - 1984 (1984, Warner Brothers)
"Asi budu hrát na každém koncertě Eruption až do konce života, ale Jump je přece jenom reprezentativnější. Tenkrát jsem chtěl udělat něco náročnějšího a jinýho, než jsme vytvářeli do té doby. A tak jsem začal hrát na klávesy a to i na pódiu. Byla to výzva, spojit dohromady klávesy s kytarou, nadto ještě živě. Lidi na mě povykovali, proč hraju na klávesy, když jsem kytarista. Ale stalo se to naším největším hitem. A o to jde, prodejní statistiky hovoří jasně. A doufám, že si tuhle skladbu budou lidé pamatovat hodně dlouho."
Stone Gossard (Pearl Jam) - Nothingman - Vitalogy (1994, Epic)
"Jednoduchost a kolektivní práce - to jsou hlavní atributy skladby, která vznikala v době, kdy jsme byli tak trochu rozháraný. Ale právě práce na týhle věci nás stmelila - a to by mělo být vždycky - prostě nevzdávat se, ono to nějak půjde..."
