Elektrická kytara je jeden z nejmladších typů nástrojů. Za necelých 60 let jejího vývoje se nicméně objevila celá řada typů a konstrukčních řešení. Pokusím se poradit zájemcům o koupi prvního nástroje, jak se v tom všem vyznat a vybrat si.
Typy nástrojů
Situaci můžeme zhruba rozvrhnout do dvou oblastí:
1. Kytary typu Les Paul
Mívají lepený krk (ne vždy), klenutou vrchní desku (rovněž ne vždy), většinou dva dvoucívkové snímače, třípolohový přepínač, ladicí mechaniky umístěné po obou stranách hlavice, většinou krátkou menzuru. Les Pauly mívají hutný kulatý zvuk s dlouhým sustainem, posazený spíše v basech a hlubších středech. Výborně se osvědčují při silnějším zkreslení. Čistý nebo zvuk crunch mají kulatý, v případě zapojení snímače u krku příjemně sametový. Předností těchto kytar je jednoduchost při seřizování či při výměně strun - mají pevnou kobylku.
2. Kytary typu Fender (strat, nebo tele) a jejich odvozeniny (superstraty)
Mají šroubovaný krk (skoro vždy), základní a původní osazení jednocívkovými snímači, mechaniky po jedné straně hlavice, dlouhou menzuru - u stratů jednoduché tremolo. Cinkavý a zvonivý zvuk těchto kytar je snadno rozpoznatelný a proslavený. Jednocívkové snímače jsou slabší než dvoucívkové, proto mají fendery naprosto rozdílnou dynamiku zvuku. Dle mých zkušeností je třeba na ně hrát naprosto rozdílnou technikou.
Na co je třeba se podívat
Možné závady rozdělíme na snadno řešitelné a na těžko řešitelné či neodstranitelné.
Krk - může být rovný, prohnutý "do luku", ale i zahnutý směrem dolů, nikdy by neměl být do vrtule, ani nesmí mít boule. Hmatník kontrolujeme pohledem proti světlu po pražcích směrem od hlavice nebo směrem od těla kytary. Hodnotí se podle pražců - pokud jsou v pořádku, příliš nevadí mírně zvlněné dřevo hmatníku či krku. Pokud je do vrtule, problém je zbytečně těžko řešitelný - přepražcování stojí několik set korun. Krk má výztuhu (ocelové táhlo) pod hmatníkem, a pokud je krk do luku a tato výztuha funguje, je vše v pořádku. Nedobré znamení je opačné prohnutí i při úplně povolené výztuze - krk může být špatně opražcován, nebo dřevo má nežádoucí pnutí. Pokud jde o kytaru s lepeným krkem, spoj by měl být celistvý bez znatelných mezer a nepřesností. U starších kytar (někdy i velmi kvalitních) se někdy objevuje prasklina laku ve spoji krku s tělem, která je způsobena rozdílným dřevem těla a krku. Každý druh dřeva se jinak hýbe v závislosti na změnách vlhkosti a teploty.
Tělo - většinou nejeví známky větších problémů. Důležitý je spoj s krkem - frézování pro usazení patky krku musí být přesné. Občas jsou k vidění kytary se špatně nasazeným krkem - struna e1 nebo E6 potom jakoby "slejzá" z hmatníku. Je to opět problém z kategorie těžko řešitelných.
Snímače a zapojení - nesmí nepřirozeně bručet, v potenciometrech by nemělo chrastit. Obecně se dá říci, že problémy se snímači jsou většinou snadno řešitelné.
Kobylky a mechaniky - mechanika má mít hladký chod bez skoků a rozlaďování. U pevné kobylky, stejně jako u všech typů tremol, je dobré zkontrolovat ladění oktáv - přirozený flažolet nad 12. pražcem musí být stejně vysoký tón, jako struna zmáčknutá ve XII. poloze. U lespaulů s odděleným struníkem se seřizuje úhel lomu struny přes kobylku - čím menší úhel, tím více alikvotních tónů a trochu ostřejší zvuk. U stratů a telat se nastavuje rádius strun - měl by v podstatě kopírovat hmatník.
Pokud vybíráte novou kytaru v obchodě, měla by být seřízená a připravená. Dobrý obchodník by vám měl předvést všechny funkce, zapojení a možnosti, měl by znát materiál, z něhož je kytara vyrobena, a jeho vlastnosti, případné menší závady na místě odstranit. Měl by vám poradit, jak kytaru seřizovat a kde ji uchovávat. U starších nástrojů je nutná pečlivější kontrola, nejlepší je vzít s sebou někoho zkušenějšího.
Další svět jsou lubové jazzové kytary a ještě další akustické či elektroakustické kytary, ale o tom snad někdy příště.
