Do Veselí nad Lužnicí, kde firma Generalsound sídlí, jsem se vydal téměř dva měsíce po historickém mezníku novodobých českých dějin. Ničivé záplavy mi připomněl provizorní most přes Nežárku. Hned za ním, pár metrů od Lužnice, je kulturní dům, kde mají sklad aparatury. Takže moje první otázka na majitele firmy Tomáše Bínu byla jasná.
Nebyl jste vyplaven?
Ne, naštěstí ne. Voda tady sice byla, ale sklad máme asi tři metry vysoko. Vždycky nadáváme, když musíme zvedat bedny přes dvě rampy, ale teď se to, že nejsme v přízemí, hodilo. Větší problém byl, že jsme potřebovali v pátek vyjet na kšeft a přes most nás nepustili. Takže jsem celé dopoledne vyběhával povolení, abychom mohli zajet alespoň k mostu. Od té doby tvrdím, že úředník je horší než velká voda. Když jsem konečně ten papír dostal, zajeli jsme, kam to šlo, a aparát odnosili nějakých tři sta metrů v rukou.
Tak a teď následuje klasická otázka na Vaše začátky.
Já jsem se ke zvukařině doslal poměrně kuriózně. Dost dlouho jsem v mládí dělal bedňáka u místní kapely a později mě nechali i svítit. Pak skončili a část kluků si založila novou kapelu, ale neměli zvukaře. Tak mě oslovili, jestli bych nedal dohromady nějakou aparaturu. Začal jsem tedy urychleně budovat první péáčko. Když jsem byl skoro hotov, kapela se ještě před prvním vystoupením rozpadla! Začal jsem tedy nabízet své vybavení na diskotéky, pak přišly první tancovačky, postupné vylepšování a obměna aparatury. Časem se tu objevil Kramperův systém Class A. Koupil jsem si první, líbil se mi, tak jsem je začal skupovat. Dnes mám už dvě sedmičky a dvě pětky. To číslo zhruba odpovídá výkonu v kilowatech, tedy menší má 2 x 2,5 kW a větší 7 kW. Ty systémy lze bez problémů spojovat, takže pokud by bylo potřeba, můžeme jen v Class A dát dohromady výkon 24 kW. Pak mám ještě spoustu menších beden tak od 400 W do 2 kW, některé taky od Krampery, jiné jsem si dělal sám. Ty používáme na menší akce nebo je půjčujeme na diskotéky. Je dobré, že aparatura je takhle rozdělená, takže bez problémů zvládneme víc akcí najednou. Máme i dvě party lidí. V první partě si zvučím sám a jezdíme na větší akce autobusem ve čtyřech. V té druhé mám dalšího zvukaře. Ta jezdí s dodávkou ve třech. Ono se jich do ní víc nevejde, tím je to dané. Mixy mám Behringera Eurodesk (24 vstupů) a letos nově koupený Allen & Heath GL 2000 (32 vstupů). Oba ty pulty lze zkombinovat i tak, že jeden je FOH a druhý monitorový. Ještě máme několik menších pultů. Ty se používají převážně na playbacky a diskotéky. K dispozici je celkem šestnáct odposlechů. Rozdělujeme je podle potřeby do čtyř- až osmimonitorových cest. Aktivní mají své zesilovače a pasivní jsou buzeny ze zesilovačového racku, který jsem si vyrobil sám, aby přesně odpovídal mým potřebám. Hlavní ekvalizér mám Zeck GF 231. Na hally a jiné efekty používám čtyřkanálový Kawai R 4 a taky máme Virtualiser od Behringera. Na úpravu dynamiky je v racích ještě dvanáctikanálový kompresor/limitér GM (to je česká "kopie" dbx) a DOD. A ještě dvě Kramperovy speciality. První je vocal eliminátor - frekvenčně závislý limitér určený, jak sám název napovídá, na zpěv a druhým je drummaster, což jsou parametrické ekvalizéry, gaty, rychlé limitéry a laditelný rezonátor. Vše je navrženo speciálně pro ozvučení bicích.
Tím jsme se dostali k současnému vybavení. Snad nám řekněte ještě pár slov o mikrofonech.
Tady se trochu liším od ostatních zvukařů, protože na zpěv používám Sennheisery 845. Zkoušel jsem i 855, ale ty jsou ostré na vyšších středech a je to nepříjemné. 845 je rovnější, a proto zní naprosto přirozeně. Občas někdo chce Shure 58, ale snažím se mu to rozmluvit, protože s ním tak pěkný zpěv neudělám. Říkám, že nechci, aby to znělo jako telefon. To je samozřejmě přehnané, ale je pravda, že 58 je starý mikrofon a tenkrát "péáčka" nehrála tak dobře a bylo potřeba zpěv z toho dostat. Proto je udělán s větším prezencem na středech - aby zpěv z něj byl průrazný. Když se připojí na vyrovnaný a dobře hrající aparát, je to nepříjemné a korekce mnohdy ani moc nepomůžou. Proto používám Sennheisery 845, ty zní měkce bez jakýchkoliv korekcí. Ještě mám kondenzátorové ElectroVoice BK 1, ty taky občas dávám na zpěvy, hlavně ženské. Na kopák používám klasickou D 112, na kotle jsem si pořídil sadu mikrofonů Superlux, nebo máme Shury SM 57. Na virbl se mi docela osvědčil AKG D 190, což je původně reportážní mikrofon, a na činely to jsou zase kondenzátorové EV. Kytary snímáme sedmapadesátkou, ale pokud to jde, používáme další Kramperův vynález - speaker simulátor. Ten se zapojuje přímo na výstup výkonového zesilovače komba a pomocí soustavy pasivních korekcí dodává zvuk velké maršálské bedny snímané studiovým mikrofonem.
A nestane se, že si kytarista nastaví zvuk podle toho, co slyší z reproduktoru svého komba a vy mu vlastně vytvoříte jiný zvuk?
Ne, protože lampové zesilovače mají velký výstupní odpor, takže zvuk je vlastnostmi reproduktoru poměrně výrazně ovlivňován, když se reprák odpojí, tak se i zvuk na výstupu speaker simulátoru změní. Navíc mikrofon se na jevišti musí dávat hodně blízko k bedně a tím i zvuk není tak přirozený jako při snímání z větší dálky ve studiu. Dá se samozřejmě udělat dobrý zvuk i přes mikrofon, ale chce to víc času a ten třeba na fesťácích není. Pokud kytarista trvá na mikrofonu, tak mu ho dáme. S nikým se nehádáme, ale nám se lépe dělá se speaker simulátorem.
Máte také světelný park?
Ano a stejně jako zvuk je rozdělen do několika samostatných celků a i cenově odlišen. S velkým aparátem, a pokud je dost silná přípojka elektriky, stavíme rampy s osmačtyřiceti PAR 64 (každý má 1000 W), pak máme osm kilowattových halogenových van, nějaké malé scany, DMX stmívače a ovládací pult. Menší akce můžeme osvítit čtyřiadvaceti PAR 56 a i k nim máme rampu a ovladač. Abych nezapomněl, ještě máme výrobníky mlhy, stroboskopy a mnoho dalších světelných efektů, které najdou uplatnění především na diskotékách.
Jak jste spokojen s Class A?
Spokojen jsem, jinak bych si nekupoval další sestavy. Samozřejmě bych si dokázal představit lepší bedny, ale zase na druhou stranu, kdo pojede s EAW zvučit vesnickou tancovačku za šest tisíc? Class A má tu výhodu, že má vlastní procesor a celý aparát je změřen a dokonale nastaven. Hraje naprosto přirozeně. Nejsou tady žádné fázové chyby, a pokud hraji venku, nenastavuji vůbec nic a vevnitř jen na ekvalizéru odstraním rezonance sálu. Navíc jsem si už na ten jeho zvuk zvykl, takže bych neměnil. Má jen jednu "nevýhodu": není moc velký a pro někoho má zdánlivě malý výkon. Když si nás najímají na techno párty, zajímá je jen, kolik máme beden a kolik kilowattů. Většinou nevěří, že tyhle malé bedny můžou tak hrát. Když to pak zapneme, kroutí hlavou: buď nevěřícně nebo obdivně. Jednou jsme měli aparát na nějaké větší párty, kde se hrálo ve více sálech. V protějším sále postavil kdosi tu "pravou" techno aparaturu: asi padesát beden různých typů a velikostí a tvrdil, že to má 30 kW. Bohužel pro něj, naše pětka byla ještě u něj v půlce sálu slyšet víc než to jeho! A ještě jednu dobrou věc mi Kramperovy bedny přinesly. Jednu sestavu jsem totiž koupil od jihlavské kapely Major Major i s jejími kšefty! Od té doby je zvučíme a máme na Jihlavsku dost práce. Tam se ještě trochu hraje. Tady se neděje skoro nic, a když tu nějaká tancovačka nebo koncert je, nejsou ochotni nás zaplatit. Takže tady zábavy zvučí zoufalci s aparátem poskládaným, jak se dá, a my jezdíme sto kilometrů daleko. Jedinou výjimkou je snad místní kulturák, kde si uvědomili, že nezáleží jen na ceně.
Můžete tedy říct, co jste zvučili? Myslím tím ty větší a významnější akce.
Z větších akcí si vzpomínám letos třeba na festival Proti proudu v Moravských Budějovicích, v Sušici jsme spojovali aparát s Martinem Cílou a každoročně zvučíme v Jihlavě pivní slavnosti, Den Ježka a festival Muzika Jihlava. V místním kulturáku dvakrát do roka festival Rockové Veselí a spoustu koncertů např. Richarda Mllera, Janu Kirschner, Ivana Mládka, Lunetic, Lauru a její tygry atd. Vzpomínám i na koncerty při koncertním turné s Lenkou Dusilovou a Mňágou a Žďorp.
A je tady poslední a tady tradiční otázka. Jaké máte plány do budoucna?
Což o to, já bych aparaturu nakupoval pořád, ale mám pocit, že mi to už přerůstá přes hlavu. Už teď bychom se ale těžko vešli do našeho autobusu, kdybychom chtěli všechno někam převézt. A pak je také problém sehnat další dobré zvukaře a techniky. O bedňácích ani nemluvím. Těch se už u mě vystřídalo! Já jim totiž na kšeftu zakazuji pít alkohol, protože ožralý bedňák je k ničemu. A v tom je ten problém. Navíc aparatura potřebuje servis a teď už toho mám tolik, že kolikrát je celý týden co dělat, i když zvučíme třeba jen o víkendech. A to je ta práce, kterou spousta lidí nevidí a neuvědomuje si ji. Mají pak pocit, že dělám pár hodin o víkendech a přes týden se válím. Ne že by se mi to nelíbilo, ale to bych rychle skončil.
Přeji vám hodně dobře zaplacených kšeftů, žádné povodně a děkuji za rozhovor.
