DJ Agent - ... nejen o novince CDJ-2000

Nedávno se v Antverpách konal DJský „dýchánek“ za účelem předvedení nového playeru pro DJ’s. Firma Pioneer, která akci pořádala, si již dlouhá léta udržuje statut etalonu DJských mašinek. Přesněji, player CDJ–1000 je základním kamenem standardních sestav již řadu let.

Jaké bylo moje překvapení, když jsem při slavnostním odhalení oné převratné novinky CDJ–2000 na první pohled nezaznamenal žádný rozdíl. Samozřejmě, zde hrálo roli i moje nezkušené oko. Gilmoura od Blackmoura poznám i „poslepu“. Ale jak jsem trávil čas s DJ Agentem, který mi byl jedním ze společníků na této akci i v blízkosti oné „zázračné mašinky“, tak mi docházelo, že zde přeci jen došlo k pokroku. Z povídání s Martinem, tedy s DJ Agentem jsem se postupně dozvídal, podrobnosti.

Martin si prošel vývoj hraní z vinylů, a dnes je zastáncem CD. Pro vinyl sice hovoří neoddiskutovatelná zvuková charakteristika, ale proti je jejich váha a zároveň i aktuálnost. Vydat vinyl stále zabere dva až tři měsíce, zatímco „release“ mp3 je okamžitý, hlavně díky internetu. Situace je dnes taková, že osmdesát procent skladeb pro DJ’s na vinylech nevychází vůbec. Nelze zanedbat ani cenu, kdy vinyl se pořizuje za cenu okolo třech stovek, ale mp3 může stát desetkrát méně a navíc CD si ji DJ sestaví podle svých představ.

Samozřejmě došlo na debatu vinyl vs. mp3 (tedy zakukleně analog vs. digitál). Kvalita mp3 s datovým tokem 320 kbps je už dostačující, ale vinyl, i když je technicky horší, má ve zvuku větší „maso“ a mnohem větší dynamický rozsah.

Přechod od vinylů na CD a mp3 umožnil hlavně právě předchůdce CDJ–2000, legendární tisícovka. Mým laickým okem viděno, hlavní věcí byla nápaditá a realistická simulace fyzického chování klasického gramofonu. Takže dobržďování, zastavovaní desky rukou... při vypnutí lze nastavit doběh jako u skutečného motoru. O funkcích přehrávače se více dozvíte dále na obrázku s popiskami. Právě v tom tkví onen první dojem. Fyzická simulace „gramce“ už u tisícovky byla zdařilá, takže první pohled na dvoutisícovku je téměř shodný. Ale celé se to točí okolo práce s médii a hudbou na nich. Jak je výše vidět, tak DJing nemohl hned skočit z vinylů do doby internetu. Nová CDJ–2000 disponuje síťovým propojením až čtyřech mašinek, takže pokud do jedné vrazíte flashku či kartu, hned máte její obsah přístupný z ostatních tří mašinek. Martin přínos vidí takhle: „Přehrávač umožňuje hrát z ,pevných médií‘, tedy z USB pamětí flash nebo SD karet. Jedná se sice stále o CD přehrávač, ale komfort hraní z těchto vysokokapacitních pevných médií je nesrovnatelný. Vtipné je, že stačí mít jednu flashku, a druhý CD player si její obsah stáhne pomocí síťového propojení. Skvělá je i rychlost načítání z flashky. Stačí ji tam strčit a za pár sekund můžete začít hrát bez nutnosti připojování kabelů. Dále mne fakt zaujalo, že lidem hrajícím ze Seratu nebo z Final Sratche stačí připojit CD playery do notebooku pomocí USB kabelů a hraje se. Odpadá tak zapojování sedmi různých kabelů, a to je fakt pecka. Dále mě zaujal multifunkční displej s možností přehledně listovat i v náhledech obalů alba (jako v iTunes), což je skvělé právě pro rychlou orientaci. ... se stane standardem, bude v každém klubu a já se už těším, jak na party přicházím s jedním USB a sluchátkama. Bomba :)“

Rád bych tady v tomto místě přerušil svůj text a dal na slovo Martinovi. Myslím, že otázky a odpovědi na ně pěkně dokreslí předchozí řádky. Zde jsou.

Co tě přivedlo k DJingu?

K DJingu mě přivedl zájem o hudbu jako takovou. Nejdříve jsem poslouchal kytarovky jako The Cure, Mission, Siouxie and The Banshees a podobně, později EBM a kapely jako Front Line Assambly, Leather Strip, Skinny Puppy, Project Pitchfork... S nástupem acid house u nás po roce devadesát jsem tomuto směru propadl. Chodil jsem na všechny akce v Praze a sledoval, co a jak DJ dělá. Jak jen to bylo možné, koupil jsem si první gramofon s možností plynulé regulace rychlosti otáčení talíře, pak „mixák“ a druhý „gramec“. Od té doby hraji jako DJ.

Jaký je tvůj postoj k muzikantům a porovnání tvorby hudby na nástroj a gramofony?

Obdivuji každého, kdo ovládá nějaký hudební nástroj. Pokud jde o housle nebo klavír, tak tam je můj obdiv ještě hlubší. I když má člověk talent, je to velká dřina a stojí to mnoho času nástroj zvládnout. S DJingem se to nedá srovnávat. Jsou někteří Dj’s, které bezesporu můžeme nazvat také „virtuózy“, ale těch je jen malé procento. Na gramofon se dá hrát stejně jako na hudební nástroj, ve světě se používá výraz „turntablism“.

Dokázal bys mi popsat, jak se vlastně „hraje“, jak DJ’s vytvářejí své sety?

Základem DJingu je hraní ze dvou gramofonů nebo CD playerů. Podmínkou je, aby šlo plynule měnit tempo skladeb. Nejdříve tedy DJ pomocí sluchátek srovná tempo skladby, kterou se chystá hrát po skladbě, která právě hraje na druhém gramofonu či přehrávači. Když je tempo obou skladeb shodné, „vmíchá“ (většinou plynule, ale existují i jiné techniky) novou skladbu do té, která hraje a nějaký čas hrají společně.

V této chvíli se projevuje invence a kreativita DJ jako umělce, protože je možné skladby prolnout na tisíc způsobů. Je možné například z jedné skladby hrát jen basy a výšky a z druhé skladby středy, nebo jen melodii či motiv a podobně. DJ také může používat různé triky, od lehkých po složité, a jejich různé kombinace. Triky jsou různých druhů. Může jít o scratchování ( pohybování deskou rukou dopředu a dozadu do rytmu skladby), používání různých efektů (delay, echo, flanger, autopan, transformer, filter, reverb...) vestavěných v mixpultech nebo externích krabičkách.

Platí, že pro každý taneční styl se hodí, a i většinou používají, jiné triky. Například pro hip-hop je to především scratchování. Důležitou roli hraje spontánnost. Samozřejmě triky, aby se daly účinně používat, musí mít DJ pořádně natrénované. Přesnost provedení triku je nejdůležitější. Taneční hudba všech odnoží je hudba přesná a jakákoli nepřesnost je chyba. Pokud se DJ při hraní dostane do „transu“, přestane vnímat vše ostatní kolem a pracuje podvědomě bez přemýšlení, pak jde o vrcholný stav. Tento stav nelze navodit vždy, když DJ chce, ale přichází sám. Samozřejmě bez nutných podmínek, jako jsou například perfektní technické podmínky, komunikace s tanečníky a publikem, se toho dosahuje jen velmi těžko.

DJ může používat skladby někoho jiného. Skládáš si sám svoje tracky?

Skládání hudby je úžasný relax. V dnešní době není potřeba velkých investic, postačí obyčejný notebook s několika programy a zvukovou bankou.

Z našeho povídání vyplynulo, že někdy hraješ z naposlouchaného tracku, ale jindy klidně jdeš do toho, že ho slyšíš poprvé. A už vůbec mě překvapilo, že někdy mohou hrát DJ’s dohromady.

V tomto případě to má asi každý DJ jinak. Mně prostě vyhovuje, když tracky neznám úplně nazpaměť. Stačí, když si je poslechnu jednou, v momentě kdy si ho vybírám a kupuji. A pak si ho vlastně poslechnu až přímo na pódiu, když hraji. Čím méně track znám, tím více mě ho baví hrát a myslím, že ho i lépe zamixuji. Jak jsem psal výše, pro mě je moc důležitá při práci spontánnost, takže nikdy nevím, co budu hrát za minutu, co udělám za pět vteřin, jaký trik. Nikdy nevím, jestli skladbu odehraji celou, nebo jen její část nebo jen její motiv... No a když hraješ s někým dalším a ze čtyřech gramofonů, tak si myslím, že jde o určitý druh jamu.

Když se mluví o tanečním setu, tak zde probíhá nějaký vývoj, tanečníky musí DJ „chytit“ a udržovat je v „tempu“... Dalo by se to označit za filozofii setu?

Nikdy jsem nepřemýšlel o filozofii setu. Dříve jsem hrál hlavně pro sebe. Říkal jsem si, že hraji pro sebe, a komu se to líbí, ať zůstane a paří, a komu ne, ať jde na jiného DJ, který mu vyhovuje. Postupem času jsem pohled změnil. Dnes je mým hlavním motivem pobavit nejen sám sebe, ale hlavně lidi pode mnou. Nešaškuji kvůli tomu a nehraji věci, které se mi nelíbí, jen abych se zavděčil, ale od jisté chvíle se už neberu tak vážně jako dřív.

Martine, když se někdo prokousal textem až sem, možná by bylo vhodné, aby ses mu představil. Přeci jen DJ Agent mnozí uslyší poprvé...

Jmenuji se Martin Nauš, je mi třicet sedm let a přes patnáct let se věnuji DJingu. Mám rád velké množství taneční hudby, ale jako DJ se prezentuji především ve stylu techno. Vyhovuje mi svojí energií, strojovostí, přesností... Pro laika, který o technu slyšel jen ze zpráv z televize, je dost těžké popsat, o co přesně jde. Jde o velmi silnou subkulturu, která žije svým vlastním životem. Před deseti lety jsem také začal pořádat taneční akce a festivaly a této aktivitě se věnuji dodnes. Skládám také vlastní hudbu a vydal jsem několik desek. Jako jeden ze tří českých DJ’s jsem se uchytil a prorazil i v zahraničí, a tak jezdím hrát na akce a festivaly po celé Evropě.