Pouhopouhé měsíce uplynuly od okamžiku, kdy snad všechny hudební rozhlasové stanice v Německu v rotacích až neuvěřitelných drtily píseň Join Me, podepsanou zbrusu novým objevem evropské rockové scény, finskou kapelou HIM. Píseň, k jejíž všeobecné popularitě nesporně přispělo i uvedení ve filmovém snímku Třinácté poschodí režiséra Rolanda Emmericha. Ve vesměs bezduché záplavě komerčních produktů, které zpravidla plní rozhlasový éter těchto dnů, měsíců a let, se tak objevoval titul schopný snést přece jenom o trochu přísnější kritéria a měřítka, vybavený jakous takous osobitostí, nápadem a atmosférou. A nezůstal samozřejmě uvězněn jen hranicemi německého éteru. I u nás našla kapela HIM poměrně silnou a vřelou odezvu, a to jak v tuzemských rádiích, tak u publika samotného. Nakonec beznadějně vyprodaná premiéra v pražské Akropoli, kde už při prvních tónech HIM nebylo prakticky možné vměstnat se masou zpocených těl ani mezi dveře sálu, hovořila výmluvně sama za sebe.
Kapela HIM rozhodně není prvním velvyslancem skandinávské rockové scény, kterému se podařilo exportovat tamní muziku na evropský, potažmo světový trh. Jen namátkou stačí zmínit třeba finské Waltari, kteří se už tradičně před očima a ušima českého publika musejí cítit také jako doma. A takových příkladů by bylo víc. Ale HIM patří k těm nejčerstvějším. Jejich muzika kombinující v sobě výraznou popovou melodiku s mystickou náladou gotického rocku, kořeněnou ostrými metalovými riffy, není sice ničím zásadně neobvyklá, ale jistě si zaslouží své místo.
HIM mají v tomto okamžiku na svém kontě trojici alb. To první spatřilo světlo světa v roce 1997 pod vtipným názvem Greatest Lovesongs Vol. 666. Následovalo ho druhé, Razorblade Romance z roku 1999, a k oběma pak na sklonku letošního léta přibyla "trojka" pod názvem Deep Shadows and Brilliant Highlights. V čem je síla téhle kapely a její neodolatelný magnetismus především pro mladší generaci rockových fanoušků? Je nutné připustit, že většina z nich neměla s muzikou valné zkušenosti v době, kdy do hitparád vtrhli průkopníci někdejší původní gotické rockové muziky. Setkání s tímto soundem je pro ně tudíž něčím novým a neotřelým.
Ale to by samo o sobě jistě nestačilo. Je tudíž nutné připsat ještě melodickou invenci, kterou se písničky HIM ve své drtivé většině opravdu vyznačují, a v neposlední řadě pak osobnost charismatického zpěváka a zásadního autora muziky i textů HIM, letos pětadvacetiletého Helsinčana jménem Ville Valo. Na jeho hudebním cítění a autorském pojetí se nesporně podepsala muzika, kterou byl obklopen v čase nejcitlivějším, v čase dospívání. Na jednu stranu tu byl metal vyhnaný do svých extrémních odnoží, na stranu druhou ovšem sám Ville Valo přiznává, že jeho velkými oblíbenci byli strůjci silných klenutých popových melodií osmé dekády, mezi nimiž nechybí ani třeba takoví A-ha. A právě setkání takových světů je v druhém plánu muziky HIM nejhmatatelnější, nejmarkantnější, a zdá se, že právě odtud, z jejich průsečíku, hudba HIM vychází. To je koneckonců možné posoudit jak na jejich aktuálním albu, tak třeba na chystaném pražském koncertě 11. prosince, který byl pro zájem diváků už řadu týdnů dopředu přeložen z původně plánované Akropole do prostornějšího Sky Clubu Brumlovka.
Milostné písně
se třemi šestkami
Ústřední osobnost HIM, zpěvák Ville Valo, urostlý potetovaný chlapík s hnědými vlasy a modrozelenýma očima, kterému do rovných dvou metrů výšky schází pouhých šestnáct centimetrů, se narodil 22. listopadu 1976 v Helsinkách. Do matriky byl zapsán plným jménem jako Ville Hermann Valo. K rozhodnutí věnovat se cele muzice dospěl už v osmi letech. Realita byla ale zpočátku poněkud jiná, a tak se nejprve objevil jako prodavač za pultem sexshopu svého otce. Ve dvaceti letech se ale muzika ozvala naplno, a tak v roce 1996 založil skupinu pod názvem His Infernal Majesty, který se posléze rozhodl zkrátit na HIM. Mezi jeho zásadní hudební oblíbence se v té době pohodlně vešli jak Black Sabbath na straně jedné, tak Johnny Cash na straně druhé. Sám ale začal psát pro svou nově založenou kapelu písničky, o nichž prohlašoval, že musejí oslovovat lidi a zanechávat v nich zvláštní pocit romantiky a síly. Faktem je, že toto rozhodnutí se mu v příštím repertoáru HIM daří svým způsobem docela naplňovat.
Jeho zásadním spolupracovníkem v nové kapele se pak stal dávný kamarád, s nímž absolvoval první muzikantské pokusy už předtím - od svých patnácti let - basista Migé Amour. Třetím z členů HIM, kteří pomáhali kapelu formovat od jejího počátku a jsou podepsáni i pod jejím aktuálním albem, je kytarista Lily "Linde" Lazer. Naproti tomu posty bubeníka, jímž je v současné době Gas Lipstick, a současného klávesisty Burtona, došly v průběhu pětileté historie kapely personálních změn.
Zásadním rokem pro kariéru kapely se stal rok 1998. Už dvě léta po svém vzniku HIM podepsali smlouvu s finskou pobočkou gramofonového koncernu BMG a na světě se objevilo jejich debutové album Greatest Lovesongs Vol. 666. Burleskní nadsázka, která v první polovině názvu desky označila rovnou písně na ní za ty "největší lovesongy", v podstatě koresponduje s klenutou melodikou skladeb HIM, naproti tomu druhá polovina názvu "Vol. 666" s populárním trojčíslím, které už dávno před Iron Maiden charakterizovali jako "number of the beast", zase dává tušit razantnost a říznost, které tyto nosné melodie podtrhují. Paradoxně to byl právě chytrý nápad pro jméno první desky, který kapele nadělal starosti ve chvíli, kdy se na světě měla objevit deska druhá, tedy v roce 1999. Ville Valo si tehdy posteskl, že není jednoduché na takové jméno navázat a je příliš riskantní přijít s nějakým hloupým a nenápaditým názvem. Nakonec kapela z dlouhého seznamu jmen vybrala opět výstižné Razorblade Romance, které desku stejně tak jako v případě předcházejícím docela výstižně charakterizují.
To už se ale HIM těšili nejen přízni a popularitě doma ve Finsku, ale stali se především senzací německých fanoušků. První příčka v singlové hitparádě patřila jejich Join Me, původně pokřtěné Join Me In Death, přejmenované z komerčních důvodů do méně provokativní podoby. Německo se stalo pro HIM zaslíbenou zemí. Tady svou muziku nejen nejlépe prodávali, ale tady na ní i pracovali a nahrávali ji. Za zdánlivou náhodou lze vystopovat obratnou obchodní politiku vydavatelské firmy, která znalá německého vkusu zvolila padesátimilionovou zemi za výhodnější startovní rampu k celosvětovému úspěchu, než menší a vzdálenější Finsko. A tah se podařil.
Bylo by ovšem nespravedlivé hledat za úspěchem HIM jen účinnou obchodnickou firemní obratnost. Podstatným faktem zůstává, že HIM si své fanoušky především získali a získávají solidní, kvalitně odvedenou a do značné míry i inteligentní muzikou na pomezí moderního popu a rocku. To je jejich hlavní devizou, to je takříkajíc jejich hlavní "podmínkou, bez které nelze".
Následující měsíce pak tráví na masivním koncertním turné a ve stovkách nejrůznějších, pokud možno nepříliš komfortních hotelů. Střídavě se tu před svými fanoušky ukrývají pod smyšlenými jmény, nebo se s nimi naopak scházejí na neplánovaných večírcích. Tady si Ville Valo dopřává neomezené množství svého oblíbeného červeného vína, které, byť stižen astmatem, prokládá haldami cigaret. A to i přesto, že přiznává: "Vím, že to není docela správné, že bych to neměl dělat, ale člověk dělá spoustu nesprávných věcí, věcí, které by neměl. Tak co s tím."
Opět zejména v Německu se v průběhu roku 2000 stávají HIM jedním z taháků velkých rockových festivalů, mezi nimiž nechybí ani pověstný Rock am Ring. Ale mezitím se už rodí písničky a materiál pro další album, které se na trhu objeví o prázdninách roku 2001 pod názvem Deep Shadows and Brilliant Highlights.
HIM potřetí
S novinkou Deep Shadows and Brilliant Highlights předstoupili finští HIM před své fanoušky 27. srpna 2001. Předznamenal ji první singl s písničkou Pretending, jehož klipovou verzi obsahuje i album samotné, a druhým titulem z desky, který má podporovat její prodej v prvních podzimních týdnech, je balada In Joy and Sorrow. Deska studiově představuje inovovanou sestavu kapely, ve které za bicí soupravu usedl Gas Lipstick a klávesových partů nezbytných pro charakteristický sound HIM se ujal Burton.
Rozhodně bez zajímavosti není ani pohled do producentského a technického zázemí vzniku tohoto alba. O producentskou taktovku se tady vystřídaly hned dvě zvučné osobnosti. Tou první byl Kevin Shirley, proslulý třeba ze spolupráce s Aerosmith, Blackcrowes, Silverchair, Journey či Dream Theater, druhou pak Johna Fryer, který pro změnu spolupracoval třeba s Nine Inch Nails nebo White Zombie. Za mixážním pultem se usadil Randy Staub, jehož citlivé uši a zručné prsty mají svůj podíl na nahrávkách Metalliky, Cult, Bon Jovi a Mötley Crue.
Díky koncertní zaneprázdněnosti kapely si přípravy nového alba vyžádaly rovných deset měsíců, čistý studiový čas by se však dal shrnout do měsíce jednoho. Přesto anebo právě proto je deska Deep Shadows and Brilliant Highlights důstojným následovníkem a pokračovatelem svých dvou úspěšných předchůdkyň. Otevírá ji krátké, horečnatě snivé intro, které se posléze stane nedílnou součástí první písničky Salt In Our Wounds, příjemné, uvolněné, melancholické skladby, která výmluvně naznačuje atmosféru celé přicházející desky. Vysloveně hitové ambice má druhý titul Heartache Every Moment s výrazným, jednoduchým, zapamatovatelným refrénem. Sami HIM o téhle písničce prohlašují, že právě na ní lze skvěle vysvětlit podstatu HIM, neboť obsahuje všechno to, co k HIM neodmyslitelně patří - temnou náladu, silnou pianovou melodii, vlivy hudby 80. let i nezbytný rockový faktor.
V o poznání rychlejším tempu pak nastupuje třetí skladba alba Lose You Tonight. Pro skalní fanoušky HIM je zajímavá skutečnost, že tahle písnička existuje ve dvou oficiálních verzích. Jednu z nich obsahuje album, druhou pak lze najít na digipegovém singlu Pretending, kde je označena přídomkem Caravan version. Naopak velmi uvolněná je následující balada In Joy and Sorrow. Její námět byl ovlivněn indiánskou filozofií, což se ale nijak nepromítá do hudební stránky věci, ve které In Joy and Sorrow zůstává klasickou rockovou baladou. Typický sound HIM potom přináší další titul a současně i první singl z nové desky, skladba Pretending. Právě ona je jednou z těch, pod níž je producentsky podepsán Kevin Shirley, a dokazuje tak vzácnou vlastnost dobrých producentů dotáhnout písničku a svým přínosem přispět k její finální podobě, aniž se tak změní rukopis kapely, rukopis jejích tvůrců.
Tóny elektrického piána se pak deska přehoupne do umírněné, pomalé Close To The Flame. Členové HIM jí přisuzují vánoční atmosféru a ve své podstatě se jedná o nepříliš výraznou, poklidně plynoucí písničku. Po ní následující Please Don't Let It Go je opět zajímavá pro věrné fanoušky HIM svými dvěma podobami. Masivnější z nich získala své místo na albu, ta druhá, akustická, byla rovněž přiřazena na singl Pretending. Poněkud vybočující charakter má potom další písnička Beautiful. Přináší trochu floydovské reminiscence v podobě uvolněné akustické kytary a sólových vyhrávek syntezátoru, ryze současná je ovšem její rytmická smyčka. Celá pak plyne v mírném houpavém rytmu s příjemně gradujícím aranžmá. Po ní přicházející Don't Close Your Heart má být naopak ze strany kapely cílenou odezvou na muziku 60. let a současně je míněna jako jakási pocta čínskému národu, což se ovšem neprojevuje nějakým prvoplánovým využíváním exotických nástrojů či zvuků. Celé album pak uzavírá skladba Love You Like I Do. Prostá, přímočará písnička se zvukově opírá o příjemně archaické varhany, přirozeně mírně zkreslenou kytaru, syrově ambientní bicí, aby se s vámi rozloučila deštěm, půlnočním zvonem a docela nakonec vycvaknutím doběhnuvší přenosky.
Ta je také poslední tečkou za albovou novinkou HIM, která nešokuje, nepřevrací ani neposouvá zaběhnuté hodnoty a postupy, ale dává člověku milou naději, že mohou-li takové kapely s takovouhle muzikou přece jenom bodovat v současných hitparádách, není ještě všechno úplně ztraceno.
